Chci přispět X

Maďarská volební formalita v roce 2018

To, že se v Maďarsku konají volby, nikoho příliš nevzrušuje. Nic převratného se tu totiž neděje. Tamější situace vypadá dlouhodobě stabilizovaná a nepříliš nakloněná ideám liberální demokracie. Skutečně tu není žádná šance na změnu?

Nadcházející dubnové parlamentní volby v Maďarsku nepatří k nejsledovanějším. Vítěz je totiž na rozdíl od voleb v jiných zemích téměř dopředu znám. Dlouhodobá volební koalice středopravé konzervativní strany FIDESZ premiéra Viktora Orbána s menší historickou křesťanskodemokratickou lidovou stranou (KDNP) téměř jistě obhájí jednoznačné vítězství. Opozice působí nevýrazně a nejednotně. Navíc nenabízí kromě odporu k Orbánově politice a jejím kontroverzním krokům žádný nosný koncept. Stejná situace na maďarské politické scéně tak tedy bude zřejmě trvat i třetí funkční období.

Národní konzervatismus jako vzpoura poražených globalizace
Vládě Viktora Orbána jsou často vytýkány autokratické sklony a snaha vyřadit ze hry instituce demokratické kontroly nezávislé na exekutivní moci, jako jsou soudy či média. Orbánova vláda již v prvním funkčním období v roce 2011 schválila novou ústavu, která definitivně nahradila sice mnohokrát novelizovaný, leč formálně stále platný ústavní dokument někdejšího „lidového“ Maďarska z roku 1949.

Nová ústava přinesla také několik zásadních institucionálních změn. Jednak šlo o zkrácení oficiálního názvu Maďarská republika na Maďarsko (anebo taky Uhry, protože v maďarštině slovo Magyarország znamená oboje), čímž byla potlačena nepříjemná reminiscence na meziválečné období a stát se symbolicky vrátil původnímu oficiálnímu pojmenování Zemí svatoštěpánské koruny, jednak o několik zásadních deklaratorních posunů v preambuli nového dokumentu (odkaz na Boha, národ, křesťanský duchovní odkaz a roli tradiční rodiny.

A1Maďarské opozici stále ještě škodí i postoje některých jejích představitelů z doby takzvané uprchlické krize na podzim 2015. Foto archiv DR

Mezi nejvýznamnější posuny však patří změna volebního systému do parlamentu a také zrušení všech nálezů ústavního soudu, vydaných před 31. prosincem 2011, což byl z hlediska dodržování principů ústavnosti snad nejkontroverznější krok, kterého se Orbánova vláda kdy dopustila.

Následovaly zásadní změny v ekonomické, sociální a daňové oblasti. V reakci na rozsáhlou hospodářskou a rozpočtovou krizi Maďarska konce prvního desetiletí 21. století vyhlásila Orbánova vláda na začátku roku 2011 takzvaný Nový Szechenyiho plán, který je postaven na kombinaci finančních, technologických i daňových stimulů ze strany státu, jež měly vytvořit až milion nových pracovních míst, a úsporných opatřeních, jež měla sanovat státní rozpočet a umořit veřejný dluh.

Rychlé nastartování maďarské ekonomiky bylo spojeno též se zestátněním maďarských vkladů v zahraničních bankách a vznikem nové státní banky, která dostala za úkol splatit dluhy v cizí měně a převést většinu hypoték ze švýcarských franků na forinty. To usnadnilo poskytování úvěrů domácím malým a středním podnikům. Orbánova vláda zestátnila i penzijní fondy.

Všechny tyto podstatné kroky zvládl Orbán realizovat během svého prvního funkčního období do roku 2014. Následně pak ve svém dosavadním kursu pokračoval. Svoje kroky namnoze zdůvodňuje též odkazy na potřebu znovupovznesení Maďarska coby národního státu Maďarů, silného dovnitř i navenek. Hlásí se přitom i k odkazu „velkého Maďarska“, tedy někdejšího Zalitavska z let 1867–1918. Obě vládnoucí strany se hrdě hlásí k odkazu osobností národního odboje proti habsburské nadvládě z let 1848–1849 i osobností uherské politiky z období dualismu. Zároveň deklaratorně odmítají podobu Trianonské smlouvy z roku 1920, která připravila Maďarsko o značnou část původního území a podle vládních představitelů byla aktem ponížení maďarského národa.

Orbánova vláda dnes nevolá po revizi hranic země, ale zahraničním Maďarům (hlavně ze Slovenska, Rumunska, Srbska a Ukrajiny) se rozhodla nabídnout udělení maďarského občanství, čímž stvrzuje ideu existence jednotného maďarského národa, který je národním státem spojen na občanském, nikoliv územním principu.

Politika posilování národní hrdosti a státní intervencionismus v ekonomice slaví úspěchy a je prapříčinou vysoké volební síly koalice FIDESZ–KDNP. Tuto středopravou koalici, úzce spojenou ve faktickou „dvojstranu“, volí jak nejnižší sociální vrstvy, kterým vláda nabízí štědrou zaopatřovací politiku, tak i střední třída, která vítá ekonomické stimuly a podporu drobného podnikání i rozvoj veřejných služeb.

Maďarská společnost je po zkušenostech hluboké politické a ekonomické krize z období let 2009–2010, kdy zemi řídila polopolitická vláda Gordona Bajnaie, výrazně rozdělena na ty, kteří na tehdejší restriktivní politiku neoliberálních akcentů výrazně doplatili, a na ty, kteří jí zůstali nedotčeni. První skupina představuje voliče, kteří odmítají politiku charakterizovanou podřizováním národních rozpočtů nadnárodním požadavkům věřitelských a finančních skupin. Navíc odmítají podobný pohled na svět jako ideologický diktát liberálního kosmopolitismu. Tito „poražení globalizace“ pak představují nejvýraznější voličskou oporu Viktora Orbána.

Volební inženýrství jako garance budoucích úspěchů
Zásadní institucionální změnu, realizovanou Orbánovou vládou, pak představovala změna volebního systému do maďarského jednokomorového parlamentu. Z někdejších 386 poslanců byl jejich počet snížen na pouhých 199, a navíc byl zrušen smíšený volební systém, skládající se ze tří složek.

Zaveden byl naopak pouze dvousložkový volební systém, v němž je 106 poslanců voleno v jednomandátových obvodech většinovým jednokolovým systémem, a zbývajících 93 poslanců je voleno poměrným volebním systémem na celostátních listinách. Výsledná proporce se vypočítává na základě sečtení hlasů z listinné složky s „nevyužitými“ hlasy z většinové složky, a to včetně hlasů pro vítěze, které již favorit k svému vítězství „nepotřeboval“.

Na výstupu je tak smíšený maďarský volební systém z hlediska počtu získaných mandátů více disproporční ve prospěch vítěze voleb. Poprvé se tímto systémem volilo před čtyřmi lety a koalice FIDESZ–KDNP získala v parlamentu celkem 133 mandátů. V letošním roce se Orbánově koalici podobný výsledek zřejmě podaří obhájit.

Nejednotná a zdiskreditovaná opozice
Zatímco FIDESZ a KDNP dnes míří za třetím vítězstvím v řadě, opozice působí nejednotně a nesebevědomě. Již v minulých volbách se zástupci postkomunistické levice – Maďarské socialistické strany a menší Maďarské liberální strany – spojili se dvěma menšími uskupeními bývalých premiérů Bajnaie a Gyurcsánye, avšak získaly dohromady pouze 38 mandátů.

Zelená strana Politika může být jiná (LMP), která zasedá v parlamentu od roku 2010, získala pouze pět mandátů. Zbývajících 23 mandátů sebral krajně pravicový JOBBIK. V letošním roce se socialisté a liberálové spojili do koalice se stranou Dialog za Maďarsko, v jejímž čele stojí politolog a někdejší poslanec za LMP Gergely Karácsony. Zelená strana LMP tentokrát kandiduje v koalici se stranou Nový začátek, kterou v roce 2016 založil starosta města Gödöllö a někdejší poslanec za historickou malorolnickou stranu FKGP György Gémesi.

Pokusy nově vznikajících stran a snaha navázat se na protiorbánovské občanské iniciativy naráží na dvě zásadní překážky: spolupráce s historickými stranami, spojenými s kontroverzními rozhodnutími vlád před rokem 2010, zejména pak s Maďarskou socialistickou stranou (MSZP), jejich programové cíle i lídry apriori znevěrohodňuje.

Za druhé, programový étos protiorbánovské opozice se ideologicky opírá o zájmy výrazně minoritní a především ve velkoměstech situované liberálně-kosmopolitní inteligence, čelící útokům vlády a jí nakloněných médií a think-tanků. Nepomáhají jim ani připomínky jejich značně kontroverzních postojů z dob vrcholící migrační krize na přelomu léta a podzimu 2015. Tehdy Maďarskem procházely statisíce migrantů a liberálové i občanské iniciativy požadovaly jejích přijetí a nabídku udělení azylu.

Slovo „liberální“ je v maďarském politickém diskursu shledáváno jako synonymum zkorumpovanosti a zaprodanosti těchto elit nadnárodním finančním zájmům, vedoucích před nástupem Orbánových vlád k hospodářské stagnaci země. Odtud také pramení ochota značné části maďarské společnosti akceptovat Orbánovy výhrady vůči systému liberální demokracie a hledání alternativy v iliberálních majoritárních modelech demokracie.

Stejný kurs i po volbách
Buď jak buď, letošní maďarské volby pravděpodobně na vnitropolitických poměrech v Maďarsku nic nezmění. Změnou neprojdou ani zahraničně-politické postoje maďarského premiéra a jeho vlády včetně úsilí o reformu EU. Orbánova vláda nevolá po žádném „hungaroexitu“ a odchod své země z EU si nepřeje ani drtivá většina Maďarů. Přesto však budou snahy maďarské vlády posílit pozici národních států v rámci integračního procesu zaznívat stále hlasitěji. Bude to také příležitost pro zahraniční pozorovatele, aby se maďarské realitě snažili více porozumět.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.