Dvanáct let s Fideszem: Lesk a bída Orbánova Maďarska

Země, odkud mladí odchází a staří musí pracovat, aby se uživili. Život v Orbánově Maďarsku popisuje blogerka, která v Budapešti strávila tři roky.

Maďarsko se horečně připravuje na parlamentní volby 8. dubna. Očekává se opětovné vítězství současné vládní strany Fidesz, v jejímž čele stojí Viktor Orbán. Pokud k němu skutečně dojde, mohl by s přestávkou tuto zemi vést celých 16 let. Jak moc vláda Viktora Orbána proměnila Maďarsko? Jak se žije místním Husákovým dětem? A kam plíživě mizí Maďaři?

Částečně svobodná média
Média a jejich nezávislost bylo to první, co přišlo Orbánovi pod ruku. V roce 2010 byla svoboda místních médií podle Freedomhouse ohodnocena 23 body ze sta. V roce 2017 se tento index zhoršil na 44. Jen pro srovnání, v Babišově Česku byla svoboda médií loni na úrovni 21 bodů.

Jednou z posledních bašt kritických názorů byl deník Népszabadság, který publikoval sérii odhalujících článků o vládě Viktora Orbána. Od října 2016 neexistuje.
Pár dnů po zveřejnění informací o korupčním jednání vysoce postavených představitelů Fideszu novináři zjistili, že nemají přístup do redakčních e-mailů. A také to, že k plánovanému stěhování do nových prostor nedojde. Provoz Népszabadságu byl spěšně ukončen pro údajnou nerentabilitu. Zmizela tak legenda maďarské žurnalistiky, která vydávala noviny od revoluce v roce 1956.

V Maďarsku se nedá dívat ani na televizi. Pokud v ní neběží vládní spoty s dramatickou hudbou a migranty útočícími na tradiční maďarské hodnoty či hraniční plot, tak třeba zpravodajství má do vyváženého daleko.

Jeden příklad za všechny. Po loňských masivních protestech za zachování Středoevropské univerzity v Budapešti, kterých se zúčastnilo odhadem 60 až 80 000 lidí, státní televize v hlavním zpravodajství prohlásila, že se v davu vyskytovali povětšinou cizinci. A když se jich ptali, proč protestují, tak nevěděli.

Obdobně je to i s rádii. Je jich málo a hrají převážně maďarské šlágry, protože jim to předepisuje zákon. Anebo neustále mluví, předčítají totiž knihy maďarských klasiků, případně Bibli. Takže až příště pojedete do Budapešti na prodloužený víkend, radši si s sebou přibalte nějakou hudbu. Nechcete-li poslouchat klasiku, nebo si maďarštinu znechutit ještě na cestě.

Ekonomická migrace na druhou
Pokud si toužíte odpočinout od lidí, dopřejte si výlet na maďarský venkov. Ten má obdobný problém jako třeba Bruntálsko. Mladí odcházejí za vzděláním do větších měst nebo rovnou do zahraničí. Kdo chtěl a měl možnost, už bydlí jinde. Výjimkou jsou menší města, kde se povedlo postavit továrny zahraničních investorů. Tam nezřídka narazíte i na opravdového Itala či Němce, který nevyrazil za termálními prameny.

Je to takový velký maďarský paradox. Vláda Viktora Orbána brojí proti imigrantům. V roce 2015 oblepila zemi billboardy v maďarštině se slogany „Pokud přijdete do Maďarska, nesmíte brát Maďarům práci“.

Jenže Maďaři o práci v tuzemsku valný zájem nemají, stěhují se jako ekonomičtí migranti za lepším. A občané z jiných zemí EU se naopak stěhují do Maďarska. Mnozí jsou tam za účelem snížení nákladů přemístěni vlastními firmami Jiní zase nemohou najít práci doma, a tak zkouší štěstí o zemi či dvě dál.

Trend je po převzetí moci Viktorem Orbánem zřejmý. Mladí a vzdělaní berou nohy na ramena a členství jejich země v EU jim v tomto útěku napomáhá. Neexistují přesné statistiky, kolik Maďarů žije v zahraničí, ale podle odhadů se jen mezi roky 2012 a 2015 jejich počet zdvojnásobil.

Kromě vyšších výdělků je táhnou i politické důvody. V Orbánově Maďarsku se moc dobře nedýchá. Jejich domovská země ovšem z odloučení obdobně jako Polsko těží; emigranti posílají svým rodinám nemalé finanční prostředky. A ty je poté utrácejí v Maďarsku. Při základní úrovni DPH 27 % si na své přijde i státní kasa.

Lesk a bída velkoměsta
Budapešť je v lecčems Praze podobná. Leží na řece, je hojně navštěvovaná turisty a služba Airbnb astronomicky nafoukla ceny nájmů pro místní. Obě města se ale od sebe také v mnohém liší.

Budapest_b_rdos_tam_s_buzzhuntLesk a bída Budapešti, hlavního města země, která udělala z bezdomovectví zločin. Foto Pinterest

Tak například má Budapešť na rozdíl od Prahy hned čtyři linky metra. Stavbu té nejnovější linky 4 vyšetřuje nám dobře známý OLAF. Uber si tu nezavoláte, vláda ho po protestech taxikářů zakázala. A ani v barech nepočítejte, že byste dostali pivo do skleněného půllitru. Na mytí skla v Budapešti chybí hned několik párů rukou. Plastový kelímek tento problém hravě vyřeší.

Maďarské „Husákovy děti" nemají na růžích ustláno
I když je v Budapešti hodně studentů, plíživě mizející Maďary v produktivním věku mohou stěží nahradit. Maďarsko je totiž země, která svůj baby boom zažila mnohem dříve než Československo. Má tudíž velký podíl důchodců, kteří musí pracovat, aby si při nízkých důchodech mohli dovolit v čím dál dražším hlavním městě žít.

Narazíte na ně všude. V obchodech za pokladnou, při vstupu do metra, mezi revizory... Pracují také v bezpečnostních službách jako hlídači. Vláda jim jednou ročně pošle poukázky na jídlo a od svých čtvrtí dostávají jablka a brambory zdarma.

To přirozeně k dorovnání rostoucích životních nákladů v maďarské metropoli nestačí. Podle statistik Světové banky se podíl osob žijících pod hranicí chudoby za období vlády Viktora Orbána zvýšil z 12 na 15 %. Pro srovnání, v Česku jich je méně než 10 %.

Důchodce lze nalézt často i na ulici. Vláda od roku 2010 schválila hned několik zákonů kriminalizujících bezdomovectví. V centru je paradoxně mnoho zchátralých domů, které by po rekonstrukci mohly sloužit jako sociální bydlení. A vlastně tak trochu slouží; Maďaři pravidelně nechávají část nákupu, zbytky jídel nebo přebytečné oblečení ve výklencích vchodů polorozpadlých domů. Proviant tam nikdy nezůstane ležet dlouho.

Astoria, Blaha Lujza tér a Ferenciek tere jsou jen příklady stanic metra, jejichž vestibuly dlouhodobě obývají lidé bez domova. A byť jsou pravidelně vykazováni příslušníky policie, vždycky se vrátí. V maďarském metru je totiž teplo.

Permanentní kampaň
Orbánova vláda má v oblibě nákup inzertních ploch a nekonečnou kampaň. Loni se tak Maďaři z billboardů dozvěděli, že nesmí nechat Sorose smát se jako posledního. Celá tato šaráda stála jen v minulém roce 40 milionů eur, v přepočtu asi miliardu korun.

Přitom maďarský národní úřad pro vyšetřování na podnět opoziční ultrapravicové strany Jobbik provedl šetření, zda má George Soros skutečně ďábelský plán, jak o něm referovala vláda. A potvrdil, že nikoli a tento americko-maďarský finančník nepředstavuje ohrožení pro Maďarsko.

Ani to však maďarské vládě nezabránilo plakátovat dál. Zatím se zdá, že se to v blížících se volbách vyplatí. A že se Viktor Orbán bude moci spokojeně usadit v premiérském křesle na další čtyři roky.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.