Velké demonstrace, jež se rozšířily minulý týden po celém Íránu, nemají jednotné vedení, organizátory ani požadavek. Často protestují souběžně ve dvou městech dokonce skupiny, které stojí politicky na opačných pólech. Hlavním společným znakem všech je frustrace, nemožnost ovlivnit veřejné dění. Tu ale způsobuje u každé ze skupin něco jiného.

Vše se začalo krátce před koncem roku v Mašhadu, ve druhém největším íránském městě. Město Mašhad leží na severovýchodě země, blízko hranic s Afghánistánem. Je velmi důležitým centrem šíitského islámu. Nachází se zde hrobka osmého šiítského imáma, Rézy, a jde o jedno z historických center íránských konzervativců.

První mašhadské protesty byly jednoznačně motivované sociálně a ekonomicky. Jejich účastníci se bouřili ne kvůli teokratickému režimu, ale kvůli nesplněným očekáváním od politiky vlády současného mírně proreformního prezidenta, Hassana Rouháního.

Sankce skončily, ale zlepšení se neprojevilo

Hassan Rouhání byl loni potvrzen v prezidentské funkci na další období, a to hned prvním volebním kolem. K tomu mu pomohla právě ekonomická témata, neboť Rouhání působí jako symbol pragmatické politiky, díky níž byla vůči Íránu odvolána většina hospodářských sankcí.

Obecným míněním nejen v Íránu po léta bylo, že právě sankce íránskou ekonomiku dusí; že destabilizují měnu, což podněcuje vysokou inflaci, že zvyšují nezaměstnanost i že způsobují nárůst cen základního zboží nebo nedostatek nutného zboží z dovozu, například léků. Mínilo se, že když bude vše uděláno pro to, aby byly sankce odvolány, nastane všestranná prosperita.

V roce 2015 uzavřel Írán pod Rouháního vedením se světovými mocnostmi dohodu o omezení jaderného programu a většina sankcí byla skutečně odvolána. Írán začaly navštěvovat velcí investoři. Do země se vrátily miliardy dolarů ze zmražených kont.

Sociální situace obyčejných Íránců se ale ani za onen rok a půl příliš nezměnila. Nezaměstnanost je nyní okolo dvanácti procent, v některých oblastech ovšem i šedesát. V celkově nejhorší situaci je přitom íránská mládež, jež tvoří aktuálně šedesát procent populace. Podle newyorských Timesů se její nezaměstnanost pohybuje v průměru okolo čtyřiceti procent, a to i přesto, že nemalá část z ní má vysokoškolské vzdělání.