Žil byl jeden bezdomovec, a ten neměl kde bydlet a nemohl si najít práci. Bydlel na ulici dlouho a dlouho mu nikdo nepomohl. Bezdomovec byl sám a plakal. Tu přišel jeden moudrý člověk a poradil mu: „jdi a najdi si práci, pak budeš bydlet, nebudeš sám a nebudeš plakat.“ Bezdomovec si řekl, že moudrý člověk má pravdu, a tak si našel práci, začal bydlet a byl šťastný. Takto si někteří lidé představují, že by měla vypadat (sociální) práce s bezdomovci. Realita je však mnohem složitější. A má mnoho vrstev. A také existuje opačná verze pohádky.

Žil byl jeden bezdomovec, a ten nechtěl nikde bydlet a nechtěl ani pracovat. Svým zápachem obtěžoval kolemjdoucí a svým žebráním o drobné otravoval řádné občany. Dokonce obtěžoval ženy i děti. Mnoho lidí se mu snažilo pomoci, ale on pokaždé jejich pomoc zneužil. V tu chvíli přišel politik společně s městským strážníkem. Politik zavelel „pryč s bezdomovci z naší krásné země!“ a hodný policista bezdomovce vyhnal. Od té doby se všem žije blaze a řádní občané mohou znovu dýchat.

Na obou verzích pohádky vidíme, že lidé často považují za správné řešení to nejjednodušší. Buďto označíme člověka na ulici jako oběť, nebo jako vetřelce. Lidé na ulici pro veřejnost často představují tyto zcela opačné emoce, jako je soucit, nebo nenávist. I lidé pracující s touto cílovou skupinou se ale poměrně často rozhodují na základě těchto emocí. A je to přirozené.