Důchodcovská rehabilitace
Ondřej VaculíkDůchodová reforma již byla tématem nejednoho vládního týmu a politického uskupení. Ke skutečné změně důchodového systému ale dosud nikdo nenašel odvahu, upozorňuje Ondřej Vaculík.
Čas od času, a trvá to už řadu let, někteří politikové vyrukují s tím, že půjde-li to takhle dál, důchody se budou muset snižovat a pro příští generaci už ani žádné nezbydou, protože důchodců přibývá a produktivních sil ubývá. Zpravidla opozice vyčítá pozici, že nemá odvahu pustiti se do nějaké důchodové reformy, která by nás přinutila spořit si už od mládí na stáří, vždyť solidarita mladších se staršími má své meze. A co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.
K tomu se zasvěceně vyjadřují různí ekonomové, kteří celkem přesně vědí, mají to propočítáno, kdy se ocitneme na dně a jak to dno bude vypadat. Jejich návrhy na nový důchodový systém většinou vycházejí z toho, že stát na důchody nemá a ani na ně nemá mít, protože z důchodů neplyne státu žádný užitek, toliko drží starce při životě, a to je mrhání penězi.
S tím nepolemizuji, pouze bych si přál, aby se starcům neříkalo senioři, to zní příliš vznešeně a člověk má dojem, že aby mohl býti seniorem, měl by ještě více pracovat a zasloužit si to. Kdežto stařectví plíží se samo a nikoho k ničemu nezavazuje. Stařectví souvisí s nemohoucností, seniorství právě naopak — člověk furt musí být nějak činorodej. Do poslední chvíle musí aspoň puzzle skládat, smrt si musí zasloužit, normálně se k ní proklimbat je málo přijatelné.
Jsem příznivcem zvyšování pevné složky, stejně u penzí jako u mezd a platů. (Lepší zaměstnancům přidat dva tisíce plus dvě procenta než čtyři procenta).
Tak jako má zvíře krmnou dávku (spotřebu živin) základní a na produkci, firma náklady fixní a variabilní, má i člověk výdaje nezbytné k přežití a výdaje na kvalitu života. Ty první je třeba saturovat pevnou (a valorizovanou) platbou.
Člověk, který má čistý plat řekněme jen 12 nebo 15 tisíc Kč, bude mít nejspíš pocit, že průměrný důchod je vlastně dost vysoký, vždyť důchodci nepracují. V případě starodůchodců může mít názor, že jde (dokonce) o zbytečně vysokou rentu, jež nakonec často poslouží jiným. Důchody jsou tedy "ufinacovatelné". Blíží-li se "náš" zaměstnanec již důchodovému věku, bude ovšem rád, kdyby mu jeho nízký příjem mohl v budoucnosti aspoň zůstat.
Zaměstnanec s platem řekněme 50 tisíc Kč bude důchody skoro nutně považovat za nízké a má proto sklon je vidět jako "neufinacovatelné" (na úrovni, aby nebyl pokles jeho příjmu po odchodu do důchodu dramatický). Celkově bude zdůrazňovat, že jemu (a podobně placeným) bude důchod krýt jen malý díl potřeb, takže bude nakloněn hledat řešení v šetření na penzi, a to ovšem nejen v případě svém a podobně vydělávajících.
No, a nyní řekněte tomu člověku zvyklému po dlouhá leta utrácet aspoň třikrát víc než "náš první figurant", že mají mít stejný důchod! Uvědomme si, že lépe situovaní často nepřejí hůře placeným ani nemocenskou od prvního dne! Stěží si lze, podle mého, představit politicky méně průchozí neztřeštěný návrh.
Ústavní soud už dal za pravdu soudci, který si stěžoval na přílišnou nivelizaci důchodů, takže ten návrh rovného důchodu asi snadno průchodný nebude. To je asi to, o čem píše pan Jedlička. Ono to vypadá spravedlivě, ale pro důchodce není snadné radikálně měnit způsob života, například se na stáří stěhovat, takže obava z obrovského propadu příjmů je pochopitelná. Nejde jen o nějaké pocity.
Oboje, základní příjem i základní jednotný důchod, mají přece zajišťovat důstojný život každého člověka. Tak je to také správné, protože důstojnost člověka je něco, co je člověku dáno s jeho početím. Nikdo jej o ní nesmí a nemůže připravit, na ničem pozemském není a nesmí být lidská důstojnost závislá.
Že na takové důstojné důchody není a nebude? Ale ale, jen se podívejme, na co všechno je!
Jiří Vyleťal
A důchod by měl být tak vysoký, aby stačil k slušnému životu bez finančního stresu.
Ale co budeme dělat, když se to neprosadí? Budeme se nějak bránit? Už teď spousta lidí, hlavně těch mladších, přistupuje na rétoriku, že na důchody v budoucnu nebude.
Z reakcí mám pocit jakoby respondenti žádné skutečné důchodce neznali a řešili to jako čistě teoretický problém abstraktní spravedlnosti. Dokonce i v komunismu to mělo být "každému podle jeho potřeb" ne "každému stejně".
Kladu si otázku, jaký mají smysl články navrhující něco, co se zcela jistě nestane.
Už sociolog Durkheim v 19. století zjistil, že k častějším sebevraždám nevede chudoba, ale zchudnutí, kupodivu ale také rychlé zbohatnutí.
Ake to už je teď asi zbytečné řešit, že?
Vy zřejmě poukazujete na to, že starší lidé se neradi stěhují, a proto někteří budou potřebovat víc peněz na větší a lepší byt, ve kterém jsou už zvyklí a který si dříve mohli dovolit. Zatímco jiní, co bydleli v zahradním domku bez teplé vody, už tam mohou zůstat, protože tam jsou také zvyklí. A do domova důchodců je později, až budou potřebovat nutnou péči, přijmou i s malým důchodem, že?
Ale to bydlení by se přece také mohlo řešit zvlášť (že by jim na ně třeba někdo přispíval) a ne nutně větším důchodem, že?
sociálního prostředí.
Teplá voda je mimochodem velmi moderní vymoženost. Pochybuji, že Cosimovi Medici vadilo, že v Palazzo Medici ve Florencii či Ville Medici ve Fiesole není teplá voda. Nebyla tam ostatně žádná tekoucí voda, ani účinné vytápění, jen nějaká ohřívadla na dřevěné uhlí.Přitom to byl v patnáctém století možná nejbohatší člověk v Evropě. Na druhé straně by se asi esteticky zděsil nad tím, jak bydlí dnešní miliardáři.
Moji prarodiče strávili poslední léta svého života v přízemí domku, kde si vodu ohřívali na sporáku na dřevo/uhlí. V ložnici netopili, měli tam duchny.
Je zbytečné řešit, jak je to s tím "každému podle jeho potřeb", ano, ale rovný důchod je přece také zcela nereálná záležitost.
http://www.poeta.cz/citaty/kategorie/rodina
"Základem říše je rodina, základem rodiny je člověk. - Přísloví čínské"