Církev pro odbory?

Papež František nedávno promluvil povzbudivě k odborářům. Ivan Štampach komentuje vztah církve a sociálních hnutí.

Dne 28. června se papež František setkal se zástupci menší křesťansky založené organizace, Odborové konfederace Itálie, kteří se v té době v Římě účastnili 18. celostátního kongresu na téma Pro osobu, pro práci. (Výrazná většina italských zaměstnanců je sdružena v italské sekci Mezinárodní konfederace práce.)

Papež odborářům mimo jiné řekl, že mluvit o práci a opomíjet lidskou osobu znamená, že práce se stává něčím nelidským. Člověk bez práce je nekompletní. Plně se uskutečňuje jako osoba, když se stává pracovníkem, když se otevírá druhým, sociálnímu životu, když si užívá práce. Řekl jim též, že práce je civilní, neromantickou podobou lásky, která oživuje a vede svět dál.

Papež připsal odborům dva úkoly. Prvním z nich je překvapivě role prorocká. Nemá to co dělat s předvídáním budoucnosti. Odbory podobně jako bibličtí proroci jsou hlasem těch, kteří hlas nemají, demaskují ty, kdo pošlapávají práva nejzranitelnějších, hájí práva cizinců a těch, kdo jsou vyloučeni.

Druhou výzvou pro odbory má být inovace. Má na mysli to, že odbory plní své poslání, když se nestarají jen o ty, kdo jsou uvnitř zdí našeho světa, ale i o ty, kteří jsou za nimi. Nepřinášely by sociální inovaci, pokud by pečovaly jen o zaměstnance a ty, kdo jsou na odpočinku. Byla by to jen půlka práce. Mají chránit i osoby, kterým ještě nejsou připsána práva a jež se nepodílejí na dobru demokracie. O něco dál přímo zmiňuje imigranty.

Papež v proslovu k odborářům kritizoval kapitalismus, protože zapomíná na sociální podstatu hospodářství. Výslovně říká s odvoláním na svého předchůdce Jana Pavla II.: ne tržní ekonomika, ale ekonomika sociálně tržní.

Respekt k lidství a pracujícím
Již papež Lev XIII. ve své encyklice Rerum novarum z roku 1891 opatrně zmiňuje odborová sdružení. Zájmů pracovníků se v té době ujímalo socialistické hnutí, které ve svém rozhodujícím proudu mělo za to, že nemá zapotřebí hledat oporu v nadzemských skutečnostech. Tím se postupně sociální vrstvy neprivilegovaných odcizovaly církvi.

Papež měl za to, že by o ně římská církev  neměla přijít, a nabízí svou, tehdy ještě velmi mírnou verzi obhajoby zájmů pracovníků. Avšak neváhá převzít v té době oblíbený výraz a mluví o zlepšení postavení proletariátu.

O čtyři desetiletí později již papež Pius XI. mluví doslova o odproletarizování proletariátu. V takto nazvané třetí kapitole své encykliky Quadregesimo anno z roku 1931 říká: „Avšak nesmírné množství proletářů na jedné straně a na druhé nesmírné jmění poměrně malé skupiny úžasných boháčů je dost spolehlivým důkazem, že pozemské statky, které jsou v našem věku takzvané 'industrializace' v tak hojné míře vyráběny, nejsou rozdělovány spravedlivě a že různé třídy lidstva na nich nemají takový podíl, jaký by mít měly.“

Samostatnou pozornost věnuje odborům. Jejich zhodnocení doplňuje úvahou o práci a kapitálu a cituje Lva XIII.: Kapitál nemůže být bez práce ani práce bez kapitálu.

Jistý vrchol sociálního učení římskokatolické církve představuje svou důkladnou analýzou procesu společenské práce a radikalitou svých návrhů encyklika papeže Jana Pavla II. Laborem exercens z roku 1981, tedy z doby počátků dělnického hnutí Solidarita v jeho rodné zemi, které (spolu s jinými příčinami) vedlo k porážce komunistického režimu. V tomto dokumentu papež kritizuje kapitalismus, předkládá možnosti, jak řešit jeho rozpory, včetně společenského vlastnictví výrobních prostředků.

Role odborů spočívá podle Jana Pavla II. v boji za sociální spravedlnost. Tím není míněn boj, který má vyřadit protivníka. Má-li někdy ráz odboje, je jeho cílem právě sociální spravedlnost a soudržnost společnosti. Působnost odborů podle něj zasahuje beze vší pochyby do oblasti politiky chápané jako rozvážná starost o obecné blaho. Papež výslovně, i když v jistých mezích, zastává právo na stávku.

V sociálně-tržních státech západní Evropy se ví o rozporných zájmech práce a kapitálu, o tom, že jednotlivý pracovník tahá v pracovních vztazích za kratší konec provazu a že obhajoba práv pracovníků, a to i za cenu konfliktu, je oprávněná. Podobné myšlenky najdeme například v knize mnichovského arcibiskupa kardinála Reinharda Marxe.

V říjnu 2008 vydal arcibiskup publikaci Kapitál (Das Kapital), nesoucí provokativně název stejnojmenného spisu jeho jmenovce Karla Marxe. Sám se rovněž staví kriticky k neregulované kapitalistické ekonomice. Východisko z krizí, ke kterým vede, má spočívat v moderním sociálně-tržním hospodářství. Z toho vyplývá i patřičně silná role odborů. Jeho kniha vyšla v českém překladu (Kapitál. Plaidoyer pro člověka, Praha: Academia, 2013).

Již papež Lev XIII. ve své encyklice Rerum novarum z roku 1891 opatrně zmiňuje odborová sdružení. Repro DR

Zdivočelý trh bez přívlastků nutí české autority římskokatolické církve k připomínání sociální spravedlnosti. Spokojuje se však spíše s tím, že ji pokládá za individuální morální téma.

Společně s Ekumenickou radou církví vydala Česká biskupská konference roku 2000 dokument k sociálním otázkám pod názvem Pokoj a dobro. Kapitolka o třech odstavcích se věnuje tomu, že odbory jsou legitimní složkou společnosti. Zaostává však daleko za papežskými dokumenty, zejména myšlenkami tehdejšího papeže Jana Pavla II.

Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka se dehonestujícím způsobem vyjádřil k mohutné odborářské demonstraci za účasti desetitisíců občanů a s podporou občanských iniciativ, která proběhla 21. dubna 2012 v Praze na Václavském náměstí.

Druhý den se vyslovil na stanici Českého rozhlasu Radiožurnál, že místo demokracie prý prostřednictvím takových protestů směřujeme k ochlokracii, což znamená k vládě davu či lůzy. Tím nejvyšší představitel římskokatolické církve u nás představuje sesuv k té nejhorší myslitelné roli náboženské organizace v sociálním dění, totiž k prosazování a posvěcování nedemokratických a utlačovatelských struktur.

Římskou církev stálo mnoho úsilí a vedla ji k tomu zřejmě vedle autentického hlasu evangelia i obava ze ztráty vlivu v celých sociálních vrstvách a skupinách, že se odvážila postavit na stranu lidí práce a hájit jejich zájem, který sami jako jednotlivci obhájí jen těžko.

Od první sociální encykliky muselo uplynout ještě dvaasedmdesát let, než se v roce 1963 papež blahé paměti Jan XXIII. vyslovil také (v encyklice Pacem in terris) ve prospěch občanských svobod a lidských práv. Bez toho vždy hrozí sesuv na pozici populismu. S takto rozloženými důrazy se členové této církve mohou stát, aniž by se ke své církvi museli nutně obracet zády, spojenci i jinak (například sekulárně humanisticky) motivovaných zastánců práv pracujícího člověka.

Křesťané mohou do společného zápasu vložit přesvědčení o jedinečné důstojnosti člověka, přesvědčení, že člověk je sice tvorem, ale že svým duchovním povoláním překračuje přírodní a sociální limity. Tím je posíleno přesvědčení, že je jeho oprávněným zájmem, aby s ním nebylo zacházeno jako s kalkulovatelnou ekonomickou položkou, nýbrž aby byl zachován respekt k jeho lidství, právě i v roli pracovníka.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 24.Července 2017, 09:43:25

Pamatuji si, že v oblíbeném televizním seriálu F.L. Věk bykla taková scéna, kdy František po dlouhém čase potká svého někdejšího spolužáka z klášterní školy Lojzíka, sirotka pocházejícího z velmi chudých poměrů, který se později svou pílí vypracoval až na poměrně vysokého státního úředníka, načež byl patřičně hrdý, a proto ihned zapomněl, kým vlastně byl.
Tehdy, v 18. století se ještě nedalo mluvit o dělnické třídě a vlastně ani o dělnících. Dalo by se se říct, že jejich místo tehdy zastávali bezprávní sedláci, jimiž většina „lepších lidí“ patřičně pohrdala.
Pohrdavého vyjádření od Lojzíka se dočkal také František, který se sedláků a jejich práv (včetně práva na vzdělání) zastával.
Sedláci podle jeho názoru nepotřebovali vzdělání: “ Já vím, co chtějí. Větší žvanec a míň roboty. To je všechno, oč jim jde“, řekl Lojzík.
Tak nějak podobně jsme si dnes zvykli dívat se na dělníky a vlastně i na odbory. Že jde vlastně jen o ekonomické zájmy a nic víc. Jenže to nestačí. Odbory je třeba probudit a povzbudit je k tomu, aby začali bojovat především za lidskou důstojnost. Každý dělník by si měl uvědomit, že je člověk a ne pracovní zdroj. A jako člověk má nárok nejen na lidské pracovní podmínky, ale i na slušné bydlení, na odpovídající odpočinek, sociální a zdravotní zabezpečení v nemoci, ve stáří a další věci. A že má na to nárok nejen on sám, nýbrž každý člověk. Někdo je o tom musí přesvědčit.
Proto papež vyzývá odboráře ke konverzi http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=26088. Čímž nemyslí nutně, aby vstoupili do církve, ale zejména aby změnili své smýšlení. Aby se zamysleli nad svou prorockou úlohou.
Možná měl ke konverzi vyzvat také Duku.
Je velká škoda, že církev a odbory neumějí spolupracovat.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 24.Července 2017, 12:43:39

Už si přesně nepamatuji, paní Hájková: ten Lojzík, to byl ten co ho - v jeho dospělejším věku - hrál Jan Tříska?

---------------------------------------------------

Co se ovšem toho týče že odbory by se měly angažovaně brát za pracujícího člověka: ne že by tomu tak zásadně nebylo, ale - shodou okolností zrovna dnes vyšel text Jiřího Pehe o tom, jak si kapitalismus svým komercionalismem dokáže podrobit všechno. Včetně svých kritiků a odpůrců.

Vzpomínám si, kdysi před léty v Německu: už si přesně nevybavím personálie, ale byl to tuším předseda střechové organizace všech německých odborů. Čili odborář číslo jedna. Tedy ten, který by měl mít ze všeho nejvíce na mysli práva těch chudších, méně majetných pracujících.

Jenže: tento odborářský bos si velice rychle zvykl na pohodlný život bohatě alimentovaného funkcionáře, kromě jiného vlastnil hned celou řadu luxusních sportovních automobilů; a nakonec zakopl o to, že se provalilo, že jenom na nezaplacených daních dlužil státu několik miliónů!

Tady je nevyhnutelně nutno se ptát, jakoupak asi skutečnou starost o méně majetné pracující bude mít ten, kdo je sám milionářem, a žije si životem společenské smetánky?...

A to není zdaleka jediný příklad toho, jak právě ti vysocí odboroví funkcionáři už natolik vnitřně srostli se systémem, že daleko spíše hájí zájmy kapitálu, nežli zájmy lidí práce.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Sociální podstata hospodářství? Pondělí, 24.Července 2017, 12:47:34

Pokud se ovšem papež František odvolává na "sociální podstatu hospodářství", pak je otázka jestli se dosti neklame v předmětu.

Ano, na jedné straně by bylo možno říci, že hospodářství jako takové má sociální podstatu - tedy že má sloužit uspokojování potřeb člověka.

Na straně druhé ale podstata kapitalismu - jakožto dominantní formy hospodářství - je právě všechno jiné nežli "sociální"; tady jde právě a pouze o samotný kapitál.

Takže za podmínek vládnoucího kapitalismu se odvolávat na "sociální podstatu hospodářství", to je opravdu velmi zásadně vzdálené od jsoucí reality.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Dobře, církev pro odbory, ale co odbory pro církev? Pondělí, 24.Července 2017, 12:58:20

http://tisickrate.cz/katolicti-knezi-budou-stavkovat-ctrnacteho-dubna-laici-se-pripoji-protestni-hladovkou/

Je smutné, že zatímco Josef Středula se za stávkující duchovní postavil, papeži Františkovi jsou zdá se jejich pracovní podmínky lhostejné, církevní odbory v podstatě ignoruje.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 24.Července 2017, 13:08:58

Panu Poláčkovi:
Myslím, že ho hrál Petr Haničinec.

Panu Kubičkovi:
Server Tisíckráte přece nelze brát vážně. Je to recesistický web.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Paní Hájková, Vaší informací jsem šokován. Pondělí, 24.Července 2017, 13:37:1

Někdo se vysmívá vykořisťovaným kněžím? Doufám, že se mýlíte,

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 24.Července 2017, 14:14:8

Ale on je to opravdu recesistický web. Četla jsem už mnoho jejich příspěvků. Pokud něco míní vážně, kdo tomu pak může věřit?
Já osobně vůbec nejsem pro to, aby existovali placení duchovní. Ale to je samozřejmě záležitostí římskokatolické církve, případně jiných církví, které něco takového vymyslely.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pondělí, 24.Července 2017, 15:06:57

Ovšem to, že se letos na Velký pátek a Bílou sobotu v ČR nekonala ani jedna mše, byla odstraněna plátna z oltářů, a taky se nezvonilo, je pravda. Tomu můžete věřit, paní Hájková.

Václav Pospíšil - Záhoří

Úterý, 25.Července 2017, 07:22:19

Taky jsem tomu Tisíckráte, ne tisíckráte, ale jen jednou naletěl. Když jsem je poprve četl a zrovna to bylo o Babišovi, Mariánském ctiteli. On je totiž Babiš všeho schopen, Tedy schopný ve všem. A Tisíckráte se dotýká témat, o kterých by se mělo přemýšlet. Furt. Nejen tisíckráte.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Úterý, 25.Července 2017, 08:38:54

Papež ještě o práci:
Důstojnost práce má přednost před výdělkem
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=26087

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.