Turecké referendum a Kurdové: zlepšení v nedohlednu

V Turecku nedávno občané v referendu odsouhlasili prezidentem prosazované změny ústavy. Velkou roli sehrály i hlasy kurdské menšiny. Jak k tomu mohlo dojít a co budou tyto změny pro turecké Kurdy znamenat, vysvětluje Matúš Jevčák.

Od roku 2015, kdy prezident Erdoğan kvůli zisku nacionalistických hlasů před parlamentními volbami a rozrůstající se kurdské enklávě v Sýrii přerušil mírová jednání, probíhá v Turecku otevřený konflikt s kurdskou stranou pracujících (PKK), který si vyžádal už kolem tří tisíc obětí. Souběžně s tím vláda Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) otočila svou politiku vůči Kurdům o 180 stupňů, když zvrátila proces demokratizace v zemi a postupně zakázala hlásit se ke kurdské identitě na veřejnosti, v úřadech, médiích. Neváhala dokonce zadržet tisíce členů prokurdské Lidově demokratické strany (HDP). Slovo Kurd se v Turecku stalo synonymem pro teroristu.

Občané Turecké republiky nedávno v referendu odsouhlasili Erdoğanem prosazované změny ústavy, čímž se z Turecka stal prezidentský systém, ve kterém prezident disponuje rozsáhlými pravomocemi a podléhá jen minimálním kontrolním mechanismům. Jak se zdá i podle vyjádření z řad AKP, klíčovou roli sehrála i nebývalá podpora z řad kurdské menšiny. Na převážně Kurdy obývaném jihovýchodě hlasovalo pro změny v ústavě až o 450 tisíc více hlasů, než kolik získala AKP v posledních parlamentních volbách v listopadu 2015. Při bližším pohledu měli navíc pro změny ve velkém hlasovat i obyvatelé v okresech, které jsou známými baštami HDP a v posledních volbách tam za AKP nehlasoval téměř nikdo. Jak je to možné?

A4 Na převážně Kurdy obývaném jihovýchodě hlasovalo pro změny v ústavě až o 450 tisíc více hlasů, než kolik získala vládní AKP v posledních parlamentních volbách. Foto archiv DR

Prvním důvodem může být přítomnost velkého množství příslušníků bezpečnostních složek, kteří hlasovali v místě svého nasazení. Druhým je přesun části, zejména konzervativních kurdských voličů od HDP k AKP z důvodu vyčerpání válkou, zklamání z nejasného vymezení HDP vůči PKK či přesvědčení, že pokud dají Erdoğanovi to, co chce, bude možná ochotný změnit svůj protikurdský postoj. V obou případech se ale jedná jen o relativně okrajový počet hlasů, který jen těžko vysvětlí tak zásadní nárůst podpory v referendu.

Ve světle ostatních zpráv se tak nejpravděpodobněji jeví možnost, že šlo jednoduše o volební podvod. V první řadě je absurdní, aby Kurdové masově hlasovali za člověka, který potlačuje jejich práva, bombarduje jejich domy a zabíjí jejich syny. Nepřipuštění zahraničních pozorovatelů, zastrašování voličů vojáky a policisty, místní členové AKP doprovázející voliče až do volebních kabinek, zdokumentovaná manipulace s hlasy – to vše jednoznačně ukazuje na to, že žádná výraznější kurdská podpora navrhovaných ústavních změn nikdy neexistovala. Výsledky referenda jsou tak pro drtivou většinu Kurdů extrémním zklamáním. Erdoğana považují za existenční hrozbu, a proto se strachem a hněvem očekávají, jak se v nejbližší době zachová.

Nejistá budoucnost
Dosavadní vývoj ukazuje, že Erdoğan se dokáže chovat krajně nepředvídatelně, a je proto jen těžko možné odhadnout jeho další kroky. Referendum ale jasně naznačilo, že země je maximálně polarizovaná a jakékoliv lidové hlasování je v současnosti pro Erdoğana spojeno s rizikem neúspěchu. Do roku 2019, kdy jsou naplánovány spojené parlamentní a prezidentské volby, se proto Erdoğan pravděpodobně bude snažit naklonit si alespoň část voličů na svou stranu, přičemž právě Kurdové mohou být opět tím pomyslným jazýčkem na vahách.

Obnovení mírových rozhovorů s PKK je však téměř s jistotou možné vyloučit, stejně jako snahu o restartování diskuse ohledně kurdských práv v zemi. Problémem je jak ztracená kurdská důvěra, tak fakt, že by to vedlo ke ztrátě nacionalistických tureckých hlasů. S velkou pravděpodobností tak bude pokračovat současný trend represe, přičemž se ještě zvýší tlak na PKK. Tomu nasvědčují obnovené střety v Rojavě, přičemž se začíná mluvit i o možnosti pozemní operace vůči sídlu PKK v horách iráckého Kurdistánu se souhlasem tamní Kurdské regionální vlády. To by však téměř jistě znamenalo rozpoutání chaosu v Turecku, kdy by PKK a její odnož Sokoli osvobození Kurdistánu (TAK) vystupňovala útoky na jihovýchodě, ale také v tureckých městech na západě země. Mobilizace kurdské mládeže by následně mohla klidně přerůst v občanskou válku v zemi.

Dá se také předpokládat, že Erdoğan se do dalších voleb bude snažit, aby HDP přišla o co největší počet konzervativních kurdských voličů. Cílem je dostat stranu pod desetiprocentní hranici volitelnosti, což by následně znamenalo více křesel pro AKP. Zdá se, že ani zatýkání členů HDP neoslabilo její voličskou základnu dostatečně a řešením se tak může stát založení nové umělé pro-kurdské strany, o čemž se spekulovalo již koncem roku 2015. Ta by následně sloužila jako prostředek k rozdělení kurdských hlasů a oslabení jejich celkového vlivu na výsledek voleb.

Pochmurné vyhlídky
Tak či onak, Kurdy, stejně jako zbytek opozice v Turecku, velmi pravděpodobně v následujících měsících nečeká nic dobrého. Erdoğan už navíc vícekrát ukázal, že jakékoli projevy dobré vůle jsou z jeho strany jen krátkodobým prostředkem k získání větší moci a ani to, že v dubnovém referendu dosáhl svého cíle, na tom nic nezmění. Ostatně, podvody při sčítání hlasů ukazují, že pro upevnění své moci je ochoten udělat cokoliv. Zatímco polarizace společnosti dosud přinášela Erdoğanovi volební úspěch, vyrovnané výsledky referenda ukázaly, že tato strategie již dále nemusí fungovat. Společnost je rozdělena na maximální možnou míru a Erdoğan může mít obrovský problém získat jakýkoli hlas navíc.

Proto s největší pravděpodobností nebude riskovat jakoukoliv výraznější změnu kurzu vůči Kurdům, hlavně pokud by to automaticky znamenalo ztrátu nacionalistických tureckých hlasů. Vzhledem k nutnosti stabilizovat ekonomiku a celkovou vnitřní situaci v zemi je proto možné, že se konflikt s PKK rozhodne vyřešit dalším stupňováním bojů a udržováním širokého záběru „protiteroristického“ postupu, který tak jako vždy odnesou civilisté. Smutné je, že tento všeobecný protikurdský postoj maskovaný za boj s PKK je sympatický i sekulárním, a především armádním kruhům, považovaným za absolutní ideologický protipól Erdoğanovy politiky.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Zima1

Petr Jedlička - editor zahraničního zpravodajství

Úterý, 25.Dubna 2017, 14:23:50

Když hledali redaktoři BBC před týdnem a půl odpověď na podobnou otázku, jakou si klade autor, odhalili v tureckém Kurdistánu i poměrně silný hlas proti pokračování současného násilí i za cenu, že kurdský ozbrojený odboj skončí. Nejen "protiteroristické" tažení odnášejí civilisté, útoky PKK také. A i mezi těmi Kurdy, jimž PKK nikoho nezabila, nemá způsob boje této organizace většinovou podporu. Ne každému kurdskému rodiči se navíc zamlouvá, když jeho dítě sní o tom, jak se -- jen co se osvdědčí v pouličním boji -- přidá k partyzánům, jak o tom psal Vojta Boháč tuhle z Diyarbakiru (http://denikreferendum.cz/clanek/21933-z-kurdskeho-diyarbakiru)... kurdský hlas pro Erdogana tak může být i hlasem proti těm, kdo stávající válku rozpoutali.

Janberanek

Jan Beránek - ekolog, Amsterdam

je to složitější Středa, 26.Dubna 2017, 06:48:43

Za problematické považuji tvrzení v textu: "V obou případech se ale jedná jen o relativně okrajový počet hlasů, který jen těžko vysvětlí tak zásadní nárůst podpory v referendu."

Jak již poznamenal Petr Jedlička, situace i mezi tureckými Kurdy je složitá a počet těch, kteří hlasovali pro AKP nebo pro změny v referendu, není vůbec mizivý. Vedou je k tomu různé důvody - od snahy podbízet se Erdoganovi v naději, že ukončí nebo alespoň utlumí represe na jihovýchodě, přes upřímné souznění v konzervativních otázkách, až po odpor proti podílu PKK na spirále násilí (a potažmo i HDP, která stlačena do neřešitelné pozice mezi sympatiemi k násilnému odboji a potřebě oslovit voliče napříč celým Tureckem).

Ivo Horák - Praha 3

Je to zajisté velmi složité Středa, 26.Dubna 2017, 17:19:38

Že většina tureckých Kurdů není nadšena z PKK, to je přirozené. Vždyť ta parta je násilnická a politicky málo přijatelná. V dobách, kdy se jí daří, získává stoupence, neboť vyvolává "obavonaději", že zvítězí, a nepodpoří-li to někdo, že se bude mstít.
Na druhé straně by příklon hodně Kurdů k Erdoganově partaji mohl být znamením hodně zlým. Svědčil by o situaci (či jejím bezprostředním očekávání), kdy jsou lidé nepříteli národa vydáni na milost a nemilost (ono prastaré "Vae victis!"). Tak tomu bylo (a je) v Čečensku, kde pozůstalí po zavražděných volí Putina, nebo tomu tak bylo na Václavském náměstí, když parašutisté zabili Heydricha.

Id_foto

Bohuslav Vorel - Valy u Přelouče

Kȋ ne, kȋ ne („kdo jsme“ v kurmanji) Středa, 26.Dubna 2017, 22:15:4

Vzhledem k tomu, co se na Blízkém východě v posledních několika letech událo, mělo by se velice brzy odehrát ještě jedno dějství této partie. PES podle mne dluží, a měla by tedy zahájit, brutálně upřímnou diskuzi zbavenou veškerých předsudků i veškerých iluzí o tom, co vlastně je apoismus a do jaké míry lze jeho stoupence považovat za teroristy či nikoliv. Koneckonců, oni se hlásí k pojmům jako demokratický, sociální či socialistický.

Erdogan utnul jednání s PKK ve chvíli, kdy zjistil, že mu to nepřinese potřebné hlasy většiny tureckých Kurdů, a naopak na tom získává HDP. Kurdové (a nejen turečtí) jsou stejně jako jiné národy politicky rozděleni. Vedle příznivců Ocalana jsou zde i příznivci spolupráce s tureckou vládou či naopak konzervativní stoupenci široké samosprávy. HDP se pokouší prosazovat širokou samosprávu pro celé Turecko a čerpala hlasy jak od příznivců apoistů tak konzervativních kurdských kruhů. Nicméně Erdogan bez ohledu na výsledek referenda již několik let má Turecko pod kontrolou. Nebo se tomu alespoň domnívá. Je proto otázka, zda má smysl uvažovat o nějaké jiné pro-kurdské straně, která by se v demokratických volbách mohla postavit Erdoganovi. Obávám se, že příští volby budou připomínat spíše volby v Iránu, kde bývá více kandidátů, nicméně připouštěni jsou jen ti "vhodní".

Kapitola sama o sobě je potom úloha tureckých tajných služeb na událostech, které ovlivňovaly a ovlivňují dění v Turecku, Sýrii a Iráku.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.