Bojové akce v jihovýchodním Turecku destabilizují celý region

Martin Karim komentuje výsledky zprávy vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) týkající se bezpečnostní akce uskutečněné v jihovýchodním Turecku, jejíž důsledky dopadají na celou oblast.

V únoru letošního roku byla zveřejněna zpráva, která popisuje závažné porušování základních lidských práv Kurdů v průběhu bezpečnostní operace vedené tureckou vládou od června 2015 do prosince 2016.

V jejím průběhu prokazatelně zahynulo 800 příslušníků bezpečnostních složek a více než 1200 místních obyvatel. Úřad vysokého komisaře zdokumentoval velké množství případů nepřiměřeného použití síly, vražd, mučení, násilného zmizení pohřešovaných osob, záměrného ničení obytných budov včetně těch, které jsou součástí světového kulturního dědictví, odepírání přístupu k urgentní zdravotnické péči, jídlu, vodě, násilí proti ženám. K nejzávažnějšímu porušování lidských práv přitom docházelo během období výjimečného stavu spojeného se zákazem vycházení v obytných čtvrtích.

V květnu 2016 se úřad vysokého komisaře pokusil získat od turecké vlády souhlas s tím, že na místo pošle nezávislý vyšetřovací tým, který by zde situaci ověřil. Turecká vláda však do dnešního dne na jeho žádost neodpověděla.

Namísto toho tedy úřad zahájil standardní monitorovací proces v provinciích Adıyaman, Batman, Bingöl, Bitlis, Diyarbakır, Gaziantep, Hakkâri, Kahramanmaraş, Kilis, Malatya, Mardin, Siirt, Şanlıurfa a Şirnak. Ověřil pravdivost získaných informací, vedl rozhovory s mnoha obětmi a očitými svědky, analyzoval informace získané od turecké vlády, z otevřených zdrojů a od tureckých i mezinárodních nevládních organizací. Důležitým prvkem bylo porovnání satelitních fotografií oblasti z období před a po akci (z nich je vidět, že někde zmizely celé čtvrti), filmových a audio nahrávek.

Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva odvedl při ověřování a zveřejňování důkazů o masivním porušování lidských práv Kurdů Tureckem opravdu velký kus práce. Místní orgány však bez ohledu na výsledky šetření mezi rodinnými příslušníky a právníky obětí tvrdě odmítají zahájit vyšetřování výše uvedených zločinů proti lidskosti, a to včetně těch nejzávažnějších, jako jsou vraždy.

Obětování mírového procesu
Zmíněná turecká bezpečnostní akce byla zjevně důsledkem změny postoje Erdoganovy vládní strany AKP. Ta v minulosti vedla mírový dialog s PKK, který na přání vládní strany zprostředkovala prokurdská parlamentní strana HDP. Během tohoto mírového procesu byly vyjednány mnohé ústupky. Používání rodného jazyka přestalo být pro Kurdy trestné, vláda jim umožnila zvolit si místní samosprávy a prokurdská strana s více než čtyřmi miliony voličů se i přes vysokou volební klauzuli dostala do tureckého parlamentu.

Během této doby neprováděla kurdská gerila žádné teroristické akce. Politici strany HDP však byli později paradoxně kvůli zprostředkování těchto jednání obviněni z podpory terorismu a před vysokými tresty odnětí svobody je neochránila ani imunita poslanců tureckého parlamentu.

A2Prezident Erdogan, který usiluje o ústavní změny, nejspíš potřebuje získat podporu tureckých nacionalistů a neoottomanů.
Tomuto cíli tak obětoval mírový proces a bezpečnostní
rovnováhu v zemi. Foto archiv DR


Co vedlo AKP a Erdogana k ukončení mírového procesu? Oficiální důvod představovala bezdůvodná vražda dvou tureckých tajných policistů v hotelovém pokoji ve městě Suruc. Kurdské zdroje uvedly, že se jednalo o popravu příslušníků tureckých tajných služeb, údajně řídících sebevražedného atentátníka z IS, jenž se těsně před tím odpálil mezi lidmi, kteří přijeli pomoci sousednímu městu Kobaní ležícímu na druhé straně hraničního přechodu. Při tomto útoku zahynulo téměř 30 mladých lidí, převážně Kurdů.

Turecko odpovědělo ukončením mírového procesu, bombardováním horských základen PKK, uvězněním kurdských starostek a politiků. Gerila a extrémisté nato zahájili násilné akce proti represivním složkám a konflikt víc a víc eskaluje.

Turecká vláda spustila brutální a bezohlednou bezpečnostní akci proti Kurdům na základě aplikace nepřijatelného principu kolektivní viny. Turecká armáda následně vtrhla do severní Sýrie, kde spolu s FSA údajně bojuje proti terorismu. Skutečným cílem je však zamezit spojení kurdských kantonů v severosyrské Rojavě, což by mělo za následek vznik autonomní kurdské oblasti, či dokonce kurdského státu. To by zase mohlo ovlivnit vnitrostátní situaci v Turecku.

Zdá se, že Erdogan, který usiluje o ústavní změny v Turecku, vyhodnotil situaci tak, že pro dosažení svého cíle, tj. nastolení prezidentského systému v zemi, potřebuje získat podporu tureckých nacionalistů a neoottomanů. Tomuto cíli tak obětoval mírový proces a potažmo i bezpečnostní rovnováhu v zemi. Zradil své spojence v Aleppu a zatáhl Turecko do bojů v sousední zemi. Navíc nutně potřebuje před svými voliči vystupovat jako silná a úspěšná hlava země, ztělesňující lokální velmoc a ochraňující sunnitské souvěrce. Krajně nebezpečné jsou jeho ublíženecké konspirační teorie, jež mají přesvědčit voliče, že Turecku ten nebo onen nepřeje, i směřování režimu k islamofašismu s rasistickými prvky.

Erdoganovi se velmi obratně daří vydírat své spojence v NATO a EU, protože je si dobře vědom svého velmi důležitého a téměř nepostradatelného postavení. To je patrně důvod, proč mu zahraniční partneři tolerují nesčetné excesy, kterých neustále přibývá, zejména po neúspěšném pokusu o takzvaný převrat. Bohužel jeho násilné akce způsobují svou brutalitou a v budoucnu budou způsobovat v ještě větší míře násilné reakce, které při nepříznivém vývoji mohou vést až ke značné nestabilitě v Turecku i v celé oblasti.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.