Divoká karta Jean-Luc Mélenchon

Podaří se alespoň jednomu z francouzských levicových kandidátů postoupit do druhého kola prezidentských voleb a neohrozit přitom politickou stabilitu Evropy? Nad jejich šancemi se zamýšlí Jiří Dolejš.

Celá Evropa napjatě sleduje situaci ve Francii před nadcházejícími prezidentskými volbami. Hrozba vítězství kandidátky francouzských nacionalistů Marine Le Penové vede k úvahám, na koho má volič vsadit, aby nedošlo k nejhoršímu. Souběžně s tím jde o problém, zda se tradiční francouzské levici podaří vymanit se z vleklé krize.

V minulosti se proti krajnostem vždy vytvořil společný hlasovací blok. Příznivci Fronte National si dělají naděje, že exkomunikace nacionalistů skončila ve chvíli, kdy se Marine distancovala od excesů svého otce. Preference Le Penové se dlouhodobě pohybují kolem 25 procent, což jí dává poměrně velkou naději na postup do druhého kola voleb. Boduje zejména u mladých voličů z menších měst. Nacionalismus navíc zakrývá i řadou sociálních slibů. Nedávno však připomněla, jaký je doopravdy charakter jejího hnutí, když popřela zatýkání Židů v Paříži v roce 1942.

Její původně favorizovaný protikandidát, konzervativní republikán Francois Fillon, se po skandálu s vyplácením peněz manželce z veřejné kasy postupně propadá. Ještě počátkem roku dosahoval preferencí kolem 25 procent, v únoru byl již třetí s 19 procenty. Nyní podle některých průzkumů sestoupil dokonce až na čtvrté místo se 17 procenty. Politický mainstream nyní po propadu Fillona sází na centristu Emmanuela Macrona. Ten se již v únoru s 21 procenty vyhoupl na druhé místo a nyní je s Le Penovou ve více méně vyrovnané pozici.

Socialisté poté, co úřadující prezident Francois Hollande loni odmítl znovu kandidovat, nakonec v primárkách vsadili na levicovějšího Benoîta Hamona. Bývalý ministr školství se začal stavět do pozice levicového vizionáře. Reformní levice se nadchla a učinila z něj dělat dalšího Sanderse či Corbyna. Zpočátku se pohyboval na 15 procentech preferencí, v posledních týdnech mu však voliče začíná stahovat levičák a antiglobalista Jean-Luc Mélenchon, který ale čím dál častěji mluví i o vyvázání Francie z EU. Socialista Hamon s 9 procenty preferencí klesl nyní až na páté místo.

Jean-luc_m_lenchon__place_au_peuple__001Levičák a antiglobalista Mélenchon čím dál častěji mluví o možnosti vyvázání Francie z EU. Foto WMC

Pětašedesátiletý Mélenchon, bývalý socialista, je předsedou nového subjektu Parti de gauche (založené 2009). Má podporu i od francouzských komunistů a řadí se k evropské levicové frakci GUE/NGL. Ještě v únoru se pohyboval až na pátém místě s 12 procenty, jeho preference ale aktuálně rostou. Aktuálně vystoupaly na 18 procent, což znamená třetí místo (údaje agentury Kantar Sofres OnePoint). Nadšení levicového voliče se tedy zjevně začíná přelévat od Hamona k Mélenchonovi, Boduje svými show na vlastním YouTube kanálu, v nichž nabízí jak 32hodinový pracovní týden, tak třeba legalizaci marihuany. Po televizní debatě 4. dubna jej diváci hodnotili jako nejlepšího řečníka.

Rozdělený tábor levice má však zatím šanci na postup do druhého kola francouzských prezidentských voleb omezenou. V případě, že 23. dubna žádný levicový kandidát nepostoupí do 2. kola, bude důležité, jak se pak přerozdělí hlasy mezi dva finalisty. Druhé kolo se koná 7. května. Část voličů Fillona může volit Le Penovou. Co udělají voliči Mélenchona, který nyní ve stylu Camerona slibuje, že pokud Francie nevyjedná lepší podmínky v EU, prosadí referendum o frexitu? Nechce přímo aktivovat článek 50. smlouvy o EU, přetahuje však nacionální voliče tím, že naznačuje podmínky, jejichž nesplnění povede k všelidovému hlasování.

Francouzská levice bude prezidentskými volbami tak jako tak poznamenána – a její postoj ke společné budoucnosti bude mít vliv nejen na Francii. Pokud skončí v jedné posteli s nacionalisty, máme tu problém. Lidé jako Tsipras či Corbyn kritizovali EU, ale nikdy nepřekročili hranici dělící kritiku a požadavky na její opuštění. Národovecké nálady ale bytní i na levici. Ovšem otočit se k Evropě zády znamená hledět do minulosti, ne do budoucnosti. Jistou naději zůstává, že i francouzská divoká karta Mélenchon se schází s lidmi jako Oskar Lafontaine či Yanis Varufakis nad společným Plánem B pro Evropu.

A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

Martin Pleva - pedagog, Brno

Dobrá a špatná zpráva Sobota, 15.Dubna 2017, 11:52:7

Nejdřív ta dobrá: poptávka po levici a levicových řešeních a programech stále v západních společnostech je - a zdá se, že i sílí (Corbyn. Sanders, Mélanchon, snad i Schulz).

Ta špatná - bohužel se tato touha po levicové politice projevuje často podporou už hodně extrémních názorů a osobností (a zvláště ve Francii, která byla vždy o jednu koňskou délku více vlevo než zbytek Evropy). Ale to je vše jen projev abstinenčního příznaku: tak dlouho zde žádná skutečná levice nebyla, až to teď vede k určitému levicovému, resp. levičáckému třeštění...

Josef Poláček - Manuální pracovník

Sobota, 15.Dubna 2017, 12:13:21

No ano - přesně tohle je ten zásadní problém.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

Úterý, 18.Dubna 2017, 00:02:33

Ano, kam s levicí, po volbách v Holandsku je Francie asi další zemí kde je levice na chvostu.(v Polsku a Maďarsku už je v háji léta) je ale na tom tradiční pravice líp pokud jí vévodí lidé jako le Penová (Kaczynsky, Orbán a další) ?
Je Melenchon jenom projevem "holandovské" krize socialistů ? nejspíš ani on nepostoupí ale Tsipras v Řecku vyhrál (pravda bez onoho exitu z EU) a kde je dnes ? V minulém století byly zlomem dvě světové války, dnes je to jinak.
krize sice nazrává objektivně ale k úplné zralosti chybí i možnost objektivní odpovědi. Když chybí hlubší odpovědi, vítězí populismus - takže ona přítomnost dějinotvorných osobností levice 21. století je dost relativní.

P.S. nemluvě o tom že lidé jako Melechon, Corbyn či Sanders už svým věkem jaksi patří spíš do minulého století.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 18.Dubna 2017, 11:15:47

"Když chybí hlubší odpovědi, vítězí populismus" - ano, to je naprosto výstižné konstatování, a platí přesně stejně jak pro pravici tak i pro levici.

Petrasek Milan - penzista

Populismus zbývá, když chybí hlubší odpovědi Úterý, 18.Dubna 2017, 14:28:0

takové by ale mohly příkladně dozrát v a po otevřené rozpravě mezi pravými investigativními žurnalisty a těmi pravými investory, jejichž bájné bohatství vyplynulo a plyne z investic do produkce a prodeje zbraní, pokleslého žurnalismu a jiného konzumního zboží destruktivního charakteru.
Co tomu brání pane Dolejši....bych se zeptal.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Dolejši, Úterý, 18.Dubna 2017, 16:06:58

levice jako celek si v Nizozemsku nevedla špatně. Nejlevicovější, Socialistická strana, dostala asi 10% hlasů, to není o mnoho méně než neustále omílaný Widers. A k tomu přičtěte velkou hvězdu oněch voleb, Zelenou levici - a to nejsou ještě všechny strany (politická scéna je v zemi tulipánů velmi roztříštěná...).

Ovšem jistě nelze nevidět rozdíly mezi "liberální" a "socialistickou" levicí...

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

holandský příklad Středa, 19.Dubna 2017, 08:20:0

Pochopitelně že jsem rád že Wilders volby nevyhrál, ale jeho 20 mandátů ze 150 je nárůst a to že zelená levice vystřídala klasické labouristy, ale má přitom jen 14 křesel, zas takový succes není.
Nemluvě o problémech komunikace uvnitř levice obecně, ne jen v Holandsku což nemůže nemít vliv na konečné vládnutí. Rozbitá levice je pak typická právě pro Francii, která je pro Evropu klíčová a která byla silnou levicí dlouho pověstná.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.