Provizorní semafor a hluboká jáma na jedné z nejlepších adres v Mnichově. Tak vypadá místo, kde bude na podzim roku 2018 otevřeno Sudetoněmecké muzeum. Před plotem kolem staveniště je cedule, která garantuje, že na místě nezůstane díra. Cedule hlásá, že zde hloubí a betonuje bavorský stát.

„Nevolejte nám, není slyšet přes sbíječky. Když nás navštívíte, může se stát, že zrovna nepoteče voda,“ říkají přátelé a známí napříč institucemi sídlícími v Sudetoněmeckém domě. Nevypadají, že by jim to moc vadilo. Podzemní parkoviště je zavřené od září. Momentálně ve vchodu stojí kontejner.

Dělníci za sbíječkami a s kolečky mezi sebou mluví různými slovanštinami. Ptám se jednoho z přátel, kdy budou odevzdávat klíče od kanceláří. Stavební práce označuji jako maskované slovanské převzetí Sudetoněmeckého domu. „Na vyhnání jsme zvyklí. Zas bychom si poradili. Ale tady chce stát stavět, ne ničit, takže si nás asi nechá,“ zní pohotová odpověď jednoho ze zaměstnanců Sudetoněmeckého domu. Samozřejmě se narodil dávno po válce.

Novostavba muzea vzniká na místě hospody, která stála vedle Sudetoněmeckého domu. Točil se tam Budvar, jmenovala se Wallenstein-Stuben. Vývěsní štít ze zbouraného domu si Sudetoněmecké muzeum zařadilo do sbírek.

Doktor Raimund Paleczek patří spolu s Michaelem Henkerem a Klausem Mohrem do trojice, která muzeum připravuje po obsahové stránce. Hrdě vypráví, že v posledních měsících strávili asi dvě stě padesát hodin s produkční firmou. Na přednášku o vznikajícím muzeu v Řezně přišlo sto dvacet lidí a sešlo se hodně nabídek darů.

Z obsahu se toho zatím moc veřejně neprozrazuje. Když jsme ale probírali jednotlivá patra expozice, měl jsem po letech práce na muzeu našich Němců v Ústí nad Labem pocit, že naše práce nebyla zbytečná. Co se zatím nepovedlo v Ústí, bude zčásti v Mnichově. Po celou dobu jsme byli v kontaktu.

Obě muzea se dostala ke stejnému základnímu pojetí expozice. Důraz dávají na zakořeněnění v hornatém domově, na kreativitu, na snahu o obživu v nelehkých podmínkách. Ani v Mnichově nevzniká muzeum konfliktu s Čechy, přestože konflikty nezamlčuje a některé politické aspekty bude interpretovat jinak, než je zvykem v České republice. Sudetoněmecké muzeum bude mít popisky v němčině, češtině a angličtině.

Cesta k realizaci muzea ani v Mnichově nebyla úplně jednoduchá. Vedení se střídalo, rozhodující pokrok v přípravách udělala etnoložka Elizabeth Fendl. Pro realizaci je nejdůležitější, že došlo k dohodě Sudetoněmecké nadace a bavorského státu. Stát převzal stavbu, nadace garantuje obsah. Když bavorský stát rozhodl, že postaví muzeum, zástupce Bavorské státní kanceláře na vědecké radě Sudetoněmeckého muzea řekl větu, která mi zněla jako z jiného světa. „Když staví stát, staví dobře.“

Následovala architektonická soutěž na budovu v nelehkém terénu ostrého kopce. Soutěž byla mezinárodní. Vznikne dominanta jedné poměrně malebné městské čtvrti nad svižným potokem.