Dzeržinskij by byl v Ústí nad Labem postmodernistou

Autor popisuje hořký příběh snah zbudovat Muzeum Němců v českých zemích. Případ se zřejmě podobá spoustě jiných, jen s tím rozdílem, že zde se autoři kulturního projektu s evropskými ambicemi odmítají nechat poslušně potichu odpravit.

Sicha

Jan Šícha

22.03.2015 13:48

Architekt Tomáš Hradečný se ve svém textu proti tomu, aby ředitelku Collegia Bohemica v Ústí nad Labem Blanku Mouralovou vyhodili z práce, zmínil o „podlehnutí bolševickým fízlovským metodám, jež se od dob Dzeržinského ČEKy v Sovětském Rusku vyvinuly u nás mimořádně zapouzdřeným způsobem“. Protože jsem v roli kurátora stálé expozice o dějinách Němců v českých zemích pár minulých let dojížděl do Ústí nad Labem, rád bych k tématu nabídl pár obrazů. Chci sestavit slovník metod.

Slovník metod byl nadepsán plakát, který mi kdysi v Paříži dal Jiří Kolář. K vidění byly Kolářovy způsoby, jak řezat a lepit obrazy, jak vytvářet koláže. Neusazené poměry v naší zemi vedou k řezání a ke kolážím. Možná lze jen vytvářet slovníky metod. Jestli jsou Dzeržinského, z Kocourkova nebo obojí, lze přenechat laskavému posouzení čtenářek a čtenářů. Jména jsem z textu vymazal, vlastně o ně už nejde.

Slovník metod
Výchozí situace – praktická. Město Ústí nad Labem. Po 2. světové válce výměna obyvatelstva, po studené válce pád průmyslu. Bývalý generální konzul v New Yorku se stává primátorem. Uvědomí si, že v Ústí má na univerzitě, v archivu a v muzeu řadu lidí, kteří se specializují na dějiny českých Němců.

Uvědomuje si, že ve středu města má zchátralou budovu bývalé chlapecké školy a nepřítomní Němci, hlavně zakladatelé průmyslu, napsali tu nejpozitivnější kapitolu v dějinách města. Napadne ho uchopit myšlenku, která visí ve vzduchu od počátku devadesátých let. Čeští Němci, zvláště ti hodní, si zaslouží muzeum. Začínají se dít věci.

Foto Collegium Bohemicum

Metoda 1. Jde spíše o dům než o expozici?

Vedení městského muzea v Ústí nad Labem si přeje opravu budovy. Připraví stavební povolení. Primátor iniciuje první dotaci na opravu. Jeho následovník (oba ODS) zařídí druhou, vyšší dotaci, první vrátí. Začíná se stavět.

Primátor č. 1 získá šéfku českého centra v Berlíně jako zakládající ředitelku společnosti Collegium Bohemicum. Ta se z Berlína stěhuje do Ústí nad Labem. Na opravu budovy ředitelka nemá žádný vliv. Prohlásí, že ať je to s budovou jakkoli, obsah je třeba připravit pořádně.

Průběh opravy měl být prvním varováním. Opravila se spíše škola, méně vzniklo muzeum. Jen v části místností jsou kamery, po zásuvkách v podlaze nezbytných k expozici se volalo marně v době, kdy ještě nebyly položeny parkety, budova v horních dvou patrech nemá klimatizaci, takže se v létě přehřívá. To vše prodražuje jakoukoli budoucí expozici.

Na chodbách Muzea byla položena žula z Číny podivného lesku, vzor v kameni nesmyslně vybíhá k topení, v nejvyšším patře vyšla podlaha výše, takže se ohýbá hlava, což není špatný trénink na místní poměry. Podle odhadu architekta bylo proinvestováno 150 milionů korun, ne celkových 430.

Doporučení budoucím kolegům – když zjistíte, že v části projektu, která se vás vlastně netýká, je něco v nepořádku, odejděte. Nutně vás dostihnou problémy, o kterých jste se domnívali, že patří jiným. Když jde spíše o dům než o expozici, je třeba si uvědomit, že Dzeržinský může své řádění založit i jako usměvavý kapitalista.

Nikdy se asi nezjistí, kolik měla budova stát oproti tomu, kolik stála. Navenek vypadá krásně. Ať je budova jakkoli předražena, po vedení města, které budovu opravilo, něco zbylo.

Metoda 2. Směnka
Vedení města převzala v roce 2010 ČSSD. Před jednáním s primátorem č. 3 byla ředitelka Mouralová upozorněna, že vedení města chystá ředitelku nechat podepsat směnku, kterou by svým majetkem ručila za úvěr, který si Collegium Bohemicum s ručením města potřebovalo vzít na předfinancování evropského projektu. Na jednání není směnka předložena.

Pan primátor se pouze zeptá, zda by ředitelka byla ochotna přijmout podepsání směnky, jestli si je tak jistá svým projektem. Ředitelka otázku ostentativně nechápe. Doporučení budoucím kolegům – Dzeržinský se projevuje tak, že směšuje světy. I kdyby to bylo jen ve vtipu, a zde to vtip nebyl, jakmile se ukáže, že váš partner používá nepřijatelnou logiku, odejděte.

Nové vedení města redukovalo provozní dotaci Collegia Bohemica z jednoho milionu na čtyři sta tisíc. Abyste mohli něco vygrantovat, potřebujete provozní zdroje. Jakmile je nemáte, odejděte. Znamená to, že partneři nemyslí věc vážně. Dzeržinský ovládá i metodu vyhladovění.

Metoda 3. Barák, který nosí smůlu
První ředitel městského muzea podal rezignaci, když po něm město chtělo krytí drahých vykopávek na náměstí. Druhý ředitel při opravě seděl ve své kanceláři v nehezké náhradní budově, kam se muzeum přestěhovalo na dobu stavby, kouřil doutníky a musel vyhazovat jednoho člověka za druhým, protože u instituce, která je přestěhovaná, prý lidé nejsou potřeba. Dost tím trpěl. Pak zemřel. Třetí ředitel muzea, byl dosazen politicky a po změně politické situace vyhozen na hodinu.

V lednu 2015 jsem v muzeu potkal dva lidi, kteří měli na krku trestní oznámení, bývalá ekonomka muzea ležela v nemocnici, protože se zhroutila, byla obviněna z defraudace. Na dvoře navzdory chladu stál málo oblečený bývalý kurátor vojenské sbírky, který zrovna dostal padáka. Říkal, že půjde zas do vojenských misí v zahraničí.

Doporučení budoucím kolegům – děláte-li kulturní projekt, dejte i na pocity. Když to emocionálně nesedí, odejděte. Dzeržinský se projevuje i tak, že otravuje vzduch. A vy, pokud děláte veřejný kulturní projekt, musíte mít možnost a sílu zářit.

Foto Collegium Bohemicum

Metoda 4. ABL
Ještě předtím, než se firma ABL stala pomocí své politické divize, strany Věci veřejné, všeobecně známou, měli jsme tu čest setkat se v Ústí nad Labem s jejími reprezentanty. Přišli se zajímavou nabídkou. Firma převezme ostrahu budovy muzea a cenu ostrahy bude umazávat pořádáním společenských akcí. Jednání se uskutečnilo na Magistrátu v Ústí nad Labem, inicioval je ředitel Krov.

Collegium Bohemicum, pozvané na poslední chvíli, protestovalo. S argumentem, že ostraha v muzeu má být v rukou města, že jde také o sociální opatření. ABL měla už pronajaté pražské věže a halapartníci před nimi vypadali mimořádně smutně. Nechtěli jsme, aby na ostraze bylo vidět, že ji někdo vykořisťuje.

Ale hlavně jsme nechtěli, aby o programu v budově rozhodoval komerční subjekt, který není v obsahu pronájmu zavázán obsahu muzea. Nechtěli jsme být společenským paravánem na soukromé aktivity. Náměstek primátora Řeřicha jednání nechal odejít do ztracena.

Kolega, ředitel muzea č. 2 neskrýval rozhořčení. Doporučení budoucím kolegům – existuje kulturní sféra, a památky patří k posledním nevytunelovaným oblastem u nás. Cítíte-li tlak komerce a tušíte-li, že může rozbít vaši práci – odejděte. Dzeržinský nabízí obchod, ale jde mu o otroctví.

Metoda 5. Bludné kruhy a slepé uličky
V roce 2008 do obecně prospěšné společnosti Collegium Bohemicum jako čtvrtý zakladatel přistoupil stát v podobě Ministerstva kultury. Doplnil tak dosavadní zakladatele, kterými bylo město Ústí, místní univerzita a Společnost pro dějiny Němců v Čechách. Se státem se od počátku počítalo jako s tím, kdo zaplatí závěrečnou fázi projektu ve výši odhadovaných přibližně padesát milionů korun. Do správní rady se dostala paní náměstkyně z Ministerstva kultury.

V situaci, kdy Ministerstvo kultury krátí příspěvky vlastním organizacím, měla odtéct nevídaně vysoká dotace na muzeum německy mluvících obyvatel českých zemí. Paní náměstkyně je mi sympatická, pochází z kraje, kde mám chalupu. Možná bych na jejím místě jako úředník nejednal jinak.

Projekt z města s příšernou pověstí, reprezentovaný ředitelkou, která si mimo jiné je schopná povídat s prezidentem SRN, a jeho opravdu zajímá, co mu říká. Potenciální nebezpečný prvek v systému. Paní náměstkyně volí taktiku maximální úřednické korektnosti. Ta zabíjí čas. Vznikají bludné kruhy a slepé uličky.

Na správní radě se poukazuje k vůli zakladatelů, na setkání zakladatelů ke správní radě. Vznikají posudky o užitečnosti projektu. Literatura sama o sobě. Zabitý čas se hromadí.

Ministerstvo nepůsobí jako nositel vůle postavit expozici, rozdává stejnou naději na úspěch těm, kdo projekt chtějí uskutečnit, jako těm, kdo ho chtějí zničit. A ministři se mění rychleji než svatí na orloji. Doporučení budoucím kolegům – pokud vidíte, že nejvyšší instance rozhodující o vašem úsilí projekt nechce, odejděte.

Jako vedlejší produkt zkušenosti s ministerstvem kultury si formuluji tezi: toto ministerstvo by nejvíce zruinoval odkaz stovky obrazů od Picassa podmíněný tím, že do pěti let na sbírku vznikne budova. Situace, kterou jsem s různými sbírkami zažil na západě dostkrát. Myslím, že nečekaný problém by našeho šimla zahubil. Když Dzeržinský působí dostatečně vysoko, stačí, aby dal ochromující injekci. Zbytek zařídí čas plynoucí bez projevu vůle.

Foto Collegium Bohemicum

Metoda 6. Osobnost, přes kterou nejede vlak

V roce 2011 se vzhledem k novým zákonným podmínkám měla podepsat nová zakládací listina Collegia Bohemica. Univerzita ji podepsat odmítla. Smluvní zaměstnanec univerzity, zde mu říkejme Právník, formuloval alternativní zakládací listinu.

Ta předpokládala jmenování vědecké rady ze strany univerzity a vypsání výběrového řízení na vedení Collegia Bohemica. Univerzita by podle nové zakládací listiny Collegium Bohemicum ovládla a nestálo by ji to ani korunu.

Právník patří k nejzajímavějším lidem, kteří Collegiem Bohemicem prošli. Byl poradcem Václava Klause, zastupoval skupinu senátorů při žalobě proti Lisabonské smlouvě, kandidoval za stranu Ne Bruselu, Národní demokracie do Senátu.

V autoreferátu jeho disertační práce s názvem Občanská a lidská práva a svobody jako otázka soudobého ideologického boje z roku 1985 (která se ztratila) můžeme číst: „Proto základní požadavek na obsah „subjektivních práv“ za socialismu bude spočívat v tom, aby nemohly nahrávat egoistickým individuálním nárokům. Tz., že mají vyjadřovat potřeby a zájmy člověka nikoliv jako na ničem nezávislého individua, ale jako aktivního člena socialistické společnosti. Jestliže sovětská ústava z roku 1977 zakotvuje jako právní subjekt člena pracovního kolektivu, jedná se svým způsobem o vyvrcholení procesu, který začal formováním sociálních požadavků dělnické třídy, odrážející nikoliv pouhé individualistické zájmy, nýbrž zájmy kteréhokoliv příslušníka dělnické třídy.“

Při četbě autoreferátu jsem byl jat opravdovým obdivem nad tím, jak autor vytváří nového člověka. Při kandidatuře za stranu Ne Bruselu Národní demokracie Právník zveřejnil 22. 8. 2014 svůj program nazvaný Práce a pořádek i pro Děčínsko. Můžeme zde číst o úsilí kandidáta zakotvit právo na práci v ústavě: „Efekt ústavně garantovaného práva na práci by spočíval i v tom, že by se na osm hodin denně přesunuli na různá pracoviště spoluobčané i z řady problémových lokalit. Kde by se pod vedením svých vedoucích přizpůsobili nejenom pracovním návykům, ale i pravidlům soužití s jinými. Noční klid by potom využívali k načerpání sil, nikoli k obtěžování okolí.“

Kandidát chce „nepříliš účinné ústavní provizorium nahradit kvalitní ústavou, jež nám poskytne účinnou oporu jak ke zlepšení života, tak i proti těm, kteří z nás dělají podnájemníky ve vlastní zemi. Ať už jsou z Bruselu, nebo z nějakých landsmanšaftů!“

Myslím, že citáty ukazují, jak vzdálen byl svět člena dozorčí rady doktora Právníka světu tvůrců stálé expozice. Doporučení budoucím kolegům – cítíte-li politicky motivovaný likvidační tlak nesený silnou osobností, je třeba se takovému tlaku postavit. U postojů, které lze považovat za extrémní, nezáleží na tom, jakou funkci osobnost vykonává.

Ona už si najde způsob, jak se uplatnit a bude působit na slabé lidi ve svém okolí. Je nutně se hned a hlasitě ozvat. Stojí to ale víc sil, než si na začátku umíte představit, a na konci je jen pachuť a hořkost. Dzeržinský v podobě ideologické výbavy jinak zaměřeného funkcionáře vám umí na jiný způsob pustit žilou.

Metoda 7. Fízl Nefízl
Srpen 2014. Ředitelka Collegia Bohemica je v osmém měsíci těhotenství. Koná se správní rada, kterou zpětně pojmenuji „Černá mše“, a název se docela chytne. Protagonisté schůzky se podle pozdějších úniků sešli na univerzitě a domluvili. Jednání má skončit návrhem dozorčí rady, aby správní rada uvážila odvolání ředitelky.

Důvodem k němu má být, že část lidí ze správní a dozorčí rady není zapsána do rejstříku na soudu. Úplně stejný postup byl použit při likvidaci ústeckého Činoherního studia. V dozorčí radě kromě pánů Právníka a Muzejníka sedí i pan Mládežník, který si postup v Činoherním studiu vyzkoušel.

V dokumentárním filmu ke kauze Činoherák pan Mládežník dostává facku na schodech magistrátu. Zprávu dozorčí rady předčítá Muzejník. Je to vážený místní historik, budoucí ředitel městského muzea. Předčítá a opakuje nevyzpytatelně slova:

„Žádné, žádné rozhodnutí správní rady nemá platnost, dokud, dokud nebude dán do pořádku zápis do rejstříku, rejstříku. Jednali bychom tu zbytečně, zbytečně, kdybychom přijali zásadní, zásadní rozhodnutí, mohlo by také být, být neplatné.“

A co je tu platné, prosím? V podniku, který má v nepořádku zakládací listinu, ve správní radě se lidé střídají, střídají, střídají. A dávno už se správní i dozorčí rada v mých očích změnila z orgánu pomáhajícímu vzniku věci na trvalý pseudosoudní tribunál.

Připadá mi, že Muzejník mluví jako fízl a tak se podívám po sedmi letech do seznamů. Najdu ho tam jako spolupracovníka vojenské rozvědky. Cítím se nemocný. Člověku nemá po pětadvaceti letech čistě esteticky připadat jako fízl, a nemá se dovědět, že podezření je správné.

Muzejníkovo fízlovství má zajímavou dohru. Po volbě ředitelem muzea, kdy vypsání od magistrátu nepožadovalo němčinu ani propojení s velkým projektem Collegia Bohemica, proběhne serverem Idnes zpráva, že spolupracoval s rozvědkou, napsaná tak, že to vlastně nevadí. V Německu by musel okamžitě odstoupit, ne protože možná a nějak donášel, ale že tuto skutečnost neuvedl v přihlášce. Jenže v Německu je termín „občanská bezúhonnost“ poněkud konkrétnější než u nás.

Zajímavá pointa spočívá v tom, že nový primátor (č.4) je za hnutí ANO a Idnes patří majiteli hnutí ANO. Možná je to první případ mediálního rozhřešení. ANO maká i v oblasti teologie. Zajímavá pointa vzniká i pro Ministerstvo kultury.

Ministr (č. 5 za posledních pět let), je z mého pohledu dost úspěšným stínovým ředitelem instituce zvané ÚSTR. Teď je, chudák, v situaci, kdy má poslat padesát milionů korun do prostředí, které institucionálně připravil bývalý spolupracovník vojenské rozvědky. Podle archivních dokumentů se desetkrát sešel s řídícími orgány a napsal tři vlastnoruční hlášení po dobu vojenské služby. Byli s ním prý spokojeni.

Padesát milionů dále vyhrává město vedené primátorem, nestraníkem za ANO, který byl v letech 1985-89 členem KSČ, a podle médií působil v 80. letech na ústeckém okresním národním výboru a ve vedení Obvodního národního výboru na sídlišti Severní terasa. To jsou paradoxy, říká se v Havlově hře. Nu, našim antikomunistům se paradoxy dějí ještě častěji než komunistům.

Doporučení budoucím kolegům – paradoxy si užívejte. Proudí v nich něco málo života v celkovém dusnu. Dzeržinský by byl rád, kdyby z vás pomocí paradoxů nadělal fanatiky. Někdy se v noci vzbudím a mám pocit, že je to o nich třeba vše napsat, a až to bude venku, je obejmout, jak je to v návodu z karikatur Charlie Hebdo.

Foto Collegium Bohemicum

Nevzdat se už kvůli našim Němcům
Ve slovníku metod by bylo možné pokračovat. Dzeržinský je v Ústí výkonným postmodernistou. Jenže pak se vytratí racionální jádro věci. To spočítá ve faktu, že Collegium Bohemicum připravilo v Ústí nad Labem stálou expozici o německy mluvících obyvatelích českých zemí, která dosahuje prvotřídní kvality, a je schopné ji dokončit.

Sestřelení ředitelky může mít vliv na přísnost evropské kontroly, protože záměr je po Evropě znám a v sestřelení se bude vidět špinavost. Nikdo z týmu ředitelky nemá zájem evropskou kontrolu přivolávat a přiostřovat, ale z hlediska dárců peněz usmoleným pletichám ustoupil do pozadí záměr opravy.

Pro mě osobně, jako pro někoho, kdo dost pracoval na podobě expozice, zatímco třeba Muzejník se projevil jako prakticky nepoužitelný, je už nějaký čas důležité orientovat se v Dzeržinského šumu za pomoci jasných pojmenování. Když 9. 1. 2015 svolala nová reprezentace města cosi jako správní radu Collegia Bohemica, možná se záměrem postoupit v likvidaci ředitelky, zeptal jsem se ne na to, co se projednávalo, ale jak shromáždění lidé vypadali. „Jako na zabijačce,“ přišla odpověď.

Se svým návrhem expozice jsme se pokusili o vytvoření evropsky otevřené platformy pro reflexi. Myslím, že z celku vznikla i jakási oslava chuti k životu v ne zrovna příznivých podmínkách, aniž by se zamlčely krvavé části historie. Nevím, jestli se štafeta dá předat formou nepřátelského převzetí.

Nevím, proč si naši odpůrci mysleli, že půjdeme jako ovce. Když se mě z Německa ptají, jak mi připadají ti, kdo nás chtějí po letech práce za nehorázných argumentů vyhodit, odpovídám: „Jako vykradači hrobů“.

Celý příběh získal novou pointu skutečností, že Sudetoněmecké krajanské sdružení změnilo své stanovy a už není z hlediska České republiky protiústavní. Nezpochybňuje už naše majetkové poměry.

Přesně v této chvíli mohlo být Collegium Bohemicum silným partnerem pro novou formulaci vztahu k našim krajanům německého jazyka. Collegium Bohemicum k tomu po léta úspěšně vyvíjelo potenciál. Těžko se zbavovat pocitu, že toto nedělá někdo schválně.

Máme sílu toto dokončit, máme sílu začít něco dalšího, úplně jiného. Načerpali jsme ji také z energie, kterou nám tu svou chutí do života zanechali naši Němci. Takže vám děkujeme, milí krajané.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.