Naši Němci a naše sebevědomí

Milena Bartlová

Vědecká a kulturně-vzdělávací společnost Collegium Bohemicum a její Muzeum německy mluvících obyvatel českých zemí reprezentují sebevědomí Čechů jako zralého evropského národa.

Jedním z důvodů, proč je pro nás důkladné a poctivé „vyrovnávání s komunismem“ tak náročné a proč se tak těžko daří, je skutečnost, že v naší společné skříni straší ještě starší kostlivci, především nucené vysídlení Němců. Před osmi lety vznikla vědecká a kulturně-vzdělávací společnost Collegium Bohemicum, zaměřená na kulturní dědictví německy mluvících obyvatel českých zemí. Od té doby úspěšně naplňuje svůj cíl, kterým je organizace kulturních a vědeckých akcí přispívajících ke vzájemnému hlubšímu poznání a spolupráci dnešních Čechů a Němců. Prvním a největším cílem se stalo založení muzea a zpřístupnění jeho dlouhodobé expozice.

Místem, kde se to děje, není Praha, jak očekávají zahraniční pozorovatelé, nýbrž Ústí nad Labem. Založení Collegia Bohemica i muzea totiž vyrostlo z místní iniciativy regionu, ve kterém nelze přehlédnout důsledky tragického konce staletého soužití česky a německy mluvících lidí v Čechách a na Moravě. Těžištěm iniciativy a potřebné politické energie byla městská a krajská samospráva za podpory ústecké univerzity a Společnosti pro dějiny Němců v Čechách. Dodatečně mezi zakladatele vstoupilo i ministerstvo kultury a k projektu se tak přihlásil i český stát.

Ředitelkou Collegia Bohemica i muzea se stala politoložka Blanka Mouralová. Spolu s Janem Šíchou z ministerstva zahraničí mají jasnou vizi. O německé otázce se má znovu mluvit a muzeum je nejlepším prostředím pro poznání, zážitky, vzdělání a dialog. Musí ale jít o dnešní evropské otázky, protože jde o českou budoucnost. Nemá smysl diskutovat jazykem minulé doby, klást si včerejší otázky a z předvčerejších hrozeb projektovat strašidla.

Ředitelka Collegia Bohemica Blanka Mouralová s rakouským velvyslancem Trauttmansdorffem. Foto collegiumbohemicum.cz
×
Diskuse
JR
August 29, 2014 v 15.16
Ach ta národní paměť
Myslím si, že pokud nějaká instituce v tomto státě reprezentovala a snad ještě reprezentuje chvályhodnou tendenci v procesu formování české kolektivní paměti, pak je to právě ústecké Collegium Bohemicum. Jednak mu tímto vyjadřuji svou podporu. A jednak by bylo zajímavé probrat vztah oněch dvaadvaceti paměťových příspěvkových institucí ministerstva kultury, které se vůči ústecké iniciativě staví očividně negativně. Člověk by měl aspoň přehled o tom, jak si státem placení paměťoví pracovníci představují tu naši národní paměť. Předpokládám, že bychom se v řadě případů nestačili divit, aneb řečeno s Ladislavem Holým – malý český člověk a skvělý český národ.