Představitelé KDU-ČSL a STAN vyhlásili ambici vést jednání o možné volební spolupráci do letošních sněmovních voleb i po nich. Následkem toho se političtí komentátoři v posledních několika týdnech předhánějí v superlativech vynášejících toto spojenectví. Nejdál zatím paradoxně zašel zástupce levicové konkurence, politolog z Masarykovy demokratické akademie Lukáš Jelínek. Ten na stránkách Deníku Referendum rovnou mluví o „třetí síle české politiky“.

Podobná očekávání odrážejí vedle dílčích politických aspektů jeden aspekt zásadní, a to ambici ustavit třetí pól českého stranického systému. Takové očekávání je jistě legitimní, naráží však na několik zásadních těžkostí. Ty je třeba pojmenovat včas, protože zůstanou-li skryté, v pokročilejším stadiu integrace KDU-ČSL a STAN mohou přivést vyjednavače do neřešitelných situací. Myšleno neřešitelných společně.

Třetí pól poprvé v dějinách

Nadšená očekávání komentátorů a politických konkurentů z jednání o spolupráci mezi KDU-ČSL a STAN nejsou dány jenom zřetelnou mezerou na politickém trhu, již by mohla zaplnit standardní středopravá a hlavně volebně silná strana, která by zároveň nebyla ideově neoliberální, ale především z vývojových tendencí českého stranického systému.

Ten se po posledních dvou volbách do Poslanecké sněmovny přeformátoval a ustavil se tu silný systémový pól, který je prakticky nezařaditelný na standardní socioekonomické pravolevé ose, avšak co do prostoru politické soutěže se pohybuje v jejím pomyslném středu. Máme zde samozřejmě na mysli hnutí ANO, které po posledních volbách sice voličsky zakotvilo více vpravo od středu, avšak jeho ideová rozbředlost i pragmatismus jeho lídra, jenž se navzdory již tříletému vládnímu angažmá stále drží tématu protestu proti establishmentu a „sanace státu“ od korupčních a klientelistických sítí, mu umožňuje expandovat tu doprava, tu doleva.

Pomyslný soutěžní prostor však můžeme chápat i dvojdimenzionálně, což by znamenalo, že vedle standardní pravolevé osy leží ještě další zásadní rozměr, a to soutěž mezi tradičními stranami na straně jedné a protestním hnutím ANO na straně druhé.

V minulosti končily všechny pokusy o konstituování pomyslného třetího pólu českého stranického systému neúspěšně (tím nejvýznamnějším a nejnadějnějším byl projekt takzvané Čtyřkoalice na přelomu století), neboť dva hlavní byly tvořeny ideově zásadně protilehlými — neoliberální ODS a sociálnědemokratická ČSSD. A jak je známo, „střed se dobývá z krajů“.

Dvoudimenzionalita, respektive středové rozprostranění ANO a jeho ideová bezpohlavnost dnes však otevírá prostor, v němž by se mohl ustavit „třetí pól“ v podobě silné strany vpravo od ANO, jež by byla schopná integrovat voliče, kteří si ani nepřejí levicový dogmatismus v podání ČSSD, ani politiku coby „byznys jinými prostředky“, jak ji prezentuje ANO.

Důležité je však podotknout, že v tomto prostoru tvoří pochopitelnou a tradiční konkurenci původní dominantní pravicový pól — ODS. Dlouhodobý vývoj voličských preferencí včetně výsledků několikerých voleb, jež proběhly od roku 2013, však naznačuje, že ODS navzdory všem snahám jejího současného vedení o „očistu“ setrvává v pozici nanejvýš středně silné strany, lehce překračující desetiprocentní hranici.