Říkává se, že opozice je taktéž vláda, totiž ta příští. Náš zrak by měl být proto bedlivě upřen nejen na strany vládní, ale i na subjekty opoziční. Právě tyto formace jednou budou sestavovat novou vládu. Otázka zní, kde hledat výhonky jiné příští vlády, když politický terén napravo od středu připomíná spíše pustinu než prostor, který prochází ideovou a personální kultivací. 

Téměř v polovině volebního období nemají opoziční ODS a TOP 09 v součtu o nic větší podporu voličů než nalevo od ČSSD situovaní komunisté. A hlavně, koaliční subjekty, tedy ČSSD, ANO a KDU-ČSL, disponují v součtu stabilní podporou přibližně dvou třetin voličů. To znamená, že pokud by se nyní konaly sněmovní volby, vládní kabinet by musel vzniknout na zcela totožném půdorysu, jako ten Sobotkův.

O příčinách úpadku tradiční pravice již Deník Referendum zveřejnil celou řadu úvah. Relevantním tématem naší budoucnosti nyní je, zda existuje formace, která má potenciál marginalizovanou ODS jako dlouholetý dominantní pól pravé části české stranické soustavy nahradit.

Existuje tu subjekt, kterému bychom mohli předpovědět, že bude integrující silou nikoli populistické či národovecké, nýbrž obrozené pravice liberální, občanské či konzervativní v tom nejlepším smyslu slova? Na autoritativnější odpověď je příliš brzy, od vzniku Sobotkovy vlády již ale uplynula dostatečně dlouhá doba na to, abychom se mohli odvážit říct, že ani TOP 09, natož ODS, na obrodu pravice sílu mít již nebudou.

ODS je zdevastovaná dlouholetým vládnutím, jež má obrovská část společnosti spojené s asociálními reformami, zpackanou privatizaci či skandální amnestií jejího zakladatele. TOP 09 bude otázku svého bytí řešit nejpozději v čase odchodu Karla Schwarzenberga.

Zmapujeme-li politický terén, zvážíme-li dlouhodobé společensko-politické trendy, neboť pro pochopení politické reality není podstatný současný stav, nýbrž právě tendence, nezbývá nám než říct, že jednou ze současných nadějí české kultivované pravice je hnutí Starostové a nezávislí.

Ke STAN se v současnosti hlásí okolo 1200 starostů měst a obcí, což je prakticky pětina všech, a bylo by s podivem, kdyby někteří z nich nerostli pro velkou politiku. Svého starostu má hnutí ve Zlíně, Karlových Varech, Kolíně, Žďáru nad Sázavou, Berouně, Kralupech, Neratovicích, Jaroměři, Semilech, Mnichově Hradišti a mnoha dalších. 

Mimo to hnutí disponuje senátorským klubem, druhé volební období je součástí dolní komory, svého zástupce má v europarlamentu a na úrovni krajů má třiačtyřicet zastupitelů, v Libereckém a Karlovarském kraji je součástí vládní koalice.

Předpoklady jejich případné expanze ale nelze odvozovat pouze z příčin vnitřních, podobně důležité, ne-li podstatnější, budou totiž ty vnější, tedy systémové okolnosti. Klíčovým předpokladem jejich vzestupu na centrální úrovni pak nejspíš je, že kritickému množství voličů dříve či později dojdou rizika, jež pro budoucnost demokracie ztělesňuje Andrej Babiš. Právě v ten moment se začnou ohlížet jinde. 

O budoucí strategii rozhodnou krajské volby

Podle politologa Lukáše Jelínka bude pro Starosty důležité nepřepálit start. „To se částečně stalo Martinu Půtovi, v němž jsem i já viděl jednu z nadějí tuzemské politiky, než jej dostihly divné schůzky na benzinkách s firmami stavějícími za veřejné peníze. Už dnes též může STAN uškodit, pokud budou mít voliči pocit, že hnutí zradilo TOP 09 a nyní si trhovecky vybírá, s kým se spustit příště."

Přesto si Jelínek myslí, že by Starostové mohli ve sněmovních volbách dopadnout lépe než TOP 09. „Dá se však předpokládat, že by jim levice připomněla zodpovědnost za Nečasovu vládu i za kousky předváděné nyní z opozičních lavic,“ doplňuje Jelínek.

Již loňské senátní a komunální volby ukázaly, že dochází ke stále viditelnějšímu drolení spojenectví Starostů s TOP 09. Obě formace v nich kandidovaly samostatně, TOP 09 se dokonce před volbami dohodla s ODS, že ve třetině senátních obvodů nebudou stavět kandidáty proti sobě. Chtěly tak zamezit tříštění hlasů na pravici. A také do příštích krajských voleb půjdou Starostové a TOP 09 zvlášť.

O případné společné kandidatuře do sněmovních voleb v koalici s TOP 09 nicméně Starostové odmítají mluvit. „Společně s TOP 09 máme smluvně uzavřenou spolupráci do roku 2017 na parlamentní úrovni a tento závazek dodržíme, protože podaná ruka starosty platí. Po krajských a senátních volbách budeme řešit další vývoj," řekl Deníku Referendum úřadující předseda hnutí Petr Gazdík. 

„Pokud získáme osm až deset hejtmanů, je pravděpodobné, že uvnitř hnutí převáží názor, abychom šli do sněmovních voleb samostatně. Pokud uspějeme pouze v jednom či dvou krajích, nepochybně budeme upřednostňovat předvolební alianci s některou relevantní stranou,“ dodal poslanec STAN Jan Farský.

Připomeňme, že v roce 2008 získali Starostové ještě pod názvem Nezávislí starostové pro kraj čtyři mandáty ve Středočeském a tři mandáty ve Zlínském kraji. Zároveň tehdy na Liberecku obdrželi Starostové pro Liberecký kraj mandátů sedm.

Obě hnutí se rok poté sloučily a v roce 2012 již pod hlavičkou Starostové a nezávislí kandidovali ve všech krajích. Avšak společně s TOP 09. Zatímco před sněmovními volbami 2010 je toto spojenectví vyneslo do dolní komory, o dva roky později, tedy v čase tehdy již dvouleté vlády mimořádně neoblíbeného kabinetu Petra Nečase, jim mohlo spíše uškodit. Přesto ve volbách získaly čtyřiačtyřicet mandátů.

Rozchod s TOP 09: podmínka úspěchu?

Za rok budou kandidovat za zcela odlišné konstelace a pod vlastní značkou. Navíc s podporou či v koalicích s úspěšnými regionálními formacemi. Zatím je potvrzena kandidatura hnutí STAN s hnutím Ostravak v Moravskoslezském kraji. V dalších krajích jednání právě probíhají.

„Jednáme například s hnutím Pardubáci či se Sdružením pro Pardubice. Naši zástupci jednají také s hnutím Jihočeši 2012, se zlínským Zvukem 2012, Karlovarskou občanskou iniciativou či s Hnutím nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst a s Občany patrioty,“ prozradil v rozhovoru Gazdík.

STAN se chce stát pro krajské volby integračním typem strany. „Jedná se o krajské volby, před kterými bychom rádi vytvořili jakousi konfederační platformu a pokusili se sjednotit menší nezávislá hnutí na rovnocenném základě. Tedy jednat o společném programu a společných kandidátkách,“ vysvětlil první místopředseda.

„Myslím si, že jde o logickou a v podstatě jedinou smysluplnou možnost. STAN využívá nespokojenosti občanů se zavedenými parlamentními stranami, sází na to, že je hnutí, a navíc v politice úspěšných, starostů obcí a měst,“ komentuje plány STAN politolog Pavel Šaradín.

Shodují se s ním i jeho kolegové. Třeba Lubomír Kopeček tvrdí, že se strategie Starostů bude odvíjet od úrovně, na které se konají volby. „Je zjevné, že mají ambici být zastoupeni na všech úrovních od komunální po evropskou, nicméně po zkušenostech, které mají za sebou, budou postup pro jednotlivé úrovně diferencovat,“ myslí si.

„V rámci spojenectví s regionálními subjekty na krajské úrovni budou sázet na nepolitičnost, respektive i antistranickost. To je konec konců součást jejich profilu a v českých podmínkách to při posledních komunálních volbách zjevně zažilo další vzestup,“ uvedl Kopeček v rozhovoru pro Deník Referendum.

Podle Milana Znoje lze očekávat, že hnutí STAN uspěje v regionálních volbách na úkor staré pravice, ale také na úkor sociální demokracie, jejíž pozice v krajích se zřejmě oslabí. „Úspěchy hnutí STAN jsou dány neochotou regionálních a komunálních politiků identifikovat s nějakou velkou politickou stranou. Nechuť k zavedeným stranám u nás neklesá, proto hnutí STAN zejména v komunální a regionálních volbách může posilovat,“ uvedl Znoj.

Také on připomíná, že STAN vyrůstá z nespokojenosti s komunální politikou. Za její definiční znak označuje obyčejnou praktičnost, střízlivost a odpor k extrémům a ideologiím. „Komunální nespokojenost se tak zásadně liší od nespokojenosti s politickými elitami, která se opírá o vášně obecného lidu a může být zdrojem populismu. Hnutí STAN nemá ideový profil, ale má své politické místo někde uprostřed napravo,“ myslí si Znoj.

„V krajích každopádně očekávám posílení pozic STAN. Tendence integrovat nezávislá regionální hnutí je přirozená,“ doplňuje Znoje jeho kolega Lukáš Jelínek. A připomíná, že podobné formace jsou silné v severních, severovýchodních, severozápadních, východních Čechách, stejně jako ve velkých moravských městech a se STAN nemají důvod být v politickém sporu.

„Podmínkou úspěchu v regionálních volbách je, že se rozejde s TOP 09 a že nebude dělat koalice se zavedenými stranami. Naopak nejlepší strategií je vytvořit koalice a spolupracovat s regionálními subjekty,“ dodává Znoj. Kopeček by se naopak nedivil, pokud by se Starostové v některém z krajů dohodli s některou větší stranou, typicky třeba s lidovci.

„Dál bych počítal i s tím, že někde budou kandidovat samostatně: ne všude se jim podaří nějakou rozumnou koalici dohodnout. Kraj od kraje se tak ty výsledné volební strategie Starostů můžou dost lišit,“ odhaduje Kopeček. To potvrzuje i Gazdík. Již dnes je podle něj jasné, že se budou na samostatné kandidátce ucházet o hlasy voličů v Libereckém kraji, kde mají ambici dokonce vyhrát, a nejspíš také ve Středočeském kraji.

Problematická prognóza

Odhadovat výsledek Starostů a nezávislých v krajských, natož v příštích sněmovních volbách, je nicméně problematické. Neexistují totiž spolehlivá data, ze kterých bychom mohli při prognóze volebních výsledků vyjít. Navíc hnutí doposud nekandidovalo ve sněmovních volbách ani jednou samostatně. To je také důvodem, proč se neobjevuje v šetřeních sociologických agentur.

Chceme-li tedy odhadnout trend podpory Starostů a nezávislých, musíme si vystačit s jednotlivými volbami. Největší úspěch přitom STAN zaznamenal v loňských volbách komunálních. Jak jsme již uvedli, k hnutí se hlásí přibližně 1200 starostů měst a obcí, tedy plná pětina. Avšak srovnávat jejich výsledky s volbami jiného typu dost dobře nejde, věrohodnou komparaci znemožňuje fakt, že se jedná o volby různého řádu. Navíc podle různých pravidel.

S tím souvisí různé strategie nejen politických formací, ale i voličů. Jinak se chováme u sněmovních voleb, které rozhodují mimo jiné o budoucí podobě vlády, jinou preferenci zohledňujeme před prvním či druhým kolem voleb senátních, kdy nevolíme podle poměrného volebního systému, nýbrž dvoukolového většinového.

Zcela odlišně se pak voliči chovají u voleb komunálních, kdy si mohou fakticky sestavit kandidátku vlastní, každý totiž může využít tolik preferenčních hlasů, kolik volí zastupitelů, a to napříč všemi kandidátkami. A ještě jinak je to u voleb krajských.

Přesto má cenu již nyní uvažovat nad tím, co Starosty předurčuje a co jim naopak chybí k tomu, aby se staly subjektem, který může rehabilitovat poškozené renomé pravice v českých zemích. Experti v této souvislosti tvrdí, že lze v blízké době očekávat snahy o integraci malých subjektů situovaných napravo od politického středu.

Ostatně kromě programové zpustlosti současné pravice trpí také roztříštěností. „Psal jsem to už dříve v jednom komentáři: je zcela nelogické, aby zde existovaly tři konzervativní subjekty,“ uvedl před časem v rozhovoru pro Deník Referendum politolog Jiří Pehe. V tomto ohledu Starostové nabízí skutečně lákavé zázemí.

„Je přirozené, že stoupá atraktivita STAN i ambice tohoto hnutí. Lidé stále vyhledávají nové tváře v politice. Na rozdíl od hnutí ANO či Úsvitu ale Starostové a nezávislí nabízejí jedince, kteří se osvědčili v komunální či regionální politice,“ uvedl pro Deník Referendum politolog Lukáš Jelínek.

Pokud podle něj dobře připraví svůj vstup do krajských či sněmovních voleb, mohou se stát přinejmenším středně silnou formací, navíc vítaným členem vládnoucích koalic. „Předběžný zájem projevilo hnutí ANO, KDU-ČSL i ČSSD, tedy formace perspektivnější než TOP 09, dosavadní partner STAN,“ myslí si Jelínek.

Více pravomocí pro obce

Na otázku, v čem se STAN liší od ostatních pravo-středových subjektů a tedy čím mohou Starostové oslovit elektorát těchto stran, Gazdík v rozhovoru pro Deník Referendum uvedl, že za přednost hnutí považuje právě jeho pevné ukotveni v komunální politice. „Naši členové a registrovaní příznivci jsou zkušenými komunálními politiky, zvyklými řešit dennodenní praktické problémy. Takže nemusíme stavět líbivé kandidátky, máme zkušených lidí dost,“ tvrdí.

Podle poslance STAN Jana Farského je výhodou Starostů, že mají svou historii, a že je jejich práce lehce ověřitelná. „Museli vyrůst na své práci a zkušenostech, znají potřeby občanů a zároveň ví jak funguje stát. V tom, že jsou na místě styku výkonné moci a každodenní reality, je jejich výhoda,“ uvedl pro Deník Referendum.

Pokud jde o ideovou profilaci, důraz kladou na individuální odpovědnost, jasně cílenou solidární pomoc státu v případě nouze a s tím související zavedení domovského práva. „Rádi bychom prosadili přenos alespoň části sociálních dávek přímo na obce,“ uvedl konkrétní programový bod Gazdík.

Za stěžejní osu jejich programu přitom oba označují princip subsidiarity. „Subsidiarita je základ: přenesení těch pravomocí, u kterých je to žádoucí, co nejblíže občanovi. Naopak zahraniční politiku, obranu či bezpečnost ponechat státu — menšímu, ale efektivnímu.“ Z toho plyne přístup STAN k sociálním otázkám nebo ke školství.

„Sociální oblast by měly se znalostí místních poměrů výrazněji řešit obce. Čím menší přerozdělování, tím lépe, pomoc státu má nastupovat až tam, kde nestačí rodina a blízcí. Přerozdělovat se má co nejméně,“ doplnil Gazdíka poslanec STAN Jan Farský.

„Celá mašinerie výběru, kontroly a rozdělování je náročná na provoz i efektivitu,“ zdůraznil. Školství má podle něj kopírovat zájem studentů, vstupu nesmí bránit nízké příjmy. „A státní správa by měla být podstatně zjednodušena, odbyrokratizována, oddělena od samosprávy, elektronizována, zlevněna, zpřehledněna. Aby se ji dalo důvěřovat a její rozhodnutí předvídat,“ dodal Farský.

„Hodláme prosazovat méně přerozdělování a uvažujeme i o daních lokálně cílených. Čili jdeme přesně opačně než ANO, jak to nastínil Andrej Babiš na sněmu SMO, kde mluvil spíše o centralizaci státu,“ vysvětlil úřadující předseda hnutí. Otázka je, zda to bude stačit pro výraznější samostatný úspěch ve sněmovních volbách.

Ideová nevyhraněnost

„Starostové mají jednu silnou výhodu a jednu silnou nevýhodu,“ tvrdí Lukáš Jelínek a dodává: „do jejich široké otevřené náruče vklouzávají známí komunální politici napříč republikou, kteří si nechtějí zadat s žádnou vyhraněnou stranickou značkou. Jenže to může hnutí STAN činit s každým vyšším a vyšším politickým stupněm větší potíže.“

Také tito komunální politici jsou totiž nositeli názorů pravicových i levicových. To se víc než v komunálu podle Jelínka projeví na krajích nebo ještě více právě v Poslanecké sněmovně. „Tam pak může STAN zjistit, že se jeho zástupci zásadně ideově rozcházejí. Snad také proto má program hodně elastický,“ uvedl Jelínek.

„Nahlíženo z perspektivy velké politiky je STAN amorfním subjektem bez uceleného programu,“ doplňuje Pehe. Podle něj proto mohou na centrální úrovni sami jen těžko uspět. „Z hlediska pravo-levé orientace bych byl opatrný,“ doplňuje Kopeček. Také podle něj nepolitický či antistranický profil podle vede k jisté amorfnosti. „Na druhou stranu hlavně díky tomu - a lokálnímu ukotvení - mohou držet pohromadě,“ dodává.

A Jelínek zdůrazňuje, že pokud chtějí Starostové do vyšších pater politiky, potřebují konkretizovanější a obsáhlejší programové poselství. „STAN může být posilou personální, nikoli však programovou, ideovou, nepokládáme-li minimalisticky za nosnou myšlenku dobrou péči o obec v konkrétním i přeneseném významu. Varovné na jaře bylo i volání STAN po domovském právu, což naznačuje, že by mohlo dít zelenou diskriminačním přístupům,“ připomněl.

Kopeček si dokonce myslí, že STAN zůstane i v budoucnu u strategie, kdy půjde do sněmovních voleb s některou celostátní stranou, byť to již nemusí být TOP 09, nýbrž třeba lidovci nebo ANO. „Je zjevné, že Starostové mají zájem udržet si zastoupení i tady. Současně ovšem mají malou šanci sami v podobném typu voleb uspět, ale můžou být zajímavý přínos pro někoho jiného,“ uvedl v rozhovoru pro Deník Referendum.

„STAN bude mít nakročeno k velké politice, ale do sněmovny samostatně nedokročí, pokud nezíská vlastní politický profil. Strategií STAN sotva může být snaha odlišit se od zavedených stran české pravice, neboť žádné další profilace se v českém stranickém systému nenabízejí a něco takového se nedá vymyslet od stolu,“ upozorňuje politolog Milan Znoj.

Podle něj lze proto případný parlamentní úspěch STAN čekat jen v případě, že hnutí převezme politickou agendu nějaké zavedené pravicové strany. „Hnutí STAN by proto mělo usilovat buď o přátelské nebo nepřátelské převzetí,“ uzavírá.