Letos na podzim jsem se v rámci projektu Open synagogue zúčastnila v Krnově židovského svátku Simchat Tóra. Simchat Tóra se slaví každoročně v říjnu po svátcích Sukot a symbolizuje skončení ročního cyklu čtení z Tóry a započetí nového.

Krnovská synagoga byla postavena v roce 1871 a jako jedna z mála skoro zázračně přežila nechvalně proslulou „Křišťálovou noc“ z 9. na 10. listopadu 1938. Městská rada v Krnově, který leží na tehdy už zabraném sudetském území, ukázala o něco více demokratického (nebo spíš konzervativního?) smýšlení a rozhodla se rozkaz k vypálení synagogy nesplnit, poté, co odhlasovala její proměnu v městskou tržnici. Rada prý dokonce v místním tisku varovala před případnými výtržnostmi. Krnovským měšťanům se podařilo situaci šikovně zakamuflovat tak, že byla zapálena „pouze“ obřadní místnost na židovském hřbitově. Podvod se záměnou byl tak dokonalý, že jak české, tak říšské noviny podávaly přesvědčivá svědectví o hořící krnovské synagoze. Díky tomuto podvodu krnovská synagoga dodnes stojí a zažívá revitalizaci.

Podle slov pořadatelů z ostravské židovské náboženské obce byl letošní svátek Simchat Tóra slaven v krnovské synagoze poprvé od roku 1938, tedy 78 let po oněch smutných událostech, které kdysi přivodily ještě smutnější konec celé krnovské židovské obce.

Nejvíc mě zaujalo, když jsem se dověděla, že do Krnova přijede rabínka z Krakova. Nikdy dříve jsem totiž žádnou rabínku neviděla. Už kvůli tomu jsem se chtěla na slavnost podívat.