Včera večer se v židovských domácnostech rozsvítila poslední svíce na osmiramenném chanukovém svícnu. Svátek dostal v průběhu dějin historický obsah týkající se obnovy kultu v jeruzalémském Chrámu po vítězném makabejském povstání proti uchvatitelské Seleukovské říši. Zdá se, že původně šlo spolu s národní oslavou ozbrojeného povstání o připomínku světla ve dnech blízkých zimnímu slunovratu.

V křesťanských domácnostech a kostelích se v neděli rozsvítila třetí svíce na adventním věnci. Začal třetí týden před vánocemi, před oslavou dne, kterému se rovněž dává historický význam, i když volba data je ryze mytologická. Křesťanská tradice neuchovala datum Ježíšova narození. Historický Ježíš totiž nebyl, navzdory tomu, co dnes naléhavě připomínají teologové, pro rané křesťany důležitý.

Kolem 8. prosince se světlá část dne přestává zkracovat, ale jen večer. Ráno ubývá dne až do dnů kolem Nového roku. Naši předkové si toho všimli a svátek Lucie — Světlany dne 12. prosince vyjádřili pranostikou: Lucie noci upije, ale dne nepřidá. Po Lucii začíná slunce zapadat o minutky později. Během pár dní se vrátí západ ke čtvrté hodině odpolední a kolem slunovratu se posune za ní a světlá část dne se stále rychleji zvětšuje.