Kdybys byla muž, byl by z tebe politik

Gaby Khazalová

Statistiky ukazují, že obsazování předních míst kandidátek ženami samo o sobě nestačí: preferenční hlasy totiž udržují u moci ty, kteří se už v politice prosadili, tedy zpravidla muže. Problém přežívá ve svobodné volbě voličů.

„Výborně Lízo! Kdybys byla muž, byl by z tebe vědec…“ — Možná nijak oslnivý, neboť ani muži nedisponují žádnou esencí vědy. A stejně se to má i s politikou. Ženy jen častěji nemají možnost svou případnou neschopnost prokázat — na kandidátkách v letošních krajských volbách tvořily třicet procent.

Po volbách jsem se utěšovala nad prohlášením několika svých přátel mužů, kteří využili své preferenční hlasy ke kroužkování výhradně ženských kandidátek. Také jsem se pozastavila nad tím, že sama jsem tak neučinila: volila jsem osobnosti bez ohledu na pohlaví.

Podle datové analýzy Českého rozhlasu ženám takzvané kroužkování uškodilo. Příkladem za všechny je Plzeňský kraj: jedničku i dvojku koalice lidovců, zelených a nestraníků nahradili muži z 13. a 19. místa kandidátky. Mnozí budou namítat, že zmíněné dvě ženy mohly být „špatné političky“. Pokud se však podíváme na top desítku s nejvíce preferenčními hlasy, najdeme v ní pouze jednu ženu, Danu Drábovou, žebříčku pak vévodí Jiří Čunek. Data ukazují, že mnohem více než o „dobrou politiku“, jde o známé tváře. A těch je mezi muži logicky více, neboť je způsob sestavování kandidátních listin favorizuje.

Statistika dokládá, že i když se některá strana rozhodne obsadit přední místa ženami, nemají tyto ženy automaticky vyhráno. Jak uvádí Český rozhlas, „preferenční volba u moci udržuje ty, kteří se už v politice prosadili“. Je to běh na dlouho trať: musíme pomoci ženám v politice, aby se zviditelnily — i proto je nezbytné zavést povinné kvóty pro obsazování kandidátek.

Představme si ale ten ideální stav kvótové politiky (ať už ho dosáhneme „přirozeně“, nebo regulací), kdy za plentou vybíráme ze stejného počtu mužů a žen. Takový stav trvá již několik let například v Belgii — přesto se tu do parlamentu či zastupitelstev opakovaně nedostává odpovídající počet kandidátek. Studie ze zemí, kde jsou kvóty dány zákonem nebo je všechny strany dobrovolně dodržují, ukazují, že problém přežívá ve „svobodné“ volbě…

V dalším hypotetickém scénáři by se rovnovážného stavu mohlo dosáhnout, pokud by ženy volily ženy a muži volili muže. Ani tak tomu ale není: zatímco ženy jsou výrazně častěji ochotny kroužkovat mužské kandidáty, muži tak v opačném gardu nečiní. Důvodů je několik, přičemž dat je vzhledem k nízkému počtu zemí s aplikovanými kvótami nedostatek.

Do rozhodování vstupují proměnné jako míra vzdělání nebo stranická identifikace. Muže si vybírají častěji voliči pravicových konzervativních stran, naopak levicově progresivní voliči jsou ochotní kroužkovat i ženy. Muži ale především pro většinu lidí působí kompetentněji pro politickou funkci: voliči je nevybírají na základě identifikace pohlaví, ale protože jim kandidáti přijdou jako lépe uzpůsobeni k orientaci v maskulinním světě politiky.

Pro politické strany je potom méně výhodné obsazovat ženami první příčky kandidátek, neboť výhra žen je statisticky méně pravděpodobná. Strategie osvojit si mužskou roli, přechytračit svého protivníka tím, že přijmeme jeho východiska, není pragmatické rozhodnutí, ale zoufalý pokus menšiny o přijetí většinou. Jako bumerang se pak vrací v politických debatách, kampaních na ulici i každodenním životě: „Na co si hraješ, vždyť jsi jenom žena…“ Každá sexistická urážka takové ženě znovu a znovu připomíná, že její příběh o vlastní „emancipaci pomužštěním“ je jen stěží uvěřitelný.

Emancipace pomužštěním nestačí: šovinismus se v takovém případě vrací jako bumerang. Foto rjblog.com

Odpůrci kvót mluví o zásahu do svobody, právu „nerozlišovat“ podle pohlaví a možnosti vybrat si zkrátka to nejlepší. Pokud takové argumentaci čelíme už v otázce kvót, jak se potom vyrovnáme s tím, že velká část mužů svou svobodnou volbou posílá ženy kroužkováním na nižší pozice, na čemž by ani těžce vybojované kvóty nic nezměnily?

Měli bychom se připravit na debatu, v níž možná budeme nuceni hájit radikálnější regulaci, než jsou kvóty: jeden preferenční hlas ženě, jeden muži. Už dnes ale musíme vést kampaň, která současným ženám v politice poskytne co možná největší podporu a dostane je výš. Bez ohledu na to, jakými jsou političkami. Neboť jen ve stavu rovnosti budeme moci kroužkovat „opravdu svobodně“ a vybrat si mezi „těmi nejlepšími bez ohledu na pohlaví“.

Počet žen na kandidátkách stoupá — v letošních volbách jich bylo historicky nejvíc. Otázka je jakým tempem a za jakou cenu. Jásot liberálních feministek a feministů nad vzestupem „političek s ostrými lokty“ (politické verze vysoce postavených manažerek) se stal mainstreamem, který zamlžuje přežívající genderovou nerovnost. Za samozvanou emancipací několika vyvolených se schovává útlak těch nejohroženějších žen, které obstarávají zneuznané role matek, pečovatelek, pracovnic v domácnosti.

Rok 2038 má být chvílí, kdy se podle ředitelky Fóra 50 dočkáme rovného zastoupení žen a mužů v politice. Způsobů, jak si ukrátit dvacetileté čekání, je hned několik: můžeme být skvělými matkami nebo úspěšnými zaměstnankyněmi, můžeme přemítat nad tím, zda si na pláži zahalit tělo nebo se opalovat nahoře bez, můžeme si říkat emancipované nebo se nechat osočovat z útočného feminismu. Můžeme si zkrátka užívat schizofrenní svobodu ve světě, kde role a pravidla, podle nichž můžeme jednat, určují muži.

    Diskuse
    IH
    October 13, 2016 v 16.11
    Volit zase své zástupce (a zástupkyně)
    Zvýšení podílu žen v politice podporuji. Volič ovšem nesmí ztratit svobodu preferovat konkrétní politiky podle vlastního výběru.
    V době, kdy mnoho chudších lidí volí strany, jednorázově zakládané mimořádně bohatými lidmi, je třeba rehabilitovat volby jako ustavování orgánů nejen reprezentativních, ale také reprezentujících. Podíl žen ve volených funkcích se dá snadno zjistit a je sledován, podíl dělníků, mladých nebo obyvatel venkova sleduje stěží kdo, ac že je zřejmě velmi nízký, málokomu vadí. Spíše naopak.
    Upřímně řečeno, jestliže sociálně slabý člověk vybírá k výkonu moci lékaře, právníky a podnikatele, činí hůře, než kdybyby bohatý podnikatel, advokát či doktor volil tramvajáka nebo dokonce bezdomovce, neboť ti by s novým platem a sociálním statusem asi celkem přijali liberální pohled na svět.
    Jedním z jevů výše popsaného druhu je, že ženy nerady volí ženy. Přitom mají větší výběr potenciálních zástupkyň, než mají reprezentantů svého stavu třeba dělníci. Jinou volbu obou těchto kategorií voličů, jakož i dalších, není ovšem možné nařídit ani zařídit. Je na nich však třeba pracovat. Nejen na té jedné, týkajících se žen.
    FO
    October 13, 2016 v 22.01
    Nešťastné i nebezpečné úvahy
    "Měli bychom se připravit na debatu, v níž možná budeme nuceni hájit radikálnější regulaci, než jsou kvóty: jeden preferenční hlas ženě, jeden muži. Už dnes ale musíme vést kampaň, která současným ženám v politice poskytne co možná největší podporu a dostane je výš. Bez ohledu na to, jakými jsou političkami."

    Tohle je opravdu nešťastná formulace, a zřejmě i myšlenka, která je za ní. Ve jménu toho, co je považováno za vyšší dobro (zvýšit podíl žen v politice za každou cenu) se jednak uvažuje o dost výrazném omezení svobodné volby jako takové (nutnost přidělovat preferenční hlasy rovnoměrně mužům a ženám) a zároveň se naznačuje, že je potřeba preferovat a podporovat ženy-političky, "dostat je výš", bez ohledu na to, jakými jsou političkami - tedy i když jsou špatné, neschopné...

    To mi přijde dost nebezpečné uvažování. Jak by si autorka takovou podporu žen-političek představovala?
    JN
    October 13, 2016 v 22.37
    Jde přece o rovnoprávnost VŠECH genderů. Není možné upřednostňovat v politice jen dva nejviditelnější z nich, tedy ženy a muže.
    To je ostudná diskriminace. Jestliže někdo může být dobrým rodičem v rámci moderní homoparentální rodiny, pak takový člověk jistě může být i dobrým politikem a nesmí být diskriminován jen z důvodu svého genderu.

    Kvóty je tedy třeba vytvořit pro všechny gendery, ne jen pro ženy a pro muže. Všechny gendery by přece měly mít spravedlivé zastoupení politice. Jestliže budeme nadále upřednostňovat pouze muže a ženy, dopouštíme se prostě diskriminace.
    TT
    October 14, 2016 v 12.26
    Ach jo,
    JN, zase další fťyp? Už byste se mohl přestat ztrapňovat a zaplevelovat diskuzi trolením.
    JN
    October 14, 2016 v 17.43
    Panu Tožičkovi - etický kodex diskusí: "Diskusní fórum nemá sloužit ke vzájemnému urážení, ..." (Není to poprvé.)
    Reagujte, prosím, věcně, pane Tožičko: V čem konkrétně spatřujete to ztrapňování a v čem konkrétně spatřujete porušení logiky genderového přístupu?

    Domnívám se, že požadavek na ustanovení kvót pro všechny gendery zní dnes možná trochu neobvykle, není však o nic více trapnější a o nic více radikálnější než poukaz na to, že "problém rovnoprávnosti přežívá ve svobodné volbě voličů".
    FO
    October 14, 2016 v 20.50
    Mě by třeba zajímalo,
    co si Tomáš Tožička myslí o návrzích autorky na povinné genderové preference a zejména o tom "dostávání výš" političek, ať jsou jakékoli...
    MP
    October 14, 2016 v 23.07
    Jiřímu Nushartovi
    Dobře, že ten kodex čtěte. Možná si to neuvědomuje, ale některé Vaše pokusy o humornou glosu jsou o to urážlivější, oč méně jsou vtipné.
    JN
    October 15, 2016 v 1.03
    Snažím se, pane Profante, reagovat na vyřčené, nikoliv na mluvčího.
    Možná se mi to ne vždy daří. Problém ale může být i v tom, pokud se člověk s nějakým myšlenkovým směrem, teorií, ideologií nebo třeba náboženstvím příliš sám ztotožňuje. Zpochybňující vyjadřování o tomto předmětu pak možná může chápat jako zpochybňování sebe samého.

    Pokud se kdokoliv bude vyjadřovat ve stylu Charlie Hebdo například o křesťanství, ačkoliv se sám považuji za křesťana, myslím, že mě to nemůže zasáhnout v tom smyslu, že bych se na takového člověka urazil a začal bych pociťovat vztek a nenávist. Proto mě překvapuje, když se mi zdá, že Vy takto osobně chápete mé vyjadřování o "genderu".
    MP
    October 15, 2016 v 12.40
    Filipovi Outratovi
    V té myšlence Gaby Khazalové žádné nové nebezpečí není. Prostě jen důsledně domýšlí kvóty.

    Kvóty samy jsou velmi riskantní řešení a v určitém ohledu smlouva s ďáblem. Opravňuje je jen absence jiných řešení a to není právě silné opravnění.

    a) Nemůžete nikomu dát svobodu, pokud si ji nedá sám. Povinné kvóty v politické straně ovládané "mužskými strukturami" nutně znaměnají zdvojení míst pro vlivné muže uvnitř této struktury -- k jeho vlastnímu zastoupení se přidá ženské nepotické alterego (často bezostyšně opravdu milenka či neteř): žena bez vlastních politických ambicí a zájmů, připravená výměnou za požitky z funkce plnit očekávání protektora.
    Dokonce se tímto zdvojováním často snižuje šance na úspěch ženy, která by se chtěla v politice prosadit vlastní silou. Napřed se musí najít místa pro nepotky.
    b) Každá politická instituce funguje sebezáchovně. Kvóty se nerozplynou samy od sebe, až nebudou potřeba.

    Na druhé misce vah je fakt, že sám kvantitativní nárůst žen v politice narušuje a eroduje ony "mužské struktury". Vyprávěla mi jedna komunální politička, jak bylo potřeba, aby podíl žen v gremiu, ve kterém fungovala, dosáhl čtyřiceti procent -- teprve potom přestala mužská majorita projednávat některé klíčové otázky v sauně a oznamovat na veřejném hlasování jako hotové.
    A je tu také skutečnost, že nikoliv každá nepotka chce zůstat poslušnou politickou zombií svého protektora. Některé se rychle emancipují.

    Osobně si nejsem jist, která miska vah je těžší, ale kdybych byl žena a toužil po politické kariéře (dvě ireálné podmínění), nejspíš bych do té smluvy s ďablem šel.

    Nadáme-li preferenční hlasy pohlavím a bude-li mít volič např. dva mužské a dva ženské, posílí se efektivita instituce kvót, kvalitu ženských zvoleňkyň filtrovaných "mužskou strukturou" partaje to pravděpodobně nezmění.

    Mimochodem, představa, že by odstranění kvót nějak posílilo obecnou kvalitu sboru českých politiků či že by se pak méně dostávali za každou cenu "výš" politici pochybné kvality, působí poněkuď úsměvně.
    MP
    October 15, 2016 v 14.27
    Ale ne, pane Nusharte,
    mě Vaše výroky neurážejí. Nejsem žena, gay ani dítě z netradiční rodiny. A byť to pro Vás je možná překvapení, to všechno jsou askriptivní určení, prostě si to člověk nevybral. A až na ty nejprve jmenované si člověk s takovou značkou užije ponižování dost i bez Vaší přatelské shovívavosti. V tom prvním případě je složitější, machismem vyjádřeným ve Vašich vtípcích o genderovém studiu, ze kterého příjde Vaše žena bůhví s čím na hlavě a Vy to budete muset zaplatiti, urážíte jen lidství v sobě. (Ono by to ještě mohlo urážet Vaší ženu, ale je už evoluční dovedností manželek některé věci vnímat jen v případě nezbytí či potřeby :-)
    LV
    October 15, 2016 v 18.29
    Takže pokud to chápu dobře, problém, který se zřejmě postupně vyřeší v krátké době jedné generace sám od sebe, máme řešit značně podezřelými prostředky?

    Co dál? S čím ještě regresivní levice přijde? Ten, kdo volil v jedněch volbách levici bude muset volit pravici? Ti s vyšším IQ budou moci uzavírat sňatky pouze s těmi s žším IQ (vis. Sluneční stát)?

    A to říkám, jako někdo, kdo ženy pravidelně na volebních lístcích kroužkuje.

    Mimochodem, memo, že emancipace pomužštěním nestačí nedostaly britské soudružky. Narážím na petici/otevřený dopis nebo co to bylo Therese May, aby přestala nosit kačenky - opakuji kačenky, nikoliv jehly - neb jde špatným příkladem. A to přes to, že na túře v Alpách byla viděna v pohorkách.
    FO
    October 15, 2016 v 21.25
    Martinovi Profantovi
    Nešlo mi ani tak o kvóty, jako o tu myšlenku o podpoře žen-političek, ať jsou jakékoli. Představil jsem si, že třeba v těchto senátních volbách nějaká organizace podporující rovnost vyjádří podporu třeba Lianě Janáčkové prostě proto, že je žena. To mi přijde jako parodie. Možná to tak autorka nemyslela, možná to vůbec nijak nemyslela, nevím. Ale znepokojuje mě, že se vůbec takové myšlenky objevují.
    MP
    October 15, 2016 v 22.04
    Filipovi Outratovi
    Jistě že je to znepokojivé, ale ta myšlenka je už v samotné institucí kvót. Ta přece jinou kvalitu než být ženou nejen nevyžaduje, ale ani nepodporuje. A i tu jednu kvalitu redukuje na kolonku "pohlaví".

    Bohužel nevěřím, že by se vyrovnání v této oblasti mohlo prostě nechat samospádu a vše by se vyřešilo v jedné generaci. Nechceme kvóty? Pak nám nezbývá než vymyslet a prosadit jiné lepší řešení. Do té doby nemáme příliš právo ohrnovat nos nad nemyšlením Gaby Khazalové -- byť si o to v některých pasážích přímo říká.
    FO
    October 15, 2016 v 23.04
    Neohrnuji nos,
    ale tuto konkrétní představu považuji za nedomyšlenou, v praxi nerealizovatelnou, špatnou. Na to, s dovolením, právo mám.
    FO
    October 15, 2016 v 23.09
    Pokud jde o kvóty,
    jsou pro mě přijatelné kvóty na počet kandidátek na listinách. Ale preferenční hlasy pro muže a ženy už asi ne: pokud by se stalo, že na kandidátce budou ženy-kandidátky, které z různých důvodů nemohu podpořit, a naopak muži-kandidáti, které bych naopak chtěl podpořit, a to z důvodů jejich kvality politické a lidské, ne založené na pohlaví, chápal bych to jako diskriminaci. Ostatně někdo by mohl přijít i s ještě radikálnější ideou, že největšího pokroku v prosazení většího počtu žen v politice by se dosáhlo, kdyby se směly dávat preferenční hlasy jen ženám...
    JN
    October 16, 2016 v 1.06
    Říkáte askriptivní určení, pane Profante?
    To jste ovšem v rozporu s genderovým přístupem, který také zastáváte. (Samozřejmě kromě toho příkladu dítěte z netradiční rodiny.)
    MP
    October 16, 2016 v 15.11
    Ne, pana Nusharte
    Já v rozporu s genderovým přístupem nejsem.
    LV
    October 16, 2016 v 18.55
    Kvóty a různé pozitivní diskriminace jsou Faustouským paktem
    Jsou Faustouským paktem, neboť

    a) bývají zaváděné na nějakou omezenou dobu, než dojde k vyrovnání nějakého historicky či jinak daného bezpráví/znevýhodnění
    nicméně zůstávají vis, preferenční zacházení s příslušníky kasty nedotknutelných v Indii.

    b) systém preferenčního zacházení má tendenci expandovat, takže postupně může vypadat jako politický systém v Libanonu.

    c) systém je nespravedlivý, neboť nepomáhá těm dole
    (děti dnešního presidenta USA, by měly být v rámci afirmační akce jako Afro-Američané upřednostněny před děckem bílé pracující chudiny)

    d) pocit nespravedlnosti (vis. bod c) je jeden z důvodů, proč roste popularita Trumpa apod.

    e) pokud tlačím příliš silně jedním směrem, dočkám se zpravidla odpovídající reakce
    vis. hashtag zrušte 19. ústavní dodatek
    (to je ten, co v USA přiznal ženám volební právo)
    MP
    October 17, 2016 v 13.20
    Lence Vytlačilové
    Zatímco kdyby nebylo afirmativních akcí, nebyly by děti bohatého prezidenského páru dvou vysokoškolsky vzdělaných partnerů co do svých šancí na vzdělání a zajímavý způsob obživy nijak zvýhodněny proti bílé chudině -- i když jsou černé .-)

    Pokud si vzpomínám, když začala osvícená habsburská vrchnost pohlížet na upalování čarodějnic jako na nevhodné, dostavila se rozhořčená reakce. Kvůli té mrše moje kráva dojí krev a ani ji za to neupálí ... Prostě tehdy moc tlačili na pilu a v Salemu na to šli mnohem obratněji.
    JN
    October 18, 2016 v 8.21
    Askriptivní určení?
    Jiří Procházka, člen Genderové expertní komory ČR, se zde v jedné z diskusí vyjádřil takto: "Sexuální orientace je kontinuum (...), u někoho to může být dané rozhodnutím, ..."
    Podle mě je dosti odvážné tvrdit, že sexuální orientace může být daná vlastním rozhodnutím, ale říká to odborník, který to studoval na UK.
    Někteří jiní zase říkají, že se o svém genderu nerozhodují, ale objeví ho v sobě. (Nebo se rozhodnou ho objevit?)
    Podle genderového přístupu je však gender v každém případě diskurzivní a kulturní kategorií a není nijak podmíněn biologickým pohlavím. Vy, pane Profante, v odpovědi panu Zajícovi (pod článkem Magdalény Šipky) ovšem tvrdíte, že "gender je nám ve společnosti přiřazen na základě biologické nahodilosti našeho pohlaví". Netvrdím, že nemáte pravdu. Tvrdím, že jste v rozporu s genderovým přístupem, což ovšem zase Vy popíráte.
    MP
    October 18, 2016 v 10.00
    JIřímu Nushartovi
    Tak to vidíte.


    a) "Gender je nám přiřazen ... na základě biologické nahodilosti našeho pohlaví."
    Vyjadřuje přesně totéž jako tvrzení, že nám připsán, tedy je askriptivní.

    b) Gender je v každém případě diskursivní a kulturní kategorie. To uznávám já stejně jako katolická církev -- to, že žena má býti naslouchající, pečující o rodinu atd. jsou přeci kulturní, nikoli biologická určení.

    To, že gender není nijak podmíněn biologickým pohlavím, je vytrženo z kontextu. Tak jednoduché to není.
    Gender nelze na pohlaví redukovat a z nahodilosti toho, zda jste se narodil/a s malým přívěskem anebo škvírkou neplyne, že byste se bez utváření v dané společnosti vyrostl "od přirození" do genderové role ženy nebo muže (jak si ji/ho daná společnost definuje -- naslouchající a poslušná žena, pečující a soucitná, domácká, tedy žena podle vymezení katolické církve, se nerodí, ta se vychovává).

    Gender se přitom v každé komplexní společnosti rozčleňoval do několika typů a umožňoval různé formy realizace -- ta katolická poslušná a naslouchající patří ke stejnému genderu jako ta emancipováná a rebelující.

    A konečně pohlaví a gender se nepodmiňují v tom smyslu, že bych se nemohl pokusit vzdát připsané genderové role a přijmout jinou. Jen je to nezměrně těžké, pravděpodobnost neúspěchu je masivní a společenské opovržení jisté.

    Gender není totéž, co sexuální orientace.
    JN
    October 18, 2016 v 10.54
    "Gender" prostě nikdy není to, co jím právě nazýváme,
    vždy je to něco jiného než to, o čem mluvíme.

    Jisté je jen to, že je nám připsán. A jisté je také to, že tento nový termín mají postupně všichni začít povinně používat (místo starého a překonaného "pohlaví"), i když skoro nikdo (kromě několika vyvolených) vlastně neví, co to slovo znamená. (Neboli - nikdo vlastně neví, čím sám je, když už není buď jedincem "s malým přívěskem" nebo "škvírkou".)

    Je to geniální:
    Vytvořím nové slovo. Nikdo neví, co to slovo vlastně přesně znamená, všichni mají jen jakousi mlhavou představu o jeho významu. To, že tomu slovu nikdo nerozumí, mi nebrání, abych to slovo přinutil všechny používat a s jeho pomocí se identifikovat. "Autorská práva" ke správnému výkladu významu toho slova si chytře ponechám, abych mohl neustále všechny z pozice autority opravovat.

    Úžasný mocenský nástroj!
    JN
    October 18, 2016 v 11.05
    O Genderu a o Bohu
    můžeme vždy s jistotou říci pouze to, čím Gender a Bůh není, nikdy ale nemůžeme říci, čím ve skutečnosti je.
    JN
    October 18, 2016 v 12.22
    Zrovnoprávněním genderů
    tedy vytvoříme bezgenderovou společnost?
    MP
    October 18, 2016 v 16.58
    Existují takové věci. Slovníky se jmenují. A existují také standardní práce, příručky atd. Pokud se člověk nenamáhá je přečíst a pak se zlobí, že nerozumí základním slovům toho či onoho oboru, zesměšňuje jen sám sebe.

    Pokud se Vám opravdu ani nepodařilo pochopit, že gender nemá stejný pojmový obsah jako pohlaví, je to povážlivé.
    JN
    October 19, 2016 v 1.54
    Pane Profante, myslím, že jste mě nepochopil.
    Jednoduše a bez balastu:

    Ať již se pro něco sám rozhodnu, nebo to v sobě sám objevím, není mi to připsáno. Nejedná se tedy o askriptivní určení.
    MP
    October 19, 2016 v 9.57
    JIřímu Nushartovi
    nezlobte se, ale už tak jsem kvůli Vám mockrát porušil dobrou zásadu internet: Nekrm troly. Prostě si přečtěte nějakou středoškolskou učebnici a přestaňte být moudrý jako rádio.

    JN
    October 19, 2016 v 12.14
    Pane Profante, nejde o to, abychom se zde chlubili znalostmi ze středoškolských učebnic.
    Sám jste připustil, že v genderové teorii existují rozpory. Pan Kubička zase v jiné diskusi napsal, že genderových teorií je mnoho.

    Také jste připustil možnost přeměny genderové teorie v ideologii. V takovém případě bych považoval za velmi varovné, pokud by středoškolské učebnice obsahovaly ideologii.

    V souladu s etickým kodexem diskusí tedy považuji za účelné o těchto věcech diskutovat, nikoli se vzájemně urážet.
    JN
    October 19, 2016 v 16.48
    Co jsem, pane Profante, vyštudoval ve středoškolských učebnicích, aneb urážka jako sociální konstrukt
    Urážka je, stejně jako gender, sociálním konstruktem.

    Může se totiž plně uskutečňit až teprve v kontextu vztahu a na základě kulturně podmíněných urážkových stereotypů. Pokud bychom například před sto lety poslali ženu k plotně, bylo by to maximálně chápáno stejně, jako kdybychom řekli: "Hleď si svýho."

    Dnes je to ale urážka a můžeme za to být potrestáni až stotisícovou pokutou a patnáctiletým zákazem činnosti.
    (denikreferendum.cz/clanek/23846-sparta-sparta-sovinistu-parta)
    Pokud vstoupí v platnost připravovaná změna trestního zákoníku
    (www.ceska-justice.cz/2016/04/cr-zavadi-trestny-cin-hanobeni-zivotniho-stylu-tridy-i-podnecovani-nenavisti-k-homo-trans-a-asexualum/), která občanům opětovně umožní hanobit celé společenské třídy, tentokrát definované v podstatě jakkoliv, lze očekávat, že tyto tendence budou sílit, změny v trestním právu budou zpětně ovlivňovat sociální realitu a ta bude opětovně působit další změny v trestním právu.
    Tato pozitivní zpětná vazba bude mít pochopitelně velmi pozitivní vliv na upevňování stability společnosti, která dnes prochází těžkou hodnotovou krizí. Tato krize je pak spojena s matoucí mnohoznačností v jazyku. Například stále ještě bohužel humornou glosu "To jsem zvědav s jakým novým genderem na hlavě se zas manželka vrátí z genderového studia." lze v souladu s teorií sociálního konstruktivismu zreálnit jako urážku jen v kontextu vztahu, v kontextu kulturou vytvořených urážkových stereotypů a v kontextu osobního založení a preferencí jednotlivce. Stejné sdělení může tedy být v různých kontextech a dle osobních dispozic posluchače považováno za urážku různých osob, nebo dokonce různých skupin osob. Jednou je toto sdělení konzervativně a poněkud staromilsky chápáno jako urážka manželky, jindy ho můžeme progresivně chápat jako urážku tvůrců české genderové terminologie. Pokud však půjdeme více ke kořenu sdělení, přikloníme se nejspíše ke druhé variantě výkladu, neboť je pravděpodobné, že kdyby mluvčí chtěl urazit manželku, která genderovými studii nijak poznamenána není, zasadil by do své výpovědi obyčejné "studio kadeřnické".

    Budoucnost nám však skýtá nemalou naději, že těchto (i všech jiných) dilemat už budeme navždy ušetřeni. Žena totiž slouží pouze jako dočasný revoluční nástroj ke svržení nenáviděného heterosexuálního kulturního útlaku a diktatury vládnoucího genderu bílého muže. Po dosažení rovnosti všech genderů, tedy vlastně po dosažení bezgenderové společnosti, bude gender jako "sociální pohlaví" již zcela bezpředmětným a tedy zanikne. Současně se zánikem genderu zanikne i sociální konstrukt urážky, neboť nebude již koho urážet. Výše zmiňovaný výrok o manželce, navrátivší se z genderového studia s novým genderem na hlavě, tedy pozbývá z této budoucí perspektivy jakéhokoliv smyslu a bude už pak hodnocen pouze jako zpochybnění základů vyspělé bezgenderové společnosti, tedy jako vlastizrada.

    + Další komentáře