Pohostinností proti terorismu?

Pohostinnost vůči uprchlíkům je autentickou evangelijní hodnotou, není ale příliš šťastné mluvit o ní jako o nejjistějším zabezpečení proti teroristickému násilí.

Podle papeže Františka je autentická pohostinnost, která je jednou ze základních evangelijních hodnot a pomáhá vzbuzovat lásku, tím nejlepším zabezpečením proti teroristickým útokům. „Vyzývám vás k tomu, abyste uprchlíky uvítali ve svých domech a komunitách, aby jejich první zkušeností v Evropě bylo teplé lidské uvítání a ne chlad při spaní na ulicích,“ řekl dále František na setkání s jezuity, tedy se svými řádovými spolubratry, ve Vatikánu.

Jako je tomu v podobných případech většinou, z nepříliš dlouhého proslovu se dostaly do českých médií jen kusé útržky, což vždy svádí k tomu zaměřit se na jediný citát vytržený z kontextu. Tím je v tomto případě věta o pohostinnosti, která poskytuje zabezpečení proti teroristickému násilí. Taková formulace je poněkud zavádějící. Nejdřív je ale nezbytné představit papežovu řeč k jezuitům trochu obšírněji.

Jezuité pořádali ve Vatikánu mezinárodní konferenci o migraci a kořenech uprchlické krize. Papež k nim promluvil jako k těm, kdo se aktivně starají o uprchlíky, a to ne až v nynější krizi, ale dlouhodobě – zmínil někdejšího generála jezuitů Pedra Arrupeho a jeho pomoc uprchlíkům z Jižního Vietnamu, kteří na konci 70. let hromadně ze země devastované válkou prchali na člunech, tak jako dnes uprchlíci z Blízkého východu přes Středozemní moře. Jezuité jsou těmi, kdo aktivně pracují s lidmi, kteří vinou konfliktů ztratili domov, a pomáhají například se vzděláváním jejich dětí.

Právě k jezuitům směřovala Františkova výzva, aby se plně nasadili v úsilí pochopit příčiny migrační a uprchlické krize a hlavně v pomoci uprchlíkům. Jezuité mají být těmi, kdo se budou snažit o integraci nově příchozích v evropské společnosti, především pak o to, aby jejich děti nebyly připraveny o vzdělání. Také především k jezuitům směřovala výzva, aby přijímali uprchlíky do svých domovů a komunit, a následně aby v tomto smyslu proměňovali všechna místa, kde působí, v ohniska skutečné pohostinnosti.

Papežova výzva je velmi závažná a samozřejmě nebyla určena jen členům jezuitského řádu. Zaslouží si víc než na jedné straně nadšené přikyvování, na druhé pohoršené odmítnutí. Celá věc má vlastně dva rozměry. Tím prvním je smysl a význam pohostinnosti, tím druhým otázka, zda a do jaké míry skutečně může pohostinnost být ochranou proti terorismu. Podívejme se postupně na obě stránky věci.

Úplně na začátku je ale snad na místě vysvětlení, že ze strany papeže jde o výzvu, nikoli o jakýsi rozkaz nebo neomylností posvěcené přikázání. František si je zajisté dobře vědom toho, že ne každý katolík a ne každý obyvatel Evropy je připraven a schopen přijmout ve svém domě uprchlíky, a že by to nebylo vždy řešením ani pro uprchlíky samotné. Nejde ani tak o konkrétní návod k tomu, co dělat, jako spíš o podnět k přemýšlení a zaujetí osobního postoje, a o připomenutí jedné nezanedbatelné součásti křesťanského dědictví.

Pohostinnost k vlastním i cizím
Pokusíme-li se vystopovat nejstarší kořeny pohostinnosti v křesťanské tradici, pak se nám objeví tak trochu dvojznačný obraz. Na jedné straně mezi prvními křesťany zcela jistě byla přítomná etika Ježíšovy odvážné otevřenosti vůči všem jiným, ať již nábožensky, nebo třeba z hlediska životní situace, na druhé straně byla pro křesťanské komunity příznačná jistá uzavřenost do sebe, daná samozřejmě z nemalé části potřebou soudržnosti tváří v tvář pronásledování ze strany státní moci.

Nicméně od samého počátku žila myšlenka pohostinnosti, ve smyslu účastného přijímání a pomoci těm v nouzi, v praxi křesťanských komunit. Jeden z největších křesťanských učitelů a kazatelů Jan Zlatoústý na konci 4. století vyzýval k pomoci uprchlíkům, kteří přicházeli do křesťanského centra Antiochie. Xenodochia, útulky pro cizince a lidi na cestách, se staly pevnou součástí křesťanského světa středověku.

Ne vždy se křesťané dokázali chovat pohostinně k druhým, a ne vždy k sobě navzájem. Dějiny křesťanské Evropy a touto Evropou postupně ovládaného „ostatního“ světa nabízejí mnoho odstrašujících příkladů, jak by postoj pohostinnosti v žádném případě neměl vypadat, vedle opačných příkladů pomoci, otevřenosti a přijetí. Ale výzva k tomu, být jako onen Samařan, připraven a schopný pomoci někomu, kdo není „náš“, tu vždy byla a stále je.

Možná se dá pohostinnost chápat tak, že je to stálá výzva k prolamování hranic, které okolo člověka neustále staví jeho přirozený sklon k tomu uzavírat se do známého světa vlastní rodiny, kmene, jazykového, ano i nábožensky definovaného společenství. Že tyto hranice a sklon člověka zdržovat se v jejich rozmezí existují, není samo o sobě nic špatného. Pokud se ale někdo jimi dá uzavřít do té míry, že ztratí vědomí toho, že ti žijící za těmito hranicemi jsou také lidé, schopní lásky a porozumění, zasluhující si pozornost a pomoc, ale také ji nabízející, je to velmi špatně.

Křesťanská pohostinnost se tedy nedá chápat tak, jako by to bylo upřednostňování cizích před vlastními. Společenství, které se nedokáže pohostinně chovat k sobě navzájem, jen těžko může s pohostinností přijímat ty, kteří přicházejí zvenčí. Není náhoda, že evropské státy, které přijímají nejvíce uprchlíků (a kam jich také nejvíce směřuje a chce zůstat) jsou ty s nejrozvinutějším sociálním státem, který lze chápat jako jakési sekularizované uskutečnění ideje pohostinnosti v praxi.

Podle papeže Františka je autentická pohostinnost, která je jednou ze základních evangelijních hodnot a pomáhá vzbuzovat lásku, tím nejlepším zabezpečením proti teroristickým útokům.

Pohostinnost jako ochrana před terorismem?
Může ale být pohostinnost, otevřený a přijímající přístup vzbuzující lásku, bezpečnou ochranou proti teroristickému násilí? Na tuto otázku je vlastně nemožné odpovědět. Vyžadovalo by to zevrubnou analýzu toho, jaké jsou vlastně příčiny terorismu. I bez podobné analýzy se ale snad dá říci, že pocit vykořeněnosti, nepřijetí, nedostatku lásky je bezesporu jednou z příčin, proč se lidé dávají na cestu teroru, ale není příčinou jedinou. Stejně jako jedinou příčinou není ani chudoba nebo sociální vyloučení.

V jedné z pozoruhodných knih o terorismu v dnešní Evropě, kterou napsal někdejší konvertita k islámu a džihádista, poté agent západních tajných služeb, Dán Morten Storm, vystupují dvě hlavní postavy. Sám Storm, kluk z dánského maloměsta, který vyrůstal na ulici, v gangu, v sociálně neuspokojivém prostředí, může být snad dobrým příkladem toho, jakou roli hraje nepohostinné, nelaskavé a sociálně nepřijímající prostředí v rozhodnutí pro fundamentalistický výklad náboženství a pro jeho šíření formou teroru.

Pak je tu ovšem ještě druhá hlavní postava, Anwar al-Awlaqi, přezdívaný „internetový bin Ládin“, který svými kázáními na webu získal pro věc ozbrojeného džihádu velké množství stoupenců, než ho v roce 2011 zabil v Jemenu americký dron. Al-Awlaqi, pocházející z prominentní jemenské rodiny, se narodil ve Spojených státech, skvěle se pohyboval v americkém univerzitním prostředí (jeho otec byl univerzitním učitelem) a ještě po 11. září 2001 se zdálo, že tento mladý klerik je učebnicovým příkladem muslima, který zemi, jež poskytla jeho rodině útočiště, špičkové vzdělání a uznávané místo ve společnosti, zachovává i v těžké situaci loajalitu.

Jenže pak se cosi změnilo: z al-Awlaqiho se naopak stal vášnivý nepřítel Ameriky a západního světa, ideolog násilného džihádu a ten, kdo mnoho takových jako byl dánský konvertita k islámu přivedl na cestu teroru. Je těžké přesně říci, co vlastně způsobilo tuto změnu; zcela jistě to však nebylo nepohostinné a nepřijímající jednání Spojených států vůči jeho osobě a jeho rodině. Příčiny terorismu jsou komplexní a nelze je zjednodušit na příčinu jedinou.

Vztaženo na aktuální situaci Evropy: když evropské země přijímají uprchlíky ze zemí, jako je Sýrie, je rozhodně lepší, když se to děje v duchu skutečné pohostinnosti. Tedy tak, aby příchozí neměli pocit, že jsou nevítanými vetřelci, které nikdo nechce, a kterých se všichni bojí. Aby se nemuseli setkávat s násilnými projevy typu žhářských útoků na ubytovny nebo na ně osobně. Pokud budou přijímáni se skutečnou pohostinností, láskou a otevřeností, je skutečně pravděpodobné, že tito lidé nebudou v budoucnu podnikat násilné útoky nebo se nevydají na Blízký východ podřezávat hrdla.

Ale zcela jisté to není nikdy. Bylo by spíš projevem naivity než hluboké křesťanské víry se domnívat, že otevřenost, pohostinnost a přijímající postoj vyřeší vše. Bezpečnostní rizika tu nepochybně jsou, byť se zřejmě týkají spíše imigrantů již v evropských zemích žijících než těch nově přicházejících. Radikalizace má složité příčiny, kromě těch pramenících z osobní nebo sociální frustrace je mezi nimi také až příliš snadné šíření radikálních kázání a materiálů na internetu i fyzicky v osobách radikálních kazatelů, kteří celá léta své poselství celkem bez omezení mohli hlásat v mešitách v Londýně i mnohde jinde.

Byl kněz Jacques Hamel, zavražděný mladíky alžírského původu hlásícími se k Islámskému státu, obětí nepohostinnosti Evropy vůči imigrantům? Nebo obětí slabosti téže Evropy tváří v tvář nenávistným ideologiím a jejich ozbrojeným stoupencům? Oba devatenáctiletí útočníci pocházeli podle všeho z dobrého sociálního zázemí, nejednalo se o žádné vykořeněné děti ulice. Stařičkého kněze pak nezachránila jeho angažovanost v křesťansko-muslimském dialogu, spíše naopak. To neznamená, že dialog a vstřícnost nemá význam, ale nelze v nich vidět jednoduchý prostředek jak zastavit násilí.

Připomínat význam pohostinnosti jako hodnoty evangelia a vyzývat k odvaze k tomu potřebné je dnes tak jako kdykoli dříve nesmírně důležité. Je ale myslím trochu nešťastné mluvit přitom o tom, že pohostinnost je tou nejjistější ochranou proti teroristickému násilí. Tato slova možná v papežově projevu neměla zaznít; anebo spíš měla být doplněna, rozvedena v tom smyslu, že ani to není vždy fungující záruka. Důležité a potřebné výzvě by to prospělo.

A co si myslíte vy? Diskuse (19 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Středa, 28.Září 2016, 09:46:0

Přemýšlela jsem o jedné věci. Křesťanské učení je založeno na paradoxech (milujte i své nepřátele!), zatímco běžný svět se řídí převážně logikou. Příkaz o milování nepřátel logicky nedává smysl (milovaný člověk není nepřítel), ale je v něm potenciál změny stavu. Když milujeme své nepřátele, automaticky přestávají být našimi nepřáteli. Ovšem myšleno pohledem z naší strany. Pohled z druhé strany už tak jistý není, i když dává větší šanci na opětování (v tom je asi smysl výzvy).
Možná by se místo slova milovat, které je trochu zavádějící, hodilo použít spíš slovo přijímat. Ale když to spojení „milovat nepřátele“ je už takové známé...
Myslím, že i Žižek se někde zmiňuje o tom, co tento imperativ, který má potenciál měnit svět, nakonec s největší pravděpodobností se světem udělá. Když budeme milovat nepřátele a oni nás ne, riskujeme život. Ale to není to nejhorší. Člověk (a křesťan zvlášť) by nakonec měl riskovat život kvůli změně světa k lepšímu. Nejhorší je, že když někdo miluje nepřátele, aniž by k témuž jednání přiměl i své přátele (včetně příbuzných), stávají se jeho novými nepřáteli původní přátelé (neboť oni nemilují nepřátele). Budu-li parafrázovat známý výrok - "Přítel mého nepřítele je mým nepřítelem". Výsledkem je, že jedno nepřátelství se smaže a druhé se vyrobí. A zase jsou tu dva tábory, které mají tendenci se uzavírat. Takže můžeme zbortit dosavadní svět a nevytvořit lepší. Jenom jiný.
Papež František je zkrátka morální maximalista a idealista – Křesťan má tvořit dějiny http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=24437. Ale možná je právě tento hlas dnes potřebný.
Máte pravdu, že i v dějinách (dokonce i v dějinách křesťanství) se střídavě projevovaly obě tendence – k otvírání i k uzavírání. Na jedné straně „milujte nepřátele“ a „není rozdílu mezi Židem a Řekem“ a na druhé straně: „oddělte se od nich“ (myšleno od těch, kteří nejsou praví křesťané).
V každém případě je zapotřebí reflektovat, že svět se vyvíjí pomalu.

Filip Outrata - Praha

Středa, 28.Září 2016, 10:06:40

Uvědomil jsem si, co mi na té větě asi nejvíc vadí. Že mluví o bezpečnosti, zabezpečení (security). To podle mě sice dnes, v době, kdy je bezpečnost velmi žádaná, i politicky využívaná, hodnota, zní velmi lákavě, chytlavě (taky se toho média chytla) a hezky. Jenže je to jednak nesprávné - křesťanská láska k bližním není "bezpečná", je to spíš riziko, už od Ježíše. A jednak to podle mě trochu trivializuje. Jakoby se morální maximalista snažil prodat své zboží tak, jako by to vlastně nebyl maximalismus, ale naopak něco praktického a pohotově využitelného.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Středa, 28.Září 2016, 10:40:47

No vidíte. To je taky paradox. Zrušte svou bezpečnost, abyste se zabezpečili! Navíc je v tom náznak slibu, který ani není zcela reálný (vytvoříte tím lepší bezpečí). A hlavně - správnější by asi bylo křesťanům říct, ať uprchlíky nepovažují dopředu za vetřelce, a POKUD k nim tito přijdou, ať jim otevřou dveře dokořán. Přestože to není bezpečné. Měl by jim (pokud mluví takto ke křesťanům) asi víc zdůrazňovat, že život pravého křesťana je trvale v nebezpečí. Ale mluví on skutečně pouze ke křesťanům? Nemluví tak trochu k celému světu, v němž nejsou všichni křesťany ani formálně, natož pravými křesťany?
K té otázce, zda se morální maximalista nesnaží prodat své zboží jazykem světa, bych odpověděla jinou otázkou: Je vůbec postavení křesťana slučitelné s vykonáváním takto vysoké (a v zásadě politické) funkce, díky níž může mediálně i jinak ovlivňovat takové masy lidí?
A to musím říct, že si ho jako člověka velice vážím.

Filip Outrata - Praha

Středa, 28.Září 2016, 11:00:33

Napsala jste to hezky. Problém možná bude ve snaze ovlivňovat veřejné dění a mínění, působit úspěšně mediálně, což se bez zjednodušování zřejmě neobejde. Ano, vidím paradox v tom být křesťanem a představitelem vysoké, de facto politické funkce. Ta moc je obrovská a zodpovědnost se dá těžko vždy unést.

Podobně paradoxní formulaci, jakou jste popsala, jak by asi měl papež promluvit, jsem měl na mysli také. Bylo by to podle mě poctivé, říci, že přijetí druhých není bez rizik, není bezpečné, ale přesto je to správné a přináší to i dobro. Ale jak by to působilo? Asi ne tak přímočaře, jako ta slova o bezpečnosti. Asi i takové úvahy u Františka hrály roli.

Luděk Ševčík - OSVČ

Křesťané to mají dobrý. Středa, 28.Září 2016, 11:58:54

Ti, když při pomoci migrantům padnou rukou mochametána, tak mají jisté nebíčko. To se to pak lehce pomáhá, ale co my, bezvěrci? Pro nás je to konečná a máme to nafurt.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Nepohostinnost či slabost Evropy? Středa, 28.Září 2016, 12:03:56

"Byl kněz Jacques Hamel, zavražděný mladíky alžírského původu hlásícími se k Islámskému státu, obětí nepohostinnosti Evropy vůči imigrantům? Nebo obětí slabosti téže Evropy tváří v tvář nenávistným ideologiím a jejich ozbrojeným stoupencům?"

To zní jakoby ty dvě alternativy vyčerpávaly celé pole možností a jakoby bylo jisté, že Evropa za terorismus může a při dobré vůli by mohla terorismu zabránit. Evropa ale není osoba, které by bylo možno přisuzovat odpovědnost.

Ve Francii je tolik lidí severoafrického původu v důsledku toho, že svého času Francie velkou část afrického Středomoří ovládala. To je řekněme historické vysvětlení, ale neplyne z toho, že Francie dnes může terorismu úplně zabránit, ať už pohostinností, nepohostinností či nějakou vojenskou akcí. Kdyby se Francie rozhodla vyhnat všechny lidi původem ze svých bývalých kolonií, už by to nebyla Francie, jak ji známe.

Martin Profant - Praha 7

Filipovi Outratovi Středa, 28.Září 2016, 12:25:31

Nepolemizujete trochu s něčím, co jste do papežových slov vložil Vy interpretací?
Neříkal přece "nejefektivnější" a rozumím-li té angličtině dobře (Mluvil k jezuitům anglicky?) ani "nejlepší", použil slovo, které tu a tam překládáme jako "nejvýtečnější".

Rozuměl bych tomu spíše:
"Pohostinností osvědčuješ ctnost podle Evangelií (něco, co není a nemůže být utilitarizováno) a nadto děláš to nejvýtečnější (tedy jak to nejhodnotnější, tak to nejprospěšnější) pro zabezpečení proti nenávistnému terorismu."

To "nenávistný" nemusím číst jen jako retorické posílení odpornosti terorismu, ale jako odkaz k mateční půdě, ze které teorrismus roste (z nenávisti zakoušené i z nenávisti vlastní).

Ovšem "security". Ale jak to v mluvené globální angličtině řeknete jinak? Jak v ni vyjádříte rozdíl mezi "měšťáckou zabezpečeností" a "hlubinou bezpečí" (protiklad "Sekurität" a "Geborgenheit", tak milý německým protonacistickým existencialistům)?

Filip Outrata - Praha

M. Profantovi Středa, 28.Září 2016, 12:39:48

Nejdřív k té angličtině. Vatikánské dokumenty jsou publikovány v několika oficiálních jazycích najednou, takže nezáleží na tom, v jakém jazyce to konkrétně bylo proneseno, anglický text je originál stejně jako italský. Z důvodů, že rozumím lépe anglicky než italsky, jsem použil tuto verzi. Nemyslím, že by mezi nimi byly nějaké rozdíly.

Nemyslím, že jde jen o interpretaci. V kontextu proslovu jde jednoznačně o ten smysl, že jde o zabezpečení/ochranu proti teroristickému násilí. Interpretací je podle mne spíš jiný výklad, například ten, který podáváte Vy. Takový výklad je ale samozřejmě také relevantní, může dobře fungovat vedle toho, který jsem podal já.

A zcela jiná rovina je, jak takovému výroku porozumějí média, pro která jsou podobné proslovy rovněž určeny. Tam se dalo zcela jednoznačně předpokládat, že si to vyloží ve smyslu ochrany, zabezpečení, jak se také děje.

"Nenávistný terorismus" skutečně nedovedu chápat jinak než jako terorismus, projevující se nenávistnými, násilnými činy. Jiný výklad by podle mě byl umělý a násilný. Ale opět, je to můj výklad, moje pochopení, nenárokuji si absolutní porozumění.

Všechny rozměry slova "security" (hlubina bezpečnosti, měšťácká zabezpečenost) jsem nemohl rozebírat, a ani to podle mě není v tomto kontextu nutné, protože jak jsem už napsal, primární význam je zde pocit bezpečí, ochrany před násilnými teroristickými činy, to je primární význam textu.


Filip Outrata - Praha

J. Kubičkovi Středa, 28.Září 2016, 12:45:41

To, co citujete, jsem nezamýšlel jako jediné dvě alternativy. Byl to pokus otázkami ukázat na to, že najít jednoznačnou příčinu není jednoduché.

Úplně souhlasím, že stát nemůže zcela zabránit veškerému násilí, ani teroristickému ani jinému. Čemu snad zabránit může a co teď evropské státy začínají dělat, je ostřejší postup proti indoktrinaci a propagaci radikálního islamismu v mešitách, ve školách atd. Tam je role státu zásadní.

Filip Outrata - Praha

L. Ševčíkovi Středa, 28.Září 2016, 12:59:41

Díky, že jste sem to téma vnesl. Přiznám se, že v poslední době přemýšlím o tom, jestli jako křesťané máme právo vnucovat nevěřícím spoluobčanům svou představu o tom, že konání určitých skutků má hodnotu pro sebe samo (pro odměnu v nebi), odhlédnuto od toho, co pozitivního to přinese nebo nepřinese v tomto životě.

Martin Profant - Praha 7

Filipovi Outratovi Středa, 28.Září 2016, 13:27:45

Tady nejde o právní rovnocennost překladů, absolutní překlad neexistuje. Ale právě angličtina je v této souvislosti hodně významově otevřená, latina -- kterou bych asi mylně předpokládal jako jazyk takového fóra -- by podle mého musela být jednoznačnější.

Jinak trochu pospícháte. Z kontextu projevu nevyplyvá, že jde o zabezpečení ve smyslu ochrany (ani z lexika, ani ze syntaxe, ani v kontextu v nejširším slova smyslu). tedy něčeho, kde lze nejlepší číst jako nejefektivnější a porovnát s jinými strategiemi v procentech.

A jako neznaboh Vám musím věřit, když říkáte, že by se papežův proslov měl prvilegvasně intepretovat jako kalkulovaná hru s medií. Osobně bych podobným způsobem neredukoval ani vyjádření bezostyšného populisty, dejme tomu Miloše Zemana, ale respektuji, že na katolickou církev se koukám zvnějšku.

Filip Outrata - Praha

M. Profantovi Středa, 28.Září 2016, 13:43:40

Omlouvám se, pokud spěchám. Podíval jsem se znovu na kontext a na přesné znění věty.

Remember that authentic hospitality is a profound gospel value that nurtures love and is our greatest security against hateful acts of terrorism.

Spojení "greatest security against acts" rozumím skutečně jako nejlepšímu zabezpečení, ochraně před konkrétními činy. Je to posíleno kontextem, kde se mluví o zkušenostech uprchlíků, o jejich vzdělávání, a předpoklad z toho vycházející je ten, že pokud nebudou mít imigranti traumatické zkušenosti a naopak budou mít přístup ke vzdělání, bude to znamenat bezpečnost proti teroristickým útokům, protože ty se v této atmosféře lásky nebudou konat. Tak jsem to pochopil, možná mylně, ale pochopil.

S tím právě polemizuji. Pokud to bylo míněno tak, že i tváří v tvář těmto útokům nám to poskytuje bezpečnost, onu vnitřní jistotu, nebo ještě nějak jinak, je to můj interpretační nedostatek.

Pokud jde o hru s médii, domnívám se, že papež František velmi dobře ví, že po celém světě mediální celebritou, nebo jinak řečeno že každé jeho slovo je bedlivě sledováno a vykládáno, a že s tímto vědomím vše říká a koná. To podle mě není nějaká redukce.


Martin Profant - Praha 7

Středa, 28.Září 2016, 14:43:45

Já Vaší interpretaci rozumím, jde o to, jste k tomu přičinil pod článkem:

"Že mluví o bezpečnosti, zabezpečení (security). To podle mě sice dnes, v době, kdy je bezpečnost velmi žádaná, i politicky využívaná, hodnota, zní velmi lákavě, chytlavě (taky se toho média chytla) a hezky. Jenže je to jednak nesprávné - křesťanská láska k bližním není "bezpečná", je to spíš riziko, už od Ježíše."

To už je nevstřícné čtení, které se odpojuje od předchozího odkazu na evangelia. K tomu už musíte číst tu "security" úzce jako "soubor opatření k zdokonalení protiterostických zabezpečení" (aha, vy máte to štěstí, že už to asi nepamatujete :-) Jenomže ty věty jsou přinejmenším otevřené čtení, že láska k druhému je sice riziko -- kdyby nebyla, nemusela by se akcentovat jako ctnost -- a že (přesto) je pohostinnost to nejlepší, co mohu v naší situaci dělat pro bezpečnější život v pokoji s druhými.

Či jinak, nevidím dost silné interpretační důvody, které by oprávnily Váší větu:

"Bylo by to podle mě poctivé, říci, že přijetí druhých není bez rizik, není bezpečné, ale přesto je to správné a přináší to i dobro."

Větu, která implicité naznačuje určitý deficit poctivosti v papežově řeči.

Filip Outrata - Praha

Středa, 28.Září 2016, 21:20:14

To, co píšete, stojí za zamyšlení. Možná je moje interpretace trochu nevstřícná, vlastně bych byl rád, aby byla. Ale myslím, že to není zcela tak, jak píšete. Nemusíme mluvit zrovna o souboru protiteroristických opatření, abychom si pod "security" představili bezpečí, stav bez útoků, stav, kdy nebude hrozit násilí.

Stále se tedy domnívám, že tento způsob výkladu této věty papež přinejmenším umožnil. Nechci mluvit o deficitu poctivosti, myslím, že záměrem bylo upozornit na jeden možný pozitivní přínos pohostinnosti - že významně snižuje riziko samotného zrodu nenávistných postojů. To je pravda, ale ne v tom smyslu, že by je to zcela vyloučilo (a člověka tak před nimi zabezpečilo či zcela ochránilo).

To je moje hlavní myšlenka - ale to bych se už opakoval.

Václav Pospíšil - Záhoří

Čtvrtek, 29.Září 2016, 12:19:11

K tomu, aby byla slova vnímána, musí se člověk dostat do vyššího postavení. Televize si nepozve ani Outratu, Profanta nebo Evu Hájkovou, ikdyž by měli třeba víc co říct než Duka nebo Halík. Diskuse zde má pak význam jen pro pár diskutujících a snad několik čtenářů. Dále by si ti nahoře měli uvědomit: Aby se páni Outrata a Profant nemuseli dohadovat o smyslu našich slov v italštině a angličtině atd., připusťme už konečně ještě jednu dorozumívací řeč – esperanto -, tam si budeme moci cizelovat slova tak, aby bylo opravdu jednoznačně jasno. Jenže anglofonní státy si budou držet svůj imperialismus v angličtině, a ani představitelé jiných národů nemají chuť něco měnit. Oni rozdělují peníze. Na tlumočníky budou mít vždycky dost. A mají vůbec zájem, aby miliardy těch dole porozuměly?
A ještě k tématu: Snad se shodneme na tom, že kdyby se "křesťanská" Evropa nestala vládychtivá (koloniíchtivá) a materialistická a sexistická a ..., měli bychom aspoň čisté svědomí k tomu, co nám islám vytýká. Jenže dnešní Evropě nejde o to čisté svědomí, jenom o své pohodlí, svou bezpečnost.

Aleš Morbicer - Ostrava

Pátek, 30.Září 2016, 08:58:34

Možná to "přihlédnutí k věčnosti", které je v křesťanském uvažování vždy přítomno, a na které tak bryskně upozornil pan Ševčík, je klíč k interpretaci té papežovy věty pane Outrato.

Svět přece nefunguje takhle -- rozbolí mě kolena, tak dám almužnu 1000 korun žebrákovi, 1000 korun na kostel v naší čtvrti a Bůh mi odčaruje revma.
Jsme katolíci, ne dementi.
V křesťanském pojetí se dobro nakonec v dobro VŽDY obrátí (a to je i pravým smyslem autentické pohostinnosti), ale rozhodně to nemusí být HNED.
V angličtině se hovoří o "mysterious ways", v češtině o nevyzpytatelných cestách Páně.
Toto vědomí je ve slovech papeže latentně přítomno, tím že mluví jezuita k jezuitům, svůj ke svým, to není nutno jakkoliv připomínat.
V delším, nadosobním horizontu je vzájemná pohostinnost a úcta k sobě navzájem klíč k mírumilovnému soužití a cestou je vzdělání lidí, odmítnutí tmářství.
Tak to vidí jezuité a jako elita katolictví -- tj. členové (nějakého) řádu -- je to pro ně skutečně více zavazující.

Nicméně na přímou otázku, jestli tedy vřelé přijetí všech uprchlíků na 100% zajistí, že se někdo z nich neopásá bombou a neodpálí v naší blízkosti, by papež musel po pravdě odpovědět, že takhle zjednodušit se to prostě nedá.

Filip Outrata - Praha

A. Morbicerovi Pátek, 30.Září 2016, 22:31:13

Myslím, že jste to vystihl velmi dobře. Tak to skutečně asi bylo - v proslovu k jezuitům - myšleno.

Nechtěl jsem tuto rovinu opomíjet a trivializovat věc převedením na primitivní pojetí záslužnické morálky.

Je tu ale v každém případě určitý střet té vyšší, nadosobní roviny, a společenské a politické reality. Jistě vzájemná úcta a pohostinnost z pohledu věčnosti jsou klíčem k míru a pokoji. Ale z pohledu každodenní reality zdaleka ne vždy. Stejně tak vzdělání zdaleka ne vždy je cestou k osvícení a odmítnutí tmářství, stačí pomyslet na vysoký počet vysokoškolsky vzdělaných lidí mezi předními kádry teroristů (jak píšu v článku). Nic nefunguje jaksi automaticky. Možná, snad, to měl František trochu naznačit...

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Já, ač nejsem jezuita, ani jako zdejší "fašista, xenofob a maloměšťácký usmiřovač" nemám s papežovými slovy problém. Neděle, 2.Října 2016, 00:18:16

Papež přece mluví o pohostinnosti vůči uprchlíkům, tedy vůči lidem ohroženým a vůči lidem v krajní nouzi. Taková pohostinnost opravdu pomáhá vzbuzovat lásku a je i zabezpečením proti nenávistným teroristickým útokům. Myslím, že lidé jsou často ochotni nasadit i svůj život pro záchranu druhého, jsou ochotni pomáhat, když cítí, že je někdo ve skutečné nouzi a v ohrožení života, a to i za cenu vlastního rizika.

Není ale dnes vinou těchto lidí, že jim "uprchlík" splývá s "ekonomickým migrantem". To je bohužel vina přepjatého hysterického "humanismu". Lidé nejsou ochotni otevírat svá srdce a podstupovat riziko, když cítí, že jsou podváděni.

Pohostinnost vůči lidem, kteří přišli primárně z jiných důvodů a mají velká a nereálná očekávání, taková pohostinnost pravděpodobně nic neřeší. Nemůže totiž naplnit ta jejich velká očekávání, a oni přece přišli hlavně kvůli nim, ne proto, že čekali přívětivé lidi. Ze svých nenaplněných očekávání budou pravděpodobně frustrovaní a naštvaní, s tím ale nikdo z nás nic neudělá...

Luděk Ševčík - OSVČ

A já, Neděle, 2.Října 2016, 17:02:24

ač nejsem jezuita, mohu k příspěvku pana Nusharta dodat jen Amen. Neboť k němu není víc co dodat.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.