Chalífa a pokrytectví Západu

V českém překladu vycházejí úvahy italského historika Franka Cardiniho o fenoménu chalífátu, cynismu a pokrytectví západních zemí a způsobech, jak odvrátit fundamentalisty vzývaný střet kultur.

Není právě obvyklé představit si důstojného profesora a znalce středověkých dějin, hlásícího se ke svému katolictví a zejména papeži Františkovi, jak s vášní kritizuje politiku Spojených států a NATO, nešetří ani Izrael a připomíná sarkastickými slovy Západu, že si v hodnocení teroristických hrůz dneška a dob minulých nevidí na špičku vlastního nosu a že jeho pohoršení nad obětmi, zejména ovšem těmi vlastními, je zkrátka na baterky. Právě takový je autor knihy deníkových záznamů a úvah o dávných dějinách i žhavém dnešku.

Italský historik Franco Cardini (narozen 5. srpna 1940 ve Florencii) dosáhl proslulosti svými pracemi zaměřujícími se na dějiny středověku. Psal o tématech jako jsou křížové války, spiritualita a imaginace (například postava svatého Františka z Assisi), vztah křesťanství a islámu (i česky vydaná práce Evropa a islám, Praha 2004). Naposledy se italský medievista českým čtenářům připomenul knihou Jeruzalém. Průvodce dějinami města (Praha 2015). Ani v ní nezapřel svůj zájem i o jiná období dějin než je středověk.

Cardini se aktuálním otázkám věnuje dlouhodobě a angažuje se občansky a politicky. Byl veřejně aktivním odpůrcem zásahu v Afghánistánu i invaze do Iráku, kandidoval v místních volbách v rodné Florencii za levicové uskupení. Krátce po invazi do Iráku připravil k vydání sborník Strach a arogance (La paura e l´arroganza, Laterza 2003), do něhož přispěl mimo jiné i Noam Chomsky. Podobně zaměřená je další, již autorská Cardiniho kniha Astraia a Titáni. Americké lobbies dobývají svět (Astrea e i Titani. Le lobbies americane alla conquista del mondo, Laterza 2005).

Na své osobní webové stránce si historik už několik let vede deník Minima Cardiniana, ve kterém komentuje aktuální politické události, zejména na Blízkém východě, a spojuje tu svou historickou erudici se zájmem o aktuální dění. Právě výběrem z těchto textů vznikla kniha nazvaná Pokrytectví Západu. Chalífa, teror a dějinyZachycuje deníkové zápisy začínající 19. ledna 2014 a končící 27. ledna 2015.

Klíčovou roli v úvahách hrají nejsledovanější události těchto dvanácti měsíců: konflikt v Sýrii a nástup Islámského státu, válka v Gaze v roce 2014, vraždění v Paříži v lednu 2015, v jehož dozvucích se Cardini se čtenářem loučí. Ale nejde zdaleka jen o ně. Dalšími a neméně podstatnými tématy je vztah k Íránu, radikalizace mladých západních muslimů nebo třeba věznice v Guantánamu.

S politickými stanovisky Franka Cardiniho, například s tím, že by bylo záhodno dát sbohem NATO a pokusit se vybudovat samostatnou evropskou armádu a politiku nezávislou na Spojených státech, lze souhlasit či nesouhlasit. Jeho úvahy o zákrutách dějin a současnosti, často osobní, někdy emotivní, vždy ale opřené o hluboké znalosti, si však zaslouží pozornost v každém případě.

Chalífové už nejsou, co bývali...
Snad největší předností Cardiniho úvah je lehkost, s níž přechází mezi staletími, aby upozornil na zajímavé, ale přehlížené nebo málo známé souvislosti současných dějů a událostí prezentovaných denně médii. Ustavení tzak zvaného Islámského státu a prohlášení jeho vůdce Abú Bakra al-Bagdádího chalífou, (samozvanou) hlavou všech muslimů, v létě 2014 je příležitostí k výpravě za vznikem a historií instituce chalífátu, se všemi peripetiemi a zvraty, až k dnešním maskovaným hrdlořezům s černou vlajkou.

Tyto úvahy jsou všechno, jen ne nudné a očekávatelné. Cardini například vypráví historku ze sklonku 9. století, kdy italská urozená dáma, markýza Berta Toskánská, napsala dopis vládci vzdáleného Bagdádu, chalífovi al-Muktafímu. V listu nabídla chalífovi spojenectví a naznačila i možnost sňatku. Její dopis k hlavě všech muslimů doputoval, chalífova zdvořile odmítavá odpověď již k urozené Italce nedorazila. „Tohle ovšem byli skuteční chalífové. Dnes už takoví chalífové nejsou...“

Italský historik Cardini odkrývá nové pohledy na historii vztahu Západu a islámu a zpochybňuje domýšlivost západního myšlení. Repro DR 

Dostane se i na mnohem pozdější dějiny chalífátu, jako je jeho zrušení tvůrcem moderního Turecka Mustafou Kemalem – Atatürkem v roce 1924, které ovšem zdaleka nebylo jednoznačně pozitivní věcí. Ve své době oslavováno mnohými na Západě jako zásadní krok Turecka k ideálům západní civilizace a „definitivní sbohem Východu“, ve skutečnosti umožnilo tradičně cynickým pragmatikům Britům nejprve podporovat jednoho z místních potentátů Arabského poloostrova, který se prohlásil chalífou, a nakonec přenést svou podporu na rod Saúdů s jejich wahhábistickou ideologií.

Podobně zajímavé a neotřelé jako pohled na dějiny chalífátu jsou třeba pasáže o íránském trestním právu, hledající jejich spojitosti v obyčejovém právu, oproti právu římskému, podle něhož na sebe stát bere monopol na pomstu a násilí. Případ chlapce odsouzeného k smrti za vraždu jiného mladíka, kterému ale zákrok rodiny zavražděného zachrání život – a matce zabitého získá nového syna, náhradou za toho zavražděného – je příležitostí k tomu poněkud nabourat naše představy o civilizovanosti a barbarství.

Jak odvrátit střet kultur?
Na závěr dejme slovo autorovi samotnému. Jak si představuje cestu ven ze „střetu kultur“ - a co si vůbec myslí o tomto konceptu?

„Dlouhá staletí trvající konfrontace Evropy a islámu se, jak známo, vyznačovala mnoha křížovými i protikřížovými výpravami, hojně provázenými násilnými a krvavými událostmi, nicméně křížová výprava opravdu nikdy nebyla ‚totální‘ válkou. Během těch dlouhých staletí – v rámci nichž byly války ve svém souhrnu lokální a navíc krátké a téměř vždy nepříliš krvavé – zcela jasně mezi křesťany a muslimy v oblasti Středomoří převažoval stabilní, trvalý a hluboký přátelský vztah. Šlo o přátelství stálé a stupňované téměř až k vzájemné komplementárnosti – v hospodářsko‑obchodní, diplomatické i kulturní sféře.

Víme, že islámský fundamentalismus ve svých různých podobách ignoruje či odmítá tuto historickou skutečnost a snaží se ji nahradit mýtem o čelním střetu založeném na vzájemné neslučitelnosti. Navíc existuje, jak je známo, i okcidentalistický fundamentalismus, vyrůstající z typické nesnášenlivosti racionalistického a scientistického ražení, jež se obvykle vydává za toleranci, je však naopak hluboce, deterministicky přesvědčena, že svět liberálních demokracií a ekonomického liberalismu je nejlepším ze všech možných světů a jediným, konečným a nevyhnutelným možným cílem jakékoli lidské civilizace.

Toto pohrdání Někým‑jiným‑než‑sebou je s to respektovat odlišné kultury jen potud, pokud je považuje za přechodné fáze na cestě za západní vyspělostí. Navíc nedokáže vymyslet nic, co by se ať už nakrátko či nadlouho dokázalo vymanit jeho „jediné myšlence“ a jím nabízenému způsobu života a výroby. Bohužel však poslední dobou získalo, jak se zdá, nové stoupence i u nás v Itálii, a to jak v laických, tak i v katolických kruzích.

Na Západě se mnohdy objevuje nesnášenlivost racionalistického a scientistického ražení, jež se obvykle vydává za toleranci, je však naopak hluboce, deterministicky přesvědčena, že svět liberálních demokracií a ekonomického liberalismu je nejlepším ze všech možných světů. Foto sachtimes.com

Rozšíří‑li se tyto mentální postoje a tato pseudohistorická a parapolitická přesvědčení, hrozí nebezpečí skutečné intelektuální a masmediální nákazy, z níž by mohl vzejít nový mccarthismus. Ostatně obraz islámu jako tisíciletého soupeře našeho Západu se značně rozšířil v neinformovaném světě, vybaveném nedostatečnou a povrchní znalostí dějin, zvyklém na konformistická schémata a nakonec i hluboce otřeseném po tragických událostech 11. září roku 2001.

Existuje na takový jed nějaká protilátka? Ano, ale musí se podat hned a v masivních dávkách dřív, než bude příliš pozdě. Neměli bychom směřovat k takzvanému multikulturnímu „melting potu“ (tavicímu kotli), nýbrž k „salad bowl“ (salátové míse) různých kultur, v rámci níž budou tyto kultury schopné si udržet vlastní identitu (možná v různé kvalitě, intenzitě či za rozdílných okolností) v témže mezinárodním společenství vybaveném adekvátními institucemi, kde se budou respektovat – jasně stanovené – zákony a dodržovat ty tradice vlastní každé z kultur, jež s takovými zákony nebudou v rozporu.

Všude, ve všech zemích zasažených daným fenoménem, bude zapotřebí znásobit příležitosti k setkání a vzájemné výměně názorů, každý bude muset prohloubit svou vlastní identitu a zároveň studovat, lépe a z větší blízkosti poznávat identity jiné.

Nemá smysl spoléhat se na sterilní výzvy k abstraktní toleranci, neboť tato slabá a rétorická hodnota se rozkolísá při prvním závanu fanatismu, zhroutí se při prvním nespravedlivém násilí, jehož bude člověk obětí či svědkem, navíc ji nelze racionalizovat a analyzovat v její historické struktuře. Naopak by se mělo navázat co nejvíce konkrétních vztahů a posílit tak vzájemný zájem a sympatie, jež takové vztahy vzbuzují.

Toho lze docílit konfrontací tradic a kultur, jež se ponese v duchu vzájemného respektu a touhy posílit svou vlastní identitu přijetím toho, co je přijatelné v kulturách ostatních, a obohacením, které z toho plyne, i vědomím druhů podobnosti, komplementarity i jejich limitů.

Mnozí si dnes kladou otázku, zda by bylo možné islám pozápadnit a modernizovat. Takové hledisko se však nejeví ani jako legitimní, ani jako vhodné. Musí se konkrétně a opatrně napomáhat tomu, aby občanské a kulturní soužití zrálo a zbavilo se veškerých skrytých a plíživých předsudků – jež bychom kdysi nazývali etnocentrickými – všech těch, kteří se považují, ať už to prohlašují otevřeně, nebo ne, za příslušníky objektivně nadřazené a univerzální kultury.“

Franco Cardini, Chalífa a Západ. O kořenech terorismu a pokrytectví Západu. Z italštiny přeložily Jitka Michalčíková a Tereza Sieglová, Vyšehrad 2016
Text citovaný v článku přeložila Tereza Sieglová

A co si myslíte vy? Diskuse (14 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Zajímavý text, Středa, 16.Března 2016, 13:00:17

ale nerozumím větě: "ve skutečnosti umožnilo tradičně cynickým pragmatikům Britům nastolit jako nového chalífu jednoho z místních potentátů Arabského poloostrova, nakonec rod Saúdů se svou wahhábistickou ideologií."

Saúdové ale titul chalífy neužívají a nevím o tom, že by si ho někdy v minulosti osvojili. Je ovšem pravda, že jako ochránci posvátných měst Mekky a Mediíny a strážci wahhabistické pravověrnosti jsou s IS v konkurenčním postavení.

Pokus krále Hidžázu být uznáván jako chalífa byl zcela neúspěšný a poměrně krátce na to Hidžáz dobyl Ibn Saud.

(Hidžáz je ta část dnešní Saúdské Arabie, kde je Mekka a Medína)

Filip Outrata - Praha

Díky J. Kubičkovi Středa, 16.Března 2016, 13:23:43

za upozornění, moje formulace v článku je nepřesná. Pro upřesnění cituji z Cardiniho textu - jde o to, že nejprve britové podporovali krátkodechý chalífát krále Hidžázu a poté začali podporovat Saúdy, kteří ovšem, jak jste správně podotkl, sami tento titul neužívají.

"Britské vládě se přesto, s diskrétním cynickým realismem, podařilo nechat prohlásit novým chalífou hášimovského panovníka Hidžázu Husajna, jehož považovala za svého jistého spojence. Následně však změnila koně, Husajna odsunula na okraj a za svoji oblíbenou sílu zvolila rigorózní wahhábisty z jižní Arábie, Saúdy."

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Středa, 16.Března 2016, 15:15:25

Cítím v Cardiniho slovech trošku rozpor.
Na jednu stranu tvrdí, že se Západ musí vzdát své představy, že je jeho kultura nadřazená jiným díky svému univerzalismu, a naučit se respektovat kultury jiné, na druhou volá po silném mezinárodnímím společenství, které by garantovalo univerzalistické globální zákony, kterým by se měly všechny kulturní okruhy přizpůsobit.

Znamená to, že by tyto mezinárodní zákony muslimům povolovaly např. krevní odplatu?

A jak by tedy pak fungovala ona "salátová mísa"? Kdyby evropští muslimové spáchali pokrevní mstu, nemohly by je evropské soudy stíhat s odůvodněním, že to jsou muslimové a krevní mstu jim povoluje Korán?
To by mohlo těžko fungovat.

Nebo by to znamenalo, že se islám musí reformovat, i když to po něm nikdo nemůže chtít ani vyžadovat?

Nebo by to znamenalo, že budou mít muslimové jiné zákony v muslimských zemích a jiné ve zbytku světa?

..................... Nu,
radikalizující se islám dělá těžkou hlavu všem.
A nikdo neví, co dělat...

Filip Outrata - Praha

A. Morbicerovi Středa, 16.Března 2016, 17:10:41

Jistý rozpor nebo nejasnost cítím v jeho textu také. Klíčové je asi, jak konkrétně se stanoví ty obecně platné zákony, o kterých mluví, a je-li to vůbec možné. Možná i samotná představa takovéhoto obecně přijatelného právního a etického minima je už sama o sobě projevem univerzalismu západního myšlení...

Teoreticky o něčem uvažovat je zkrátka jednodušší než se v praxi potýkat s tím, jak to může fungovat - a v této oblasti asi zvlášť...

Jan Konvalinka - biochemik

Arogance Západu Středa, 16.Března 2016, 17:35:36

"...je však naopak hluboce, deterministicky přesvědčena, že svět liberálních demokracií a ekonomického liberalismu je nejlepším ze všech možných světů."

No, možná to není nejlepší ze všech možných světů, ale rozhodně to je nejlepší ze všech světů. která tady jsou v současnosti a dohlédnutelné minulosti k disposici. Těch milion uprchlíků ročně, co riskují životy, aby se k nám dostali, si to nejspíš myslí taky. Pan prof. Cardini má to luxusní privilegium, že v tom světě už žije, a může ho kritizovat.

"Arogance Západu" se projevují buď tím, že se vidíme jako bezchybné ideální společenství, ke kterému se všichni musí vztahovat (tuto chybu dělá dnes už myslím málokdo), a nebo naopak jako hlavní viníci všeho špatného, co se na světě děje. To je TAKÉ arogance Západu. Nechme trochu té historické viny taky na těch ostatních.


Ivo Horák - Praha 3

Globální vesnice, španělská vesnice, Zvonokosy... Středa, 16.Března 2016, 18:44:5

Aroganci Západu bychom měli kritizovat. Měli bychom si však rovněž uvědomit, že ta arogance je důsledkem úspěchu. Nepřichází jen v tomto případě, ale asi pokaždé. Buďme struční: Římská říše. Nejde ovšem zdaleka jen o aroganci. Především se jedná o ohromný v zásadě "soft" vliv. Západ je napodobován. Co se skrývá za úspěchem Japonska, pak Koreje, nyní Číny? Specifika můžeme konstatovat všude, ale cesta, jíž se uvedené a další země vydaly, je "cestou na severozápad". Ne vše je samozřejmě přijímáno stejně ochotně, místní elity se pokoušejí převzít jen to rozhodující (úroveň demokracie to nebývá, její role je ambivalentní). Někdy ovšem napodobitelé poznávají, že ne vždy je možné cokoliv z jádra systému beztrestně osamostatnit.
Většina světa je v nemalé míře součástí Západu. Napodobovat se snaží ovšem všichni. I Rusové v Sýrii. I šejkové v Emirátech.
Především však napodobují obyčejní lidé. Syřané chtějí žít tak, až by nám splynuli s Italy. Také proto přišlo tzv. Arabské jaro. A ukrajinské. Proti tomuto pohybu vystupují ovšem dosti mocné síly, byť různé orientace, a chtějí "konci dějin" stůj co stůj zabránit. Někdy jim pomáháme, protože cítíme, že vítězení Západu je zároveň západní arogancí. Také nejsme spokojení s tím, jak se Západ adaptuje na ohromné změny svého území. Doplácejí na to jeho obyčejní příslušníci, kteří ztrácejí ze své svého druhu privilegovanosti. A tak se jim může zdát, že nepřátelé jejich nepřátel jsou jejich přáteli. Kdo? Tvrdší z diktatur islámského světa, tzv. IS, jinde Rusko, které chce žít v iluzi, že není součástí Západu, ale jeho rivalem. Je součástí Západu, tak jako byly kdysi Británie a Německo, byť mohly být spolu zrovna ve strašné válce.
Proud nás žene mezi dva nebezpečné útesy. Moderní Skyllou je tradiční západní vlastenectví, zakazování "kálet do vlastního hnízda", umlčování vlastních pochybností a nespokojenosti s tím, jak se Západ mění (přizpůsobujeme se světu, který přizpůsobujeme). Charybdou je nadržování režimům a systémům, které jsou neskonale horší než naše.

Martin Profant - Praha 7

melting pot Středa, 16.Března 2016, 20:46:12

Multikulturní melting pot je contradictio in adiecto. Multikulturní je právě ta salátová mísa. Jde ovšem o to, najít vhodnou zálivku, aby harmonizovala jednotlivé komponenty.
Bohužel jsem se nedopočítal úvozovek,

Filip Outrata - Praha

M. Profantovi Středa, 16.Března 2016, 20:52:9

Mohu se zeptat, kde jste se nedopátral uvozovek? Abych případně mohl text opravit. Děkuji.

Filip Outrata - Praha

J. Konvalinkovi Středa, 16.Března 2016, 21:01:15

Řekl bych, že k té kvalitě "nejlepšího" světa - toho našeho - patří i přítomnost kritického pohledu na sebe sama, a zároveň to, že tato kritika může být volně a beztrestně vyslovována.

Myslím ostatně, že Cardini nevidí Západ jako viníka všeho špatného, kritizuje určité konkrétní kroky a postoje.

Martin Profant - Praha 7

Filipovi Outratovi Středa, 16.Března 2016, 21:56:31

Omlouvám se, spadl mi internet, proto ten fragment na konci.
Nenašel jsem úvodní úvozovky k těm na konci textu, tudíž nevím, jestli ten multikulturní melting pot je Váš referát nebo Cardini přímo.
Ale já se nedopočítal a poloslepí lidé obvykle špatně vidí, říkával jistý moudrý muž, ty úvozovky jsou nejspíš v pořádku.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Vymyslel to někdo chytřejší než já Sobota, 19.Března 2016, 18:08:31


Podle jeho verze máme podstatě pouze tři možnosti
a) přijmout břemeno bílého muže/bílé ženy - viděli jsme jak to dopadlo v Iráku
b) pokládat Západ za kořen všeho zla
c) dělat real politiku

Všechny tři možnosti jsou těžko stravitelné.

Osobně hlasuji pro variantu c) - doplněnou pokuď možno o humanitní přístup

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Čtvrtek, 24.Března 2016, 08:14:12

Tak jestli má na něčem začít muslimská reformace, tak nic lepšího než tohle asi neexistuje:

http://echo24.cz/a/iH85H/mohameduv-srdecny-vztah-ke-krestanum

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Čtvrtek, 24.Března 2016, 08:31:6

Tyhle Mohamedovy smlouvy jsou dar z nebes, opravdu si nemohu pomoci.

Tyhle smlouvy s křesťany Mohamed uzavíral před svou smrtí, muslimové věří, že když jsou nějaké posvátné výroky v rozporu, platí pozdější verze -- v tom je to moc dobré.

Muhamad se v těchto smlouvách zaručuje křesťanům respektovat jejich víru a zaručuje svobodu vyznání a jeho ochranu.
A existují prý i s židy a dalšími.

Křesťané by se měli velmi intenzivně zasazovat o to, aby tyto smlouvy vešly v muslimském světě ve všeobecnou známost a aby se staly součástí náboženství.
Vždyť jsou to smlouvy Proroka!

Lepší metlu na náboženské fanatiky, kteří nic než islám ve svém radikálním výkladu neuznávají, si opravdu těžko představit....

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Čtvrtek, 24.Března 2016, 08:42:50

Nevím, pane Morbicere, jestli trochu nepřeceňujete logiku. Řídili se křesťané vždy přikázáními Ježíše? Přestože je znali?

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.