Muslim, který stavěl kostely

Pákistánský farmář vyznávající islám se rozhodl postavit kostel pro svého křesťanského kamaráda. Boří tak pohádku o střetu civilizací, kterou si tak rádi vypráví obránci Evropy i branci islámského státu.

Životní pravdy by mohly být jednoduché a krásné, kdyby nám do nich nekecala realita. Rádi bychom ustrnuli v primitivním manuálu, který jsme si vysnili po konci studené války: svět je rozdělen podle kultur. Ta západní je rozumná, má nadhled a lidská práva. Většina ostatních se zasekla ve středověku a plodí barbary. Hlavně na islám si dejme bacha!

Občas se ale objeví potížista, který tenhle průzračně nalajnovaný vesmír rozhamtá. Jedním z nich je pákistánský farmář Ijaz Farooq. Jako správný muslim začíná svůj den v mešitě. Potud vše v pořádku – chudý mohamedán, co se vrtá v hlíně a uctívá si Alláha, tak to má být, hodný Ijaz, možná ti pošleme kozu nebo dárcovskou esemesku.

Jenže pak to jde do kytek: Farooq tráví čas tím, že staví kostel. Křesťanský kostel. Jeho kamarád odnaproti je totiž křesťan a nemá místo k modlitbě. „Odmala žijeme pospolu, vzájemně se účastníme svateb našich bližních a také svátků,“ shrnuje prostou motivaci Farooqův přítel.

Farooq odmítá západní diktát o střetu kultur ze strany jedné a boj islamistů ze strany druhé. Repro DR

Jejich vesnice je vůbec podivná díra – oproti většinové zvyklosti v ní neexistuje segregace křesťanů. A to přesto, že jich v Pákistánu pobývají necelá dvě procenta a nemají tedy šanci příliš si vyskakovat. „Stavbou kostela chceme také ukázat, že naše komunita je sjednocená,“ zdůrazňuje farmář, který tak z poklidu své světnice bezelstně navrtává diskurz o střetu civilizací.

Nekorektní muslim
Farooq zkrátka zradil. Přitom měl všechny předpoklady stát se ukázkovým fundamentálním barbarem. Nedaleko leží město Godžra, v němž byla v roce 2009 upálena šestice křesťanů. Za viníky byli označeni členové Al-Káidy. Mocenské postavení zde upevňuje také skupina Džamáate Ahrár, pákistánská odnož Tálibánu. Do prostoru rozechvělého střety sunnitů a šíitů a bojůvkami separatisických povstalců navíc možná pronikají také bojovníci Daéše.

V Pákistánu budou mít ideální podmínky pro svůj nábor zklamaných a rozzuřených. Zkorumpované vlády dřely chudé obyvatele z kůže a zanechaly je napospas tristním podmínkám. Ženy umíraly během porodů, zatímco firmy a výrobci technologií se těšili z rychlého a krátkého rozvoje.

Západ sem totiž neustále lifruje půjčky, od roku 1988 jich Pákistán pozřel více než všechny státy jižní Asie dohromady. Obyčejní lidé z nich ale neviděli téměř ani dolar. Sloužily jako chvilkové zalátání rozpočtu a ve výsledku jako výmluva vládnoucí třídy k oddalování potřebných reforem. Stát ovšem dluží nejen Mezinárodnímu měnovému fondu, ale sekeru si nadělal také půjčkami v Číně. Důsledkem jsou přísné škrty dopadající na nejnuznější, kterých je většina.

Stavbou křesťanského kostela se v očích extremistů snadno stane kacířem. Repro DR

Rány ovšem schytávají nejen od své politické elity, ale také ze strany islámských radikálů. Během srpnového atentátu u kvétské nemocnice zemřelo více než sedmdesát lidí. Odehrál se jen pár měsíců po velikonočním masakru, během něhož zemřelo dvaasedmdesát lidí a více než tři stovky jedinců byly zraněny.

Co má teda ten Farooq za problém, že se nechová jako správně frustrovaný a zuřivý muslim? Farooq je totiž skutečně „nekorektní“ a nechce hrát podle pravidel: odmítá západní diktát o střetu kultur ze strany jedné a boj islamistů ze strany druhé. A na rozdíl od našich zápasníků s politickou korektností, kteří na návsi za Prahou statečně a otevřeně říkají to, co si ve skutečnosti myslí všichni, Farooq riskuje vlastní krk.

Přikládá cihlu za cihlou do budoucí stěny křesťanského kostela jako oddaný muslim, ale zároveň se stává kacířem pro všechny, kteří islám hlásají duněním bomb a křikem zkrvavených. Takto univerzální a „lidský“ postoj propuká z věrnosti vlastní víře, ale zároveň se odvážně staví proti jejím násilným choutkám.

Příběh o „muslimovi, který stavěl kostely“ by proto mohl pěkně pocuchat pohádku o střetu civilizací. A to nechtějí „obránci Evropy“ ani branci Islámského státu. Až příliš se hodí oběma táborům. Na rozdíl od Farooqa.

Farooq stojí na pomezí a bez útočiště klade cihlu za cihlou.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Jiri_edy_zajic_detail-men_

Jiří Zajíc - publicista a pedagog, Praha 4

Díky Středa, 12.Října 2016, 01:06:6

Tohle je třeba ukazovat :-)

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 12.Října 2016, 15:07:33

Je skvělé, že muslim Farooq staví kostel pro svého přítele křesťana.
Méně skvělé je, že Farooqů není moc, kdežto islamistů útočících na 3 milionovou pákistánskou křesťanskou menšinu jsou tisíce.
Kromě znásilňování a zabíjení jsou křesťané, ve velké míře žijící v separaci, v Pákistánu, což je oficiálně islámská republika, drceni i tzv. zákonem proti rouhání. Zde stačí svědectí jednoho muslima, bez jakýchkoliv fyzických důkazů, a můžou přijít nesmyslně tvrdé tresty. Před nedávnem dostali dva křesťané 25 let natvrdo za to, že prý při pálení starých papírů spálili i několik listů Koránu.

A ještě horší je, že v islámském světě neprobíhá farooqizace, ale zcela opačný dějinný pohyb - radikalizace.
Vše ne-islámské začíná být vykládáno jako automaticky nepřátelské.
Není to úkaz jen v jedné dvou zemích.

Uvědomme si, co se třeba teď děje v Sýrii. Je tam sektářská, náboženská válka, kterou vede šíitský džihád proti sunnitům.

http://www.blisty.cz/art/84008.html

http://www.blisty.cz/art/83994.html

Takže díky za každého nového Farooqa, ale celkový pohyb je už dlouho protichůdný, v posledních letech navíc velmi akceleruje.
A dělat si naděje, že snad tento příběh "zboří pohádku o střetu civilizací", že tento "průzračně nalajnovaný vesmír rozhamtá", je prostě naivní.
Islám je teď v opravdu drsné krizi a vzhledem k charakteru toho náboženství se obávám, že dá celému světu pěkně zabrat.

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 12.Října 2016, 19:46:0

P.S. Doporučuji si přečíst celou analýzu Spiegelu, ne jen ten krátký výtah na BL (je dostupná v mnoha světových jazycích) --- tohle prostě vůbec nevypadá dobře a Obamova blízkovýchodní politika bude jednou zřejmě hodnocena opravdu drsně kriticky.

Pohadky miluje skoro kazdy. Čtvrtek, 13.Října 2016, 10:52:39

Take jsem co by dite s dojetim cetl knihu Jablonova stezka. Jan Jaderko byl fajn, ale jeho kamaradi osadnici divocinu pacifikovali a ty zatracene rudochy mordovali. Hadejte kdo vyhral.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.