Sláva vítězům, čest plátcům daní
Zuzana VlasatáTakže znovu: je ostudou české společnosti, když se tváří, že tenisté mají větší priviliegia nežli ostatní občané a nemusí platit daně v České republice. Gratulující politici by nepříjemnou skutečnost daňových úniků sportovců neměli přehlížet.
„Česká republika získala do dnešního dne sedm medailí na letních olympijských hrách v Rio de Janeiru.“ Napíše-li se to takto, zní to velkolepě. To i člověk jako například já — s dvouměsíčním kojencem na krku a bez televize, u jejíž obrazovky by držel sportovcům palce — má tak trochu pocit, že jsem se o ně zasloužil. Že česká medaile je i jeho.
Ovšem „čeští sportovci získali do dnešního dne na letních olympijských hrách v Rio de Janeiru sedm medailí“ zní jinak. Jako by je získali pro sebe, ne pro radost nás všech.
Že v dnešním pojetí účasti na olympijských hrách jde méně o „my“ a více o „já, já, já“, ale dokládá následující skutečnost: tři z dosavadních sedmi českých medailí vybojovali tenisté. Lucie Šafářová s Barborou Strýcovou bronz ve čtyřhře žen. Petra Kvitová bronz ve dvouhře žen. Lucie Hradecká s Radkem Štěpánkem bronz ve smíšené čtyřhře. To je dohromady pět lidí. Tři z nich mají trvalý pobyt v Monte Carlu. Dva, tedy dvě — Strýcová a Hradecká — v České republice.
Co to znamená? O každou z „našich“ tří tenisových medailí se zasloužil někdo, kdo se rozhodl neodvádět své daně v České republice, a naopak dává přednost nulové dani z příjmů v monackém daňovém ráji. Smutný přehled. Jejich euforické skotačení v olympijské vesničce a vlastenecké řeči tak působí dosti pokrytecky.
Ta trestní stíhání zmíněných prominentních tenistů také nezahájili nějací politikové, nýbrž docela "obyčejní" státní zástupci, prostě konající podle svých povinností.
Nepodařilo se mi vypátrat jak je tomu na jiných tenisových turnajích, ale v Anglii (kde právě v tamějším Wimbledonu Petra Kvitová vybojovala své největší úspěchy) se nejen z vítězných prémií, nýbrž z veškerých příjmů získaných za pobytu v Anglii a u t o m a t i c k y vyměřuje a odebírá daň - a to ve výši celých 50 procent!
Takže, jestliže zde byla řeč o tom, kolik - českých - silnic, kolik českých škol a kolik českých úředníků by bylo možno alimentovat z daní odvedených z příjmů P. Kvitové, pak je nutno vzít v ohled, že z jejích daní se už alimentovaly a n g l i c k é silnice, anglické školy a dejme tomu anglická zdravotní zařízení.
Navíc je nutno přihlédnout i k tomu, jak velké výdaje mají hráči tenisu se svou profesí: cestovní náklady, výdaje za trenéra, fyzioterapeuta, atd.atd. Faktem je, že z celého toho "tenisového cirkusu" ze svých výdělků může jakž takž dobře vyžít jenom ta nejlepší stovka z nich. A opravdu "za vodou" je jenom tak prvních dvacet. A stačí aby přišlo nějaké dlouhotrvající zranění či výpadek formy, a daný hráč/hráčka na tom žebříčku velice rychle spadne hodně hluboko dolů.
Takže, kdybychom chtěli opravdu zcela spravedlivě posoudit přínos či naopak míru parazitování prominentních sportovců ohledně blahobytu celé společnosti, pak bychom museli velice důkladně znát a analyzovat veškerá "dal a má dáti".
A je docela dobře možné, že bychom nakonec dospěli k závěru, že nějaké takové opravdu spravedlivé posouzení v rámci kapitalismu prostě vůbec principiálně není možné. Neboť kapitalismus je nakonec tak jako tak založen na principu "urvi si pro sebe samotného, kolik jen můžeš!"
Je to tak pane Poláčku, sportovní prize money se daní v zemích, kde se turnaje konají, v případě VB nebo USA je to zmiňovaných 50%.
Ovšem větší část příjmů sportovců tvoří sponzorské smlouvy.
A tady už se MC po čertech hodí, že.
Ale když si přečteme třeba Panama Papers, tak zjistíme, že vyhýbat se zdanění je tak nějak všeobecná móda těch, kteří hodně vydělávají.
Ostatně proč se asi boj EU proti daňovým únikům tak moc podobá bitvě na Sommě? Tj. přes obrovské hrdinné úsilí nulový postup vpřed.