Petra Kvitová není první ani poslední sportovkyně, která se snaží ušetřit na daních. A nemusela by být zdaleka první, komu by se to v konečném výsledku nevyplatilo.

Na seznamu tenistů a tenistek, kteří se uchýlili do daňových rájů, najdeme kromě Petry Kvitové také Tomáš Berdycha, Lucii Šafářovou či Radka Štěpánka, ze zahraničních Srba Novaka Djokoviče, Bělorusku Victorii Azarenkovou, Dánku Caroline Wozniackou, Australana Lleytona Hewitta a mnohé další, ne nutně tak slavné a movité.

Daňové ráje jako by lákaly zejména sportovce ze střední a východní Evropy. Ohlédnutí za zkušenostmi sportovců na západě s pokusy tohoto druhu může být odpovědí, proč tomu tak je.

Tenisoví průkopníci daňových kliček

Daňové úniky sportovců jsou samostatná disciplína finančního managementu. Pojí se s nimi ovšem značné riziko mnohamilionových pokut i trestů odnětí svobody. Sportovci, kteří se kvůli svým daním dostali v minulosti do konfliktu se zákony, si — kvůli stresu s tím spojeným — zničili sportovní kariéru.

Jeden z prvních tenistů, který se kvůli daňovým únikům potýkal se zákony své země, byl už Švéd Björn Borg (58). Vítěz pěti wimbledonových titulů v řadě pobýval během své závodní dráhy zhruba patnáct let v Monaku. V roce 2002 ale švédské soudy rozhodly, že jeho skutečnou rezidencí není malé knížectví na jihu Evropy, nýbrž luxusní apartmán na pobřeží švédského hlavního města, kam se přestěhoval se svou novou rodinou.

Po marném pokusu přesvědčit soud, aby své rozhodnutí stáhl, nakonec tenistův právník vzkázal médiím, že jeho klient hodlá trávit čas se svou novou rodinou, a tudíž usoudil, že pro něj bude přece jen lepší usadit se ve Švédsku. Daňový ráj Björna Borga tím skončil.

Klasickým případem pokusu o daňovou „optimalizaci“ se špatným koncem je příběh rodiny bývalé německé profesionální tenistky Steffi Grafové (45), dlouholeté světové jedničky a olympijské vítězky z roku 1988. Její otec a současně bývalý finanční manažer, Peter Graf, byl v roce 1995 odsouzen ke třem letům a devíti měsícům vězení.

Vedle toho mu byla udělena i několikamilionová pokuta. Podle německého soudu se měl v letech 1989 až 1993 dopustit daňového úniku, když se s pomocí schránkových firem a dalších složitých účetních kliček vyhýbal placení daní z příjmů své dcery.

Komu vadí daňové ráje

Německo se zdá být v kontrole svých sportovců poměrně důsledné. Dalším příkladem může být Boris Becker. Olympijský vítěz ve čtyřhře z roku 1992 a trojnásobný šampion z Wimbledonu měl během své závodní kariéry své oficiální sídlo, a tedy i daňový domicil, v Monaku. Stejně jako Petra Kvitová. Ukázalo se ale, že reálně žije v Mnichově, „na matračce“ v domě své sestry, od kterého vlastnil klíč.