Dějiny, paměť, osvobození

Spory o to, kdo byl a kdo nebyl v roce 1945 osvoboditelem, tu budou stále. Buďme za to rádi, tato různost hlasů je podstatnou součástí naší svobody.

Tak jako před rokem a téměř jistě i napřesrok a v dalších letech, rozhořely se na začátku května v zemích českých spory, jak to vlastně bylo s tím osvobozením. Koho si připomínat jako osvoboditele? A kde si ho připomínat? Jak je to s přítomností sovětského tanku při oslavách v Plzni? A s ruskými motorkáři blízkými prezidentu Putinovi na tradiční májové projížďce Evropou?

Vlastně bychom se těm sporům neměli vůbec divit. Historie je odjakživa stavební látkou přítomnosti, je využívaná i zneužívaná k nejrůznějším účelům. Zvláště jde-li o událost z hlediska národních dějin a mentality tak klíčovou, jakou stále je pro Čechy, Moravany a Slezany konec války, či osvobození, v roce 1945. Vlastně jsou ty spory a střety různých názorů tou lepší možností, mnohem lepší než vnucené přijímání jediného pohledu na dějiny. Jakéhokoli.

Historie, dějinná paměť, je sice často zneužívaná, ale svou kůži nedá lacino. Jistá útěcha a naděje je v tom, že skutečná historická paměť přetrvává. V tomto případě konkrétně to, jak skuteční lidé na různých místech osvobozené republiky skutečně prožívali ony dny teplého jara 1945. Když se z jedné strany snažil předlistopadový režim potlačit vzpomínku na americké vojáky na západě Čech, nemohlo to dlouhodobě uspět, nemohlo to vymazat skutečné vzpomínky na to, kdo byl osvoboditelem.

Úplně stejně tak, když se dnes opakovaně ozývá, že sovětští vojáci nepřinesli osvobození, ale rovnou přivezli novou totalitu, naráží to na stejně hluboký zdroj odporu, totiž na skutečné vzpomínky obyvatel těch mnoha míst, kde sovětští vojáci ztratili život, když osvobozovali území od německých vojsk, krutých i při své již neodvratné porážce. Myslím, že nikomu se nemůže podařit přesvědčit ty, kdo považují sovětské vojáky za osvoboditele, aby změnili názor.

Jiné dějiny, stejné dějiny
Stojí za to se podívat na názory jednoho z těch, kteří dlouhodobě tvrdí, že sovětská vojska přinesla Československu rovnou novou okupaci. Letos napsal Jan Urban v komentáři k jízdě Nočních vlků mimo jiné toto:

„Zbytky bývalého Československa, tedy republiky Česká a Slovenská, jsou dnes už jedinou a poslední částí Stalinem v letech 1944 a 1945 obsazené Evropy, která ještě výročí konce války vnímá jako připomenutí a oslavu ‚osvobození Rudou armádou'. Všichni ostatní – Poláci, Maďaři, Estonci, Litevci, Lotyši a další – už nejpozději od roku 1989 mluví o dvojí okupaci – nacistické a sovětské, o ztrátě samostatnosti a zločinech komunismu. Asi měli jiné dějiny. Nebo jsme jiní my – a mělo by nás to vést k zamyšlení.“

Z toho, že vojáci toho a toho státu osvobozovali území naší vlasti před sedmdesáti lety, nemůže být vyvozováno, jaký mají mít pro nás a naši svobodu význam dnes. Ať je padlým vzdána čest, ale pak ať v pokoji dál odpočívají. Foto antifaweyhe.de

To, čemu se Urban s pohoršením diví, je ale přece naprosto zjevná historická skutečnost. Území bývalého Československa, na rozdíl od Polska, o pobaltských státech ani nemluvě, nebylo během války (s výjimkou Podkarpatské Rusi) Stalinovým Sovětským svazem okupováno. Historická zkušenost obyvatel Československa byla pochopitelně zcela jiná, nesrovnatelná se situací v Polsku nebo třeba v Estonsku. Pokud jde o Maďarsko, to technicky vzato nebylo sovětskou armádou osvobozeno, ale spíše jakožto německý spojenec poraženo.

Řekl bych, že toto všechno Jan Urban ví. Divil bych se, kdyby si neuvědomoval, že české dějiny jsou v tomto ohledu skutečně dosti jiné, než třeba dějiny polské. A nikdy nebudou stejné, ať se je kdokoli snaží jakkoli pozměnit k obrazu svému.

To je ale jen část celkového obrazu. V něčem naopak dějiny Československa, Polska, Maďarska a pobaltských států stejné jsou. V tom, že poté, co bylo osvobozeno od jedné okupace, kruté a zničující, dostalo se poměrně záhy do pozice satelitu Sovětského svazu, po dvaceti letech znovu i vojensky okupovaného.

Rozpor je jen zdánlivý. To, že na jedné straně byli sovětští vojáci v roce 1945 oprávněně přijímáni jako osvoboditelé a že na druhé straně po roce 1948 a definitivně po roce 1968 (pro některé obyvatele Československa ale již záhy po osvobození v roce 1945) se stejně oprávněně stali ztělesněním nové okupantské velmoci, se obojí vejde do jedné historické zkušenosti, do jedněch a týchž dějin. Dějin, které jsou zajímavé a poučné právě ve své složitosti a zvratech.

Padlým čest a odpočinek v pokoji
To jsou ale dějiny. Skutečné dějiny, historie sice často nejednoznačná a nepřehledná, ale přesto uzavřená. Něco jiného jsou dnešní pokusy osedlat si historické události, historickou paměť k aktuálním politickým cílům. Řečeno obecně: z toho, že vojáci toho a toho státu osvobozovali území naší vlasti před sedmdesáti lety, nemůže být vyvozováno, jaký mají mít pro nás a naši svobodu význam dnes. Ať je padlým vzdána čest, ale pak ať v pokoji dál odpočívají.

Pokud někdo chce využívat skutečnost, že sovětští vojáci padli na našem území v roce 1945 jako osvoboditelé, k tomu, aby získal nějaké výhody pro dnešní režim vládnoucí v Rusku, nebo dokonce aby Českou republiku přivedl do ruské sféry vlivu, pak je to zneužití jejich památky. Historii to nijak nemění, ale vrhá to určité světlo na toho, kdo by měl podobné plány.

Před rokem jsem v článku na stejné téma končil slovy o tom, že připomínat si různé podoby osvobození, různé osvoboditele a padlé oněch dní, hledat jejich stopy, je dobrý způsob jak si svobodně připomenout poměrně dávné výročí. Dnes se mi to zdá snad ještě aktuálnější než loni.

Připojil bych k tomu snad jen to, jak důležitá je různost pohledů na vlastní minulost. To, že je možné vyslovovat, šířit, diskutovat různé názory, různé zkušenosti, je zásadní hodnota. A to i přes to, že se někdy rušivě tříští, že některé popuzují a člověk by je nejraději neslyšel. Doufejme, že v tomto náročném mnohohlasu budeme žít co nejdéle. Že nás od něj nikdo nebude chtít osvobodit.

A co si myslíte vy? Diskuse (24 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

K Janu Urbanovi Úterý, 10.Května 2016, 23:36:17

V letech 1987 až 1990 jsem se s Janem Urbanem dost přátelil, v letech 1988 a 1989 jsme prakticky denně spolupracovali ve Východoevropské informační agentuře a byli jsme oba jednou nohou v kriminále. Proto mě zamrzely jeho věty, když jsem si je náhodně přečetl na jeho blogu na Aktuálně.cz (jsme tam abecedně umístěni vedle sebe), které cituje Filip Outrata.

Nezamrzely mě jen proto, že jsou nepravdivé (v tom odkazuju na argumenty Filipa Outraty), ale hlavně proto, že jsem přesvědčen, že Jan Urban úmyslně hlásá nepravdu.

Jan Urban absolvoval v roce 1989 ruské gymnázium v Helsinkách, kde byl jeho otec československým velvyslancem. V roce 1974 vystudoval Jan Urban historii (a filozofii) na pražské Filozofické fakultě a do roku 1977 působil jako středoškolský profesor dějepisu v Prachaticích. Jen proto, že se odmítl připojit k petici odsuzující Chartu 77, ho z gymnázia vyhodili. Mimochodem, říkalo se tehdy, že důvod k propuštění ze zaměstnání mohl být i takový, tedy odmítnutí kopnout si do Chartyt 77, ale v praxi jsem ve svém okolí zaznamenal jen jediný případ – právě Jana Urbana. Aktivně se Jan Urban k Chartě 77 připojil až na podzim 1987, jeho podpis pod Chartou byl zveřejněn spolu s dalšími podpisy dne 31. prosince 1987.

V roce 1988, kdy lidé, vyloučení v letech 1969 a 1970 z KSČ, založili v Praze Klub za socialistickou přestavbu Obroda, vstoupil do něho i Jan Urban. Říkali jsme jim „reformní komunisté“, a to v dobrém. Vysvětlil mi tehdy, že to učinil z úcty ke svému tehdy již zemřelému otci, který byl rovněž stranicky (a občansky) postižen. Když jsem mu vyjádřil sympatie a poznamenal jsem, že je zřejmě jediný člověk, který vstoupil do Obrody a který předtím nikdy nebyl členem KSČ, řekl mi, že tam je ještě jeden takový.

V roce 1990 se naše cesty rozešly. Ještě jeho kritiku Václava Havla jsem považoval oprávněnou, aspoň do značné míry, avšak jeho další různorodá angažmá jsem čím dál tím více odmítal. Jan Urban vystupoval veřejně ve prospěch jaderné energetiky, ve prospěch zločinné Kosovské osvobozovací armády UÇK, ve prospěch firmy Diag Human a jejího majitele Josefa Šťávy, švýcarského obchodníka s krevní plazmou, a dokonce otevřeně podporoval bombardování Jugoslávie.

S výjimkou témat, na nichž mohl mít i finanční zájem, vysvětloval jsem si jeho angažování geopoliticky – nyní je správné podporovat NATO a USA a jejich zájmy ve světě. Jan Urban nebyl jediný chartista, který záměrně opustil pravdu, která je vždy pestrobarevná, a dal se do služeb „pravdy“ amerického vojensko-průmyslového komplexu, ať je takové černo-bílé vidění světa v československých a českých podmínkách sebeabsurdnější.

Zvlášť bolestné mi přijde, že hovoří o Lotyších a Estoncích v etnickém smyslu toho slova, a ne o ruskojazyčném obyvatelstvu Lotyšska a Estonska, které v těchto zemích tvoří víc než třetinu obyvatel (často bez státního občanství! a důstojné množnosti je získat). Jan Urban zneužívá skutečnosti, že čeština neodlišuje mezi Litevcem (národnost) a Litvanem (státní příslušnost), tak jak se třeba v ruštině odlišuje russkij (národnost) a rossijskij (zemská nebo státní příslušnost).

Tím přispívá Jan Urban k nevraživosti vůči Rusům, která vede k nenávisti a ta zase k násilí. Je to záměrná demagogie, i pokud jde o maďarskou a polskou společnost, a zjevná nepravda, zamyslíme-li se nad různorodou a hodně diferencovanou historickou reflexí v desítce balkánských zemí (včetně Řecka a Rumunska), u „porobených národů“ bývalého SSSR nebo i společností v Číně a v dalších asijských zemí a také na Kubě. Vzhledem k rodinné a vzdělanostní anamnéze Jana Urbana je to zvlášť odpudivé.

Filip Outrata - Praha

Díky Petru Uhlovi Středa, 11.Května 2016, 23:28:41

za osobní vzpomínku na J. Urbana a také za připomenutí ruskojazyčného obyvatelstva pobaltských států. I to patří do pestrého, komplexního obrazu dějin, který by si mnozí tak rádi zjednodušili...

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Panu Outratovi - jaký je Váš názor na Noční vlky a jejich české fanoušky? Čtvrtek, 12.Května 2016, 09:56:24

"Pokud někdo chce využívat skutečnost, že sovětští vojáci padli na našem území v roce 1945 jako osvoboditelé, k tomu, aby získal nějaké výhody pro dnešní režim vládnoucí v Rusku, nebo dokonce aby Českou republiku přivedl do ruské sféry vlivu, pak je to zneužití jejich památky"

S tím zcela souhlasím, je to ale hodně opatrně řečeno.

Zajímalo by mě, co si pan Outrata myslí o hlavním tématu Urbanova článku. Tedy o Nočních vlcích a zapojení čelných politiků ČSSD do jejich propagandistické akce. Je správné, aby čeští politici podporovali organizaci, která hlásá "smrt teploušům" a otevřeně plánuje násilné potlačování politické opozice k Putinovu režimu?

Zdá se mi, že většina článků na DR se jako čert kříži vyhýbá jakékoliv zmínce o ruské propagandě, jakoby tento fenomén vůbec neexistoval nebo byl zcela bezvýznamný. Spíše je to ale něco, s čím si málokdo chce pálit prsty.

Filip Outrata - Praha

Panu Kubičkovi - Noční vlci Čtvrtek, 12.Května 2016, 10:28:17

citovaný odstavec vystihuje můj názor. Nevím, koho máte na mysli tím "čeští politici", zřejmě Michala Haška, který se s Nočními vlky vyfotil. To považuji za hloupost, ale je to ojedinělý exces, řekl bych. Chtěl jsem zůstat záměrně na obecné rovině, ale mohl jsem tam dát větu o tom, že ostatní politici by se od toho měli zřetelně distancovat.

Pokud jde o Noční vlky jako takové, asi bych jim nezakazoval vjezd do země, pokud se něčeho konkrétního nedopustí. Nechal bych je se vyfotit na hřbitově, nedopřál bych jim žádnou publicitu navíc. Jako by o nic nešlo. Nepřifukovat propagandu z druhé strany.

Nemám absolutně žádný problém s uznáním toho, že ruská propaganda tu je. Je to zcela pochopitelné a nedá se s tím nic moc dělat, obávám se. O něco víc bych se obával omezování svobody médií ve jménu boje proti této propagandě.

Filip Outrata - Praha

Fanoušci Nočních vlků Čtvrtek, 12.Května 2016, 10:45:4

Ještě jsem zapomněl, že jste mluvil výslovně o "fanoušcích" Nočních vlků. Pokud je to formulováno takto, tak fanoušci Nočních vlků jsou moji spoluobčané, kteří mají tento názor a tyhle sympatie. Já je nesdílím, ale respektuji, že oni ano.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Nejen Hašek, Čtvrtek, 12.Května 2016, 11:06:8

ale také Foldyna, který Noční vlky vítal v Děčíně a opakovaně vystoupil na jejich obranu v televizi a rozhlase. Charakteristicky se nezmínil o jejich spojení s Putinem, jen o tom, že to jsou potomci osvoboditelů.

Nemyslím, že je to ojedinělý exces, jde zřetelnou politickou linii, kde se spojuje podpora Putinova režimu s odporem k EU na vlně protimigrační rétoriky. Petr Uhl je naprostá výjimka v tom, že hájí Rusko i migranty.

viz

http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/jaroslav-foldyna-privital-nocni-vlky-hordy-lidi-bez-pasu-nam-nevadi-ale-20-ruskych-motorkaru-ano--1611436

Nemyslím si, že s ruskou propagandou se nedá nic dělat. Dá se vyvracet. To dělá věcně a konkrétně málokdo, dá to hodně práce. Pokud to někdo přece dělá, hned se ozve námitka, že jde o omezování svobody projevu.

Ivo Horák - Praha 3

Deficit specifické dovednosti Čtvrtek, 12.Května 2016, 15:27:21

Autoritativní a diktátorské režimy věnují vždy hodně pozornosti a prostředků propagandě. Stačí uvést, jakou kariéru udělal v NDR D. Reed, vzácný americký exulant, nebo jak byl pro návrat dříve získán H. Mann. Naproti tomu ve Francii se o ruskou emigraci nestarali, špičkoví intelektuálové nebo umělci se živili jako taxikáři, nebo taky hůře, mnohé postihla chandra a skončili ve stalinském SSSR a někteří posléze zahynuli v gulagu.
Je to až zajímavé. V kapitalismu výrazně investují do reklamy soukromníci, a stát s vyjímkou nějakého toho umírněného rádia, nikoliv. Tam, kde je stát hegemonem, mají mocní větší smysl pro vytváření propagandistických obrazů a žádoucích asociací.
Co k tomu říci? Že se Jan Palach podle svého vyjádření upálil na protest proti vydávání (okupantských) Zpráv? Nebo že při výročí 21. srpna 1968 nebyla a nebude fasáda Národního muzea veřejně prezentována zbavena plomb vynucené vysprávky?
Snad tedy: Nejsme jako oni.


Filip Outrata - Praha

Na Foldynu jsem zapomněl, Čtvrtek, 12.Května 2016, 20:55:13

máte pravdu. Myslím, že ve své proruské orientaci je v ČSSD zřejmě nejvyhraněnější, byť není jistě sám. To nejdůležitější ale podle mě je, že se názory a vystoupení Foldyny a spol. nepromítají do celkové zahraniční politiky soc. dem. Dokud to tak je, jedná se skutečně o excesy, nic víc.

Celkem souhlasím s tím, že s propagandou se nedá dělat nic jiného než ji věcně vyvracet. Zuřivě proti ní brojit a zdůrazňovat její fatální nebezpečnost jí nakonec může jen posilovat. Neříkám tvářit se jakoby nic, ale nezaměřovat se na to příliš.

Martin Profant - Praha 7

Filipovi Outratovi Pátek, 13.Května 2016, 12:06:30

Ve skutečnosti propagandě jen prospíváte, když ji vyvracíte. Opírá se totiž o polarizaci. Putinovská propaganda by nebyla zdaleka tak úspěšná, kdyby neměla protihráče, doporučuji jako příklad článek článek Karla Dolejšího http://blisty.cz/art/82233.html, ze kterého jsme pochopil, že když čtu Puškina, podporuji ruské světovládné choutky.

V této situaci, pokud propagandu vyvracíte, jste v lepším případě taxován jako nevinný idiot z intelektuálské pýchy podporující říši zla, v horším jako ztroskotanec a zaprodanec. Samozřejmě, přesto je třeba propagandu vyvracet a obhajovat zbývající prostor kritického myšlení, ale politicky to žádný efekt nemá.

Mohu mít lidsky určitý respekt k Jaroslavu Foldynovi, je ve svých postojích důsledný, ať se jednalo o intervenci NATO v Jugoslávii za Zemanovy vlády či dnes o Noční vlky, vždy stejný národovecký panslavismus.

Nicméně nemohu to odbýt jako exces, pokud jde o politickou stranu, za kterou byl zvolen poslancem. Právě proto, že jeho národovecké a panslavistické postoje byly v době jeho zařazení na kandidátku veřejně známé a ČSSD se tak rozhodla za ně vzít politickou odpovědnost.

Ano, Foldynovy názory nepromítají se do celkové zahraniční politiky ČSSD -- toto konstatování by ovšem mělo větší váhu, kdyby ČSSD a současná vláda nějakou čitelnou zahraniční politiku měly. Promítají se však do mediálního prostoru. A v masových demokraciích velká část občanů důvěřuje právě v zahraničně politických otázkách "politickým elitám", že vědí, o čem mluví a že by právě v otázkách války a míru a uchování státu nelhali tak, jak to od nich tytíž občané de facto oewkávají v případě státních investic a zakázek. Když to říkal pan poslanec, pan ministr, pan prezident, tak se to přece musí brát vážně a do Evropy se valí samí bohatí, mladí muži s ajpody s hlavou plnou touhy po zničení našeho způsobu života.
Chvíli si mohu říkat, že je ČSSD ve složité situaci, ale je mi vůči Sobotkovi, kterého příliš dlouho znám jako velmi slušného a inteligentního chlapa, trapné, věšet mu nad hlavu ceduli: "Nestřílejte na pianistu, dělá co může.".

David Unger - psycholog, Kroměříž

Chronologický seznam zemí, které čelily ruské či sovětské vojenské agresi Pátek, 13.Května 2016, 19:05:44

Japonsko 1904
Ukrajina 1918
Azerbajdžán 1918
Finsko 1918
Bělorusko 1918
Donská kozácká republika 1918
Kubáňská lidová republika 1918
Severoingrijská republika 1918
Idel-Ural 1918
Sibiř 1918
Republika Zelený klín 1919
Severokavkazská federace 1919
Polsko 1920
Mongolsko 1924
Tunguzská republika 1925
Čína 1929
Japonsko 1938
Polsko 1939
Finsko 1939
Litva 1940
Lotyšsko 1940
Estonsko 1940
Japonsko 1945
Čína 1946
Severní Korea 1950
Čína 1950
Východní Německo 1953
Maďarsko 1956
Laos 1960
Vietnam 1961
Alžírsko 1962
Egypt (Spojená arabská republika) 1962
Jemen 1962
Sýrie 1967
Československo 1968
Čína 1969
Kambodža 1970
Bangladéš 1972
Angola 1975
Etiopie 1977
Libanon 1982
Afgánistán 1979
Ázerbájdžán 1988
Gruzie 1991
Tádžikistán 1992
Moldávie 1992
Gruzie 1992
Tádžikistán 1992
Ázerbájdžán 1992
Ingušsko 1992
Čečensko 1994
Ázerbájdžán 1994
Dagestán 1994 a 1999
Gruzie 2008
Ukrajina 2014

Kolegové historici, budu rád, když mě opravíte.

Filip Outrata - Praha

panu Ungerovi Pátek, 13.Května 2016, 21:27:19

Díval jsem se na ten dlouhý seznam jen zběžně, ale nedá mi to - sovětská agrese vůči Alžírsku v roce 1962, to myslíte vážně? To znamená, že za agresi považujete dodávání zbraní v době války za nezávislost, nebo dokonce diplomatické uznání nezávislosti? To je hodně široké pojetí.

A tou sovětskou agresí proti Japonsku v roce 1938 myslíte protiútok sovětské strany po napadení japonskými nacionalisty? To je hodně kreativní pojetí historie!

Jinak je tam samozřejmě mnoho nezpochybnitelných případů, ale kdybyste se trochu předem zkorigoval, bylo by to na prospěch.

Martin Profant - Praha 7

dál Pátek, 13.Května 2016, 23:38:55

Sibiř není země, občanská válka na ůzemí někdejšího carského impéria obecně asi není totíž, co agrese proti cizí zemi. Čečensko, Ingušsko, Dagestan jsou součástí Ruska čtvrt tisíciletí -- vojenské zásahy v devadesátých letech byly hnusné, ale ne agrese proti jiné zemi. Sovětská agrese ve Vietnamu 1962 by asi neobstála ani ve West Pointu v roce 1967.
Nejspíše zbytečné rozšiřování seznamu, který je i bez toho dost děsivý.

Filip Outrata - Praha

Martinovi Profantovi Sobota, 14.Května 2016, 00:27:21

Ještě bych se trochu vrátil k Foldynovi. Jak znám i sám ze zkušenosti v místních strukturách soc. dem., podobné názory tam jsou dost rozšířené. Zkrátka v ČSSD takové názory jsou a budou, dokud tu bude ČSSD. To, že to zůstává na této úrovni, je ovšem neuspokojivé, už kvůli mediálnímu dopadu, jak správně píšete, ale přece jen to není fatální. Ostatně když byl Zeman na Albertově na jednom pódiu s Konvičkou, odsoudil ho, a docela ostře, i poslanec Foldyna...

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Sobota, 14.Května 2016, 13:07:31

Pane Profante, zrovna ten Vietnam bych v onom seznamu ještě celkem nechal projít.

Je faktem, že Severní Vietnam se oproti Jižnímu Vietnamu dopouštěl zcela jednoznačných aktů agrese: proti saigonskému režimu bojovali nejen jihovietnamští komunističtí povstalci (to by ještě muselo platit jako interní záležitost), nýbrž i infiltrovavší severovietnamské jak nepravidelné, tak pravidelné jednotky. A v tomto svém počínání byl Severní Vietnam samozřejmě podporován - a masivně vyzbrojován - Sovětským svazem. Bez jeho vojenské podpory by tato agrese severovietnamského režimu oproti jeho jižnímu sousedu vůbec nebyla reálně možná.

A co se týče toho Alžírska: čistě z hlediska - formálního - mezinárodního práva je skutečně i dodávání zbraní protistátním bojůvkám možno považovat za porušení mezinárodních norem, čili za akt agrese.

Tady ovšem samozřejmě dochází ke konfliktu mezi právem formálním a mezi složitostmi světa reálného: z hlediska Francie se jednalo o vojenskou podporu povstalců (tedy nelegitimních bojovníků); zatímco z druhé strany pohledu se samozřejmě jednalo o naprosto legitimní osvobozovací boj.

Jsou prostě věci, na které samotné paragrafy nikdy stačit nebudou.

Martin Profant - Praha 7

Filipovi Outratovi Sobota, 14.Května 2016, 18:46:15

Jde o to, co od politické strany chceme. Vždycky bude rozdíl mezi tím, co politická strana reprezentuje a motivacemi jednotlivců. Ti mohou být aktivními straníky třebas jen proto, že je to manželsky přijatelná záminka k návštěvě hospody.
Jenomže máme-li se ubránit propagandám podporujícím nenávist, potřebujeme, aby ti, co nesou odpovědnost za veřejnou tvář partají měli odvahu stát za jejich ideovým profilem -- právě v ČSSD jsem zažil mockrát, že stačila odvaha postavit těm "názorům, co v ni jsou a budou" a ty názory zmlkly, někdy se dokonce zásadně změnily. Často kupodivu upřimně.
Někdy to znamená prohrát, ale to k politice patří.

Martin Profant - Praha 7

Josefovi Poláčkovi Sobota, 14.Května 2016, 19:10:30

Pokud bychom dodávání zbraní považovali za akt agrese, musel by ten Ungerův seznam zase pro zmenu o kus delší.

Filip Outrata - Praha

Ideový profil Sobota, 14.Května 2016, 21:46:11

Přemýšlím, co konkrétně si dnes představit jako "ideový profil" ČSSD. Není to úplně jednoduché, ale jako jedna z konkrétních věcí mě napadá to, že dokáže držet jakousi rozumnou cestu mezi extrémy, v konkrétním případě, o kterém je tu řeč, nepropadne ani prorusky panslavistickému, ani hystericky protiruskému postoji. A úplně konkrétně, když se hejtman Hašek nechal vyfotit s Nočními Vlky, měl na to asi předseda Sobotka nebo třeba Zaorálek reagovat tak, že to byla chyba a že by představitel ČSSD toto dělat rozhodně neměl.

Ivo Horák - Praha 3

Myslím, že ne Sobota, 14.Května 2016, 23:49:20

Předseda Sobotka se v maximální míře vyhýbá rolím arbitra, karatele a kazatele. "Nepěstuje si" ani lidi na podobnou "černou" práci. Myslím, že tím dává dovnitř strany i navenek pozitivní zprávu o sobě i současné straně. Nechce-li se nechat vtáhnout do podobných debat, neznamená to, že je slabý, to se už hodně přestalo předpokládat.
M. Hašek má právo prezentovat se podle vlastního uvážení a taktiky. Přes nesouhlas s jemu podobnými postoji některých členů ČSSD mám za pravděpodobné, že takto si svou stranickou pozici, těžce otřesenou z minula, nevylepší.

Martin Profant - Praha 7

Ivovi Horákovi Neděle, 15.Května 2016, 11:15:42

Michal Hašek má samozřejmě právo dělat vše, co není zakázáno zákonem. I hlouposti, byť -- jak svého času rád citoval současný prezident Talleyranda -- to je u politika horší než zločin. A určitě si nemyslím, že by bylo řešením, kdyby ho Sobotka plácl lehce stočenými novinami a pevným hlasem mu řekl: Fuj.

To, oč jde, je vymezování toho, co je přijatelné. Filip Outrata přemýšlí, co si dnes konkrétně představit jako ideový profil ČSSD. Inu, v takové situaci se ČSSD ocitla v posledních pětadvaceti letech několikrát. A trvalo to vždycky tak dlouho, než se prosadilo nové vymezení hranic, různými strategiemi a s velmi rozdílnou mírou elegance, ale s vědomím, že bez toho vymezení přestává ČSSD fungovat jako politická strana.
Poprvé -- a za to si dodnes spousty lidí vážím -- to bylo při srůstání nesmřitelných zkušeností v letech 1990 -- 1993. Když si lízala rány po nezvládnutém konfliktu Horák-Battěk, dokázala ČSSD najít shodu na vyloučení témat, o kterých se nemohla dohodnout. Konkrétně šlo o problém antikomunismu (od Obrody po mukly z Jáchymova).
A obvykle tu vrčím na Miloše Zemana, ale i on se svým bytostným sklonem k polarizaci dokázal v posledních letech svého předsednictví hlídat, vytvářet a silou i vyjednáváním prosazovat meze nutné stranické shody.
Jiří Paroubek, další osobnostznámá spíše sklony ke konfliktu, a jeho sametově buldozerovité profilování ČSSD v letech 2005 -- 2006.

Krátce: nechci od Sobotky, aby někoho okřikoval anebo, aby ukazoval, že není slabý. Chci sjednocující zaměření a sice široké, ale dobře vyznačené hranice toho, co ještě je přesvědčení slučitelné s postoji ČSSD ( s jejím ideovým profilem).

Vlastně nechci, nejsem už člen ČSSD a dokud bude nominovat jako ministry Chovance a Mládka, nebudu ji ani volit. Takže nemám, co chtít. ale přál bych ji to zaměření a ideový profil, protože pokud zanikne, bude mi chybět.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Panu Ungerovi – nesmíme rezignovat na etické tázání a stranění vyšší pravdě Neděle, 15.Května 2016, 14:17:9

Dějiny jsou dějinami válek a jistě bychom mohli všichni zde přítomní využít čas až do "skonání světa" tím, že bychom rozmotávali tu nekonečnou spleť příčin a následků, tedy hledání, kdo opravdu jako první, opravdu jen a pouze ze zlé vůle a bez příčiny, hodil kamenem. A možná bychom skončili u biblického hada a prvního hříchu Adama a Evy…

Soudný a rozumný člověk nikdy nebude vidět všechno zlo jen na straně USA, ale ani jen a pouze na straně SSSR/Ruska. Současně se bude snažit vyvarovat opačného extrému, který dělají někdy rodiče, že když všechny děti zlobí, tak zcela přestanou rozlišovat a dohledávat, "kdo si začal". Tuto chybu bychom udělat neměli, doslova m u s í m e mít etickou vůli hledat, kdo měl kdy více síly a ambicí expandovat a útočit a ničit a kdo se naopak spíše a častěji už jen bránil. – Protože teprve pak nastane naše e t i c k é tázání, zda je pro nás finačně i ekonomicky výhodnější a pragmatičtější stát třeba konkrétně na straně USA, nebo zda dokážeme vidět i ony "neviditelné" náklady na druhé straně, ony miliony mrtvých, které nazýváme tak pokrytecky collateral damage – "vedlejší škody" – a ony pragmatické výhody dokážeme oželet ve jménu vyšší pravdy.

Jsem upřímně rád, vážený pane Ungere, že jste sem nasdílel ten "opačný" seznam ke známému seznamu s názvem "US Army World Tour", protože přes výše zmíněnou nemožnost dobrat se v každém jednotlivém případě k nějaké plně objektivní pravdě nám nezbyde – nedá se nic dělat – než alespoň velmi nahrubo porovnat, který "kluk" má větší svaly a delší klacek a proto rozbil hubu většímu množství jiných kluků s klacky v okolí. A co způsobil.

Protože pak bude na nás, zda mu začneme fandit a poklonkovat, jako se stalo v případě USA, protože to bude pro nás z mnoha důvodů výhodnější.

Pokud si vezmeme dohodnutý časový úsek (přičemž 100 let sotva stačí) mohli bychom sledovat tyto parametry:

– jak dlouho konflikt trval
– co přesně bylo jeho výsledkem, tedy
a) územní zisky
b) finanční zisky
c) jiný faktor
– počet mrtvých na jedné i druhé straně
– jaké byly finanční náklady
– jak se "investice" vyplatila, v jakém smyslu
– co události předcházelo, na co reagovala
– co přesně událost připravila nebo umožnila, co následovalo
– pokud byla země opuštěna, zda byl konflikt či "mise" přínosem nebo naopak pro dané území tragédií atd.

Můžeme se jen ptát, proč takové nebo podobné mapování "hříchů" už odborné týmy vojenských historiků dávno u velkých světových velmocí neudělaly. A je nutné toto udělat pečlivě u všech "zlotřilostí" nejen ze strany SSSR (Ruska), ale současně i zcela stejně pečlivě i u v š e c h válek a "mírových misí" ze strany USA (nebo i Číny, jistě).

Došli bychom totiž k závěru, velmi pravděpodobně, vážený pane Ungere, že těch obětí a krutostí na straně geopolitiky USA bylo nejen přinejmenším stejně, ale možná za posledních 100 let až řádově víc.

A to je zde ještě podstatná a velmi vážná otázka, která je stále tabu, zda oběti ze strany bolševiků by nebylo přesnější zařadit mezi oběti geopolitiky západního kapitálu, viz financování a tedy vyvolání a podpora bolševické revoluce skrze západní kapitál, což je historický fakt.

* * *

Víme, že ty země, které se silově a pragmaticky nedokázaly v dějinách starat o svoje zájmy, skončily zákonitě v propadlišti dějin. Takový je neúprosný zákon historie.

A na nás čeká celá sada otázek:

1) Máme se domnívat se, že např. "mírové mise" jsou něčím jiným, než dalším vývojovým stupněm vojenských agresí či geopolitikých expanzí, které známe celé dějiny? Proč?

2) Skončila tedy již definitivně doba pragmatické dobyvačné silové politiky? Jsme už vývojově jako lidstvo dál? Proč?

3) Pokud ANO, kdy přesně tato doba skončila?

4) Pokud NE, není na místě si přiznat, že možná ani tady nebudeme schopni vést etický a vstřícný dialog? Není REALITA KOLEM taková, že i zde povedeme každý jen a pouze svoji malou lokální část "hybridní války", kdy vyhraje ten, kdo bude lépe a účinněji ignorovat sebepřesnější fakta a otázky, které druzí trpělivě kladou? A že tedy je faktem, že ani zde se vstřícný, klidný dialog, který jako jediný posouvá poznání, prostě a bohužel nekoná?

Ale možná zde bude stále zájem a objednávka dál ignorovat i panem Petrem Uhlem vyslovená fakta:

že Kosovská osvobozovací armády UÇK je zločinná
že je zde podpora bombardování Jugoslávie
že zde jsou lidé, kteří se dali do služeb „pravdy“ amerického vojensko-průmyslového komplexu… Atd.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Jeden příklad za mnohé: Gruzie 2008 + přání Neděle, 15.Května 2016, 14:46:8

»Začněme tedy Ruskem… – Dnes už si na to málokdo vzpomene, ale roku 2008 zaútočila Gruzie na Jižní Osetii, kam následně ze severu vjely ruské tanky. Takzvaně mainstreamová česká média se shodovala například s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem na tom, že viníkem a agresorem je Rusko. Já o pár měsíců později do rozbombardované a vypálené Osetie na několik dní přijel, mluvil tam s desítkami lidí, a odnesl si trpký pocit, že to je celé jinak: kdyby tehdy ruské tanky nepřijely, z Jižní Osetie by nic nezbylo.

Nejde ale spíš než o fakta jen o vaše pocity?

Ano, trefa, tak to je. Jenomže ona se pak stala zajímavá, pro mě nečekaná věc, konflikt totiž vyšetřovala expertní komise Evropské unie, a ta nakonec zveřejnila závěry, které se shodovaly s mými – jak správně naznačujete – laickými pocity. Evropští experti označil za viníka rozpoutání války Gruzii. A tehdy jsem se rozčílil…«

Zde: Tomáš Poláček: Spousta novinářů Zemana a priori nenávidí – a nenávist je emoce, která do žurnalistiky nepatří

http://manipulatori.cz/tomas-polacek-spousta-novinaru-zemana-a-priori-nenavidi-a-nenavist-je-emoce-ktera-do-zurnalistiky-nepatri/

Nebo citace nezmámého autora z diskuse pod jiným textem cestovatele T. Poláčka pod textem "Jižní Osetie navždy změnila můj světonázor":

»V téhle diskuzi nejde o to, kolik národů Rusové utlačují nebo utlačovali. V tomto případě jde o to, že Gruzínci napadli jiný národ a přestože Rusové zabránili dalšímu zabíjení, tak jsou ti špatní. Otázka druhá je proč to dělali a jaké k tomu měli právě důvody. Pravda je, že pokud by Rusové nezastavili Gruzínce, tak mohla být celá Osetie srovnána se zemí. Pro mě je směrodatné, kam se přiklánějí samotní obyvatelé Osetie a nikoliv to, co je vidět v TV, kde není vůbec žádná možnost poslechnout si názory těch lidí, kteří tam žijí. Jediné názory, které jsme mohli v ČR slyšet, byly názory reportérů, pro které je Rusko automaticky špatné a spojenec NATO a EU naopak automaticky dobrý. Tady se zapomíná, že první úder vyšel z Gruzie a ne z Ruska. Ať jsou Rusové jacíkoliv, tak v tomhle případě to nebyli ti, kteří s něčím začali.«

Zde: http://cestovani.idnes.cz/tomas-polacek-jizni-osetie-navzdy-zmenila-muj-svetonazor-p3q-/kolem-sveta.aspx?c=A090810_100136_igsvet_tom

Cestovatel Poláček (*1977) dále píše:

»Rusko, které tvořilo většinu (35 dní) první etapy jeho cesty, vidí Tomáš Poláček jako vřelou zemi se spoustou milých lidí. Odpočíval a užíval si u Bajkalského jezera, zúčastnil se oslavy jakutského nového roku, který popisuje jako směs techno party, poutě a tradičního šamanského setkání. Stopoval na „Cestě kostí“, kterou na východě SSSR kdysi zbudovali vězni gulagů. „První polovina mojí cesty – Rusko a Severní Amerika – byla skvělá, připadal jsem si jako na opravdové dovolené,“ říká Tomáš Poláček. „Přál bych si, aby byly dostupné levné letenky Praha–Bajkal. Zlepšilo by to vztah Čechů k Rusům,“ dodává.«

»Severní Amerika byla překrásná a svou upraveností to byl někdy, jak Tomáš Poláček říká, úplný výsměch Rusku. „I tamější komáři jsou slabý odvar bestií, které jsem poznal na Sibiři.“«

Zde: http://www.rozhlas.cz/radiowave/casablanca/_zprava/tomas-polacek-se-vratil-z-cesty-stopem-kolem-sveta-potrebuju-cas-na-rozmyslenou-jestli-to-byl-dobry-napad--1532847

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Panu Outratovi – nesnesitelně malá schopnost orientace na geopolitické šachovnici světa Neděle, 15.Května 2016, 18:18:1

Cením si vaší pečlivé snahy o nalezení středu a zejména i umění balancovat zde tak dlouho, než vás první "sniper" z té či oné strany sestřelí. Věřím, že přes četné rozpory nám jde o lepší prosperitu České republiky a o upřímné hledání toho, jaká může být ideální poloha či orientace ČR v současném složitém světě.

Je příjemné vidět, že fandíte moudrosti, lidskosti či obyčejné slušnosti před primitivně zjednodušeným dogmatickým stranictvím lhostejno zda směrem k Západu nebo Východu.

• Ale chci se vás zeptat: Z čeho tedy máme vycházet při hledání našeho ideálního místa na světové šachovnici? – Je to spíše idealismus, nebo je to ekonomický pragmatismus?

Pokud dáme d ů r a z na přítomnost a budoucnost, nebude pro ČR výhodné více se orientovat místo na dekadentní a stárnoucí Západ raději na Čínu? Viz:

RNDr. Hana Brixi, roky bydlela i s dětmi v Číně, působila ve Světové bance a mj. v kanceláři V. Havla, absolvovala studium mezinárodních vztahů na Massachusettském technologickém institutu v Bostonu, ale i studium ekonomie a veřejné politiky na Princetonské univerzitě. –

2010: »Ve srovnání s Pekingem má Washington horší infrastrukturu. Letos v únoru byli mnozí Washingtoňané téměř celý týden bez elektřiny a topení. Na potřebné investice nedošlo a situace se prý může kdykoliv při větších výkyvech teploty opakovat. Telefonní spojení se ve Washingtonu stává problémem. Linky jsou přetíženy, chybí investice. Po nedávném výbuchu plynovodu v kalifornském San Brunu nedaleko San Franciska se hovoří o tom, že washingtonské plynové rozvody jsou také ve špatném stavu. Na některých ulicích je cítit plyn.

Oproti tomu obrovské investice v Pekingu znamenají, že nejen infrastruktura ale také vybavení škol, státních úřadů a kancelářských budov je tam často lepší než ve Washingtonu. Prošla jsem mnoho škol v obou městech. Překvapilo mě, že mezi těmi dobrými jsou státní čínské i soukromé mezinárodní školy v Pekingu lépe vybaveny než soukromé či státní školy ve Washingtonu. Čínské školy a čínští studenti jdou v mezinárodních srovnáních rychle nahoru. Americké školství – s výjimkou pár vynikajících univerzit – se svými výsledky v posledních desetiletích propadá z nevyšších příček na téměř nejnižší mezi vyspělými zeměmi.«

ZDE: http://blog.aktualne.cz/blogy/hana-brixi.php?itemid=10871

• Nebo by nám při hledání pozice ČR ve světě mělo jít prioritně o lidská práva a tedy o e t i k u geopolitiky?

A dokážeme to vyslovit takto jasně? Tedy:

>>> Geopolitickým zájmem ČR – a tedy i ČSSD – je nikoliv holé a účelově pragmatické sledování ekonomické výhodnosti během utváření mezinárodních vazeb, ale v prvé řadě participace na vytváření mírového světa ve smyslu dějinného pokroku směrem k humanitě a lidskosti. <<<

– Toto by jistě byla velmi ctnostná premisa. Shodneme se na jejím vyslovení?

Jen... Jen kdyby tu nebylo hned dvojí kdyby:

1) Kdyby to bylo možné. Opravdu nevím, zda je to v tomto cynickém světě možné. Obávám se, že v případě malé ČR prostě nikoliv. Půjde vždy o kompromis. Trvání na realizaci lidštější geopolitiky je opravdu jen a pouze umění možného. Bohužel. A vidíme, že ani Německo, Británie či USA se obchodování s Čínou neštítí. Naopak.

2) Kdyby politika ČR po roce 1989 opravdu aspoň částečně takto etická byla. Protože je smutným výsledkem 26 let polistopadového vývoje, že i dnes jsou stejně jako před rokem 1989 jiné než vládní geopolitické postoje (tehdy pro-západní, dnes opačně pro-ruské) silově potlačovány.

• Vážený pane Outrato, chceme v rámci možností stranit pravdě a lidskosti, nebo dáme důraz na etiku a snížení utrpení?

Filip Outrata - Praha

Vážený pane Rusku, Středa, 18.Května 2016, 12:11:51

děkuji za podnětné příspěvky a omlouvám se, že se ozývám až teď.

Řekl bych, že na světové šachovnici máme své reálné místo, a to je v rámci západních struktur. Osobně to rozhodně preferuji před jinými variantami - rozhodně před zapojením do ruské sféry vlivu, na možnost nezávislé existence někde v meziprostoru nevěřím. V tomto jsem realista a nemyslím si, že je možné najít lepší místo než máme dnes.

Domnívám se ale, že je třeba spojovat idealismus a pragmatický realismus. Idealismem myslím cosi jako zásadovost - tj. nevybírat si podporu lidských práv selektivně podle zahraničněpolitických vazeb, ale být důslední. Tedy být po zásluze kritičtí i ke spojencům (S. Arábie. Turecko, Izrael). Zda a nakolik je to prakticky realizovatelné, ovšem nevím.

Pragmatické je podle mě neorientovat se ani jen na Západ, ani v opačném extrému jen na Čínu. Přes to, co citujete o Pekingu, bych řekl, že celková sociální situace v Číně prostě není taková, aby to pro nás mohl být příklad a abychom se jí chtěli nějak přibližovat. V tom bych byl velmi opatrný.

Základem je podle mě udržet svobodu názorů. Nesouhlasím s Vámi, že jsou dnes jiné než vládní geopolitické postoje "silově potlačovány." Co prosím myslíte konkrétně tím "silově"? To je podle mého nebezpečné nadsazování.

Přiznám se, že Vaší poslední větě nerozumím. Stranit pravdě a lidskosti a dávat důraz na etiku a snížení utrpení si podle mého neprotiřečí.

Ještě jednou děkuji a zdravím!



Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Panu Outratovi – dogma o nekritizovatelnosti geopolitiky USA Středa, 18.Května 2016, 15:37:23

Nejprve oprava: V té poslední větě jsem nechal chybu, prostě mi najednou přišlo zajímavější nechat ji tam, byť to slovo NEBO neodděluje rozdílné varianty a ta varianta opačná tam chybí: Ale snad právě proto ji zde mohu zdůraznit: nebo budeme tvrdit, že Třetí cesta není, a existuje jen a pouze možnost být s USA nebo ihned spadneme do sféry zájmu Ruska?

Je zřejmé, že kapitál ignoruje, zda je v zemi ten či onen politik u moci. Kapitál má zájem na ziscích a v tomto smyslu zde stojí za zmínku zminit jeho pozitivní působení, protože pokud budou všechny země provázané kapitálově, tak spolu válčit nebudou. Ten zájem bude větší.

Neshodneme se ale v tomto: »na možnost nezávislé existence někde v meziprostoru nevěřím.«

Můžete toto prosím rozvést? Já to vidím jako ukázkové klišé. Rakousko není v NATO a vysoce prosperuje. Podobne Irsko nebo malé Švýcarsko. Nebo Švédsko. Chápu to u Polska, nebo pobaltských republik, nebo u Finska.

http://www.natoaktual.cz/clenske-staty-nato-0af-/na_zpravy.aspx?y=na_summit/clenskestatynato.htm

Můj postoj: Za prvé už dávno s Ruskem nesousedíme, vedle nás je Slovensko, pak Ukrajina a já – upřímně absolutně nechápu, jak se promaerickému myšlení podařilo podsunout tu myšlenku, že když nebudeme lokajsky hájit zájem USA v jeho válkách, že zde vznikne jakési mocenské vakuum a my budem ihne nasáti do zájmové sféry Ruska.

Toto je přece ukázkový nesmysl, kterým nás dokonale straší právě ti, kteří chtějí, abychom byli trvale v područí zájmu USA. K čemuž se ideálně hodil právě Václav Havel. A i proti našim starým partnerům, proti Srbsku, viz památník v olomouckém parku, Ljuba za Ljubav, Věrnost za věrnost:

http://www.prosrbsko.cz/mauzoleum-ljuba-za-ljubav/mauzoleum-a-jeho-vyvoj

Zde je opět snaha vyložit historii zcela černobíle, jako kdyby Thači nebyl původně dokonce i na seznamu teroristů USA, jako kdyby byla vina jen na jedné straně a kosovští Albánci byli bílé holubice. To je prostě cílená ukázková lež. A nemá to s pravdou a etikou nic společného, stačí mít dobrou vůli a seznámit se detailněji s těmi informacemi, které již zase oficiální propaganda odmítá a ignoruje.

Tím bych zároveň odpověděl na tento váš dotaz:

»Co prosím myslíte konkrétně tím "silově"? To je podle mého nebezpečné nadsazování.«

Já naopak považuji za velmi nebezpečné, když ihned můj názor označíte jako nebezpečný. – Naopak TOTO je velmi podstatná otázka. Protože pokud jsme dnes něčeho svědky, tak z c e l a jednostranného a ukázkově černobílého informování České veřejnoprávní televize.

Netuším, kolik jste měl času se do hloubky věnovat např. opačnému výkladu situace v Srbsku:

https://www.youtube.com/watch?v=QWcSFCmgx_g

K tomu doporučuji toto (dnes by to pan Čulík již neotiskl):

»Ostatně pan magistr Švéda není sám. Ani vedoucím dramaturgyním a šéfdramaturgyni dokumentu v ČT se můj příběh nelíbí. Proto ho odmítli pustit do vysílání. Pan magistr Švéda a některé dramaturgyně ČT mají jinou představu, co by ve filmu o Kosovu mělo být ale co tam není«.

- See more at: http://blisty.cz/art/40592.html#sthash.7efoiCWb.dpuf

Nebo tamtéž: »Za moudré rozhodnutí film odvysílat děkuji paní ředitelce Fryčové. Přesvědčil jsem se, že i když se jí film asi dvakrát nelíbil, dala na rozdíl od cenzurního doporučení pana magistra Švédy přednost demokracii a diskusi. Stejně musím poděkovat panu Martinu Štollovi, který si se mnou asi užil svoje. Přesto se kosovskému tématu poctivě věnoval a svým nestranným vedením pomohl dílu na svět. I to chce v dnešních českých televizních poměrech jistou dávku odvahy.«

Tolik tedy ke slovu silově a k ČT.

Dalším dokladem je cenzura slov prezidenta Zemana a vypuštění slova Bakala, zde: http://www.novinky.cz/domaci/354840-ct-vystrihla-ze-zemanova-projevu-slova-o-bakalovi-podle-reditele-to-byla-chyba.html

A takto bychom mohli pokračovat dál, mohli bychom řešit podivné 11. září, kde jsme odsouzení věřit oficiální verzi vlády USA, přestože nejen zdravý rozum ukazuje nejednu velmi vážnou trhlinu:

http://www.reformy.cz/zpravy/rozhovor-s-doc-ing-ivanem-nemcem-o-prvni-ceske-studii-padu-wtc-911/

Pak můžeme vidět, jak vláda USA lhala o Iráku, který neměl zbraně hromadného ničení. A dnes? Dnes slyšíme skoro každý den, kolik tam zahynulo lidí. Zkrátka Hussajn udržel v zemi elementární pořádek. Dnes je tam teror.

Podobně Libye. Co je nám platné, že Obama řekl, že to byla jeho největší chyba. Už mi zde kdosi napsal (snad pan Horák?), že to je dokonce od něj šlechetné, že přiznal chybu (na rozdíl od Havla). Já považuji toto zpětné přiznání za dokonalé pokrytectví určené naivní veřejnosti.

A dnes v Libyi? Ukázkový chaos, bezvládí, ozbrojené tlupy. To vše udělal "náš" Západ, naše NATO, ve kterém nyní "hrdě" pracuje i náš generál Petr Pavel. Co na tom, že kdysi sliboval věrnost socialistické vlasti. Dnes pracuje pro kapitál USA, když zde budou Číňani, bude pracovat pro Čínu.

Takže opět tu máme situaci jako před rokem 1989, kdyby byla jedině povolená správná ideová orientace. Opět je zde snaha cenzurovat, viz třeba Parlamentní listy, které prostě zveřejňují (ukázkově demokraticky) všechny tedy i jiné postoje. Ale i to se již nehodí a "lepší lidi" pomalu chtějí PL zakázat.

Nebo Aeronet. Ano, toto je proruský zdroj, ale to neznamená, že jakmile zde jsou uvedeny určité informace, tak je to a u t o m a t i c k y špatně. Jen proto. Přitom se tak OCHUZUJEME o nejednu zásadní a cennou diskusi. Příklad:

http://aeronet.cz/news/vitejte-v-rusku-lidska-prava-ve-vasich-rukach-aneb-svet-musi-zit-podle-pravidel-usa/

* * *

Stále nechápu, proč levicový DR podporuje velký kapitál, proč neřeší více toto: http://byznys.ihned.cz/c1-63402810-procento-nejbohatsich-bude-od-roku-2016-vlastnit-vic-nez-zbytek-lidstva

Pozice malých států v Evropě jist ěnení jednoduchá, ale svobodnou politiku jistě dělat můžeme, pokud by zde byla tato vůle. Neměli bychom an to rezignovat.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.