Konvičkovci, jděte do biografu!

Přibývající napětí v naší společnosti autor navrhuje začít řešit návštěvou filmu Ma Ma s Penelope Cruzovou a předpokládá, že takzvaní konvičkovci by z návštěvy měli obzvláštní užitek.

Mou dlouhodobou nevýhodou je, že názorové a politické protivníky považuji za lidi. Ódéesáctví mi sice léta připadalo spíše jako diagnóza nebo první krok k trestnému činu, ale snažil jsem se za ódeesáctvím vidět obličeje a osudy. A touhu přilepšit si kradením, což je asi jedno z nejstarších lidských řemesel. Také jsem v případě ódeesáků vycházel z předpokladu, že za tímto jevem může přijít nějaký ještě horší, což se také stalo.

Protivníci a protivnice mi nikdy neopláceli stejnou mincí, třídní nenávisti si na levici člověk zažije jen což, od cizích i vlastních. Svoboda má ale tu výhodu, že když vás někde někdo zlikviduje nebo někam nepustí, dá se při troše tvořivosti najít něco lepšího. A pak se za ty hajzly dá v klidu poděkovat Pánubohu.

Tak se i konvičkovce snažím vidět jako lidi. Strach z cizího, neznámého, strach o vlastní jistoty, jsou přeci pochopitelné lidské vlastnosti. Když se to projevuje agresivitou, je to další pochopitelná vlastnost, protože lidi chtějí špatnosti přesunout na druhé a kdo velí nenávisti ovládá ostatní. Nenávist propojená se strachem a malostí, kolik jsme jí u nás ve dvacátém století užili. Snažím se je chápat jako lidi, protože v našem světě valem mizí vše, co jsme považovali za jisté.

Kdyby to konvičkovci dotáhli až k občanské válce, a to je podle mého názoru v logice jejich jednání, válkou se vyčerpáme, a přeživší se budou muset nějak smiřovat. Na smíření lze alespoň v textu myslet už před občanskou válkou. Třeba se jí pak vyhneme.

Proto bych rád tímto konvičkovce poslal do biografu na film s Penelope Cruzovou Ma Ma. Film je to trochu kýčovitý, ale i v nenávisti je vždy spousta kýče. Hlavní postava, herečka a v tomto případě i producentka Penelope Cruzová, dostane rakovinu prsu, ukončí vztah se záletným manželem, začne vztah s mužem, kterému auto zabilo dceru a pak mu na následky nehody zemřela i žena. Chvíli si myslela, že neumírá, pak zjistí, že přece jen ano. A také k umírání otěhotní. Přesto je to film o radosti ze života.

Tak se i konvičkovce snažím vidět jako lidi. Repro DR

Proč by na film věnovaný v závěrečných titulcích ženám měli houfně – jak jinak v jejich případě – jít konvičkovci? Je to film o evropském způsobu života, což je pole, na kterém bychom se my levičáci s konvičkovci klidně mohli potkat.

Zatímco v Afghánistánu zdravé ženy houfně umírají na porody, protože na ně nesmí sáhnout mužský doktor a ženy přeci doktořinu nestudují, v tomto filmu doktor sahá pacientce na prsa i na břicho. Jedno vyšetření dokonce probíhá v moři, na veřejné pláži. Doktor dá několikrát pacientce pusu a brečí, protože ji lituje. A také zpívá.

Navštíví na konci filmu pozůstalé a zpívají všichni. O Bohu se mluví jako o možnosti a veličině, kterou má každý svou. O posmrtném životě jako o místě a kvalitě, kam vás pošlou ti, kdo žijí dál, vaši blízcí. O životě jako o něčem, čemu je potřeba dát tvar a rozdat to dál. O dětech jako o něčem, co milujeme. O vztazích jako o něčem, na čem nám záleží, a umíme v nich dělat rozhodnutí.

Kýč a moralita k naší civilizaci patří také. Do tohoto bijáku by mohli jít konvičkovci spolu s uprchlíky, jenže to bychom si uprchlíky museli půjčit třeba z přeplněných tělocvičen u našich německých sousedů. Společně by si zabrečeli a byli rádi, že jsou živí a zdraví.

Ve filmu se mihne i finanční krize a nezaměstnanost. Najde se i trocha fotbalu. Někdejší hry spodních vrstev, která postavila nejdříve sociální mosty a pak i mosty mezi barvami pleti a náboženstvími.

Kovičkovci, běžte do bijáku. Na film o světě, který když bude v našich zemích dostatečně silný, budeme mít na to, abyste u sebe doma i vy přechodně ubytovali nějakého toho člověka v nouzi. Bez ohledu na to, jakého je vyznání. Kapesníky s sebou, brečet se nestyďte, je to evropské, a v kině je tma.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Petr Šťastný - Malé Přítočno

Díky:) Úterý, 23.Února 2016, 08:58:54

Teda pane Šícho! Díky za moc hezký článek! A taky za tip na kino.

Mějte se moc hezky:)

Zima1

Petr Jedlička - editor zahraničního zpravodajství

Úterý, 23.Února 2016, 12:50:26

Mohu potvrdit, snad ještě nikdy jsem neviděl, aby takto na konci brečelo celé kino. Při předávání letošních Goyů moderátor vtipně glosoval, že postavě hlavní hrdinky chybí k dokonalosti už jen být voličkou UPyD.

Ja uz to videl p. Jedlicka. Úterý, 23.Února 2016, 13:39:57

Na konci filmu Bonnie and Clyde brecelo skoro cele kino. Ti zli policajti totiz bez slitovani rozstrileli dva roztomile romanticke vrahy a zlodeje. Sentimetalni lide si radi zaplacou i nad nezne umirajici zrudou. A nezapominejte na uslovi "Sentimentalita rodna sestra krutosti.".

Ivo Horák - Praha 3

Možná by brečeli, ale nepochopili... Úterý, 23.Února 2016, 15:01:40

Představte si, že máte někde nějakej pozemeček po prarodičích, za nějž jste dostávali jednou za uherský rok nějakou tu stovku a pak časem už třeba ani to ne. Takže o něm skoro už ani nevíte. A najednou přijde info, že ten váš kousek půdy leží zrovna na místě, kudy má vést dálnice. Co Vám tedy zbyde? Buďto začít nenávidět dálnice, nebo začít milovat tu svoji půdu. Nebo oboje. A chtít zisk. A bojovat za zisk. A čekat jistý zisk. Dočetli jste (až) sem a jste v rozpacích, co tím chtěl autor říci? Takhle vidím já nejlepší krátkou analogii s konvičkovci a celým tím "fenoménem". Příležitost dělá nejen zloděje.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.