Člen Rady České televize Zdeněk Šarapatka požaduje zrušení pořadu Máte slovo s Michaelou Jílkovou. Ten podle něho porušuje zákon o České televizi, nehodí se do veřejnoprávního vysílání a jeho úroveň se neliší od někdejšího Kotle, který svého času vysílala televize Nova. Podle Michaely Jílkové je absurdní, aby jediný pořad, kde občané mohou osobně hovořit s odpovědnými, neměla vysílat veřejnoprávní televize.

Jílková se schovává za to, že se jedná o jediný svobodný pořad, kde může každý občan vystoupit se svým názorem k danému problému. „Kladu si otázku, zda nejde o jeden z pokusů, jak cenzurovat svobodné vyjadřování občanů-koncesionářů ČT,“ uvedla Jílková pro Lidovky.cz. Moderátorka si bere občany jako rukojmí, odkazuje se na ně a snaží se svůj pořad obhájit skrze to, že v něm dostávají prostor. Jeho hlavní problém ale nespočívá v tom, že se v něm dostávají ke slovu běžní občané. Jde o to, za jakých podmínek se tak děje.

Pořad Máte slovo je konstruován jako aréna (ano, nemýlíte se, tak se jmenoval pořad, který Michaela Jílková moderovala v minulosti, není náhoda, že toto slovo vystihuje a naprosto sedne i na ten aktuální, který dnes Jílková uvádí). Střetávají se zde dvě soupeřící strany. Tři proti třem, jak už napovídají proti sobě postavené stolečky, celkový dojem dotváří červená a modrá dekorace za zády hostů, aby i méně zorientovaným či v průběhu pořadu dorazivším divákům bylo jasné, kdo na čí straně stojí.

↗

Michaela Jílková vystupuje v roli kárající paní učitelky, která bedlivě hlídá, aby všichni ve studiu dodržovali daná pravidla, přesto se to občas vymkne a výsledkem jsou různá extempore, které kamera snímá a divák v přímém přenosu vidí. Repro DR 

Také publikum ve studiu se skládá ze dvou skupin zastávajících odlišné názory. Takže místo publika z „lidu“, z řad občanů, se ve skutečnosti jedná o příznivce či „fanoušky“ hlavních hostů. Ve studiu tak proti sobě stanou tři a tři gladiátoři, kdy každý z nich má v hledišti svoji spřízněnou klaku.

Michaela Jílková tento zápas řídí, umně jitří emoce, koriguje energii a vypjatou atmosféru ve studiu, ale zároveň je udržuje na dostatečně vysoké úrovni, asi aby se divák náhodou nezačal nudit a dostal svoji dávku vzrušení spolu s křikem a skákáním si do řeči a rovněž si mohl zanadávat a zafandit.

Příliš vyhrocené emoce a až na maximum vyhecovaná nálada, připomínající jeden velký a zahřátý kotel (opět není náhoda, že i druhé slovo, které je příznačné pro popis toho, co se v pořadu Máte slovo odehrává, je shodné s názvem další relace, kterou Michaela Jílková blahé paměti moderovala) se občas zvrhnou a natlakovaný hrnec bouchne.

Moderátorka se sice snaží mít zápas soupeřících stran pod kontrolou. Vystupuje v roli kárající paní učitelky, která bedlivě hlídá, aby všichni ve studiu dodržovali daná pravidla, přesto se to občas vymkne a výsledkem jsou různá extempore, které kamera snímá a divák v přímém přenosu vidí. Ať už se jedná o hosty v publiku, které v průběhu vysílání musí vyvádět ochranka, případně odchází sami, či třeba scénku, kdy Jílková zapíná mikinu zpěváka Brichty, aby nebyl viděl vulgární a paušalizující obrázek na jeho tričku a další a další.

Michaela Jílková se sice prezentuje jako někdo, kdo tyto požáry hasí, ale právě ona je svým moderováním a tím, jak je celý pořad postaven, vyvolává a povzbuzuje. Není shoda okolností, že se různé bizarní momenty objevují zde a ne jinde.

Co je veřejnoprávního na vyvolávání konfliktu?

Jílková se na pořadu podílí i výběrem hostů, kdy základem je proti sobě postavit ty s opačným a co nejvíce od sebe vzdáleným názorem. Hlavně, aby se ve studiu neobjevil někdo, kdo se svým pohledem na věc stojí někde mezi. A i když se tak stane, je třeba ho zařadit do jednoho ze zápasících táborů, protože bez konfliktu by to nešlo, na něm je tento pořad založen.

V takovém formátu jsou samozřejmě vítáni všemožní křiklouni a podivíni. Když se rozvášní a dají najevo své emoce, vytvoří prostor pro moderátorku, která je klidní, výsledkem je dynamika, na které pořad stojí. Michaela Jílková to vydává za hlas lidu a prostor, který dává občanům, aby vyjádřili své názory. Ve skutečnosti je to klam.

Je možné s tímto formátem bojovat, snažit se v rámci něho říct to podstatné, vytvořit protiváhu názorům, které jsou demagogické a nenávistné, vnášet do něj argumenty a vést skutečnou diskuzi. Problém je, že v dílech, kde se to podařilo, a dalo se na ně relativně dívat, se tak děje navzdory tomuto pořadu a jeho základním parametrům. Proto úvaha, zda Máte slovo skutečně patří do vysílání veřejnoprávní televize, je namístě.

Je třeba se ptát, v čem základní charakteristiky tohoto pořadu — emoce, vyhrocenost, snaha stavět vždy proti sobě dva tábory a povzbuzovat je, aby šly do sebe, tedy vyvolávání konfliktu, a celková ukřičenost — naplňují veřejný zájem, neboli to hlavní, co má být alfou a omegou veřejnoprávní televize.

Pokud si na uvedenou otázku nedokážeme odpovědět, je opravdu lepší, aby Máte slovo s Michaelou Jílkovou z České televize zmizelo. Ona a typ pořadu, který je s ní už mnoho let spojen, se samozřejmě neztratí. Je však důvod, proč mu dávat prostor ve veřejnoprávní televizi?