Ortel nad sluníčkáři
Tomáš SchejbalTomáš Schejbal, zadržený při blokádě antiuprchlické demonstrace proslavené šibenicemi, popisuje detaily drsného policejního zásahu. Někteří policisté z toho vycházejí jako rasisté, nectící demokratické uspořádání státu.
Časopis Respekt přinesl v srpnovém čísle, věnovaném xenofobii, reportáž o muži, který nesl 1. července šibenice na demonstraci proti imigrantům. Tato událost se spolu s nezákonným policejním násilím vůči odpůrcům rasismu stala rozbuškou nejen Petice proti nenávisti, de facto představující hlas demokratické veřejnosti, ale také podnětem vlny solidarity s uprchlíky a rozmachu českého hnutí Refugees Welcome.
Reportáž Respektu se věnuje jen mediálně a ideologicky vděčné epizodě s šibenicemi a opomíjí zásah vůči levicovým radikálům. Ten byl přitom přinejmenším stejně důležitý. Jako bezprostřední účastník a oběť tohoto zásahu proto přináším subjektivní, jednostranné a nevyvážené svědectví.
Noví xenofobové: vajíčka pro Konvičku
Tak jak je česká krajně pravicová scéna roztříštěná na takzvané nové a staré xenofobní hnutí, byl roztříštěný i můj konflikt s těmito hnutími a policisty, kteří stojí na jejich straně. Předchozí den, tedy 30. června, pořádal totiž Konvičkův Blok proti islámu svou vlastní demonstraci na Palackého náměstí v Praze, neb „s antisemitou Bartošem se nebaví“. Český xenofobní kurníček je pro dva kohoutky zřejmě příliš malý.
Jak je může být některým známo ze septického portálu Parlamentní listy, pokusil jsem se na některého z řečníků hodit vajíčko (z podestýlky). Přesně v okamžiku hodu se však řečníci dali do pohybu — a tak, přestože jsem mířil na Petra Hampla, tehdy ještě člena Strany svobodných občanů, byla zasažena Jana Volfová ze Suverenity.
Celá demonstrace nebyla nic jiného než klasická fašistická liturgie pěti minut nenávisti, v které jsem se svým černým plnovousem chyběl opravdu jen já: vizuální ztělesnění nepřítele.
Zkrátka, rozzuřený dav bílé spodiny, oddávající se zaříkávadlům černokněžníka, jenž ovládá jejich hněv jako přírodní živel. Tyto bestie, přežívající z mrzkých platů za odcizenou fyzickou dřinu, jež přijely do Prahy ze svých vesnic a městeček současně na výlet, samozřejmě nedokázaly rozlišit módní městský plnovous od barbarského vousu salafistů s oholeným knírem — scházelo malinko a začaly by mě lynčovat. Chyběla jen odvaha.
Odvahu měl ovšem kriminalista v civilu, který mě — bez vyzvání a upozornění, že je policistou — chytil za ruku a vší silou nasadil pouta, až jsem měl na hřbetu rukou několik týdnů skřípnuté nervy. Nepředložil ani služební průkaz, což je jeho zákonná povinnost. K tomu ke všemu mi i tykal.
Že je policista upřesnil teprve po zadržení, když mě předával okolo postávajícím uniformovaným kolegům, kteří mě odvezli na nedalekou služebnu.
Tam, ještě předtím, než se mnou sepsali protokol, se mne onen neznámý policajt, který mezitím došel pěšky, pokoušel — mimo rámec protokolu — přesvědčovat o nutnosti bránit hranice před hrozbou islámské kolonizace a znásilňováním bílých evropských žen „hordami nadržených negrů“. Nezapomněl dodat, že „není rasista ani xenofob, ale…“ bojí se.
Způsob, jakým se policista snažil vyslovit slovo „multikulturalismus“ mě rozesmál. Méně úsměvný už byl politický kontext samotného konfliktu…
Povolání policisty je přirozenější pro pravicově založené povahy, a ti se nenachází vždy (a vůči levici extra málokdy) v recipročním, ale spíše v nepřátelském vztahu.
Názorným dokladem je situace v Německu, kde se v současné době nachází stovky odsouzených pravicových extremistů v posvětí - tedy v "policii zcela neznámé ilegalitě" a mimo bezradně se tvářící justici.
Na naokraj - jako doklad všeobecně platné strukturace politické orientace orgánů státní represe - bych připomněl.
Pokud se pan Schejbal za tu veřejně uštědřenou facku už veřejně omluvil (nevím o tom), nechal bych to prostě plavat. Pokud se ještě neomluvil, domnívám se, že nemá žádné právo kritizovat násilí, když se ho sám dopouští a mohl by se tedy také uplatnit třeba u té policie.
Můžete prosím, pane Kolaříku, uvést nějaké příklady, kdy se snažím zdiskreditovat někoho KVŮLI TOMU, že se postavil na odpor náckům?
K tomu případu toho bylo napsáno mnoho, i zde na DR. Například:
http://denikreferendum.cz/clanek/16908-padla-facka-na-sale
http://denikreferendum.cz/clanek/16907-facka-a-slovo
http://denikreferendum.cz/clanek/17009-umelecka-facka
Opravdu doufám, že to je jen nějaká podivná metafora. Jestli to tak skutečně je, prokazuje liberálům a levici opravdu medvědí službu.
(...)
• Odbory hájí především zájmy svých členů, vesměs zaměstnanců veřejného sektoru a kovoprůmyslu,
• sociální demokracie je stranou pro střední vrstvy, které pomalu zanikají.
• Levicová frakce Strany zelených bude vždy volitelná jen pro ty, kteří aspoň někdy vlezli na půdu vysoké školy.
• Anarchisté jsou v poslední době aktivní v pracovních konfliktech, jakým je například kauza Řízkárna...
Na koho se pak mají obrátit zaměstnanci pracovních agentur, vydaní bez jakýchkoli práv a téměř žádných možností se organizovat na pospas svým chlebodárcům? Cítí, že jejich problémy nezajímají nikoho.
(...)
Za to, že nás tito lidé nenávidí, si můžeme sami.«
Takže co s tím? Kdo to téma zvedne?
Když vo tom plejtvání myšlenkama jako tak přemejšlim jo, tak mě napadá, že to vajíčko místo ňáký přitroublý myšlenky může tomu slušnýmu a rozumnýmu politikovi skutečně i něco dát. Kór dyž je smradlavý, to musí bejt pro toho slušnýho politika takovej duševní votřes, že se až zamyslí a řekne si: "Asi mě tu někdo nemá rád, asi dělám něco blbě, asi bych to měl dělat lepší." A to je přesně ten moment zdokonalování tý demogracie!
Já věřim tomu, že i ňákej nahnědlej xenofob potrefenej vajíčkem se zamyslí: "Tak to si ty zasr..ý evropský humanisti vodse..u!!! Vyleštěte bejsbolky a hrrr na ně!!!"
Z toho teda, pane Schejbale, plyne ponaučení, že pokud nechcem dostat přes držku a chcem prospět týdle demogracii i tý chudince evropský júniii, musíme házet vejce jenom na ty slušný a rozumný politiky.
Pane Nusharte také mám vůči aktuálním projevům zdejších anarchistických seskupení své výhrady, ale pokouším se mou nevoli zabudovat do historického kontextu.
A poté gesto hodu vejcem -- které slouží odhalení politické orientace příslušníků policie - se nestane návodem k zániku demokracie, spíše povedeným důkazem prorůstání policie usilujícími o zánik liberální demokracie.
A co se dotejčí facek, jež mezi básníky padají a padaly bych podotkl:
Ve společnosti plné demagogických šarvátek zastírajících ideologii mocichtivých zloduchů někdy působí homeopaticky léčivě - výraz je odvozený od dvou řeckých slov: homoios (stejný, podobný) a pathos (nemoc, bolest, vášeň)
Umění totiž není politika a obzvláště ve světě surrealismu platí:
K ospravedlňování společenského systému není zapotřebí umění. Něco takového se umělce netýká. Samozřejmě existují rozdíly mezi společenskými systémy. Je zřejmé, že jeden systém je lepší a možná o mnoho než jiný, ale umělec vnímá vždy jeho stálou nedokonalost. Umělec není ničí zaměstnanec, nevěří v nic. Je někým, kdo se zaobírá světem a událostmi zcela jiným způsobem. Politik předkládá víru v řešení, které by mělo změnit svět, ale umělec předkládá produkt, pro nějž není na světě místa. Neskýtá žádný užitek. Opravdový umělec předkládá světu to, co ještě nebylo. Když Bůh stvořil v sedmi dnech všehomír – ptactvo, toky, člověčenstvo –, nevzal si na umění ani pár minut času. „Budiž umění, které někteří budou milovat!“ Ne, to neřekl!
Přestože s Vámi nesouhlasím, nedomnívám se, že byste v důsledku mého nesouhlasu s Vámi pojal chuť mne inzultovat :-) a to i pokud jste umělcem. Každý vytesáváme z kamene času podobu svého života a jednou představíme toto své dílo Odborné porotě. Každý jsme tedy umělcem svého života.
Nikoho však jeho umělecké postavení neopravňuje automaticky k agresivitě. Považuji to za důležité zvláště v této době, kdy vyhrocováním vzájemných šarvátek okolo migrantů nebojujeme proti zlu, jak se někteří bohužel mylně domnívají, ale plníme tím jen vůli těch, kteří chtějí Evropskou unii rozbít. (Slyšel jsem, že medvěd už si prý sepsal seznam zvířátek, která chce sežrat.)