Ortel nad sluníčkáři

Tomáš Schejbal, zadržený při blokádě antiuprchlické demonstrace proslavené šibenicemi, popisuje detaily drsného policejního zásahu. Někteří policisté z toho vycházejí jako rasisté, nectící demokratické uspořádání státu.

Profilovka_2

Tomáš Schejbal

12.01.2016 08:00

Časopis Respekt přinesl v srpnovém čísle, věnovaném xenofobii, reportáž o muži, který nesl 1. července šibenice na demonstraci proti imigrantům. Tato událost se spolu s nezákonným policejním násilím vůči odpůrcům rasismu stala rozbuškou nejen Petice proti nenávisti, de facto představující hlas demokratické veřejnosti, ale také podnětem vlny solidarity s uprchlíky a rozmachu českého hnutí Refugees Welcome.

Reportáž Respektu se věnuje jen mediálně a ideologicky vděčné epizodě s šibenicemi a opomíjí zásah vůči levicovým radikálům. Ten byl přitom přinejmenším stejně důležitý. Jako bezprostřední účastník a oběť tohoto zásahu proto přináším subjektivní, jednostranné a nevyvážené svědectví.

Noví xenofobové: vajíčka pro Konvičku
Tak jak je česká krajně pravicová scéna roztříštěná na takzvané nové a staré xenofobní hnutí, byl roztříštěný i můj konflikt s těmito hnutími a policisty, kteří stojí na jejich straně. Předchozí den, tedy 30. června, pořádal totiž Konvičkův Blok proti islámu svou vlastní demonstraci na Palackého náměstí v Praze, neb „s antisemitou Bartošem se nebaví“. Český xenofobní kurníček je pro dva kohoutky zřejmě příliš malý.

Jak je může být některým známo ze septického portálu Parlamentní listy, pokusil jsem se na některého z řečníků hodit vajíčko (z podestýlky). Přesně v okamžiku hodu se však řečníci dali do pohybu – a tak, přestože jsem mířil na Petra Hampla, tehdy ještě člena Strany svobodných občanů, byla zasažena Jana Volfová ze Suverenity.

Celá demonstrace nebyla nic jiného než klasická fašistická liturgie pěti minut nenávisti, v které jsem se svým černým plnovousem chyběl opravdu jen já: vizuální ztělesnění nepřítele.

Zkrátka, rozzuřený dav bílé spodiny, oddávající se zaříkávadlům černokněžníka, jenž ovládá jejich hněv jako přírodní živel. Tyto bestie, přežívající z mrzkých platů za odcizenou fyzickou dřinu, jež přijely do Prahy ze svých vesnic a městeček současně na výlet, samozřejmě nedokázaly rozlišit módní městský plnovous od barbarského vousu salafistů s oholeným knírem – scházelo malinko a začaly by mě lynčovat. Chyběla jen odvaha.

Odvahu měl ovšem kriminalista v civilu, který mě – bez vyzvání a upozornění, že je policistou – chytil za ruku a vší silou nasadil pouta, až jsem měl na hřbetu rukou několik týdnů skřípnuté nervy. Nepředložil ani služební průkaz, což je jeho zákonná povinnost. K tomu ke všemu mi i tykal.

Že je policista upřesnil teprve po zadržení, když mě předával okolo postávajícím uniformovaným kolegům, kteří mě odvezli na nedalekou služebnu.

Tam, ještě předtím, než se mnou sepsali protokol, se mne onen neznámý policajt, který mezitím došel pěšky, pokoušel – mimo rámec protokolu – přesvědčovat o nutnosti bránit hranice před hrozbou islámské kolonizace a znásilňováním bílých evropských žen „hordami nadržených negrů“. Nezapomněl dodat, že „není rasista ani xenofob, ale…“ bojí se.

Způsob, jakým se policista snažil vyslovit slovo „multikulturalismus“ mě rozesmál. Méně úsměvný už byl politický kontext samotného konfliktu…

Kateřina K., Tomáš Schejbal a Ondřej Slačálek jsou odváděni na služebnu poté, co odmítli ukončit blokádu xenofobního pochodu s šibenicemi. Foto Michal Uhl

Blok proti islámu je podle všech politologických a právních kategorií pravicově-populistické hnutí šířící nenávist vůči skupině obyvatel pro jejich náboženství, v tomto případě islámu. Proto je také sledováno zpravodajskými službami. Jeho zakladatelé a představitelé se dopustili trestných činů založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka a občana. Jedná se o hrozbu demokratickému pořádku. Blok proti islámu by měl být už dávno rozpuštěn a jeho představitelé a členové potrestáni dle trestního zákona.

Mnoho českých policistů nosících zbraň však s krajní pravicí sympatizuje. Patří mezi ně i onen neznámý policista, který jednal zcela neprofesionálně a čistě podle svých politických preferencí. Namísto Martina Konvičky zadržel jeho odpůrce – mě. V normálně fungujícím policejním sboru vyspělé demokratické země by musel být od policie ihned propuštěn.

Staří xenofobové: případ praporčíka Kloubka
Druhou demonstraci, takzvaný „tábor lidu“, pořádal Adam Benjamin Bartoš spolu s Tomiem Okamurou a dalšími. Pod pódiem se ovšem sešlo víceméně totožné publikum. Připravili jsme si pro ně opět protestní taktiku „házení vajíček“. Plýtvat nápady je v případě rasistů škoda.

Neonacista Pavel Sládek Matějný nás jakožto pořadatel odvedl k policistům, kteří nám dali pokutu. Tam jsme se stali svědky další nepokrytě rasistické diskuze okolo postávajících policistů.

Podstatnější však byl spontánní protest, který jsme zahájili o několik chvil později. Část z nás, kteří jsme se účastnili protidemonstrace, se rozhodla posadit a plánovaný pochod xenofobů blokovat. Z pár desítek demonstrantů, co jsme se toho dne sešli, si nás však sedlo jen pět. Zbytek, vesměs bojácní mírumilovní liberálové ze Strany zelených, co by ani mouše neublížili a nade vše ctí symbol policejního odznaku, se raději stáhli opodál, aby z bezpečí volali „policejní násilí!“, místo aby mu zabránili. Sluníčka…

Jsem snědý. Někomu můžu připomínat Španěla, případně „smradlavého Židáka“ či „muslimáka“, jenž „přijel do Evropy ojíždět bílé holky“. Praporčík Martin Kloubek, který proti mě zasahoval, sice také jistě „není rasista, ale…“ takové v Evropě nechce. Není proto divu, že, jakmile si pečlivě nasadil své kožené rukavičky, mě za asistence svého kolegy Filipa Dleska vší silou posilovnou vytrénované nohy zaklekl tak, až mi o dlažbu vyrazil kus zubu, který mi chybí dodnes, protože oprava stojí v řádu desítek tisíc korun.

Může se někdo divit, že Kateřina K. – toho času má partnerka – se za této vyhrocené situace vrhla mezi Kloubka a Dleska s cílem mě od nich vysvobodit?

Navíc, policisté pravděpodobně rozpustili naše řádně nahlášené shromáždění protiprávně, neboť na místě stáli úředníci pražského magistrátu, kteří jediní k tomu měli právo. Celé policejní jednání by tedy bylo možné považovat od počátku za nezákonné.

Přestože tedy policisté nejednali de iure, 20. ledna 2016 má stanout před soudem jako obžalovaná z trestného činu napadení úřední osoby Kateřina K. Nikoli Martin Kloubek, který nejenže zneužil svého postavení, ale dopustil se trestného činu úmyslného ublížení na zdraví s politickým, a nedá se vyloučit, že i s rasovým motivem, a nadále vykonává ozbrojen svou práci policisty.

Ten samý policista dále v antonu, když jsme tam byli sami, bez mých přátel a bez kamer, mi stále držel hlavu v ponižujícím pozici tak, abych neviděl za sebe a abych se cítil pokořen. Vůbec nereflektoval, že jsem ho důrazně žádal, aby mi hlavu pustil, protože mám vyražený zub. Odpověděl mi: „Až budeš hodnej“. Tykajíc mi, mě prohledával a vyptával se na mé zaměstnání, zda u sebe mám zbraně či drogy, aniž by to bylo součástí výslechu. Po mé odpovědi, stále s hlavou dole, že studuju, si arogantně odrfkl: „Aspoň vim, na koho platim daně.“

Martin Kloubek porušil Listinu základních práv a svobod, podle které nesmí být nikdo podroben ponižujícímu zacházení. Poté, co byli do antonu odvedeni ostatní mí přátele, s kterými jsem blokoval, pokračoval ve ventilaci svých krajně pravicových, autoritářských a antidemokratických postojů. Říkal, jaký je Putin pašák a jakou děláme blbost, že bráníme pochodu, který chce upozornit na „hrozbu cizácké invaze“.

Ozbrojení xenofobové
Víc než další komentáře by Martin Kloubek potřeboval vyhodit od policie, stanout před soudem a pak marně hledat slušné zaměstnání. Jeho kolegové si nicméně asi nezaslouží kolektivně soudit podle jednoho emočně nevyrovnaného jedince. U policie určitě pracuje množství poctivých, kteří jeho názory a chování nesdílejí.

Kloubek a jemu podobní jsou ovšem varováním, že v ozbrojených složkách demokratického právního státu pracují jeho odpůrci s krajně pravicovým smýšlením. A nosí zbraň a jsou cvičeni ji používat.

Martin Kloubek porušil Listinu základních práv a svobod, podle které
nesmí být nikdo podroben ponižujícímu zacházení. Foto Petr Zewlakk Vrabec


Je to náhoda, že mnoho příslušníků represivního aparátu (policie i armády) zastává autoritářské postoje? Je to vnitřní rozpor demokracie, nebo snad otázka personální politiky? Mnoho současných demokratických režimů převzalo veškerou svou státní mašinerii z režimů předchozích, nedemokratických.

Česká republika coby následník Československa převzala svou byrokracii, stálou armádu a policii ze starého Rakousko-Uherska: stát, který je nominálně založen na demokracii a úctě k lidským právům, tedy používá k své ochraně represivní složky s autoritářskou, nedemokratickou strukturou. Tato struktura, fungující hierarchicky odshora dolů, má potom tendenci vytvářet – případně přitahuje již utvořené – kompatibilní autoritářské typy osobností.

Nejvýraznějšími událostmi moderních dějin, v nichž představitelé armády či policie zneužili svou moc k svržení demokratické republiky, jsou Francovo povstání ve Španělsku v roce 1936 nebo Pinochetův převrat v Chille v roce 1973. V případě vyhrocenější situace by takovému nebezpečí mohla čelit i Česká republika nebo jiný stát, kde se členové represivních složek staví proti demokracii.

Stačí jen důsledněji personálně vybírat a politicky školit policisty a vojáky, nebo je zapotřebí naprosto změnit strukturu represivního aparátu směrem k jeho větší demokratizaci?

Politická taktika, sluníčka a solidarita
Slavný americký revolucionář šedesátých let Abbie Hoffmann říkal „když nevyjde jedna akce, zkus další“ a „vždycky je pro věc výhodnější být v konfliktu s policajty v roli oběti, neb to vyvolá solidaritu veřejnosti s vámi, a nikoli s nimi“. Tím jsem se řídil i tehdy, když to nevyšlo s vajíčky pro Konvičku ani pro Bartoše, ale až s blokádou, jejíž rozehnání vedlo i díky pomoci dalších aktivistek a aktivistů k pohnutí politickým děním.

Jedním z dopadů, na který můžeme být hrdí, je proniknutí slova „solidarita“ do slovníku mainstreamových politických debat. Po pětadvacet let budování volného trhu bez přívlastků, kde je v boji všech proti všem každý svého štěstí strůjce, bylo toto slovo v podstatě hanlivým. Nyní nejenže se stává legitimním, ale stejně legitimním se stává také poskytovat bezprostřední a netržní pomoc lidem v nouzi – alespoň co se týče těch na útěku před válkou.

Tato defenzivní sit-in taktika je však vhodná spíše pro politické kampaně, pro mocensky nerovný boj s mašinerií mediálního a vojensko-průmyslového komplexu. Až jednou policisté někoho zabijí, možná dojde k celospolečenskému střetu jako na Ukrajině. Pak ale přijde ke slovu někdo jiný, než mírumilovní „sluníčkáři“. Ostatně jisté podhoubí pro takový konflikt v české společnosti existuje. Není například jisté, zda ti, kteří posílají své osobní věci na pomoc uprchlíkům, cítí solidaritu také s těmi, co tady žádné imigranty ani uprchlíky nechtějí.

Takzvaná „nová levice“ je z mnoha stran obviňována, že cítí s uprchlíky, ale už ji nezajímají „naši“ bezdomovci či staří lidé. Není to pravda, přinejmenším pokud jde o bezdomovce nebo Romy - ti mají v řadách levicových a antirasistických aktivistů zastání. Ale kdo z nás o sobě může říct, že zná problémy a stojí na straně těch, které mezi sebou opovržlivě označujeme jako „white-trash“ či bílý odpad?

Odbory hájí především zájmy svých členů, vesměs zaměstnanců veřejného sektoru a kovoprůmyslu, sociální demokracie je stranou pro střední vrstvy, které pomalu zanikají. Levicová frakce Strany zelených bude vždy volitelná jen pro ty, kteří aspoň někdy vlezli na půdu vysoké školy. Anarchisté jsou v poslední době aktivní v pracovních konfliktech, jakým je například kauza Řízkárna, ale tento boj je dosud v plenkách a málo se o něm ví.

Na koho se pak mají obrátit zaměstnanci pracovních agentur, vydaní bez jakýchkoli práv a téměř žádných možností se organizovat na pospas svým chlebodárcům? Cítí, že jejich problémy nezajímají nikoho. Není proto divu, že se o ně začali zajímat Tomáš Ortel, Martin Konvička nebo Tomio Okamura. Za to, že nás tito lidé nenávidí, si můžeme sami.

A co si myslíte vy? Diskuse (14 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Foto_znoj__b

Milan Znoj - Praha

Úterý, 12.Ledna 2016, 10:05:40

Celestine Hedlund jako vyšitý alias ortelový.

Jiří Nushart - Telč

Omlouvám se, že odbíhám od tématu článku (i když ne tak docela). Úterý, 12.Ledna 2016, 11:01:47

Chtěl bych se ujistit, že Vás mám, pane autore, správně zařazeného. Patříte k tomu politikovi Kalouskovi?

Petrasek Milan - penzista

Liberální levice a represivní státní moc. Úterý, 12.Ledna 2016, 18:18:8

Jde o odvěký rozpor mezi konzervativním a liberálním postojem na poli státní represe, kdy nositelé levicových světonázorů jsou často v roli fackovacího panáka.
Povolání policisty je přirozenější pro pravicově založené povahy, a ti se nenachází vždy (a vůči levici extra málokdy) v recipročním, ale spíše v nepřátelském vztahu.
Názorným dokladem je situace v Německu, kde se v současné době nachází stovky odsouzených pravicových extremistů v posvětí - tedy v "policii zcela neznámé ilegalitě" a mimo bezradně se tvářící justici.
Na naokraj - jako doklad všeobecně platné strukturace politické orientace orgánů státní represe - bych připomněl.

Jiří Nushart - Telč

Patříte přece, pane Schejbale, společně s Miroslavem Kalouskem Úterý, 12.Ledna 2016, 20:13:32

do té skupiny lidí, kteří fackují své názorové oponenty?

Jiří Nushart - Telč

Při té facce, kterou jste uštědřil panu Typltovi Úterý, 12.Ledna 2016, 20:19:20

jste zaujímal spíše autoritářský nebo spíše demokratický postoj?

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Co zase "řešíte", pane Nusharte? Úterý, 12.Ledna 2016, 20:53:17

Vy ale věnujete hodně energie, abyste zdiskreditoval každého, kdo se postaví na odpor náckům, že.

Nevím sice, kdo je to ten týpek Typlt (v článku jsem o něm nic nenašel), ale eventuální incident s ním bych raději slyšel vyprávět od pana Schejbala - kdyby chtěl. A něco mi říká, že bych asi pro něj měl pochopeni - podle toho, co píše.

Jiří Nushart - Telč

Pane Kolaříku, mně velmi vadí nošení šibenic v ulicích Středa, 13.Ledna 2016, 00:08:29

a také mi vadí fyzické napadání lidí. Nedělím lidi na nácky a bojovníky proti náckům. Když už je nějak musím dělit, dělím je na slušné a na ty ostatní. Slušní lidé nenosí šibenice v ulicích, ani nedávají facky, naopak často nastaví i druhou tvář. Ta facka, respektive ty dvě facky (na obě tváře) získaly u nás docela značný věhlas, zvláště v uměleckých kruzích. Psalo se o nich hojně i v tisku. Byly totiž součástí uměleckého díla :-)

Pokud se pan Schejbal za tu veřejně uštědřenou facku už veřejně omluvil (nevím o tom), nechal bych to prostě plavat. Pokud se ještě neomluvil, domnívám se, že nemá žádné právo kritizovat násilí, když se ho sám dopouští a mohl by se tedy také uplatnit třeba u té policie.

Můžete prosím, pane Kolaříku, uvést nějaké příklady, kdy se snažím zdiskreditovat někoho KVŮLI TOMU, že se postavil na odpor náckům?

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Omlouvám se Vám, pane Nusharte Středa, 13.Ledna 2016, 10:25:54

Tu moji první větu z předchozího příspěvku beru zpět.

Ale zajímalo by mě to - zmiňujete nošení šibenic, a zmiňujete facky. Souvisí to spolu? Opravdu, berte to tak, že o tom případu nic nevím.

Jiří Nushart - Telč

Děkuji Vám, pane Kolaříku. Středa, 13.Ledna 2016, 12:13:27

Myslím, že nošení šibenic a facky spolu souvisí tou, podle mě v obou případech netolerovatelnou, agresivitou.

K tomu případu toho bylo napsáno mnoho, i zde na DR. Například:
http://denikreferendum.cz/clanek/16908-padla-facka-na-sale
http://denikreferendum.cz/clanek/16907-facka-a-slovo
http://denikreferendum.cz/clanek/17009-umelecka-facka

Jan Samohýl - Programátor, Praha

já to nechápu Středa, 13.Ledna 2016, 14:26:27

Proč má autor potřebu po někom házet vajíčka? Čeho se tím dosáhne?

Opravdu doufám, že to je jen nějaká podivná metafora. Jestli to tak skutečně je, prokazuje liberálům a levici opravdu medvědí službu.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Vstřícně... Středa, 13.Ledna 2016, 17:41:51

»Takzvaná „nová levice“ je z mnoha stran obviňována (právem – pozn. MR), že cítí s uprchlíky, ale už ji nezajímají „naši“ bezdomovci či staří lidé.

(...)

• Odbory hájí především zájmy svých členů, vesměs zaměstnanců veřejného sektoru a kovoprůmyslu,
• sociální demokracie je stranou pro střední vrstvy, které pomalu zanikají.
• Levicová frakce Strany zelených bude vždy volitelná jen pro ty, kteří aspoň někdy vlezli na půdu vysoké školy.
• Anarchisté jsou v poslední době aktivní v pracovních konfliktech, jakým je například kauza Řízkárna...

Na koho se pak mají obrátit zaměstnanci pracovních agentur, vydaní bez jakýchkoli práv a téměř žádných možností se organizovat na pospas svým chlebodárcům? Cítí, že jejich problémy nezajímají nikoho.

(...)

Za to, že nás tito lidé nenávidí, si můžeme sami.«

Takže co s tím? Kdo to téma zvedne?

Jiří Nushart - Telč

Pane Schejbale, říkáte správně, že nesmíme plýtvat našimi vzácnými myšlenkami na nějaké pitomce! Čtvrtek, 14.Ledna 2016, 11:59:56

My, kteří jsme zrozeni z podestýlky nejgeniálnějších mozků lidstva, se nesmíme zahazovat s nějakou chátrou. My jsme elita tohoto národa! NIC – NEŽ – MY!!! NIC – NEŽ – MY!!! NIC – NEŽ – JÁ!!! Nic .. než .... já??!

Když vo tom plejtvání myšlenkama jako tak přemejšlim jo, tak mě napadá, že to vajíčko místo ňáký přitroublý myšlenky může tomu slušnýmu a rozumnýmu politikovi skutečně i něco dát. Kór dyž je smradlavý, to musí bejt pro toho slušnýho politika takovej duševní votřes, že se až zamyslí a řekne si: "Asi mě tu někdo nemá rád, asi dělám něco blbě, asi bych to měl dělat lepší." A to je přesně ten moment zdokonalování tý demogracie!

Já věřim tomu, že i ňákej nahnědlej xenofob potrefenej vajíčkem se zamyslí: "Tak to si ty zasr..ý evropský humanisti vodse..u!!! Vyleštěte bejsbolky a hrrr na ně!!!"

Z toho teda, pane Schejbale, plyne ponaučení, že pokud nechcem dostat přes držku a chcem prospět týdle demogracii i tý chudince evropský júniii, musíme házet vejce jenom na ty slušný a rozumný politiky.

Petrasek Milan - penzista

Demokrat být znamená pokusit se chápat různorodost světonázorů Pátek, 15.Ledna 2016, 10:34:53

a tím tlumit své vášnivé projevy nevole nad postoji, které neodpovídají má mentalitě ......bych si zopakoval sám sobě.
Pane Nusharte také mám vůči aktuálním projevům zdejších anarchistických seskupení své výhrady, ale pokouším se mou nevoli zabudovat do historického kontextu.
A poté gesto hodu vejcem -- které slouží odhalení politické orientace příslušníků policie - se nestane návodem k zániku demokracie, spíše povedeným důkazem prorůstání policie usilujícími o zánik liberální demokracie.
A co se dotejčí facek, jež mezi básníky padají a padaly bych podotkl:
Ve společnosti plné demagogických šarvátek zastírajících ideologii mocichtivých zloduchů někdy působí homeopaticky léčivě - výraz je odvozený od dvou řeckých slov: homoios (stejný, podobný) a pathos (nemoc, bolest, vášeň)
Umění totiž není politika a obzvláště ve světě surrealismu platí:
K ospravedlňování společenského systému není zapotřebí umění. Něco takového se umělce netýká. Samozřejmě existují rozdíly mezi společenskými systémy. Je zřejmé, že jeden systém je lepší a možná o mnoho než jiný, ale umělec vnímá vždy jeho stálou nedokonalost. Umělec není ničí zaměstnanec, nevěří v nic. Je někým, kdo se zaobírá světem a událostmi zcela jiným způsobem. Politik předkládá víru v řešení, které by mělo změnit svět, ale umělec předkládá produkt, pro nějž není na světě místa. Neskýtá žádný užitek. Opravdový umělec předkládá světu to, co ještě nebylo. Když Bůh stvořil v sedmi dnech všehomír – ptactvo, toky, člověčenstvo –, nevzal si na umění ani pár minut času. „Budiž umění, které někteří budou milovat!“ Ne, to neřekl!

Jiří Nushart - Telč

Děkuji Vám za Váš názor, pane Petrásku. Pondělí, 18.Ledna 2016, 10:43:14

Máte pravdu, s obtížemi přijímám, pokud si někdo dopředu naplánuje násilný akt, v tomto případě facku, dopustí se ho, neomluví se za něj (nevím o tom), a poté se tváří jako morální autorita a stěžuje si na násilí, páchané pro změnu nyní na něm samotném.

Přestože s Vámi nesouhlasím, nedomnívám se, že byste v důsledku mého nesouhlasu s Vámi pojal chuť mne inzultovat :-) a to i pokud jste umělcem. Každý vytesáváme z kamene času podobu svého života a jednou představíme toto své dílo Odborné porotě. Každý jsme tedy umělcem svého života.

Nikoho však jeho umělecké postavení neopravňuje automaticky k agresivitě. Považuji to za důležité zvláště v této době, kdy vyhrocováním vzájemných šarvátek okolo migrantů nebojujeme proti zlu, jak se někteří bohužel mylně domnívají, ale plníme tím jen vůli těch, kteří chtějí Evropskou unii rozbít. (Slyšel jsem, že medvěd už si prý sepsal seznam zvířátek, která chce sežrat.)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.