Síť revoluční politické korektnosti

Petr Bittner

Demokratické síly chřadnou a fašismus nabírá na síle. Katastrofa jako by byla nevyhnutelná. Tápání pokrokových sil je však u konce, neboť jsme objevili revoluční zbraň, která nás dovede k vítězství: politickou korektnost.

Česká společnost se dál fašizuje, identitářské vnímání světa triumfuje. Každý je hned hotov se svou škatulkou. Vymezit se proti rasismu nebo xenofobii znamená v očích všech „naštvaných“ jen potvrdit svou škatulku — pseudohumanisty, sluníčkáře, levičácké smažky nebo naivky zmanipulované masáží politické korektnosti financované z evropských peněz.

Bojovníky proti politické korektnosti hřeje blouznění o vlastním disentu. Jejich heroismus však nikdy nebyl snadnější — vždyť coby bezuzdné hulvátské nadávání skýtá dokonce jakousi úlevu: „k čertu s migranty“ se křičí s větším pocitem důstojnosti, než beznadějné „k čertu“.

V opojení vlastním odbojem však těmto bojovníkům uniká podstatná změna kursu: boj proti politické korektnosti se stal středním proudem. Bojovat s politickou korektností je ta nejnudnější věc na světě. Průměrný měšťák si s politickou korektností zabojuje aspoň jednou denně. Je to fádní, uťápnutý mainstream.

Současná válka proti politické korektnosti se nijak neliší od Ordinace v růžové zahradě: samotný děj se nikam nerozvíjí a občas se objeví osobnost, která byla populární v devadesátých letech.

„Nebát se říkat věci tak, jak jsou“ je heslo, v němž je ukryta míza každodenního džihádu proti lidské slušnosti. Jeho skutečné hrdinství přitom, soudě podle průměrné denní dávky hoaxů, spočívá spíš v neutuchajícím odhodlání říkat věci tak, jak zcela určitě nejsou.

Prát se s politickou korektností už zkrátka není cool, je to trapný popík. Ony statečné výroky jsou jen papouškovanými variacemi maximálně deseti malomyslných žbleptů vypuštěných elitami nekorektnosti: Klausem, Sládkem, Robejškem, Okamurou, Cílkem, Konvičkou a ještě horšími kreaturami, které se vyznačují především tím, že kdyby nebyly elitami boje proti politické korektnosti, nebyly by elitami ničeho.

A tito nikým nevolení šašci za nás teď rozhodují, co se nesluší a nepatří!

Vyprázdněnost boje proti politické korektnosti dala vzniknout alternativní scéně — punkerům politické korektnosti, kteří správně vycítili, že „slušnost začíná být subverzivní“. Korektní pankáči, učesaní a slušně oblečení, jsou pomalu vidět a slyšet i v českých a moravských městech. Jejich klidné úsměvy, plné pochopení a empatie, jsou jedovatým plivancem do tváří stáda brojících proti politické korektnosti:

„A vy sluníčkáři… zajeďte si do Berlína, projeďte se dopravními prostředky!“ bojuje proti politické korektnosti dadaistickou výhružkou ve svém politicky nekorektním vánočním přání naštvaná máma s dítětem. A mladí korektní pankáči, snad na důkaz opovržení, skutečně v celých tlupách vyrážejí do německé metropole a beze studu tu jezdí dopravními prostředky, přičemž navrch ještě provokují dobrou náladou a nepřijatelně bezprostřední komunikací s místními, neohlížeje se přitom na etnicitu.

„Jen počkejte, vy čúzy, až vás tady budou ti muslimáci prznit!“ křičí politicky nekorektní paní v kabátu na dvě korektní pankerky nesoucí hygienické potřeby pro unavené migrantky, migranty a migranťata na pražském Hlavním nádraží, až jí spadne klobouk. „Evropské statistiky násilností ukazují na genderovou a věkovou, nikoli etnickou nebo náboženskou podmíněnost. Česká republika je přitom na čele statistik domácího násilí,“ vpálí jí obratem do tváře jedna z korektních punkerek, zatímco druhá jí mezitím, neznajíc slitování, nekompromisně zvedne klobouk.

Tápání pokrokových sil je u konce, neboť jsme objevili revoluční zbraň, která nás dovede ke konečnému vítězství slušných lidí: politickou korektnost. Ilustrace skyscrapercity.com

Militantní slušnost

Neorganizované opovrhování mainstreamovou xenofobií zaslouží naše sympatie. Samo o sobě však k úspěchu nepovede. Z politické korektnosti, lidské slušnosti a ochoty zabývat se osudem druhých, tím spíš slabších, se musí stát revoluční organizace!

Náš cíl je tudíž jasný: přetavit spontánní výbuchy tolerance v konsolidovanou revoluční sílu a svrhnout konečně statický monolit takzvaného boje proti politické korektnosti. Ano, i zlí lidé mají noční můry — jsme to my, kteří budeme šířit evangelium politické korektnosti a prohlubovat jeho sdělení. Jeho první pravidlo zní: laskavost nezná mezí.

Naše revoluční hnutí nebude mít vůdce, každý se může stát jeho hrdinou prostě tím, že je slušný, že druhému s něčím pomůže, že se zastane šikanovaného, že zasáhne proti nespravedlnosti. Staneme se obávanou revoluční sítí politické, občanské i prostě lidské korektnosti. Nebude možné nás vystopovat, protože k toleranci se může radikalizovat každý a kdykoli. Jsme militantní slušňáci!

Neváhejte zasvětit novému revolučnímu pnutí mezilidské solidarity bytové semináře. Přednášejte o bazální slušnosti napotkání svým přátelům i cizím lidem. Navštivte známé, kteří třeba vlivem mediální masáže sešli na scestí, a ukažte jim cestu, jak snadné je odestát se blbcem.

Nepřítel je stále silný, ale postupně bude ztrácet na síle. A než se bručoun naděje, zjistí, že normální lidi si napříč zeměkoulí docela rozumí, že si navzájem pomáhají a že ten jeho slavný vzdor je vlastně jenom pořád ta samá, v cyklech časem rotující blbá nálada. A třeba se pak odhodlá namířit svou naštvanost na skutečnější viníky svého nezpochybnitelného strádání.

Režim nekorektních se otřese v základech, a na jeho troskách stane lid slušných. Vlajky se sluníčky již žhnou za obzorem. A když se bedlivě zaposloucháte, uslyšíte takové nepatrné klepání: „ťuk, ťuk, ťuk“ — to naše korektní gardy klepou na dveře zítřka. Přidejte se k nám a pomozte nám je otevřít. Za nimi je totiž o dost lepší svět.

    Diskuse
    January 6, 2016 v 11.32
    Mám jiný názor
    Chápu, proč autor napsal, co napsal, a je mi to do značné míry sympatické, ale přijde mi, že základ problému s politickou korektností je dnes jinde -- v tom, že se nad ní málo přemýšlí. A to jak při boji proti politické korektnosti, tak stále i -- třebaže v mnohem menší míře -- při sklonu k jejímu uplatňování.

    Pravdou je, že dnes převládá stav, který popisuje článek... stav, kdy se za boj proti politické korektnosti vydává především omezenost, rasismus a hulváctví, a "nazývat věci pravými jmény" znamená vyjádřit z první vody vlastní naštvaný názor bez ohledu na povahu debaty, kontext konkrétní události či existenci jiných relevantních pohledů na věc. Takový názor je navíc obvykle plný předsudků a často vyjádřený přisprostlým jazykem, který má onu pravost jaksi podtrhnout.

    Ale chyba je také, když se požadavek politické korektnosti uplatňuje bezmyšlenkovitě proti všemu... a zejména z oficiálních míst. Vznikají pak spory o tom, zda nevyškrtat některé pasáže z Kocoura Mikeše, a podobné absurdity, a v posledku vede vše k nadávání na hlavlisty, novou levici nebo na Brusel, kteří už nevědí, co by zregulovali a jaké hlouposti řešili.

    Za mě proto raději než revoluční boj za korektnost, revoluční boj za potřebu nad věcmi aktivně přemýšet. Ve většině situací, kde se to řeší, má smysl být politicky korektní či poukazovat na to, co se za boj proti korektnosti schovává (viz Hampl, Klaus, Robejšek a spol.). Úplně ve všech však ne.
    January 6, 2016 v 11.48
    Ale ještě
    Problém s tím, že přílišný tlak na koretní vyjadřování zastiňuje určité aspekty problému, které je třeba pro jeho správné řešení přiznat, nebo s tím, že se politická korektnost využívá manipulativně jako nástroj politického boje, dnes reálně existuje v nejvyšší politice v USA.

    U nás však téměř vůbec ne. Český veřejný diskurs i politická kultura stále tolerují i otevřený sexismus a sprostotu, maximálně vše končí u nějaké omluvy nebo pokárání. Naopak právě boj PROTI politické korektnosti je manipulativně využíván skutečně nahusto. Takže autorovy podněty jsou v posledku asi spíše na místě než obráceně...
    January 6, 2016 v 22.04
    Sousloví "politická korektnost" nemá žádný konsenzuální význam,
    vždy se používá ironicky nebo sebeironicky, se spikleneckým pomrkáváními na lidi, se kterými snad jsem na stejné vlně pro nebo proti.

    Mám-li věřit anglické Wikipedii, začalo to snad tím, že "politically correct" znamenalo v "souladu se stalinistickou stranickou linií", pak se v úzkých levicových kruzích v USA užívalo sebeironicky a na počátku 90. let začalo být široce používáno k ironické charakterizaci levicově-liberálního zacházení s jazykem. Široce se to ujalo jako pejorativní výraz.Hlásit se k politické korektnosti positivně je pak ironie na druhou a sebeironie na třetí.

    V tom, s kým jsme na jedné vlně se můžeme mýlit. Jsou Petr Jedlička a Petr Bittner na jedné vlně a rozumí tomu sousloví stejně nebo mají rozdílný názor v meritu věci? To nepoznám.

    Petr Jedlička má určitě pravdu v tom, že snaha o to, aby se námi užívané výrazy nikoho nedotkly může vést k tomu, že není jasné, o čem je vlastně řeč.

    Ironie má jako výrazový prostředek své meze: předpokládá sdílení významů a jejich kontextů v míře, která neumožňuje komunikaci mezi lidmi, kteří nepatří do stejné sociální skupiny, někdy velmi úzké.

    U textů pana Bittnera mám často pocit, že píše jen pro své kamarády a je mu jedno, jak tomu rozumí lidé, kteří k nim nepatří.
    PM
    January 7, 2016 v 12.27
    Dnešní význam pojmu politická korektnost
    je vzorovým jevem způsobu jakým zachází s významem sdělení duch postmoderny.
    On totiž původní pojem upozorňující na základní požadavek názorového pluralismu v režimu sociálního tržního hospodářství je neslučitelný s neoliberálním režimem relativizace morálních a etických hodnot.
    Paradigma postmoderny - dogma vše je platné, trh je morálka, morálka je trh - se s výzvou jeho ožehavě platného původního obsahu muselo nějak vypořádat, a jinak to nešlo než osvědčenou formou upocené ironizace.
    Pojem politická korektnost se tak stal křivým instrumentem morální diskvalifikace politického soupeře. Stejně tak jako mnohé levicové argumenty sociálního charakteru.
    Jelikož jde o sousloví demagogického významu v rukou hegemona, tak jde o sice průhlednou ale společensky významnou nápomoc občanské desorientaci - fašizaci .......bych řekl pane Kubičko.
    IH
    January 7, 2016 v 13.18
    Názorová divergence aneb Jiné rozevírání nůžek
    Dnešní doba je svého druhu maškarní bál. Lidé hrají maškary a přitom se chtějí jeden od druhého co nejvíc lišit a upoutat pozornost ostatních. Přitom jsou až nudně stejní. A tak tu máme nejen ad absurdum dovedenou "politickou korektnost", ale hlavně absurdně vypadající upoutávku na ni. A naopak, ožila krajní politická nekorektnost a ještě víc publicita jejím případům.
    Podívejme se na zprávy, třeba internetové, samé kurozity, podivnosti a nepodstatnosti. Zavádějící titulky a titulky a la paradox. Apríl každý den.
    A pozor, přichází Její Veličenstvo. Reklama. Bez ní a jejích manýr nejde nic. Negativní obchodní reklama se samozřejmě z praktických důvodů netoleruje. Jinak je tomu ovšem se zbytkem lidských věcí. Tam nejde o čísi velké peníze, takže skoro o nic. Tento rozpor je, tuším, podstatný.
    January 7, 2016 v 22.24
    K čertu s čerty!
    Posílat kohokoliv a cokoliv k čertu je islamizace.

    Ohnivé peklo s čerty pochází z Koránu, v Bibli podklad nemá. Až vyhraje volby Blok proti islámu, budou všechny pohádky s takovými islamistickými motivy zakázány Úřadem pro osvobozování od politické korektnosti.
    JN
    January 8, 2016 v 9.28
    Tento způsob psaní,
    domnívám se, že je právě to, co k vytváření nových nepřátel a k polarizaci společnosti přispívá.
    Souhlasím s autorem v tom (pokud to tak myslel), že daleko podstatnějším kritériem, než je postoj k imigraci, je způsob vedení diskuse, způsob prosazování vlastních názorů.

    Diskusi mohu vést z pozice "vlastníka pravdy", pak to ovšem není diskuse, ale pouze přesvědčování a poučování. Druhá možnost je považovat diskusního partnera za rovnocenného, nadřadit tedy hodnotu samotné diskuse nad hodnotu mého názoru a mého přesvědčení.

    První způsob vede k agresivitě, druhý způsob předpokládá respekt k názorovému oponentovi.
    JS
    January 8, 2016 v 12.47
    naprosto souhlasím s Petrem Jedličkou
    Co se týká toho, jak to také vypadá v USA, dva odkazy od Jonathana Haidta, kterého jsem zmiňoval v jiné diskusi:

    http://www.theatlantic.com/magazine/archive/2015/09/the-coddling-of-the-american-mind/399356/

    http://heterodoxacademy.org/2015/11/24/the-yale-problem-begins-in-high-school/

    Ale má pravdu v tom, že v České republice je to spíš naopak (ačkoliv já paradoxně asi sleduji více americký diskurs než český, a vlastně si nejsem jistý, jestli se ještě stále cítím být Čechem, jelikož se názorově od velké části Čechů dost vzdaluji).
    Svým způsobem je text manifest fundamentalistického křesťanského ateismu.

    Kristovu zvěst o milování bližního jako sebe sama staví bez Krista do těžiště bytí jako imperativ, bez kterého je nemožný jakýkoliv pozitivní a žádoucí společenský posun.
    JN
    January 8, 2016 v 20.53
    To by bylo ještě dobré, pane Morbicere,
    zdá se mi však, že autor sám se tímto vlastním imperativem neřídí. Jinak by přece nemohl nikoho napadat a zesměšňovat ho za jeho názory.
    January 8, 2016 v 23.20
    Politicky korektní verze politické korektnosti
    Já bych si politickou korektnost představoval jako kombinaci toho, co na jedné straně káže Matěj Stropnický:

    „Musíme hledat a pojmenovávat i globální příčiny, musíme identifikovat globální viníky – jevy, instituce, zájmy, politiky: naše soupeře. Jakkoliv nepříjemné to pro naši navyklou uhlazenost v počátku může být."

    a na druhé straně spojeno s důslednou očistou od ideologických floskulí a zesměšňování protivníků. Politická korektnost by v žádném případě neměla bránit věcné analýze problémů.

    Je sice pravda, že být politicky korektní v některých dobách znamenalo držet ústa a krok, ale nevidím důvod, proč bránit snaze dát tomuto pojmu jiný "politicky korektnější" význam.
    JN
    January 9, 2016 v 10.56
    To je hezký příměr, pane Vorle.
    Být politický korektní za dob tzv. reálného socialismu znamenalo, že si můžete myslet co chcete, ale říkat smíte jen to, co je povoleno a tolerováno. Patřilo k tomu nezbytné poučení dětí, že doma můžeme říkat, co si myslíme, ale ve škole už se musíme vyjadřovat politický korektně. Jaké škody tato politická korektnost zanechala na lidech je vidět dodnes. K mezilidské slušnosti a k řešení problémů to nijak nepřispívalo, přispívalo to jen k udržení režimu u moci. Václav Havel a Petr Uhl se tedy za minulého režimu vyjadřovali politicky nekorektně.

    Politická korektnost jako pevně stanovené zásady vyjadřování pro určité situace tedy spíše než slušnost připomínají něco jako jakási nová pravidla etikety. Pokud jsou pravidla etikety v souladu s potřebami společnosti a nejsou jen mocenským nástrojem, jsou ve většině případů prospěšná. V některých krajních případech však může být chování podle zásad Gutha-Jarkovského značně nepraktické a může přímo znemožňoval rozumné řešení situace.
    January 9, 2016 v 11.19
    Tak si vzpomínám na nedávnou dobu zde,
    kdy bylo místními dudky káleno do českého hnízda s tím, jací jsme prý fašo-xeno-postkomuno a jiná sebranka a ať se prý podíváme na Západ, hlavně do Německa, jak tam vítají migranty a jak se správně k migraci staví jejich politici.
    Čas daleko neodkvačil a máme tu zajímavé odhalení.
    Pod závějem politické korektnosti těchto politiků se skrývalo absurdní lhaní. Ukázalo se, že německé media, zřejmě pod tlakem z vrchu, se podílela na manipulaci s veřejností a že Němci byli fakticky obelháváni. Když o tom hovořil už dříve Robejšek, nemohli mu zde dudkové přijít na jméno.
    To skutečné srovnání mezi Čechy a Němci, zjištění, zda jsou Češi více fašo-xeno-postkomuno a jiná sebranka, by se dalo provádět tehdy, pokud by byly oba tyto národy informovány shodně. Pokud by v Německu tehdá nepanovala ona "korektnost". Výsledek by zřejmě vyzněl jinak, než vyzníval. Což v krátké době můžeme zřejmě zažít.
    I když tady to asi nezaznamenáme. Budou se probírat jíná témata, ne tak někomu nepříjemná.
    January 9, 2016 v 12.29
    Nepsal jsem to?
    Už to tu máme. "Vy zase bijete černochy!"
    A ve vrcholně demokratické formě.
    Takový extremismus může vyvolat zase jen extremismus. Nic lepšího se pro nácky nedá udělat.
    PM
    January 9, 2016 v 14.52
    Němci a jiní cizinci nám zase ničí svobodu slova a liberálně demokratický režim, a vůbec lidskou slušnost.
    Pochopil jsem to správně pane Ševčíku?
    January 9, 2016 v 17.43
    Nevím, co jste si z mých příspěvků vybral, pane Petrásku.
    Já jsem chtěl sdělit, že Němcům byly vládní garniturou zamlčovány informace, které mohly ovlivnit jejich postoj k migrantům.
    Pokud by tomu tak nebylo, tak by se jejich postoj zřejmě nelišil od postoje Čechů. Fašo-xeno-postkomuno by byli a asi budou, dle měřítek našich aktivistů, asi stejně jako my.
    Rakušané jsou. Vím to z osobních zkušeností. Už jsem to zde psal. Pokud s Vámi mohou hovořit bez obav, tak jim migrace a vůbec celá hra na multikulti vadí. A vyjadřují se tak radikálně, až člověka mrazí. Že mají na veřejnosti u nich tato témata tabu, nic neřeší. Opak si myslí jen osel.
    Není chyba podporovat uprchlíky. Chyba ale je, lhát do očí lidem. Když to praskne, tak důvěra ve vlády a média zmizí. To je nejdůležitější a o to přichází. Teď už budou mít všechny hoaxy zelenou. To si ta banda pitomců nahoře neuvědomila?
    Nebo to mělo jiný účel? Vydláždit cestu extrémní pravici?
    PM
    January 9, 2016 v 20.18
    Bůhví jak političtí zástupci budou nadále plnit zadání neoliberalismu
    ale vše zatím směřuje k rozšiřování mocenského vlivu finančního trhu - tedy spekulujících investorů.
    Takže to bude mít úsilí zbytkové politické vůle o prosazení dominance demokraticky smýšlejících setsakra těžké.
    Neoliberální trh se bez orgií machiavelismu neobejde ......bych si přiznal.


    JN
    January 10, 2016 v 1.43
    Pane Kolaříku, také jsem velmi kritický k takzvané politické korektnosti v její dnešní podobě.
    Pokud však mám něco proti politické korektnosti, jsem podle "korektního" pana Bittnera tedy nejspíše (vybírám postupně z jeho článku):
    1.) fašista
    2.) rasista
    3.) xenofob
    4.) hulvát
    5.) průměrný měšťák
    6.) malomyslný žbleptal
    7.) kreatura
    8.) šašek
    9.) člen stáda
    10.) blbec
    11.) bručoun

    Uff, a jsem na konci článku!
    Dovolte, abych pro pobavení přidal ještě jednu citaci pana Bittnera: "LASKAVOST NEZNÁ MEZÍ."

    O Ruskem placené servery se nezajímám, pokud však své hodnocení míníte obecně, jsem podle Vás ještě:
    12.) nácek
    13.) žumpa
    14.) chátra
    15.) lůza
    16.) ksindl

    Vidím, že si také neberete žádné servítky a "říkáte věci pěkně tak, jak jsou". Přesto Vás však nepodezírám, že byste byl placený Ruskem :-)

    Víte, školicí důstojník z KGB nám tuhle říkal, že ta taktika rozbíjení diskusí vulgárním napadáním diskutujících už moc nezabírá, že máme působit na lidi pozitivně :-) Я желаю вам приятного дня.
    JN
    January 10, 2016 v 7.44
    Děkuji Vám, pane Kolaříku, za reakci a omlouvám se za hloupé žerty.
    Ačkoliv nejsem příznivcem ruské politiky, mám prostě na politickou korektnost jiný názor než Vy.
    JN
    January 10, 2016 v 23.17
    Nedomnívám se, pane Kolaříku,
    že cílem těch Vámi uváděných Ruskem placených serverů je vymýtit u nás politickou korektnost. Jejich cílem je JEN bojovat proti politické korektnosti a k úspěšnému plnění tohoto úkolu je třeba, aby měli stále proti komu bojovat.
    January 11, 2016 v 3.44
    ...
    »Jaké škody tato politická korektnost zanechala na lidech je vidět dodnes. K mezilidské slušnosti a k řešení problémů to nijak nepřispívalo, přispívalo to jen k udržení režimu u moci. Václav Havel a Petr Uhl se tedy za minulého režimu vyjadřovali politicky nekorektně.«
    January 11, 2016 v 3.46
    ...
    Já nikoho neplatím...
    JN
    January 11, 2016 v 10.59
    No, nevím, jestli neděláte chybu, pane Rusku.
    Když si platí Babiš a Bakala své servery a noviny, měli bychom si možná nějaké platit i my. Musíme přece dbát na vyváženost médií.
    January 11, 2016 v 23.26
    Jak vylepšit demokracii skrze lepší média – praktické návrhy
    Za posledních 30 let jsem napsal vlastně vše zadarmo. Britské listy mi nezaplatily ani korunu, za mých 130 textů, přitom někoho platí a někoho ne. (S jedinou výjimkou, když můj text o porodnosti zveřejnil PhDr. Doubrava ve zpravodaji nejstarší investiční skupiny Pioneer Investment, protože zde zřejmě mohli investoři lépe poznat dlouhodobé trendy. Pak jsem se mu musel sám ozvat, že se mě ani nezeptali a tehdy jsem za ten text dostal 2500 Kč, ale už je to asi 10 let zpátky...)

    Bohužel BL i DR využívají autory, vytvoří "firmu", vybírají peníze a berou granty a ty přerozdělí svým lidem, nikoliv spravedlivě autorům., třeba podle čtenosti. Za těch 30 let jsem přišel asi o několi set tisíc tím, že dělám vše zadarmo. Poslední dobou se ptám, kde končí idealismus a začíná hloupost, pane Nusharte.

    Spíš bychom se ale měli ptát, proč lidé i z nejchudších regionů v zemi posílají peníze do bohaté Prahy a zde pak dobře a velmi placení redaktoři (často jsou zajištěni bezpečně až do důchodu, protože kdo by jim jejich finanční cestu narušil) zhlížejí z výšky (ne všichni, ale mnozí), aby pak hájili nikoliv zájem běžných lidí (viz sociální otázky, minimální mzda, podpora odborů atd.), ale často spíše zájem nadnárodního kapitálu nebo jakési utopické volnotržní ideály.

    Jenže pokud zde přítomný pan Dolejš je častým hostem ČT, proč asi, tak asi nelze čekat, že by např. jeho postoje byly v jiném ideovém kurzu. Takže je zde vytvořen kruh moci, přičemž si ho paltíme i my všichni. 135 Kč na ČT měsíčně je 1620 Kč za rok. To není málo. Plus dalších 45 Kč, tj. 540 Kč ročně, na rozhlas.

    Pochopitelně by mohlo existovat řešení, například by ten celkový poplatek z celkové částky 2160 Kč ročně mohl klesnout třeba na rozumnou částku 50 Kč měsíčně (600 Kč ročně) s tím, že by se mohl asignovat tomu médiu, kterému ten či onen člověk důvěřuje. Kdo by věřil ČT, poslal by je ČT, kdo DR, poslal by je DR apod. Šlo by to domyslet a fungovalo by to. Jen k tomu pochopitelně není vůle. Vůle toto realizovat. Samo to nebude a idealistů je málo.

    Nebo přece jen myslíte, že kromě těch 2160 Kč má běžný občan v regionu volné další peníze na podporu svého média?
    IH
    January 12, 2016 v 10.13
    Ano, demokracii lze vylepšit přes lepší média
    Myslím, že je téměř všeobecně podceňován negativní vliv závadných médií. Zatímco jsou z prodeje, trh netrh, stahovány výrobky, které by jen velmi teoreticky mohly někomu způsobit újmu, o přísnější regulaci mediální sféry nikdo seriózně neuvažuje. Máme přeci svobodu slova i tisku.
    Jsem toho názoru, že dlouhodobý dopad působení bulvárních médií na konzumenty, ač mnohým nikoliv nepříjemný, je z hlediska obecných aspirací člověčenstva záludný, hatí letité úsilí a škodí.
    Dokonce i tzv. seriózní média se vezou na vzniklé vlně a hrají si s lidmi, spíše však zahrávají. Média navíc dodržují jakýsi profesní pakt neútočení.
    Dnes v 8.40 hod. jsem si poznamenal čtyři hlavní titulky, jak byly uveřejněny na internetových Novinkách. Zde jsou: Hlavním je "První fotky uprchlého Abdeslama po pařížských útocích. Prošel třemi kontrolami." Další tři jsou "Chlapec prosí, aby mohl chodit, rodina potřebný milion nemá", "Experti: Policie hackery, kteří Sobotkovi ukradli e-maily nechytí" a "Dejte tam radši tuhle. Uprchlý žhář poslal policistům hezčí fotku." Skoro nikdo z čtenářů nemá tento způsob novinařiny za poněkud nešťastný, nebo exotický.
    Rozhodně bych nebyl pro to, jak se zmiňuje pan Rusek, aby autoři byli honorováni podle čtenosti textů. Asignace by snad fungovat mohly, ale jen v případě větší nabídky veřejnoprávních médií, které by dodržovaly zásady, jež v soutěži s podniky orientovanými na zisk dnes dodržovat spíše nechtějí (a leckdy ani nemohou).
    Sféra reklamy a médií jsou oblastí, které si zasluhují naši daleko větší pozornost. Více by se jim měl věnovat také DR. Beze změn v uvedených (dosud primárně) ekonomických segmentech si můžeme o pozitivní společenské proměně nechat nejspíš jenom zdát.
    PM
    January 12, 2016 v 10.33
    Nezbývá než reprivatizace - komunalizace veřejných služeb
    Pomalu nám dochází, že ze stinných následků privatizace všeho je nutné odstranit jedovaté excesy.
    Na potřebné renovace, inovace různě rezatých komunikačních sítí navázal mj. proces svižné maximalizace zisků, pomocí uměle vyvolávaného zájmu o inovace renovovaného.
    Na neustále se zrychlující inovaci komunikačních systémů navazuje nejen vynucená plošná konzumace přijímacích aparátů.
    Vznikající komunikační prostory vynucují ziskovou činnost soukromníků, která je velmi zkoupá vůči úvahám o střetu mezi komunálními a privátními zájmy.
    Nezbývá než rekomunalizovat.....bych na okraj podotkl.
    JN
    January 12, 2016 v 12.03
    Vaší snahy si vážím, pane Rusku.
    Když člověk dělá něco zadarmo, je to většinou zase od srdce.

    Bulvár by zadarmo jistě nevznikal, jeho přitažlivost je pro mě docela záhadou. Někdy si říkám, že by bylo docela zábavné, kdyby se ty bulvární plátky více specializovaly, každý třeba jen na jednu celebritu ("Rytmus života Heleny Vondráčkové") a na titulní straně by zároveň někde dole malinkými písmeny bylo napsáno: "Veškerá podobnost se skutečnou celebritou XY je čistě náhodná a předkládané příběhy z jejího života nemají s jejím reálným životem nic společného."
    A jsem také pro to, aby stejně jako na krabičkách cigaret, bylo i na těchto plátcích povinné varování: "Četba toho bulvárního sračkometu vážně poškozuje Vaši schopnost reálného úsudku."

    Je zajímavé, kam se debata může stočit díky shodnému tvaru v 7. pádě.
    January 12, 2016 v 13.25
    Vývoj společnosti táhnou kupředu elity, skutečné elity, nikoliv průměrnost
    Mám obavu, že principiálně ideálně tento problém řešitelný není. Protože bychom se museli rozhodnout, zda uznáváme rozdíly v intelektu, výchově či moudrosti lidí a pak by jeden člověk měl mít větší hlasovací (demokratický) vliv, nebo budeme pro rovnost.

    Asi zde všichni tušíme, že dělat nějaké testy, nebo jiným způsobem někoho zvýhodnit a dát mu větší sílu hlasu, že takto to dělat prostě nejde. I když mnozí mají to pokušení. A jsme toho opět svědky.

    Ale i na příkladu A. Einsteina je jasně vidět, že přestože se po zveřejnění jeho teorie relativity v roce 1915 zvedl odpor a posměch významné části profesorů a akademiků, měl pravdu jeden člověk, nikoliv většina, byť v jeho případně i velmi vlivná a vzdělaná. Naštěstí ve fyzice jde věci ověřit exaktně, narozdíl od společenských věd nebo tezí o fungování médií.

    V tomto smyslu i já chápu (pane Horáku) úskalí honorování podle čtenosti, byť by to bylo spíše symbolické, tedy bez plného ocenění času a velmi náročné duševní a někdy i duchovní práce. Protože autoři by pak tíhnuli psát více tak, jak si žádá průměr, nikoliv jak umí (slovo umět jako umění) psát úzká elita, tedy opět pro elitu, tedy tak, že čím bude text kvalitnější, tím méně lidí jej, často tomu tak je, pochopí. (Někdy to tak je, jindy zase ne, naopak je oceňována jednoduchost a široká pochopitelnost).

    A stejně tak nejde omezovat svobodu slova. Viz nyní zákaz Konvičkova webu IvČRN na FB. – Toto je ukázkově špatně a začínáme se tak podobat Husákově době, která nikdy nenašla odvahu zveřejnit např. v Rudém právu celý text Charty77, protože by se ukázalo, že to jsou vysoce etické texty, hlavně o lidských právech. (Ignorujme nyní fakt, že takto postupuje mj. administrativa velmocí, tedy že podpoří lidskoprávní otázky v určité zemi, tím si získá na svoji stranu intelektuály a tím rozloží stávající režim – ve svůj prospěch – to je ale už zcela jiná otázka.

    Např. vládou USA financovaná rozhlasová stanice Hlas Ameriky nepodporovala Chartisty přece kvůli ideálům, jak jsme si tehdy, a i dlouhé roky poté, tak naivně chtěli myslet, ale kvůli svým vlastním soukromým zájmům – ostatně takto přece funguje volný trh.

    A přestože i já mám dokonce i osobní zkušenost s úrovní "diskuse" pana Konvičky a lidí kolem něj (vlastně stále čekám, kdy je trkne aspoň to, že by měli tento text z webu odstranit: http://www.ivcrn.cz/propalestinsky-slizounek-michal-rusek-zaluje-na-doc-konvicku-akademickemu-senatu-jcu/ ), tak podle známého "nesouhlasím s vámi, ale budu hájit právo vaše názory hlásat", budu i dnes, a přes výše uvedené, hájit plnou svobodu slova. (Jistě, je to vždy po určitou mez, která však na FB překročena, dle mého, nebyla).

    Proč?

    Protože v ě ř í m ve společnost, věřím v to, že se vždy najde dostatek slušných lidí, kteří na rozdíl od primitivů nejrůznějšího kalibru dokážou přivést "Zeitgeist" na svoji stranu, na stranu obecného dobra.

    Vím, že za Hitlera (ani to tak dlouho netrvalo, že..., prý existuje teze, že jakmile diskuse dosáhne určité délky, téma Hitler se vždy zmíní...) to tak nebylo, tyto obranné mechanismy dobré společnosti prostě nezafungovaly.

    A dodnes se málo zkoumá, p r o č to tak bylo. A i proto může část společnosti věřit, že Hitler prostě jen správně vyhmátl, že společnost ovládá jistá skupina ve svůj prospěch. Přitom fakt, že tomu je tak vždy, že vždy vznikne určitá spřátelená "mafie", která má lepší know-how a přístup ke:

    • sdělovacím prostředkům
    • k bankovním tajemstvím (viz banka bank ve Švýcarsku)
    • k finančním prostředkům
    • k informacím od tajných služeb atd. atd.

    to už tito jednodušší lidé nevidí. Takže nejsou schopni pochopit, že svět opravdu je místem sporů a to na velmi mnoha úrovních, ale není to tak černobílé, že například Židé za to mohou. Viz mj. polští Chasidé, kteří na to zaplatili velmi krutě...

    A pokud se zde neshodneme na asignaci povinné finanční podpory pro určité médium dle vlastní volby poplatníka

    (a samozřejmě, že by to šlo dořešit a nastal by lepší stav, vážený pane Horáku, jen by zde musela být dobrá vůle to dobře promyslet a tu současní kapři nemají a nikdy mít nebudou a my zde, pane Nusharte, na barikády taky nepůjdeme, že),

    tak bychom se i zde měli shodnout alespoň na tom, že opravdu není OK, aby se i z nejchudších regionů vybíraly velké miliardy (celkem jde asi o 6–8 mld. Kč ročně a to opravdu není málo) a posílají se do nejbohatšího regionu, kde centra médií jsou. A odkud se pak dělá za tyto peníze obyčejných občanů centrální politika někdy nebo i často právě proti nim.

    Toto je přece principiálně špatně a nelze se pak divit, že ideový a názorový pupek světa má tak velký a negativní vliv.

    U nás je tímto pupkem Praha, ale v každé zemí je to hlavní ekonomické a politické centrum, nicméně třeba ve vedlejším Německu jsou i další velká a proto významná centra. U nás větší Brno, Olomouc nebo Ostrava proti Praze ideovou r o v n o v á h u bohužel nezvládnou. Jde o jiné váhové kategorie, mimo Prahu lidé nemají zákulisní informace, ani nemají tak snadno vyšlapatelné cesty k finančním penězovodům atd.

    Takže co s tím? Přimět Kavčí Hory, aby se snažily více otevřít? Nějak dosáhnout toho, aby vedení Kavčích hor bylo častěji obměňováno? Jistě, to jsou plně funkční a správné snahy. Protože dnes jsou Kavčí Hory (mj. ony) dobyté území, je to kóta, ze které se tak pěkně mediálně vládne.

    A je škoda, že například Vratislav Dostál, člen Rady ČT, nebo Michael Hauser, taktéž člen téže rady, nepopíšou detailněji právě fungování zákulisí ČT.

    Jenže jak změnit stav, který tak mnoha lidem dobře vyhovuje? A jehož hluboký význam, kterým kvalita médií nepochybně je, tak málo lidí vnímá?
    + Další komentáře