Kolik českých politiků se nyní stane Le Peny?
Petr JedličkaVčera zveřejnil Andrej Babiš burcující video, dnes má vystoupit Miloš Zeman s lidmi se sládkovskými názory a přibývají další, podobní. Čím to a jak je rozpoznat? Znaky a vábivost soudobého hnědého populismu komentuje Petr Jedlička.
Prosluli jako nacionalisté, odpůrci imigrace a hlubší integrace Evropy, v očích analytiků je ovšem charakterizovalo ještě něco jiného: vůdce a vůdkyně francouzské krajní pravice, starý ještěr Jean-Marie Le Pen a jeho obratnější dcera Marine, nikdy nepromeškali možnost využít obav a strachu obyčejných lidí, ať už o práci nebo o život.
Nikdy se netrápili potřebou hledat či čekat na pravdu, když jim mohla posloužit aktuálně populární fáma. Nikdy neopomněli pálit do vzdálených, mnohavýznamových, a proto snadných strašidel jako evrobyrokracie, multi-kulti či politická korektnost. Vždy přitom stálé i potenciální stoupence ujišťovali, že oni všichni jsou lepší než cizinci, než intelektuálové a další nepřející jejich hnutí. Lepší, protože specifičtější, opravdovější a s výjimečnými hodnotami, takovými, jež člověk z žádného jiného kulturního okruhu nemá, a které jsou tudíž hodné prvořadé ochrany.
To byla a stále je podstata lepenismu. A není tu jen ten francouzský.
V České republice se pokusila jít stejnou cestou řada populistů, Miroslavem Sládkem počínaje a Janou Wolfovou konče, vždy ale maximálně s přechodnými úspěchy. Dnes se k lepenismu hlásí otevřeně Úsvit bez Tomia Okamury, ovšem největším českým Le Penem se zjevně rozhodl být Miloš Zeman, což je přeškoda, protože tento provokující, avšak nesporně inteligentní a v debatách obraný politik mohl po Klausově éře českému veřejnému mínění hodně pomoci, třeba i pozvednout je na západoevropskou úroveň.
Jsou tu ale i další adepti: Petr Fiala, konzervativní komunisté a členové ČSSD ze staré školy a v posledních měsících také Andrej Babiš.
Znaky a zásady
Napadají mě dvě odpovědi:
a) Lepenismus se integruje do etablovaných stran. V současné době mají své lepenistické křídlo všechny parlamentní strany s výjimkou TOP09. Jedinou významnější mimoparlamentní stranou prostou lepenismu jsou asi Zelení.
b) Ještě se nenašel dostatečně schopný vůdce, kterého není snadné zesměšnit. Nebyl to Sládek asi to není ani Konvička, Okamurova hvězda pohasla brzo po nástupu do Parlamentu. Zeman by tím vůdcem být mohl, ale už je za zenitem a neumí si nacházet schopné spolupracovníky. Pokouší se také Klaus. Vrátí se?
Soutěž o českého Le Pena, o které mluví Petr Jedlička, jistě nabude na síle. Vyhraje v ní někdo? Nebo se bude lepenismus opět integrovat do stávajícího politického systému? Co by bylo lepší či spíše horší?
Je to právě tento principiálně humanisticko-demokratický postoj, který českým politickým stranám (a politikům) zcela všeobecně zásadně chybí.
multikulturalismus, který věří, že odsuzování jevů jako kamenování cizoložnic je rasismus
tvoří velmi nepříjemnou směs.
Šária to není jenom sekání rukou, ono je to především rodinné právo.
Británie, což je země s lepší právní kulturou než my, má arbitráž na základě islámského práva. Proti rozhodnutí se NELZE odvolat k nezávislému soudu. V praxi to například znamená, že zemře-li rodič bez závěti, dcery dostávají méně, než podle britského práva.
V Kanadě bylo (je?) něco podobného.
Arcibiskup z Canterbury volal po zavedení/uznávání islámského práva v Británii.
Pak tu máme soudní rozhodnutí
Německo (2007 ?) - Ne nerozvedu vás přednostně, násilí v rodině je součástí vaší kultury.
Francie (2009 ?) - Odstoupení od smlouvy se potvrzuje, věc nebyla v udávaném stavu (manželka nebyla panna)
Ani jedno rozhodnutí mně nenaplňuje nadšením.
To už nehovořím o obráncích mrzačení ženských genitálií.
Vždyť je to takový starobylý zvyk (on některý zvyk se opravdu nejlépe uctí, tím, že se zruší, jak pravil jistý kralevic dánský), který se ničím neliší od našich plastických operací.
Obávám se, že kdyby to záleželo na pražské kavárně a jejich obdobách, tak se dodnes v Indii upalují vdovy.
... a ještě: pokud jde o tu šariu v Británii, je to složitější. Existuje jednak Muslimský arbitrážní tribunál, který ale řeší jen finanční spory a funguje podle stejného britského právního rámce jako jakékoliv jiné arbitrážní těleso (pravidla odvolání si dohodnou obě strany předemn, arbitráž nemůže rozhodovat rodinné právo či trestní věci, atd.), a pak Islámská rada pro šaríu, která se zase zabývá jenom rodinnými věcmi, ale může dávat jen rady, ne vynášet nějaké arbitrání soudy či rozsudky. I rada přitom britskému právu podléhá, žádné kamenování nebo tak nařídit nemůže.
Problém s těmito institucemi bývá v jejich neformálním vlivu v komunitě, která pak například ženu k podřízení se radě donutí... ale opravdu si nemyslím, že by dnes v ČR někdo něco takového chtěl.
http://denikreferendum.cz/clanek/21738-rozhodci-dolozka-chytak-veritelu-ktery-je-potreba-zrusit