Kolik českých politiků se nyní stane Le Peny?

Petr Jedlička

Včera zveřejnil Andrej Babiš burcující video, dnes má vystoupit Miloš Zeman s lidmi se sládkovskými názory a přibývají další, podobní. Čím to a jak je rozpoznat? Znaky a vábivost soudobého hnědého populismu komentuje Petr Jedlička.

Prosluli jako nacionalisté, odpůrci imigrace a hlubší integrace Evropy, v očích analytiků je ovšem charakterizovalo ještě něco jiného: vůdce a vůdkyně francouzské krajní pravice, starý ještěr Jean-Marie Le Pen a jeho obratnější dcera Marine, nikdy nepromeškali možnost využít obav a strachu obyčejných lidí, ať už o práci nebo o život.

Nikdy se netrápili potřebou hledat či čekat na pravdu, když jim mohla posloužit aktuálně populární fáma. Nikdy neopomněli pálit do vzdálených, mnohavýznamových, a proto snadných strašidel jako evrobyrokracie, multi-kulti či politická korektnost. Vždy přitom stálé i potenciální stoupence ujišťovali, že oni všichni jsou lepší než cizinci, než intelektuálové a další nepřející jejich hnutí. Lepší, protože specifičtější, opravdovější a s výjimečnými hodnotami, takovými, jež člověk z žádného jiného kulturního okruhu nemá, a které jsou tudíž hodné prvořadé ochrany.

To byla a stále je podstata lepenismu. A není tu jen ten francouzský.

Jean-Marie a Marine Le Penovi spolu dnes nemluví. Jejich přístup se ale rozlézá po celé Evropě. Foto Ernst Morales, flickr.com

V České republice se pokusila jít stejnou cestou řada populistů, Miroslavem Sládkem počínaje a Janou Wolfovou konče, vždy ale maximálně s přechodnými úspěchy. Dnes se k lepenismu hlásí otevřeně Úsvit bez Tomia Okamury, ovšem největším českým Le Penem se zjevně rozhodl být Miloš Zeman, což je přeškoda, protože tento provokující, avšak nesporně inteligentní a v debatách obraný politik mohl po Klausově éře českému veřejnému mínění hodně pomoci, třeba i pozvednout je na západoevropskou úroveň.

Jsou tu ale i další adepti: Petr Fiala, konzervativní komunisté a členové ČSSD ze staré školy a v posledních měsících také Andrej Babiš.

Znaky a zásady

Když chce jít dnes politik lepenovskou cestou, nestačí volat po ostraze vnějších hranic Evropské unie, po praktických krocích k zvládnutí uprchlické krize, po postihování náboženských fanatiků či po tom, aby i cizinci museli respektovat zákony. Dotyčný adept se musí tvářit, jako by všechno zmíněné požadoval především vždycky on sám, jako by stále docházelo na jeho slova a jako by zde existovala nějaká supervlivná skupina, která se snaží všechna rozumná opatření sabotovat, nejlépe kvůli své ideologické zaslepenosti.

V Českém prostředí jsou takovouto silou sluníčkáři, vítači a pražská kavárna.

Nesmí být přiznáno, že žádná relevantní síla ve skutečnosti nikdy neusilovala o úplné otevření hranic a nekontrolované zaplnění České republiky migranty; že těch pár stovek aktivních lidí chce jen, aby Česká republika byla taky trochu solidární, přičemž většina z nich pomáhá, jak může, už dávno i sama.

Nesmí být přiznáno, že by nikdo ani z té kavárny odtržené od obyčejných lidí ve skutečnosti žádnou šaríu v ČR netoleroval, že se z uprchlické vlny neraduje a že bezpečnostní rizika nepodceňuje, pouze že odmítá vnímat uprchlíky, a to i ekonomické uprchlíky, jako prospěchářské kobylky a jejich děti jako lidské štíty.

Musí být naznačován opak.

Má-li být lepenista úspěšný, musí stále upozorňovat a útočit na zásadní hrozbu, ale ne posílat lidi na druhý konec světa do války jako americký jestřáb či propracovávat, předkládat k debatě a vyjednávat možná realistická řešení jako profesionální evropský politik. Třeba je lát neschopnosti EU, řecké lenosti chránit hranice, nepřijatelnosti kvót, zjevné touze sluníčkářek být znásilněny a stále s pomocí YouTube dokazovat zlo v podstatě islámu.

Cesta Le Penů byla vždy snadnou cestou.

Když už lepenisté předkládají nějaké konkrétní návrhy, vždy jde o jednoduchá razantní opatření, jež jsou buď v dané situaci nerealizovatelná, nebo nezaplatitelná, anebo mají potenciál způsobit vedlejší důsledky typu humanitární katastrofy. Daleko raději však Le Peni vyhlašují obecné návrhy jako bránit hodnoty, zajistit bezpečnost či válčit s islámským extremismem.

A pokud není dané posluchačstvo zvyklé na cizince ze vzdálenějších zemí, nesmí chybět ani rasismus, ovšem ne nacisticky biologický, spíše kulturní a nepřímo artikulovaný. Takové to: „No jo, Arab, měl by jít raději do Ománu, vždyť tam jsou taky muslimové a v jeho kultuře by mu bylo líp.“

Vystrašení lidé tomu rozumí.

Bude soutěž?

V každé evropské zemi se dnes nějaký Le Pen najde, ba celá lepenistická strana nebo i několik stran. Češi na tom nejsou zdaleka nejhůře. Neonacistům typu „Žídi, do plynu“ z devadesátých let zdá se odzvonilo a v české společnosti není tradice šovinisticky agresivního národovectví silnější než tradice humanismu.

Údělem státníka je ale zvlášť v takových situacích, jaká nastala po pařížských útocích, myslet věcně, mluvit ohleduplně a jednat z rozhledem. Le Pen se naopak pokusí využít strach, rozdmýchat atmosféru a demonstrovat převahu. A Le Penů i u nás přibývá.

Andrej Babiš umístil v pondělí na svůj Twitter video, kde hrozbu terorismus spojuje přímo s uprchlíky, vybízí k osazení schengenské hranice (tedy i oněch tří tisíc řeckých ostrovů) centrálně řízenou pohraniční stráží a zdůrazňuje, že zase došlo na jeho slova.

Miloš Zeman se chystá dnes na Albertově vzpomínat na Listopad s lidmi s čistě sládkovskými názory, takovými, které dovedl v devadesátých letech tak umě ztrapňovat.

Uvidíme, kolik českých politiků ještě neodolá a v této nelehké atmosféře začne být novými Le Peny. Daleko větší hrozbou než islamizace je u nás dnes 17. listopadu 2015 nebezpečí, že zástupci lidu začnou v lepenismu soutěžit.

    Diskuse
    November 17, 2015 v 10.12
    Soutěž o českého Le Pena
    Proč se u nás zatím žádná nacionalistická strana lepenovského typu na trvalo neprosadlila?

    Napadají mě dvě odpovědi:

    a) Lepenismus se integruje do etablovaných stran. V současné době mají své lepenistické křídlo všechny parlamentní strany s výjimkou TOP09. Jedinou významnější mimoparlamentní stranou prostou lepenismu jsou asi Zelení.

    b) Ještě se nenašel dostatečně schopný vůdce, kterého není snadné zesměšnit. Nebyl to Sládek asi to není ani Konvička, Okamurova hvězda pohasla brzo po nástupu do Parlamentu. Zeman by tím vůdcem být mohl, ale už je za zenitem a neumí si nacházet schopné spolupracovníky. Pokouší se také Klaus. Vrátí se?

    Soutěž o českého Le Pena, o které mluví Petr Jedlička, jistě nabude na síle. Vyhraje v ní někdo? Nebo se bude lepenismus opět integrovat do stávajícího politického systému? Co by bylo lepší či spíše horší?
    JP
    November 17, 2015 v 11.44
    Ano, ta příčina neexistence nějaké české "Front national" bude nejspíše tkvět v tom, že onen "lepenismus" je aktivně přítomen prakticky ve všech etablovaných politických stranách. Na rozdíl od západní Evropy, kde etablované demokratické strany se vždy dokáží zcela jednoznačně distancovat od jakýchkoli projevů šovinismu, neřkuli rasismu. Dokázala to v poslední době dokonce i velmi konzervativní bavorská CSU - sice je stále v latentní či přímé opozici vůči kancléřce Merkelové, s jejím postojem neohraničené vstřícnosti vůči uprchlíkům, ale v těchto zásadních záležitostech i CSU zaujala jednoznačnou pozici vůči jakémukoli štvaní proti migrantům.

    Je to právě tento principiálně humanisticko-demokratický postoj, který českým politickým stranám (a politikům) zcela všeobecně zásadně chybí.
    LV
    November 17, 2015 v 16.31
    S tou šáriou bych si nebyla tak jistá
    Postmodernismus, který tvrdí že mezi koncentrákem a karnevalem není rozdíl +
    multikulturalismus, který věří, že odsuzování jevů jako kamenování cizoložnic je rasismus
    tvoří velmi nepříjemnou směs.

    Šária to není jenom sekání rukou, ono je to především rodinné právo.

    Británie, což je země s lepší právní kulturou než my, má arbitráž na základě islámského práva. Proti rozhodnutí se NELZE odvolat k nezávislému soudu. V praxi to například znamená, že zemře-li rodič bez závěti, dcery dostávají méně, než podle britského práva.

    V Kanadě bylo (je?) něco podobného.

    Arcibiskup z Canterbury volal po zavedení/uznávání islámského práva v Británii.

    Pak tu máme soudní rozhodnutí
    Německo (2007 ?) - Ne nerozvedu vás přednostně, násilí v rodině je součástí vaší kultury.
    Francie (2009 ?) - Odstoupení od smlouvy se potvrzuje, věc nebyla v udávaném stavu (manželka nebyla panna)
    Ani jedno rozhodnutí mně nenaplňuje nadšením.

    To už nehovořím o obráncích mrzačení ženských genitálií.

    Vždyť je to takový starobylý zvyk (on některý zvyk se opravdu nejlépe uctí, tím, že se zruší, jak pravil jistý kralevic dánský), který se ničím neliší od našich plastických operací.

    Obávám se, že kdyby to záleželo na pražské kavárně a jejich obdobách, tak se dodnes v Indii upalují vdovy.

    MP
    November 17, 2015 v 21.17
    Lence Vytlačilové
    Sice opakovaně tvrdím, že žádná pražská kavárna neexistuje, ale výjimečně se ji musím zastat. Ani obhajoba upalování vdov, ani obhajoba ženské obřízky, ani integrace šarii do českého občanského práva opravdu nepatří k její agendě. Ono stačí, když se podíváme na to, jak kdo přijímal ty rozsudky, přinejmenším v Německu se dá spíš mluvit o kulturním rasismu.
    November 17, 2015 v 22.35
    Sládek se hlásí do soutěže
    Dnes prý řečnil na Klárově. Ví někdo, co říkal? Pokud se chce vrátit do politiky, tak se určitě nespokojí s nějakou rolí v závětří Zemana a Konvičky, který je ochoten prezidentovi přenechat své voliče či se s ním o ně podělit, aby prezidentovi v Praze někdo zatleskal a nevypískal ho. Boj o xenofobního a islamofobního voliče může mít v posledku očistné účinky.
    November 19, 2015 v 0.08
    Paní Vytlačilová,
    kde jste narazila na ten multikulturalismus, který věří, že odsuzování jevů jako kamenování cizoložnic je rasismus? Podle mých znalostí existuje pouze určitá menšinová větěv (post)rozvojových studií, která tvrdí, že se nemá zasahovat do fungujících komunit ve třetím světě, a to i v případě, že mají takovéto barbarské zvyky... ale to není multikulturalismus, spíše jeho opak. V evropském či severoamerickém prostředí jsem nic podobného nezaznamenal, tak se ptám...

    ... a ještě: pokud jde o tu šariu v Británii, je to složitější. Existuje jednak Muslimský arbitrážní tribunál, který ale řeší jen finanční spory a funguje podle stejného britského právního rámce jako jakékoliv jiné arbitrážní těleso (pravidla odvolání si dohodnou obě strany předemn, arbitráž nemůže rozhodovat rodinné právo či trestní věci, atd.), a pak Islámská rada pro šaríu, která se zase zabývá jenom rodinnými věcmi, ale může dávat jen rady, ne vynášet nějaké arbitrání soudy či rozsudky. I rada přitom britskému právu podléhá, žádné kamenování nebo tak nařídit nemůže.

    Problém s těmito institucemi bývá v jejich neformálním vlivu v komunitě, která pak například ženu k podřízení se radě donutí... ale opravdu si nemyslím, že by dnes v ČR někdo něco takového chtěl.
    November 25, 2015 v 6.33
    Šaría pro Česko?
    Zatímco zvěsti o šaríatských soudech, proti jejichž rozhodnutí se v Británii nelze odvolat, jsou poplašné zprávy, u nás již léta působí soukromí rozhodci, a proti jejich výroku se oběti rozhodčí doložky skutečně odvolat nemohou. Tito rozhodci by snadno mohli zavést islámské právo — a to by v jejich rozhodování ve skutečnosti znamenalo pokrok:
    http://denikreferendum.cz/clanek/21738-rozhodci-dolozka-chytak-veritelu-ktery-je-potreba-zrusit
    PK
    November 25, 2015 v 10.33
    Paní Vytlačilové
    "Německo (2007 ?) - Ne nerozvedu vás přednostně, násilí v rodině je součástí vaší kultury."

    Eh? Násilí v rodině je v Německu především trestným činem.