„Tady to podepište, řekla mi paní za stolem. Ještě když jsem brala smlouvu do ruky, blesklo mi hlavou, přečti si to, přečti to celý, ale text byl složitý, a padla na mě únava, když jsem si představila, že budu číst čtyři hustě popsané stránky. Tak jsem podepsala.“
Pětadvacetiletá Alena se při těch slovech skoro roztřásla. Vzala si půjčku, kterou potřebovala k uhrazení dluhu za staré pokuty MHD. Exekutor na ni tlačil a ona neměla tolik peněz najednou. Protože je však zaměstnaná, předpokládala, že bude schopná půjčku splácet. Jenže smluvní podmínky byly takové, že jedno dvoudenní zpoždění roztočilo spirálu sankcí ze strany věřitele.
„Přestala jsem se v tom orientovat, chodily mi dopisy, že dlužím několik set korun a vzápětí jsem dostala další, a já se snažila všechny ty drobné pokuty splácet. Jenže to nebralo konce,“ popisuje Alena a pokračuje „mám střední ekonomickou školu, začalo mi to být divné a říkala jsem si, že mě podvádějí, že by to měl řešit soud.“
V tu chvíli se ale ukázalo, že ve smlouvě, kterou podepsala, bylo kromě sankcí za opožděné splátky také ustanovení o rozhodčí doložce. Spor tedy nešel před soud, ale řešil ho rozhodce, který byl uvedený úplně vzadu ve smlouvě, kterou Alena před podepsáním nedočetla. Ani ji tedy nepřekvapilo, když rozhodl v její neprospěch.
Aleně se nakonec povedlo všechno splatit. Se společností dohodla nové splátky na celkovou částku určenou rozhodcem a už se ani jednou neopozdila. „Výdaje, které jsem s tím měla, připisuju na vrub vlastní hlouposti, už je to minulost, ale i teď se mi dělá nevolno, když si na ten stres vzpomenu,“ říká a dodává: „Jen jednu věc nedokážu pochopit. I kdybych tehdy tu smlouvu dočetla, asi bych nepochopila, co je to rozhodce a rozhodčí doložka, a to pracuju jako účetní. Jak je vlastně možný, že se lidi musej řídit podle něčeho, co je tak složitý?“
Spasí nás zvyšování finanční gramotnosti?
S tím jak do médií prosakují informace o předlužení a dluhové pasti a objevují se příběhy lidí, kterým dluhy ničí život, ozývá se často apel na větší finanční gramotnost. Občané, nejlépe už jako děti ve školách, by se měli učit, jak se vyhnout nástrahám finančního systému.
V obecné rovině je samozřejmě každá gramotnost dobrá, ale odborníci zabývající se dluhovou problematikou varují před představou, že by zvyšování finanční gramotnosti bylo všespásné. A právě institut rozhodčí doložky může posloužit jako dobrý příklad toho, že ani snaha o zvyšování právního povědomí nemusí vždy pomoct.
Podle Jana Černého z Člověka v tísni, který se při své práci často setkává se zadluženými klienty, bude vždy ve společnosti určitý podíl lidí, kteří složitou smlouvu číst nebudou, nebo ani nebudou schopni ji pochopit. „Není možné, abychom měli taková pravidla, která umožňují poskytovatelům půjček vytvářet si v podstatě věčné dlužníky tím, že využijí jejich neznalosti,“ tvrdí Černý. Cesta je podle něj ve zlepšování zákonů tak, aby zde nebyl prostor k odírání funkčně negramotných nebo jakkoli znevýhodněných lidí.
Jan Černý se při své práci setkává s lidmi, kterým nekalé praktiky nebankovních společností ničí životy. Foto Saša Uhlová, DR
Kombinace chytře vymyšlených sankcí třeba i jen za denní zpoždění se splátkou a institutu rozhodčí doložky, který upírá dlužníkovi možnost nezávislého a spravedlivého posouzení, je vražedná. Podpisem smlouvy se upisuje do situace, kdy se velice snadno může stát dlužníkem už navždy. „Pomocí minimální investice si vytvářejí dlužníky, ze kterých pak ždímou peníze i řadu let,“ uzavírá Černý.
Záměr a jeho důsledky
Rozhodčí doložka je ustanovení ve smlouvě, ze kterého vyplývá, že v případě sporu nebude rozhodovat soud, ale ve smlouvě určený rozhodce. Záměr, aby vše neřešily přetížené soudy, se může jevit jako chvályhodný. Rozhodčí doložka v úvěrových smlouvách však pro dlužníka téměř vždy znamená, že pravdu má věřitel, který rozhodci dává práci a má s ním dlouhodobý klientský vztah.
Není to tedy nezávislé rozhodnutí. Podpisem smlouvy s rozhodčí doložkou se dlužník fakticky vzdává svého práva na spravedlivý proces. Navíc obava, že by zrušením rozhodčích doložek došlo k navýšení sporů vedených před obecními soudy, není opřena o žádná relevantní data. Když se doložek vzdaly Komerční banka a Raiffeisen bank v roce 2010, k žádnému zahlcení soudů nedošlo. Zvláště pak „lichvářské“ společnosti by si většinou ani netroufly před soud svoji oběť hnát.
Odstranění rozhodčích doložek ze spotřebitelských a úvěrových smluv by vyhovovalo i Lukáši Vackovi, zástupci finančního arbitra, což je státní úřad, na nějž se mohou obracet dlužníci, kteří se dostanou do sporu s věřitelem. Podle Vacka se situace zlepšila už díky novele zákona o rozhodčím řízení v roce 2012, ale situaci by ještě více projasnilo, kdyby ustanovení o rozhodčí doložce zmizelo ze spotřebitelských a úvěrových smluv úplně.
Stejně jako Černý je i Vacek přesvědčen, že institut rozhodce není pro všechny srozumitelným nástrojem: „Řada lidí není schopná pochopit, co pro ně rozhodčí doložka znamená, že se tím vlastně zbavují práva, aby to v konečném důsledku rozhodl soud,“ vysvětluje Vacek.
Podobně se na to dívá i David Šmejkal z Poradny při finanční tísni. Podle něj je dnes rozhodčí doložka užívaná pouze rizikovými nebankovními firmami, takže její odstranění by rozhodně efekt mělo. „Rozhodčí doložka stále umožňuje méně poctivým nebankovním poskytovatelům, když angažují spřízněného rozhodce, přijít k soudnímu vymáhání a tudíž se exekučně zahojit,“ vysvětluje Šmejkal.
A děje se tak podle něj za situace, kdy se dá očekávat, že dluh bude stále růst kvůli úrokům z prodlení, sankčním poplatkům a dalším smluvním ujednáním. „Rozhodčí doložka je pro firmy, které ji dokážou zneužít, stále výhodná,“ upozorňuje Šmejkal.
Přijdou lepší časy?
V minulosti používaly rozhodčí doložku i banky a velké úvěrové společnosti. Ty od něj však již pod tlakem občanských organizací upustily. Z větších nebankovních úvěrových společností používá ustanovení o rozhodčí doložce už jen Profi Credit. Téměř všechny ostatní nebankovní společnosti jej však využívají i nadále.
V České republice přitom působí kolem padesátí tisíc subjektů, které mají živnost na poskytování a zprostředkování úvěru. Většina z nich půjčky pouze zprostředkovává, peníze půjčuje jen několik set. Z toho naprostá většina se pohybuje daleko za hranicemi slušných mravů.
Takzvané spotřebitelské úvěry neslouží pouze k nákupu nepotřebného zboží, ale využívají je lidé s nízkým příjmem, kteří nemají rezervu, aby zaplatily například opravu ledničky nebo pračky, popřípadě jiný nečekaný výdaj. Půjčky u pochybných nebankovních společností zase často využívají lidé, kteří už nějaký dluh mají a snaží se ho novou půjčkou splatit.
Alena a další lidé, kteří se dostali do podobné situace, možná měli smlouvy číst. Na druhou stranu není v pořádku, že smlouvy vůbec mohou obsahovat nemravná ustanovení v podobě drakonických sankcí či jiné pasti. A už vůbec by neměl stačit jeden podpis ke vzdání se spravedlivého a nezávislého posouzení v případném sporu.
Navíc, člověk žádající o půjčku se nachází často v situaci, kdy ty peníze skutečně potřebuje, je ve stresu. Okamžik při podepisování smluv není ideální pro to, abyste si ji v klidu celou pročetli. Zvlášť, pokud je dlouhá.
Při Alenině vyprávění se mi vybavila vzpomínka na školení pro sociální pracovníky, kteří se chtěli dozvědět něco víc o dluhové problematice, jehož jsem se před lety zúčastnila. Jedno z cvičení spočívalo v tom, že nám rozdali smlouvy nebankovních společností. Některé měly i víc jak dvacet normostran, ale byly malým písmem stlačené na čtyři nebo jen dvě tiskové strany. Byli jsme předem řádně poučeni, na co se máme soustředit a že máme mimo jiné ve smlouvách hledat rozhodčí doložku.
Atmosféra v sále nahrávala tomu, abychom rozhodčí doložku našli. Soustředili jsme se. Přesto se to ne všem ve všech smlouvách podařilo. Ani lidé v oboru vzdělaní a právě poučení v pohodové atmosféře školení nedokázali všichni beze zbytku to, co se vyžaduje po lidech funkčně negramotných, navíc ve stresovém okamžiku.
Z toho jasně vyplývá, že kromě zvyšování finanční gramotnosti je nezbytné, aby pravidla pro poskytování půjček byla nastavena férově a zaručovala spravedlivé přezkoumání případného sporu. Ostatně až na pár výjimek – vymáhání způsobené škody, výživné a možná přirážka za jízdné – poskytuje věřitel své služby dobrovolně, o své vůli. Za případné nesplácení ze strany dlužníka je tedy spoluodpovědný a zvláště pokud má neplatících klientů větší množství, je otázkou, zda je finančně negramotný dlužník, či věřitel.
V každém případě by zájmu věřitele nemělo ustupovat právo a zájem daňových poplatníků, kteří v posledku věřitelův hazard zaplatí prostřednictvím sociálních dávek či jiných sociálních transferů.
V posledních dnech se v médiích objevují zprávy o tom, že tým ministra spravedlnosti Roberta Pelikána chce rozhodčí doložku v úvěrových smlouvách zrušit. Od záměru změnit současný stav k přijetí novely zákona o rozhodčím řízení je ještě dlouhá cesta. Změna zákona přirozeně nevyhovuje rozhodcům, například advokátovi Tomáši Sokolovi, který působí ve Společnosti pro rozhodčí řízení. Zachovávat však v zákoně ustanovení, které fakticky znamená privatizaci spravedlnosti v zájmu pohodlí a jistoty věřitele je neudržitelné.
