Deník Referendum Domov

Dlouhá desetiletí k nám laskavě a shovívavě promlouvají českoslovenští a čeští prezidenti. Hlavy snad jediné republiky, v níž prezident nesídlí „dole“ mezi občany nýbrž na královském hradě doslova nad hlavami Pražanů a obrazně nad českým obyvatelstvem. Jsme republikou, při jejímž vzniku v její dnešní podobě 1. ledna 1993 probíhala ceremonie kolem královských korunovačních klenotů. Z jiného ze svých zámků k nám stařičký mocnář promluvil předevčírem. V předem ohlášeném momentu zvedl koutky a obnažil zuby. Měl to být úsměv.

Ve svatoštěpánském proslovu Miloš Zeman řekl mimo jiné toto: Když se připravovala demonstrace zastánců migrace k 17. listopadu, tak jsem od jedné z našich zpravodajských služeb dostal informaci, že na transparentu této demonstrace má být nápis „Tahle země není naše - Refugees welcome“. Potom někdo poradil těmto organizátorům, že ten nápis je mimořádně hloupý, tak ho nahradili o něco méně hloupým nápisem „Tahle země patří všem - Refugees welcome“.

To stojí za vážné zamyšlení. První možnost je, že se prezident mýlí nebo že dokonce lže. Ti, kdo u příprav hesel byli, upozorňují, že došlo k mediální desinterpretaci. Kdyby opravdu chtěli říct, že tato země není naše, dovolil bych si s nimi nesouhlasit. Domnívám se však, že toto na mysli neměli.

Pokud však při přípravách opravdu podobná slova zazněla a později byla zavržena a nahrazena přijatelným heslem, plynou z toho dva vážné důsledky.

Je dobré, že stát má tajné služby, jednu vojenskou a dvě civilní. Pokud by nevěnovaly tolik pozornosti „teplým bonzům“, tedy shromažďování kompromitujících materiálů na politické protivníky neoficiálních zadavatelů služeb a plnily by poslání, pro které jsou vytvořeny, byly by, a doufám, že jsou (jako v každé jiné zemi) významnou pomocí při zachování bezpečí státu a jeho občanů.

Naštěstí žijeme stále ještě v systému, v němž platí ústavní a jiné garance občanské suverenity, což mimo jiné znamená, že tajným službám byly po listopadu 1989 odejmuty policejní pravomoci. Ať tedy klidně shromažďují informace. Stát je nepochybně ke svému rozhodnutí potřebuje.

Je však přinejmenším znepokojující, že kterási tajná služba pokládá za bezpečnostní riziko občany, kteří pevně stojí za 3. článkem Listiny základních práv a svobod, který v prvním odstavci říká: Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Nutno pozorně číst. Základní práva se zaručují všem, ne pouze občanům České republiky, jako je tomu některých občanských svobod nebo sociálních práv (například u práv popsaných v článcích 14, 20, 21, 23 a dalších?). Tedy prostě lidem bydlícím na území České republiky nehledě na to odkud pocházejí a jakou mají příslušnost. Nadto iniciativy vítající uprchlíky a pomáhající uprchlíkům z oblastí vojenských, politických a náboženských rizik prosazují politické pojetí, které zjevně zastávají i někteří zákonodárci a členové vlády. Jsou tedy pro jednu z tajných služeb (a jen pro tuto jednu) bezpečnostním rizikem i poslanci, senátoři a ministři? To už je skutečně na pováženou.

Ze Zemanova výroku však lze vyčíst ještě druhý důsledek. Ti, kdo na heslech před demonstrací pracovali, si pravděpodobně pamatují, kdo byl přítomen a možná si snadno odvodí, kdo byl tím nastrčeným agentem. Nejvyšší velitel ozbrojených sil pravděpodobně těžce dekonspiroval onu službu, jejímž logickým principem je práce v utajení. Budou mu i nadále tajné služby poskytovat spolehlivé informace, i když jim to zákon ukládá či umožňuje?

Miloš Zeman nabádal ve svém vánočním projevu k úsměvu a jeden se sám pokusil vyloudit. Z jeho slov však spíše mrazilo. Repro DR

V závěru promluvy, jako její finále, prezident pokládal za potřebné proti jmenované demonstraci postavit své heslo, podle kterého tato země je naše. Co proti tomu namítnout? Doufejme, že tato země skutečně patří nám, svým občanům a ne třeba mocným ekonomickým subjektům nebo mezinárodním finančním institucím. Doufejme, že jsme to my, kdo se můžeme aspoň pokusit o své zemi rozhodovat.

Vezmeme-li vcelku závěr projevu, je o této formálně nenapadnutelné větě zřejmé, že není daleko od hesla, které se ozývá na fotbalových stadionech a na fašistických demonstracích: Čechy Čechům. V tomto vyznění už to je nepřijatelné. Česká republika není postavena na národním principu. Subjektem, který podle preambule vyhlašuje prostřednictvím svých zástupců ústavu, není (na rozdíl od některých evropských států) národ, v tomto případě český národ. Ten není v Ústavě ČR dokonce vůbec zmíněn. Subjektem státního života jsme podle prvních slov ústavy my, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Český stát se při svém vzniku v současné podobě rozhodl jednoznačně pro občanský princip. A občané jsou občany bez ohledu na etnickou příslušnost, náboženskou příslušnost či nenáboženský názor a bez ohledu na různé jiné identity.

Čechy Čechům, to lze sotva odsouhlasit. Už proto, že heslo vzhledem k potížím autorů s látkou základní školy jmenuje jen kolem 66 procent území českých zemí a nechce zřejmě Čechům přiznat Moravu ani naši část Slezska. Heslo Morava Moravanům, případně Slezsko Slezanům zatím není slyšet.

Že naše země patří nám, s tím bych však souhlasil. Naše země patří nám Čechům, Moravanům a Slezanům, zde žijícím Slovákům, Polákům, Němcům, Rusínům, Romům, Židům a dalším nejmenovaným, patří nám bez vyznání, hledajícím, agnostikům, katolíkům římského i jiných druhů, pravoslavným, evangelíkům, příslušníkům judaismu, muslimům, buddhistům, hinduistům a ad libitum dál. Tato země patří nám heterosexuálům, homosexuálům, bisexuálům, transsexuálům, nám plavovlasým a modrookým i černým jako eben, s očima rovnýma i šikmýma a vůbec nám všech odstínů kůže se všemožnými anatomicko-fyziologickými a genetickými odlišnostmi.

Tato země historicky nějak patřila Keltům, Germánům, Slovanům, obyvatelům z jiných částí Svaté říše římské mluvícím dialekty předcházejícími dnešní spisovné němčině, které do Českého království pozvali zdejší panovníci. Náležela rovněž nějak i vnitroříškým migrantům všemožných příslušností z Rakouského a Rakousko-uherského útvaru sahajícího v době největší slávy od Voralberska po Bukovinu a od jižní Dalmácie po území dnešního Polska a Ukrajiny. Patří nám svým občanům a obyvatelům, jejichž předci tu žili po staletí i těm, kteří se sem sami přistěhovali nebo jsou potomky nedávných přistěhovalců odkudkoli.

Možná nám pan prezident sám nebo prostřednictvím přičinlivého mluvčího vysvětlí, že myslel právě toto. Jenže to by pak potvrdil, že tato země prostě patří nám všem a tento ústavní princip je podle jeho vyjádření jen o něco méně hloupý.