Zlaté pravidlo mezináboženského dialogu
Ctirad Václav PospíšilMinulý týden Filip Outrata v článku „Dva profesoři o Bohu křesťanů a muslimů“ uvažoval nad postojem dvou českých teologů k dialogu mezi náboženstvími. Nyní přinášíme polemickou reakci jednoho z nich.
V teologii je třeba velmi dobře rozlišovat. Jakmile se tomuto pravidlu nečiní zadost, vycházejí z toho naprosté nesmysly. V první řadě bych se ohradil proti následujícímu místu:
„Nejde ani tak o to, že tím [Pospíšil]nepřímo označil za odpadnutí od víry oficiální římskokatolickou teologii od druhého vatikánského koncilu (průlomová deklarace o nekřesťanských náboženstvích Nostra aetate) i počínání přinejmenším posledních tří papežů, kteří všichni se při různých příležitostech účastnili společných modlitebních setkání s příslušníky jiných náboženství včetně muslimů.“
Nic podobného mi ani nepřišlo na mysl. Daný dokument plně respektuji. Jenomže autor citovaných vět nepostřehl, že se v něm nikde nemluví o společné modlitbě s představiteli mimokřesťanských náboženství. Nic podobného jsem nenašel ani v pokoncilních encyklikách a v dokumentech Mezinárodní teologické komise, které jsem všechny, většinou zcela bez nároku na honorář, překládal.
Identita a modlitba
Být si vědom své identity rozhodně neznamená pohrdat jinými a nevážit si toho pozitivního, co v jejich náboženství existuje. To ale neznamená, že bych nad vším, co se v oněch náboženstvích nachází, musel jásat a velebit to.
Častým mediálním faulem je, že člověk, který si hájí vlastní identitu, je ihned vydáván za někoho nenávistného, za fašistu, nepřítele. Není to tak trochu totalitní? Není to tak trochu návrat k Rudému právu z dob komunismu?
Otevřenost jistě ano, ale také sebeúcta a jasné vědomí vlastní důstojnosti. Kdo ztratí tu vlastní, jen těžko může popřát ve své mysli důstojnost někomu jinému. Bez zdravé lásky k sobě není zdravé lásky k druhým a obráceně.
Jiné je poslání vlády, která má dbát na spravedlnost a bezpečnost i těch slabých. Proto podle apoštola Pavla má meč, podle Chelčického musí stavět ploty, aby se národy a lidé neservali navzájem. Nežijeme ještě ve všeobecném nebeském království, kde lev bude žrát slámu vedle beránka.
"Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi; v tom je celý Zákon, i Proroci." Mt 7,12.
Ježíš to říká svým lidem, ne druhým lidem, po kterých něco chce, třeba Římanům.
.
Zlaté pravidlo neznamená: "když se budete k lidem chovat dobře, budou se oni dobře chovat k vám" ani "chovejte se k druhým lidem, tak jak se oni chovají k vám". To první není vždy pravda, to druhé je jiná zásada, "zub za zub, oko za oko".
Když pan profesor aplikuje Zlaté pravidlo na muslimy, ke kterým se nepočítá, tak vlastně zaměňuje Zlaté pravidlo za zásadu "zub za zub, oko za oko". Vyzývá muslimy, aby se ke křesťanům chovali tak, jak křesťané chtějí, aby se k nim muslimové chovali. Pak budou mít nárok na to, aby se k nim křesťané chovali slušně.
Proměňuje výzvu k vlastnímu etickému jednání v klacek na druhé lidi.
Před pár dny vysílala ČT2 dokument "Blízký soumrak" o osudech křesťanů z Mosulu a přilehlých křesťanských měst, kteří skončili bez peněz, bez dokladů, bez možnosti pracovat, obtočení ostnatým drátem v iráckém Kurdistánu, "v díře mezi dvěma mešitami".
Jejich situace je skutečně zoufalá a bezvýchodná. Jsou v pasti.
Při životěě je udržují pouze slábnoucí dary křesťanských charit z celého světa, což je jistě v jistém smyslu potěšující, ale oni nutně potřebují pryč odtamtud.
((( pro představu současná měsiční dávka pro osmičlennou rodinu je 5kg rýže, 5l mléka, 3kg mouky a trochu cukru a konzerv)))
Vrátit už se není kam, atmosféra mírového soužití s muslimy zničená a neobnovitelná.
Bylo smutné poslouchat, jak je křesťanské církve odkazují na své domovské státy a ty státy je odmítají ze zcela absurdních důvodů příjmout -- a je jedno, jestli se obracejí na Kanadu, Německo nebo Španělsko...
Podle mě bylo chybou, že Evropa, která má křesťanství ve svých kořenech, nezačala s pomocí těmto lidem.
Lidskoprávní běsnění Uhla a dalších* způsobilo, že teď mají lidé pocit, že muslimové utíkají sami před sebou a my jim ještě podkuřujeme, a na ty nejpotřebnější, kteří zůstali úplně opuštěni a hrozí jim zánik, zvysoka sereme....
"Vy jim dávate kostely a nás tady necháte umřít," pravil bývalý podnikatel z Mosulu.
A z tohoto pohledu je to smutné čtení, když vzdělaný muž směšuje slova o náboženské svobodě pro všechny s otázkou "Proč se přistěhovalí muslimové v některých zemích Evropy odmítají včlenit do normálního běhu společnosti?". On, říká, by na rozdíl od nich ctil v muslimské zem dny pracovní a dny volna. Opravdu, v rozporu s biblí? A znamená to, že židé se svoji sobotou jsou permanentní rušitelé dobrého náboženského soužití?
"Já ale nemíním zase upadnout do nějaké formy nesvobody, a proto se ozývám." -- věta, která navozuje představu, že ho chce někdo, nejspíše muslimští přistěhovalci, o tuto svobodu připravit. Není to ovšem přímo podněcování k nenávisti, jen bych od profesora University Karlovy čekal, že jeho slova budou uvážlivá a prozíravá.
Smutné čtení z péra možná dobrého věřícího, ale hodně úzkoprsého člověka.
Mluvili anglicky a neříkali Daesh, ale "muslims".
Ostatně kurdští muslimové je sice zachránili před jistou smrtí, nicméně je zavřeli do dobytčáku a zahodili klíč.
Víte, oni občas mluví, ba dokonce i zpívají, takoví aktivní mladí lidé o " bílé či árijské rase" a volají po bílých Čechách (kupodivu i na Moravě a ve Slezsku); dost mě to jako Čecha a člověka bledé pleti uráží, ze mě spolu zahrnují do jednoho pytle. Proto bych nerad dělal totéž muslimům nebo křesťanům.
Jen jsem chtěl říct, že to, že odmítáme pomoc blízkovýchodním křesťanům, kteří jsou vražděni, vyháněni a koncentrováni do bezvýchodných podmínek, a to pod debilní záminkou, že někomu nemůžeme pomoci, protože nemůžeme pomáhat jen z důvodu, že to jsou křesťané, protože prostě NESMÍME rozlišovat, jak to tady v plné nahotě před časem představil pan Uhl............... nás zničí.
Jako občanovi sekulárního státu by mi bylo proti srsti, kdyby se ti postižení válkou rozlišovali podle náboženství, a nikoliv podle potřebnosti (tuším, že něco podobného se vážně projednávalo na Slovensku).
Oproti Petrovi Uhlovi jako ateista vítám, že ta či ona česká obec věřících chce pomoci -- dobrovolně a z ze svých prostředků, popř. prostředků svých farníků -- lidem, které považuje za souvěrce a nepoměřuji tento akt dobré vůle tím, zda to, že tuto pomoc omezuje vyznáním je v souladu či nesouladu s pojetím lásky a bližního odpovídajícím vyznání příslušné obce.
A jsou-li mému srdci bližší ti, kdo nekladou konfesijní podmínku pomoci, je to moje soukromá věc a nic to nesnižuje na mém respektu k těm, kdo pomáhají po svém.
Myslím, že nedostatečná pomoc uprchlíkům z té reportáže, také jsem ji viděl, opravdu nevyplývá z postoje Petra Uhla.
V ČR to bylo ze začátku dost zlé, ale myslím, že teď už se podmínky zlepšily. Jsme Češi, vždycky to nakonec jakž takž důstojně skoulíme.
"Potíž" samozřejmě je, že tady skoro žádní uprchlíci nejsou.
Nechtějí k nám.
ožná k tomu přispívá místní atmosféra, ale hlavní důvod bych hledal v tom, že jsme ve srovnání s Německem chudí, malí a mluví se tu divnou řečí.
V tom se zas tak nelišíme od jiných středoevropských zemí, které byly kdysi v sovětském bloku.
Třeba Estonsko má v Itálii svého komisaře pro uprchlíky, který jim svou zem nabízí, aby Estonci dostáli počtu přerozdělených uprchlíků, který na ně připadá.......................... jenže za celou dobu do Estonska ještě nikdo nechtěl. NIKDO.
Nu což.
Mohli jsme brát pronásledované křesťany a umírněné muslimy a .......
Místo toho někdo nebere nikoho a Německo všechny, kteří příjdou.
Co z toho bude se uvidí.
Mimochodem, mám v Mnichově kamarádku, se kterou si občas telefonuji, a ta mě před pár dny překvapila sdělením, že se stěhuje do Švýcarska (s německým pasem no problema).
Na otázku proč prohlásila, že je v Mnichově "černo", že jsou (oni) "všude", že jsou "ofouklí a drzí" a že se bojí.
Docela mě to překvapilo...
Přeji všem, účastníkům diskusí i autorům a čtenářům DR pěkné a klidné vánoce.