Chci přispět X

Zlaté pravidlo mezináboženského dialogu

Minulý týden Filip Outrata v článku „Dva profesoři o Bohu křesťanů a muslimů“ uvažoval nad postojem dvou českých teologů k dialogu mezi náboženstvími. Nyní přinášíme polemickou reakci jednoho z nich.

V teologii je třeba velmi dobře rozlišovat. Jakmile se tomuto pravidlu nečiní zadost, vycházejí z toho naprosté nesmysly. V první řadě bych se ohradil proti následujícímu místu:

Nejde ani tak o to, že tím [Pospíšil]nepřímo označil za odpadnutí od víry oficiální římskokatolickou teologii od druhého vatikánského koncilu (průlomová deklarace o nekřesťanských náboženstvích Nostra aetate) i počínání přinejmenším posledních tří papežů, kteří všichni se při různých příležitostech účastnili společných modlitebních setkání s příslušníky jiných náboženství včetně muslimů.“

Nic podobného mi ani nepřišlo na mysl. Daný dokument plně respektuji. Jenomže autor citovaných vět nepostřehl, že se v něm nikde nemluví o společné modlitbě s představiteli mimokřesťanských náboženství. Nic podobného jsem nenašel ani v pokoncilních encyklikách a v dokumentech Mezinárodní teologické komise, které jsem všechny, většinou zcela bez nároku na honorář, překládal.

Identita a modlitba
Být si vědom své identity rozhodně neznamená pohrdat jinými a nevážit si toho pozitivního, co v jejich náboženství existuje. To ale neznamená, že bych nad vším, co se v oněch náboženstvích nachází, musel jásat a velebit to.

Častým mediálním faulem je, že člověk, který si hájí vlastní identitu, je ihned vydáván za někoho nenávistného, za fašistu, nepřítele. Není to tak trochu totalitní? Není to tak trochu návrat k Rudému právu z dob komunismu?

Otevřenost jistě ano, ale také sebeúcta a jasné vědomí vlastní důstojnosti. Kdo ztratí tu vlastní, jen těžko může popřát ve své mysli důstojnost někomu jinému. Bez zdravé lásky k sobě není zdravé lásky k druhým a obráceně.

Zdvořilostní návštěva, dialog, projevování úcty, to vše ano, ale papežové se s muslimy, pokud je mi známo, nikdy společně nemodlili. Mám za to, že sami muslimové by o to ani nestáli, protože dobře vědí, že to není tak docela snadno možné. V Assisi 1987 byl dialog, projevování úcty, ale představitelé jednotlivých náboženství se modlili odděleně, byť s obdobným úmyslem. To je možné a zdravé.

Je zajímavé, že na Blízkém východě nikoho ani nenapadne o společné modlitbě hovořit. Pořád si lámeme hlavu s tím, jestli jsme dost zdvořilí k muslimům, a není to tak docela špatně, nicméně řekne někdo otevřeně, jak pohlížejí průměrní muslimové na nás? Obávám se, že řadový muslim by společnou modlitbu s námi vnímal jako něco nepřijatelného, pokud bychom ovšem mi sami implicitně nevystupovali spíš jako (anonymní) muslimové než jako skuteční křesťané.

Toleranci nelze vyžadovat jen od křesťanů. Stejná vstřícnost musí přijít i ze strany muslimů. Foto ivarfjeld.com

A právě v tom je jádro problému. Budeme-li se tvářit, jako kdyby Kristus vůbec nebyl, jako kdybychom nebyli pokřtěni ve jméno Trojice, pak je to skutečně na pováženou. Takto vytvářená „jednota“ nemůže být pravdivá. Nejde pak spíše o demolici křesťanství? Nyní k další interpretaci, která podle mne není zcela korektní:

„»Podle zlatého pravidla platí, že co sám druhým neposkytuji, nemám právo od nich požadovat. Naše tolerance budiž rozumným projevováním síly ducha, nikoli výrazem naivní hlouposti a nezodpovědnosti.«

Pokud správně rozumím smyslu těchto vět, domnívá se Pospíšil, že muslimové jako celek mají být činěni odpovědnými za to, co se děje křesťanům v některých muslimských zemích, a má jim být odepřeno to, co (podle Pospíšila) odpírají druhým. Tedy například, muslimové žijící v Evropě podle této logiky nemají právo požadovat stavbu mešit. Nezáleží na tom, pocházejí-li ze Saúdské Arábie či z těch muslimských zemí, kde křesťanské kostely existují a dokonce se i staví.


Křesťan by měl vědět, že zlaté pravidlo se objevuje nejen ve Starém, ale i v Novém zákoně! Jeho obdoby najdeme ve všech kulturách světa a také v mnoha posvátných textech různých náboženství. Dodržování tohoto principu by mělo být jakýmsi univerzálním zákonem. Neplatí, že v celém islámském světě nesmějí existovat křesťanské kostely, a proto mešity mohou pochopitelně existovat i v Evropě.

Mimochodem, když byla v Římě otevřena velká mešita, Jan Pavel II. měl ve Vatikánu proslov, v němž se odvolával právě na zmíněné zlaté pravidlo a volal po stejné toleranci i ze strany muslimů vůči křesťanům. Cílem není někomu zakazovat stavbu mešit, nýbrž usilovat o náboženskou svobodu křesťanů v zemích, kde ji nemají.

Někteří „křesťané“ v Evropě mi připadají podivní. Halasně bojují za práva muslimů u nás, ale zároveň neztratí ani slovo ve prospěch diskriminovaných křesťanů v jiných zemích světa. Snaží se chápat muslimy, ale záměrně zlovolně komolí myšlenky svých vlastních bratří a sester ve víře. Není zde křiklavý protimluv? Připadá Vám to tak úplně v pořádku? Jak mohu chápat a milovat vzdáleného muslima, když odmítám chápat a milovat svého spolubratra ve víře?

Co nechceš, aby ti jiní činili...
Náboženská svoboda ano, ale všude. Budu-li žít v muslimské zemi, budu pochopitelně respektovat tamní řád, kupříkladu pořádek pracovních a volných dnů. Proč se přistěhovalí muslimové v některých zemích Evropy odmítají včlenit do normálního běhu společnosti?

Ruku na srdce, pokud tyto problémy necháme stranou, pak se jich chopí skuteční extrémisté, parazitující na bezradnosti obyčejných lidí, kteří to vše musejí dennodenně zakoušet na vlastní kůži. Odpovědnost je skutečně velká. Extrémní pravici nevytěsníme polopravdami, ba právě naopak. Konfrontace s realitou je nemilosrdná.

Pokud by autor článku, na nějž reaguji, znal můj životní příběh, asi by snadno zjistil, že jsem vždy nejen usiloval o náboženskou svobodu, ale také za to snášel pronásledování a diskriminaci. Bylo by naprosto nesmyslné, kdybych náboženskou svobodu někomu nyní chtěl upírat. Já ale nemíním zase upadnout do nějaké formy nesvobody, a proto se ozývám.

To, co vyžaduji pro sebe, chci přát i druhým. Nechci však, aby bylo odpíráno mým bratřím to, co já sám poskytují druhým. Nesmyslně ustupovat a nic za to nepožadovat by bylo licoměrné. Ano, nechť se stavějí mešity v Evropě, ale proč bychom za to neměli právo požadovat náboženskou svobodu pro naše bratry a sestry v Kristu. Mlčet k tomuhle považuji za zbabělost.

V posledních dnech mne opravdu potěšila zpráva o protiteroristické koalici mnoha muslimských států. Celý svět teď ví, že nejde o střet křesťanů a muslimů, ale o boj slušných „(ne)spojenců“, i když v některých případech bych hovořil o slušnosti pouze hodně relativní, proti zločincům.

Válka je zlo vždy, jenomže v dějinách se naskýtají situace, kdy je naprosto nevyhnutelná. V dané souvislosti by mohlo být poučné připomenout, že jistý premiér Velké Británie se kdysi holedbal coby velký mírotvůrce, když obětoval Československo. Ve skutečnosti ale zavinil to, že válečné hrůzy trvaly o řadu let déle, než bylo nutné, a že zahynulo o miliony nevinných lidí více, než bylo nutné.

A co si myslíte vy? Diskuse (15 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 22.Prosince 2015, 14:29:6

Toleranci nelze vyžadovat jen od křesťanů - ale vždycky je možno být (lepším) příkladem. A to i tehdy (a právě tehdy), když protistrana je se svým vlastním plněním ještě pozadu.

Václav Pospíšil - Záhoří

Středa, 23.Prosince 2015, 08:18:6

Poslání jednotlivců je vysoké, a ne každý dokáže je naplnit. Nastavit druhou tvář, dát život za druhé, ...
Jiné je poslání vlády, která má dbát na spravedlnost a bezpečnost i těch slabých. Proto podle apoštola Pavla má meč, podle Chelčického musí stavět ploty, aby se národy a lidé neservali navzájem. Nežijeme ještě ve všeobecném nebeském království, kde lev bude žrát slámu vedle beránka.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Zaté pravidlo a "zub za zub" Středa, 23.Prosince 2015, 09:43:54

Myslím si, pan profesor Pospíšil Zlaté pravidlo nepochopil správně.

"Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi; v tom je celý Zákon, i Proroci." Mt 7,12.

Ježíš to říká svým lidem, ne druhým lidem, po kterých něco chce, třeba Římanům.
.

Zlaté pravidlo neznamená: "když se budete k lidem chovat dobře, budou se oni dobře chovat k vám" ani "chovejte se k druhým lidem, tak jak se oni chovají k vám". To první není vždy pravda, to druhé je jiná zásada, "zub za zub, oko za oko".


Když pan profesor aplikuje Zlaté pravidlo na muslimy, ke kterým se nepočítá, tak vlastně zaměňuje Zlaté pravidlo za zásadu "zub za zub, oko za oko". Vyzývá muslimy, aby se ke křesťanům chovali tak, jak křesťané chtějí, aby se k nim muslimové chovali. Pak budou mít nárok na to, aby se k nim křesťané chovali slušně.


Proměňuje výzvu k vlastnímu etickému jednání v klacek na druhé lidi.

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 23.Prosince 2015, 12:12:58

Je pravda, že některé věci jsou těžko k pochopení.

Před pár dny vysílala ČT2 dokument "Blízký soumrak" o osudech křesťanů z Mosulu a přilehlých křesťanských měst, kteří skončili bez peněz, bez dokladů, bez možnosti pracovat, obtočení ostnatým drátem v iráckém Kurdistánu, "v díře mezi dvěma mešitami".
Jejich situace je skutečně zoufalá a bezvýchodná. Jsou v pasti.
Při životěě je udržují pouze slábnoucí dary křesťanských charit z celého světa, což je jistě v jistém smyslu potěšující, ale oni nutně potřebují pryč odtamtud.
((( pro představu současná měsiční dávka pro osmičlennou rodinu je 5kg rýže, 5l mléka, 3kg mouky a trochu cukru a konzerv)))
Vrátit už se není kam, atmosféra mírového soužití s muslimy zničená a neobnovitelná.

Bylo smutné poslouchat, jak je křesťanské církve odkazují na své domovské státy a ty státy je odmítají ze zcela absurdních důvodů příjmout -- a je jedno, jestli se obracejí na Kanadu, Německo nebo Španělsko...

Podle mě bylo chybou, že Evropa, která má křesťanství ve svých kořenech, nezačala s pomocí těmto lidem.
Lidskoprávní běsnění Uhla a dalších* způsobilo, že teď mají lidé pocit, že muslimové utíkají sami před sebou a my jim ještě podkuřujeme, a na ty nejpotřebnější, kteří zůstali úplně opuštěni a hrozí jim zánik, zvysoka sereme....

"Vy jim dávate kostely a nás tady necháte umřít," pravil bývalý podnikatel z Mosulu.

Martin Profant - Praha 7

Smutné čtení Středa, 23.Prosince 2015, 12:23:52

Není mi nic po tom, s kým se kdo modlí či nemodlí. Ani s kým se modlit chce nebo nechce. Ale mám o křesťanství jeden ateistický předsudek: Jsem přesvědčen, že je to náboženství dost vnitřně bohaté a zralé, aby si svoji identitu nemuseli jeho věřící upevňovat arogancí vůči těm, kdo věří jinak.

A z tohoto pohledu je to smutné čtení, když vzdělaný muž směšuje slova o náboženské svobodě pro všechny s otázkou "Proč se přistěhovalí muslimové v některých zemích Evropy odmítají včlenit do normálního běhu společnosti?". On, říká, by na rozdíl od nich ctil v muslimské zem dny pracovní a dny volna. Opravdu, v rozporu s biblí? A znamená to, že židé se svoji sobotou jsou permanentní rušitelé dobrého náboženského soužití?

"Já ale nemíním zase upadnout do nějaké formy nesvobody, a proto se ozývám." -- věta, která navozuje představu, že ho chce někdo, nejspíše muslimští přistěhovalci, o tuto svobodu připravit. Není to ovšem přímo podněcování k nenávisti, jen bych od profesora University Karlovy čekal, že jeho slova budou uvážlivá a prozíravá.

Smutné čtení z péra možná dobrého věřícího, ale hodně úzkoprsého člověka.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pane Morbicere Středa, 23.Prosince 2015, 13:19:0

ad

"atmosféra mírového soužití s muslimy zničená a neobnovitelná"

Pokud nazýváte teroristickou organizaci Daesh neboli IS "muslimy", hrajete přesně kartami, které tito zločinci rozdali.

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 23.Prosince 2015, 13:34:41

To nejsou moje slova pane Kolaříku -- v tomto duchu mluvili ti lidé.
Mluvili anglicky a neříkali Daesh, ale "muslims".
Ostatně kurdští muslimové je sice zachránili před jistou smrtí, nicméně je zavřeli do dobytčáku a zahodili klíč.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Válečné zkušenosti jsou různé Středa, 23.Prosince 2015, 14:24:29

Zde např. zkušenost křesťanů s muslimy v Keni:

http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/pri-utoku-v-keni-se-muslimove-odmitli-oddelit-od-krestanu-za/r~033f5eeaa88f11e58dc0002590604f2e/

Martin Profant - Praha 7

Alešovi Morbicerovi Středa, 23.Prosince 2015, 14:50:34

Ano a fundamentalisté z Biblického pásu o sobě zase mluví jako o křesťanech, neříkající si "radikální protestantská sekta". A myslím, že by se přesto každý příčetný katolík i protestant u nás ohradil, kdybych tvrdil, že křesťané chtějí zakázat, aby se středoškolská biologie učila v souladu s evoluční teorií.
Víte, oni občas mluví, ba dokonce i zpívají, takoví aktivní mladí lidé o " bílé či árijské rase" a volají po bílých Čechách (kupodivu i na Moravě a ve Slezsku); dost mě to jako Čecha a člověka bledé pleti uráží, ze mě spolu zahrnují do jednoho pytle. Proto bych nerad dělal totéž muslimům nebo křesťanům.

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 23.Prosince 2015, 15:10:10

Ano pane Profante, svět je divné místo a lidé jsou nespravedliví.

Jen jsem chtěl říct, že to, že odmítáme pomoc blízkovýchodním křesťanům, kteří jsou vražděni, vyháněni a koncentrováni do bezvýchodných podmínek, a to pod debilní záminkou, že někomu nemůžeme pomoci, protože nemůžeme pomáhat jen z důvodu, že to jsou křesťané, protože prostě NESMÍME rozlišovat, jak to tady v plné nahotě před časem představil pan Uhl............... nás zničí.

Martin Profant - Praha 7

Alešovi Morbicerovi Středa, 23.Prosince 2015, 15:28:52

Myslím, že Petr Uhl mluvil o něčem jiném. Z části s ním souhlasím:
Jako občanovi sekulárního státu by mi bylo proti srsti, kdyby se ti postižení válkou rozlišovali podle náboženství, a nikoliv podle potřebnosti (tuším, že něco podobného se vážně projednávalo na Slovensku).

Oproti Petrovi Uhlovi jako ateista vítám, že ta či ona česká obec věřících chce pomoci -- dobrovolně a z ze svých prostředků, popř. prostředků svých farníků -- lidem, které považuje za souvěrce a nepoměřuji tento akt dobré vůle tím, zda to, že tuto pomoc omezuje vyznáním je v souladu či nesouladu s pojetím lásky a bližního odpovídajícím vyznání příslušné obce.
A jsou-li mému srdci bližší ti, kdo nekladou konfesijní podmínku pomoci, je to moje soukromá věc a nic to nesnižuje na mém respektu k těm, kdo pomáhají po svém.

Myslím, že nedostatečná pomoc uprchlíkům z té reportáže, také jsem ji viděl, opravdu nevyplývá z postoje Petra Uhla.

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 23.Prosince 2015, 16:03:9

Ale vždyť muslimům poskytujeme pomoc právě proto, že to jsou (umírnění) muslimové, kteří prchají před muslimsko-muslimskou válkou!

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

To jako kdo poskytuje pomoc? Středa, 23.Prosince 2015, 16:56:46

Doufám, že nechcete říci "Evropa", pane Morbicere. Pomáhají jenom jednotlivé státy (některé), žádná Evropa.

My v Německu např. poskytujeme pomoc každému, kdo přijde. A ČR? No, změníme raději téma, že ...

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 23.Prosince 2015, 17:34:24

Máte pravdu.
V ČR to bylo ze začátku dost zlé, ale myslím, že teď už se podmínky zlepšily. Jsme Češi, vždycky to nakonec jakž takž důstojně skoulíme.
"Potíž" samozřejmě je, že tady skoro žádní uprchlíci nejsou.
Nechtějí k nám.
ožná k tomu přispívá místní atmosféra, ale hlavní důvod bych hledal v tom, že jsme ve srovnání s Německem chudí, malí a mluví se tu divnou řečí.
V tom se zas tak nelišíme od jiných středoevropských zemí, které byly kdysi v sovětském bloku.
Třeba Estonsko má v Itálii svého komisaře pro uprchlíky, který jim svou zem nabízí, aby Estonci dostáli počtu přerozdělených uprchlíků, který na ně připadá.......................... jenže za celou dobu do Estonska ještě nikdo nechtěl. NIKDO.

Nu což.
Mohli jsme brát pronásledované křesťany a umírněné muslimy a .......
Místo toho někdo nebere nikoho a Německo všechny, kteří příjdou.
Co z toho bude se uvidí.

Mimochodem, mám v Mnichově kamarádku, se kterou si občas telefonuji, a ta mě před pár dny překvapila sdělením, že se stěhuje do Švýcarska (s německým pasem no problema).
Na otázku proč prohlásila, že je v Mnichově "černo", že jsou (oni) "všude", že jsou "ofouklí a drzí" a že se bojí.
Docela mě to překvapilo...

Ivo Horák - Praha 3

Dvě přání ve vánočním čase Čtvrtek, 24.Prosince 2015, 10:04:44

Myslím, že v následující době můžeme být svědky vzestupu zájmu o křesťanství. Aspoň v některých společenských prostředích a specifickým způsobem. Nebylo by tomu tak poprvé a mně by to nebylo proti mysli. Jen bych byl nerad, aby se mezi zdroji objevil pocit ohrožení muslimy a snaha zařadit se, aby nehrálo roli zbohatnutí církví, více netolerance, rigidity a marketingu, a konečně, aby nešlo ani o výraz rezignace na možnost hlubších sociálních proměn.

Přeji všem, účastníkům diskusí i autorům a čtenářům DR pěkné a klidné vánoce.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.