S požadavkem na udržení nebo rozšíření práva na svobodu slova hovoří někteří aktivisté i o svobodě urážet. Často, byť ne výlučně, se to týká satiry a karikatur, i další typy umění však s podobným požadavkem pracují. Zastánci tohoto „práva na urážení“ se ohánějí tím, že bez jeho uznání dojde k potlačení svobody slova. Nikdo zároveň podle nich nemá právo nebýt uražen. Jaké důsledky by ale mělo uplatnění takového práva?

Ve Velké Británii razí absolutní svobodu slova například webový deník spiked-online.com, jehož šéfredaktorem je Brendan O’Neill. Ten už si několikrát posteskl nad tím, že na britských vysokých školách dochází mezi studenty k čím dál odmítavějšímu postoji vůči svobodě slova — na Oxfordské univerzitě byla například zrušena disputace o potratech, které se měl mimo jiné zúčastnit i sám O’Neill. Důvod? Mezi diskutujícími byli samí muži, proti čemuž studenti uspořádali protesty.

Spiked také pravidelně zveřejňuje žebříček vysokých škol z hlediska svobody projevu. Není bez zajímavosti, že moje alma mater, University College, měla naposledy jedno z nejhorších hodnocení, a to především kvůli zákazu sexismu a rasismu na kampusu.