Smetou karikatury Boha z trůnu?

Po prvním zděšení z útoku v Charlie Hebdo se ozývá, že karikovat islámská a jiná náboženská témata je nepřípustné. Náboženství s autoritářským, vševládným Bohem a slepě poslušným člověkem si ale zaslouží kritiku, včetně satiry a karikatur.

Ostampach

Ivan Štampach

12.01.2015 09:07

Související

Časopis Charlie Hebdo podle bývalého šéfredaktora Stéphane Charbonniera reflektuje všechny části levicového spektra. Kritizuje všechny projevy rasismu a extrémní pravice. Pokud jde o náboženství, týkají se jeho satirické šlehy judaismu, křesťanství i islámu.

Je pozoruhodné, že islamistický útok nesměřoval proti fašistoidním antiislamistům, kteří dovedně pracují s pravdivými informacemi o islámu, ale zasazují je do rámce konzervativní obrany „tradičních evropských hodnot“. Jejich antiislamismus má podobné rysy jako starší antijudaismus. Je to další z podob antisemitismu.

Mísí se u nich odpor k náboženství, k etniku (arabskému a dalším spojeným s islámem) a domnělé rase. Semitský svět myšlenek a představ dobře dokládají tradiční prameny, hebrejská Bible (křesťanský Starý zákon) a Korán. Je to svět, který autoritativní, konzervativní nacionalisty dráždí.

Bojovníci radikálního islamismu se s antiislamisty střetávají, ale i shodují. Jedni i druzí dávají přednost sváru civilizací a zásadně odmítají dialog. Mají řadu společných nepřátel: sekulární kulturu, alternativní spiritualitu, nesezdané dvojice, zejména ty, které žijí ve stejnopohlavním partnerství, jiné tradice (mj. hinduismus, buddhismus, taoismus).

Levicový a liberální časopis (s připomínkou, že sociální spravedlnost uskutečňuje liberální hodnoty) je permanentním terčem slovních útoků a v tomto posledním případě na něj dopadl útok ozbrojený.

Islamologové a arabisté volají po rozlišování. Jan Čuřík, absolvent blízkovýchodních studií na Karlově univerzitě a politologických studií v Paříži se odborně zaměřuje na analýzu politického a kulturního kontextu ekonomických operací v Turecku a na Blízkém východě a při různých příležitostech upozorňuje na sekulární, zejména politickou, motivaci radikálů a na jejich chabou znalost islámu.

Po prvním zděšení z hromadné vraždy se ozývá, že karikovat islámská (a jiná náboženská) témata je nepřípustné. Chalíd Albaih

Bronislav Ostřanský, islamolog z Orientálního ústavu Akademie věd ČR zdůrazňuje, že nelze paušalizovat. Připisuje se mu výrok: Neexistuje jeden islám. Mluví o tom, že tzv. Islámský stát představuje extrém mezi extremisty a islámské autority se od něj distancují a že významné islámské autority, např. šejch prestižní káhirské islámské univerzity Al Azhar, je striktně z hlediska islámu odmítají.

Někteří naši současníci mají špatné svědomí z islamofobie většiny českého obyvatelstva a z radikálního antiislamismu nejen proslavených extremistů jako Valentin Kusák, Martin Konvička, Michal Kretschmer a Adam B. Bartoš, ale i směrodatných osobností, jakými jsou prezident Miloš Zeman nebo pražský arcibiskup, předseda České biskupské konference kardinál Dominik Duka nebo činitel liberálního judaismu Benjamin Kuras. Jsou teď na rozpacích.

Nepostřehl jsem, že by někdo normální schvaloval nebo omlouval masakr v redakci, ale někteří vyslovují pochopení. Naznačují, že si redaktoři za to mohli tak trochu sami. Že radikální muslimy provokovali a nedbali na varování, že ohrožují své bezpečí. Po prvním zděšení z hromadné vraždy se ozývá, že karikovat islámská (a jiná náboženská) témata je nepřípustné.

Tiskové středisko Svatého stolce se vyslovilo takto: Hluboká úcta k víře, posvátným textům, významným postavám a symbolům různých náboženství je zásadním předpokladem pokojného soužití mezi národy. Satirický týdeník Charlie Hebdo neospravedlnitelně a necitlivě provokuje a uráží muslimské věřící. Jde o přilévání oleje do ohně.‬‬‬

Lze ocenit to, že se Svatý stolec zastal muslimů, ale je otřesné ve dnech bezprostředně po brutálním útoku publikovat zrovna toto. To už hraničí s omlouváním zločinu a je to bezohledné vůči zavražděným, poraněným a pozůstalým.

Zachránil to Pietro Parolin, kardinál státní sekretář (šéf římské kurie po papeži). V telegramu pařížskému arcibiskupovi, kardinálovi Andrému Vingt-Trois píše, že se papež v modlitbě spojuje s postiženými a že svěřuje oběti zločinu Božímu milosrdenství.

Římská církev v České republice reaguje slovy dominikána Romualda Štěpána Roba v Magazínu Christnet. Jeho krátký článek shrnuje v názvu svůj obsah takto: Svoboda slova si musí zvykat na náboženskou svobodu a ne naopak. Opakuje, co už bylo mnohokrát řečeno. Kritika náboženství a kritika církve je prý ohrožením náboženské svobody. Označuje ji za mediální násilí.

Jindy se v této souvislosti mluví o rouhání (blasfemii). Robův článek prakticky volá po zvláštním statutu náboženství, po jeho ochraně před kritikou. Dokonce výslovně tvrdí, že státní moc má vytvořit podmínky příznivé rozvoji náboženského života (cituje přitom dokument Dignitatis humanae 2. vatikánského sněmu).


Náboženství s autoritářským, vševládným Bohem a s člověkem, jehož hlavní ctností má být slepá poslušnost, si zaslouží kritiku, včetně satiry a včetně karikatur. Joep Bertrams 

Svobodu náboženského vyznání sotva někdo rozumný odmítne. Je třeba ji hájit i pro nenáboženské názory. Že by však náboženští lidé měli nárok na zvláštní ochranu před kritikou, to se dá těžko odsouhlasit.

Náboženští činitelé ostře útočí někdy na jiná tradiční náboženství, často na alternativní náboženské směry a skoro vždy na názory sekulární. Sobě právo na kritiku odlišného mínění ponechávají, sami by však chtěli být pod státní ochranou.

Stát poskytuje jistou míru ochrany náboženským i nenáboženským postojům. Trestá hanobení přesvědčení stejně jako hanobení rasy, etnika či národa (§ 355 Trestního zákoníku). Je ovšem těžké stanovit, co je oprávněná kritika a co už hanobení. Slovníky nabízejí výklady: očerňování, pomluva, hrubě urážlivý projev směřující k hrubému znevážení. Poukaz na historické nebo současné viny by zřejmě byl hanobením, pokud by byl zjevně nepravdivý. U nás by zřejmě karikatura za hanobení z hlediska práva pokládána nebyla.

Jasnější je ochrana přesvědčení v následujícím § 356, který stíhá podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod mimo jiné kvůli náboženství. Nenáboženské přesvědčení tam zmíněno není, u něj zřejmě podněcovat k nenávisti lze.

Přísněji se trestá, pokud někdo použije hromadné sdělovací prostředky a pokud to činí v rámci činnosti skupiny, organizace nebo sdružení, které hlásá diskriminaci, násilí nebo rasovou, etnickou, třídní, náboženskou nebo jinou nenávist. Náboženskou nenávistí zřejmě podle úmyslu zákonodárce je nenávist vůči náboženství i nenávist z pozice a kvůli náboženství. Závazně by to vysvětlil soud.

Je notoricky známo, že náboženství, zejména náboženství monoteistická, se v různých etapách svých dějin chovala nenávistně a násilně k jinak věřícím a jinam příslušným, k městům klatým (Bible), ke kacířům a čarodějnicím (dějiny křesťanství), k nevěřícím, zejm. k polyteistům (islám). A nejde jen o vady náboženských organizací. Jde i o jejich pojetí Boha jako nejvyšší autority. Nutno říct jasně, i když už jsem tuto metaforu párkrát použil, jde o to, je-li jejich Bůh totalitním kosmickým diktátorem.

Náboženství s autoritářským, vševládným Bohem a s člověkem, jehož hlavní ctností má být slepá poslušnost, si zaslouží kritiku, včetně satiry a včetně karikatur. A nejen zaslouží, potřebuje ji. Potřebuje, aby ho někdo demaskoval. Potřebuje to, protože si pak snad dá pozor, kam je autoritářské pojetí Boha vede. Díky kritice objevuje své lepší stránky.

Karikatury a drsné vtipy mohou smést lidského boha, lidský výtvor, nebeského zákonodárce, soudce a kata, který garantuje povolnost obyčejných lidí velmi pozemské ekonomické a politické moci. S odůvodněním, že je to moc Bohem chtěná. Božské skutečnosti, která nepotřebuje trůny a podobné harampádí, která je spíše Světlem, Dechem, Životem, Smyslem a Nadějí, se žádná satira nedotkne. Spíš pro ni připraví cestu.

A co si myslíte vy? Diskuse (14 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

K výborné úvaze Ivana Štampacha Pondělí, 12.Ledna 2015, 15:53:44

Moudrou a poučnou úvahu o zákonných a morálních hranicích náboženských postojů předložil čtenářům DR religionista Ivan Štampach. V komentáři k ustanovení trestního zákoníku o podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod (§356) ale napsal, že zákon stíhá v tomto ustanovení podněcování k nenávisti a k omezování práv a svobod lidí mimo jiné kvůli náboženství, ale že „nenáboženské přesvědčení tam zmíněno není“, takže dodal, asi s trpkou ironií, že „ u něj zřejmě podněcovat k nenávisti lze“.
Jenže nelze, respektive podněcování k nenávisti nebo k omezování práv a svobod lidí je trestné obecně, nejen kvůli přesvědčení, například náboženskému, politickému apod. Co je pak oprávněná kritika, co satira (karikatura) a co už naopak je trestný útok, ať už hanobení, nebo podněcování, musí odlišit státní zástupce a pak soud, většinou na základě ustálené (a zveřejněné) judikatury. Jen připomenu, že slovní nebo dokonce fyzický útok na někoho – na jednotlivce či na skupinu lidí – pro jeho rasu, příslušnost k etnické skupině, pro jeho národnost, pro jeho politické přesvědčení či vyznání, byl podle francouzského vzoru doplněn, že ona rasa, národnost, přesvědčení či vyznání mohou být jak skutečné, tak i domnělé.
A české obohacení evropského práva asi před dvanácti lety, i v oblasti netrestní, je v tom, že vedle národnosti, přesvědčení a vyznání se nyní všude doplňuje, že trestné či jinak zavrženíhodné jsou útoky nejen kvůli vyznání, ale i kvůli tomu, že útok směřuje vůči osobě, která je (opět skutečně či domněle) bez vyznání. To jsem se pak i já, dodávám bez ironie, začal cítit bezpečněji než v roce 1992. Tehdy se nějací skinheadi chystali zmlátit mého nezletilého syna proto, že jim nechtěl odpovědět na otázku, zda je anarchista nebo žid, když nosí černý klobouk. A nebýt jeho sestry, která se ho zastala, asi by ho i zmlátili. Policejní orgán nám tehdy položil při výslechu otázku, zda jsme židi. Mylně se domníval, že zákon chrání před útoky židy…

Jiri_edy_zajic_detail-men_

Jiří Zajíc - publicista a pedagog, Praha 4

Ano, ale ... Úterý, 13.Ledna 2015, 01:26:3

"Náboženství s autoritářským, vševládným Bohem a s člověkem, jehož hlavní ctností má být slepá poslušnost, si zaslouží kritiku, včetně satiry a včetně karikatur. A nejen zaslouží, potřebuje ji. Potřebuje, aby ho někdo demaskoval. Potřebuje to, protože si pak snad dá pozor, kam je autoritářské pojetí Boha vede. Díky kritice objevuje své lepší stránky."
Jistě, kritika je cenná - zejména, je-li kvalitní.
A žádná poctivá kritika, ale dokonce ani trapné karikatury Bohu neublíží.
Ale určitou formou zesměšňování lze ubližovat lidem, kteří jsou tím napadáni v nejcitlivější sféře své bytosti. To už taková legrace není. A dokonce to není ani ospravedlnitelné svobodou. Protože svoboda druhé trápit není ničím, co by se mělo hájit.
Bohužel tento aspekt je už desítky let v té naší civilizaci docela vesele ignorován. Komunistický režim do dělal záměrně, ale liberální demokracie tím podrývá své základy.

Pro jistotu dodávám, že nic neospravedlňuje vraždění lidí, ani na pařížskou událost nelze použít pravidlo o přiměřené sebeobraně. To, jak jednali vrazi, je právě příklad NEPŘIMĚŘENÉ OBRANY. Proto jsou to VRAZI.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Znojmo

technická... Úterý, 13.Ledna 2015, 06:20:49

Ten článek Štěpána Romualda Roba je z roku 2006.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Chvála panu Zajícovi Úterý, 13.Ledna 2015, 06:44:42

Velice děkuji panu Zajícovi za přesně vystižený pohled na tuto smutnou událost. A jsem moc rád, že tato slova přichází z katolického prostředí. Stejně výstižný článek jako je komentář pana Zajíce napsal Tomáš Halík "Já nejsem Charlie. Ke svobodě patří odpovědnost."

Zde je odkaz: http://www.lidovky.cz/halik-ja-nejsem-charlie-ke-svobode-totiz-patri-zodpovednost-pqy-/nazory.aspx?c=A150112_153452_ln_nazory_hm

S přáním krásného dne, Jiří Vyleťal

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Úterý, 13.Ledna 2015, 12:50:56

To vyjádření papežského stolce, které cituje pan Štampach, není reakcí na nedávné události, je z roku 2012. Nevím o tom, že by týdeník Charlie kritizoval papež František, zejména ne teď.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Ad Jiří Kubička: Úterý, 13.Ledna 2015, 13:42:0

Vyjádření tiskového střediska Svatého stolce bez uvedení data znovu publikoval právě v souvislosti s atentátem na Christnetu Romuald Štěpán Rob. Stanovisko ukazuje, jak se postoje vedení římskokatolicé církve prudce mění. Její nové stanovisko v článku uvádím hned na to. Čtěte další věty. :-)

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Úterý, 13.Ledna 2015, 19:28:33

Ty následující věty jsem četl. Zdálo se mi, že zapšklé rekce vycházejí spíš od českých katolických činitelů, například české redakce radia Vatikán, Halíka atd. můžu se ovšem mýlit. V sekulární sféře je rozdíl mezi komentáři u nás a ve Francii či Německu podobný.

Petrasek Milan - penzista

Komunistický režim a liberální demokracie trápí, Úterý, 13.Ledna 2015, 21:07:8

ale liberální demokracie trápí jinak.
Míníte pane Zajíci .....Komunistický režim do dělal záměrně, ale liberální demokracie tím podrývá své základy..........
Řekl bych spíše...... komunismus podryl základy liberální demokracie utajením všeho co obnáší liberální demokracie. Tím jsou mimo jiné i mnohdy bolestivé požadavky, kladené na suverenitu občana, na jeho schopnost chápat a zacházet s frontální kritikou v sekulárním, pluralitním režimu.
Neschopnost využívání otevřené konkurence odlišných víceméně uznávaných světonázorů ku prospěchu vlastní orientace a společenskému konsensu, je ryzí dědictví uzavřených společností........jsem si na cestách evropou povšiml.

Vy_ohl_d_02

Zdeněk Vyšohlíd - Domažlice

Autor trefil to podstatné. Středa, 14.Ledna 2015, 11:46:55

Myslím, že věcí, o kterou tu běží, není jen podněcování k nenávisti a k omezování práv a svobod. Nejde jen o to, že se nesmí podněcovat vůči osobě s vyznáním, ale ani vůči osobě bez vyznání, jak píše P.Uhl. Nezapomínáme se tak trochu ptát: Kdo jsme my, my tolerantní stoupenci nepodněcování? Vždyť přece nejde o požadavek nepodněcovat vůči nikomu, ani vůči tak či onak věřícím, ani vůči nevěřícím tomu ani onomu, resp. nevěřícím ničemu.
Jsme Evropany, kteří stojí mimo všechny kulturní (tj. také náboženské) tradice? Nebo se k evropské tradici hlásíme, protože cítíme a víme, co nám říká I. Štampach připomenutím „Božské skutečnosti, která … je spíše Světlem, Dechem, Životem, Smyslem a Nadějí“ a které se proto „žádná satira nedotkne“?
Ivan Štampach nabádá, ba podněcuje k hlubšímu zamyšlení – nejen o nás, ale také o nás.

Koho se bat ? Středa, 14.Ledna 2015, 20:35:14

"Ale určitou formou zesměšňování lze ubližovat lidem, kteří jsou tím napadáni v nejcitlivější sféře své bytosti. To už taková legrace není. A dokonce to není ani ospravedlnitelné svobodou. Protože svoboda druhé trápit není ničím, co by se mělo hájit. "

Tak mne napadlo p. Zajic, ze oni ti ublizeni a utrapeni jsou vlastne jen lide, jejichz vira za moc nestoji. Opravdu verici, to vnima v duchu slov p. Stampacha - "Božské skutečnosti, která nepotřebuje trůny a podobné harampádí, která je spíše Světlem, Dechem, Životem, Smyslem a Nadějí, se žádná satira nedotkne." Takze nebojme se vericich, vericim jsou ti satirici ukradeni, bojme se tech pochybujicich.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Poděkování panu Štampachovi Středa, 14.Ledna 2015, 22:40:33

právě jsem si v Událostech ČT poslechl jeho vyjádření. Bylo přesvědčivé, uměřené i rozhodné a radikální. Rád bych ho citoval, ale na svou paměť se nespolehnu.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

O svrhávání bohů z trůnu Čtvrtek, 15.Ledna 2015, 12:02:52

Všichni svržení bohové nemuseli být nutně totalitní kosmičtí diktátoři. Aspoň ne ti literární. Napadá mě příklad Peruna z Havlíčkova Křestu svatého Vladimíra, který si stěžuje na lidi:
„Ten chce zdraví, ta chce děti,
ten nemá co jísti,
ti zas, abych nedovolil
ve fabrikách přísti.
Ten mne prosí, bych mu hlídal
louky a osení,
ten zas chce, abych pomáhal
krávì při telení.
Ten chce zimu, ten chce teplo,
ten zas časy jiné,
jeden chce mít žito drahé
a druhý laciné
Jeden sedlák prosí o dešť,
zasít kousek lenu,
druhý prosí hezké časy,
by měl sucho k senu.“
To všechno po něm lidé chtějí, aby zařídil.
Takový bůh si nakonec nutně musí říct: Dejte mi všichni svatý pokoj a přijďte za mnou, až budete aspoň v něčem jednotní. Jinak bych se kvůli vám udřel.

Jiri_edy_zajic_detail-men_

Jiří Zajíc - publicista a pedagog, Praha 4

Přece jen ještě Pavlu Kuchejdovi Sobota, 31.Ledna 2015, 20:04:33

Napsal jsem:
"Ale určitou formou zesměšňování lze ubližovat lidem, kteří jsou tím napadáni v nejcitlivější sféře své bytosti. To už taková legrace není. A dokonce to není ani ospravedlnitelné svobodou. Protože svoboda druhé trápit není ničím, co by se mělo hájit. "
A Pavel Kuchejda na to:
"Tak mne napadlo p. Zajic, ze oni ti ublizeni a utrapeni jsou vlastne jen lide, jejichz vira za moc nestoji. Opravdu verici, to vnima v duchu slov p. Stampacha - "Božské skutečnosti, která nepotřebuje trůny a podobné harampádí, která je spíše Světlem, Dechem, Životem, Smyslem a Nadějí, se žádná satira nedotkne." Takze nebojme se vericich, vericim jsou ti satirici ukradeni, bojme se tech pochybujicich."

I kdyby to tak bylo, jak tu tvrdí Pavel Kuchejda - totiž že víra těch, kteří jsou určitým typem kritiky svého náboženství zraňováni, je nekvalitní - PŘESTO nic neopravňuje druhé, aby je kvůli tomu trápili. Bezcitnost k trápení druhých je v každém případě zlem. Mohou být jistě situace, kdy nezbývá pro řešení nějaké konfliktní situace určité trápení způsobit (podobně, jako když lékař operuje, aby zachránil aspoň život), ale pak to rozhodně nelze provádět se zdůvodněním postaveným na SVOBODĚ PROJEVU, nýbrž na LÁSCE K BLIŽNÍMU. Takové trápení je oprávněn působit jen ten, kdo současně sám toto trápení druhého vnímá a do určité míry sám prožívá.

Nadutá bezohlednost k určitému typu prožívání a k určitým skupinám lidí, tak charakteristická pro neoliberalismus, je - jak vidno - vlastní i určitému typu levicového sekularismu.

Na závěr ještě připomínám, že trpět zesměšňováním těch, k nimž má věřící hluboký vztah (příkladně Ježíše či jeho matky Marie), může přece i ten, kdo má víru docela pevnou a dobře postavenou.
Normálnímu citlivému člověku přece není jedno, když někdo zesměšňuje jeho otce, matku, sourozence či děti. A normální věřící (aspoň klasických monoteistickch náboženství) má minimálně podobný vztah k některým ústředním bytostem (či personalitám) své víry.
Bylo by na čase, aby to dnešní "neznabohové" (ten termín pěkně používal Vítězslav Gardavský) aspoň respektovali, když už to nejsou schopní pochopit. ;-)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Příliš úzce pojatý problém Neděle, 1.Února 2015, 12:20:52

Připojuji se plně k postoji pana Zajíce, a vyjadřuji mu tímto své uznání za jeho velmi citlivé a vyvážené vyhodnocení celého problému.

Ta zásadní chyba úvodního článku (jakož i převažující části veřejného mínění v dané záležitosti) spočívá v tom, že se celá věc redukuje j e n o m na ten jediný bezprostřední konflikt svoboda slova kontra (fanatické) náboženské přesvědčení. V takto prezentovaném konfliktu se samozřejmě a přirozeně naprostá většina naší liberálně-demokratické civilizace postaví za onu "svobodu slova".

Jenže: nelze odhlédnout od holé skutečnosti, že tato "svoboda slova" byla v daném případě - ale naprosto nejen v něm! - permanentně z n e u ž í v á n a. Zneužívána k laciným, přízemním, primitivním výpadům, výšklebkům, k lacinému, urážlivému posměchu. Takto praktikovaná "svoboda slova", ve skutečnosti je, jak velice trefně uvádí pan Zajíc, projevem n e o liberalismu, v jeho nejhrubší podobě.
A přihlásit se k takovéto svobodě slova a bezpodmínečně ji obhajovat, to neznamená nakonec nic jiného, nežli stavět se na obranu takto přízemního, primitivního, obhroublého neoliberalismu.

Sám jsem v jiné diskusi na toto téma citoval klasický výrok Seneky, že "co nezakazuje zákon, to zakazují dobré mravy". Jeden z členů redakce "Charlie Hebdo" se už dříve sám jednoznačně vyjádřil tím, že "mou jedinou hranicí je hranice zákona". To znamená: tato redakce zcela vědomě a záměrně hodila přes palubu všechno, co spadá pod kategorii "dobré mravy"; a jako svou vlastní víru vyhlásila mravy žumpy.

Takže, závěrem je možno konstatovat: ano, příslušníci oné redakce položili své životy za svobodu slova. Ovšem, za svobodu slova mrzce pojatou, jako neomezenou možnost obhrouble dehonestovat a urážet všechno a všechno, jak se nám jenom zlíbí.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.