Obrana Libeňského mostu

Praha řeší, zda zbourat Libeňský most. Z několika hledisek jde přitom o skvost – jiného kubistického mostu v Evropě a možná ani na světě dost možná není.

V době svého vzniku, v roce 1928, byl nejdelším v Praze, spojuje Holešovice s Libní a představuje konstruktivismus s výraznými znaky a prvky pozdního kubismu. Autory díla byli dva zkušení stavitelé – architekt Pavel Janák a inženýr František Mencl. (Janák byl po Jožem Plečnikovi hradním architektem, je autorem rekonstrukce Černínského paláce, znamenitým urbanistou, například založil kolonii funkcionalistických vil v Praze na Babě, a jako teoretik má významný podíl na formování kubismu v architektuře.)

Oba tvůrci už s mosty zkušenosti měli, zhruba o deset let dříve vyprojektovali v Praze most Hlávkův (postaven 1909 až 1912). Libeňským mostem se tak završuje podivuhodně dramatické období vývoje architektury v prvním třicetiletí dvacátého století, které můžeme představit právě na třech pražských mostech přes Vltavu.

Čechův most (nejkratší) vytvořil Jan Koula, architekt ze starší školy, (spolu s Jiřím Soukupem) v letech 1906–1908, a zejména ženy ho hodnotí jako nejkrásnější v Praze. Na důvěryhodně rozkročených dvou kamenných pilířích secesně lehce spočívají tři žebrovité ocelové oblouky, z vnějších stran zdobené řadou světel. Krásné jsou také vysoké pylony se sochami géniů, dokonce i špalíčková dlažba činí most přívětivým.

Zvláště proti olbřímímu Stalinovi na Letenském kopci most oplýval laskavou secesní uvolněností, prodlouženou mírně dekadentním akcentem Pařížské třídy. Takový výhled do buržoasní noblesy se hrubě kamennému Stalinovi nelíbil, a proto v roce 1962 na znamení totálního nesouhlasu se nejprve olešenoval a poté několika dobře bunzírovanými detonacemi odstřelil. Tak je ten most krásný, a znám dámu, která se po něm denně musí projít alespoň třikrát; vždy ji zdravím lehkou úklonou a sejmutím klobouku s pleše.

Oproti němu Hlávkův most, v podstatě ze stejné doby, ale od tvůrce o generaci mladšího, představuje stěžejní stavbu architektonické moderny. Je celobetonový a Janák na něm předvedl, že betonu lze vtisknout dekorativní formu a jemnější architektonické členění; elegantní mostní oblouky rámuje vlnovka, úpatí nad oblouky dekorují reliéfy i medailony s portréty významných osobností Prahy, například mecenáše Hlávky. Přestože zdobnost je střídmá, nese znaky secese i takzvaného národního dekorativismu – posilujícího vlastenectví.

Most sice není líbezný jako Čechův, ale ladný a důvtipný, přestože rozšíření na přelomu padesátých a šedesátých let a další úpravy v souvislosti s magistrálou a výstavbou metra jeho koncepci porušily. Vzhledem k šílenému automobilovému provozu v několika jízdních pruzích je chůze po mostě utrpením, takže chodci, kromě mě, se mu vyhýbají. V lítosti nad jeho nelítostným osudem chodím po něm celé dny, a ačkoli mi vítr bere klobouk, stále recituji verše Ivana Wernische o mecenáši Hlávkovi.

Libeňský most byl v době svého vzniku, v roce 1928, nejdelším v Praze, spojuje Holešovice s Libní a představuje konstruktivismus s výraznými znaky a prvky pozdního kubismu. Autory díla byli dva zkušení stavitelé – architekt Pavel Janák a inženýr František Mencl. Foto praha.eu

Oproti Hlávkovu mostu je most libeňský naprosto brutální! Na něm není líbivého naprosto nic! Pouze Masarykovu stáří přičítám fakt, když stříhaje při jeho otevření ve výroční den republiky s primátory Dietrichem, Baxou a Vackem pásku nekázal most zase rozebrat. Tak je to dílo brutální, vymykající se posavadní mostní estetice.

Nikoli. Masaryk onoho 29. října 1928 svým pronikavým, mírně štiplavým pohledem okamžitě odhalil, že Janák své dílo geniálně oprostil od oku lahodící zdobnosti, aby jeho robustní kubismus souzněl s povahou celého vltavského řečiště, jako kontrapunkt k libeňské a v dáli i bulovčí skále, jako hranaté opozitum ke kouli libeňského plynojemu, jako zdůraznění industriální proměny periferie monumentální stavbou, která svou strohostí posiluje na severní straně sílu nevzdávající se přírody, do níž most jako by byl i branou.

Zde se Janák projevil jako geniální urbanista, jenž most estetiky pohnuté ke škaredu vetknul do širších krajino a městotvorných souvislostí, jako by pouhou, do oblouků klenutou, temně buližníkovou skalou byl. Janák pracoval s přírodními motivy, takže součástí výstavby mostu bylo i osázení vltavských břehů (včetně Libeňského ostrova) topoly a olšemi, jež nyní smutně dožívají. (Podobně výraznou urbanistickou roli má jen Negreliho viadukt.)

Jak Masaryk tupými nůžkami žižlal pásku, mimochodem řekl: „Děkuji vám, pane Janáku, za to, že jste most opatřil dvěma chodníky šíře dvakrát tři sta dvacet pět centimetrů, děkuji vám i za vozovku dostatečně širokou, plných čtrnáct a půl metru, a těším se, že po tomto mostě co budu moci a kdy budu moci, rád choditi budu.“ Masaryk, jak známo, nikdy neměl od slov k činům daleko, proto hned po pásky stříhání přešel most sem a tam sedmkrát, čímž ušel dohromady neuvěřitelných dvě celé a třicet jedna setiny kilometru. Pak vsedl na koně a odjel do Lán.

A od té doby se po Libeňském mostě hojně chodí, tramvaje po něm jezdí rozvážně, automobilový provoz je snesitelný a výhled je z něho na obě strany krásný. Široké chodníky umožňují bikerům bezpečnou jízdu, o což Janákovi zajisté šlo také.
V úctě k Masarykovu odkazu, v úžasu nad Janákovým dílem a v odporu k plánu z doby Bémovy most takzvanou rekonstrukcí zbourat, jsem na několik dní obydlel jeden z rámových otvorů, jakýchsi sklípkovitých přihrádek, který mi pronajali bezdomovci.

Bedlivým pozorováním jsem přišel na to, na co například Klub Za starou Prahu přišel dávno přede mnou a hned: Most vůbec není zapotřebí rozšiřovat! Provozu naprosto dostačuje. Jeho dopravní kapacitu určuje jak průjezdnost Dělnickou ulicí, která je přibližně stejné šíře jako most, tak omezený prostor na Palmovce, kam přivádět více dopravy je nežádoucí. Oproti starším mostům, například Hlávkovu (šíře 16 m), Libeňský most postavil širší už Janák (21 metrů), takže rozšiřovat jej o dalších pět a půl metru, jak přepokládá „rekonstrukční“ projekt, je zbytečné.

Přesto pražští radní kromě starosty Prahy 7 Jana Čižinského totální (zničující) rekonstrukci Libeňského mostu, snad stiženi Bémovou nákazou, nadále prosazují, ačkoli by měli mít odstrašující zkušenost s mostem Hlávkovým. O osudu Libeňského mostu má být rozhodnuto v těchto dnech. Klub Za starou Prahu zaslal na pražský magistrát petici (1732 podpisů) proti demolici. Podobný postoj zastává také veřejnost odborná, například Česká komora architektů. Proti se staví rovněž architekt a urbanista Pavel Hnilička, jenž navíc říká: „Nemáme dobrý koncertní sál ani pořádnou galerii, nestaví se školy…“

Ačkoli most je vskutku (viditelně) v havarijním stavu, opravitelný je, Janák s Menclem by to dozajista uměli. Pokud si most megalomansky zbouráme, Praha přijde kromě jiného o veliké drama tří mostů prvních třiceti let dvacátého století. Už z tohoto hlediska jde o skvost. Nehledě na to, že jiného kubistického mostu v Evropě – a možná na světě - podle mého ani není.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Všechno zbourat Úterý, 6.Října 2015, 09:54:33

Mezi souvisejícími články schází odkaz na nedávný článek Aleny Zemančíkové „Pravidla moštárny‟ — stejná jsou zjevně i pravidla Prahy:
http://denikreferendum.cz/clanek/21391-pravidla-mostarny

«Všechno se musí napřed zničit, aby se to pak mohlo znovu založit – taková jsou „pravidla moštárny“. Jsou to pravidla možná ekonomická, s dobrým hospodařením to [ale] nemá nic společného a průvodním jevem je cosi, co vypadá jako apokalypsa.»

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.