Když se potkají dva Vietnamci, jeden druhého se zpravidla zeptá: „Quê bạn ở đầu?“ Kde je tvá rodná vesnice? A ano, sice se ptá, kde je vaše rodiště, správná odpověď však leží v místě narození vašeho otce — vašeho rodu.

Abych tedy odpověděla na otázku, moje „quê“ je v Nam Định. V tichém městě ležícím v severní části Vietnamu při deltě Rudé řeky. Je hlavním městem stejnojmenné provincie a někdejším domovem dávných bohů a vládnoucích dynastií, hrdinů národa a mé rodiny.

Pro oko Evropana by Nam Định mělo zřejmě stejnou poetiku jako každé jiné asijské město. Dnem i nocí neutuchající troubení motorek a cinkání jízdních kol v absurdní míře obtěžkaných zbožím, plastové pytlíky se zlatými rybičkami v pouličních stáncích, štěbetání dětí bezstarostně běhajících po silnicích a nekonečné vyvolávání podomních prodejců s dvoukoláky plnými mušlí, rýžové kaše a čerstvé mučenkové šťávy s limetkou.