Jízdárna ve Světcích, záděra z jiné doby

U windischgrätzské jízdárny ve Světcích člověka nutně napadají otázky nad souvislostmi architektury a životního způsobu a sociálně-politické organizaci doby, v níž vznikala.

Sicha

Jan Šícha

08.08.2015 10:13

Mám rád místa, kde je vidět, co si někdo myslel o sobě a o světě. Místa si čtu, z pozice šťastného bezdomovce, jak říkal Jiří Gruša. Když je člověk šťastným bezdomovcem, vlastní spousty míst, která jsou mu rozprostřenými dílčími domovy. Většina mých míst leží v českém pohraničí, postavili je čeští Němci, kteří se kulturou opouzdřovali v podmínkách, kde se těžko žilo.

Jízdárna ve Světcích u Tachova, se zbytky kláštera a nedostavěným zámkem patří k místům, která jsou dobrá ke čtení. V mé mentální mapě jízdárna patří k pozoruhodným zbytečnostem vypovídajícím o reprezentaci jednoho nafoukaného zpátečníka.

Stavebník jízdárny Alfred Windischgrätz (1787-1862) byl zpátečníkem velmi reprezentativním. Za člověka považoval feudály od barona výše. Jako voják opakovaně zachraňoval Rakousko, v roce 1848 zatlačoval revolucionáře v Praze, Vídni i Budapešti.

Alfred Windischgrätz zachraňoval jako voják Rakousko. Repro DR

Jízdárna ve Světcích je druhá největší v Evropě. Šedesát metrů dlouhá, padesát dva metrů široká, strop ve výšce šestadvaceti metrů. Zámek, který rod stavěl nad jízdárnou, zůstal nedostavěný a dnes je příjemnou ruinou, ze které rostou stromky.

Pseudorománské tvarosloví je inspirováno v minulosti, kdy šlechta byla nezpochybňovaná, konstrukční prvky pocházejí z tehdy bující průmyslové éry. A celek stavěli pro koně, v době, kdy se už jezdilo vlakem. Je to pomník životního stylu, který ve své době byl už neudržitelný, dnes národní kulturní památka; slovo národní je u podobných objektů zvláště vtipné. V osmdesátých letech jízdárna unikla demolici, oprava po revoluci stála 63 milionů.

A teď si tam tak pěkně trčí, nedávno v ní byla barokní opera v rámci Plzně hlavního města evropské kultury. Dvakrát plno, autobusy z nedalekého Německa, místní honorace v hojném počtu. Vozím k jízdárně lidi, aby se podívali, jak tam trčí. Do ruin zámku je vstup zakázán, vstupujeme opatrně.

Je to pomník životního stylu, který ve své době byl už neudržitelný,
dnes národní kulturní památka, slovo národní je u podobných objektů
zvláště vtipné. Foto panoramio.com


Povídáme si o českém zvyku okukovat zámky držené ve stavu, v němž hraběnčina postel vypadá ještě teplá. Komentujeme společně zvláštní český zvyk okukovat interiéry někdejší zrušené třídy. „Tak takto tady žili, a teď je to naše.“ Díváme se do jejich zrcadla a průvodkyně povídá, že se nám splní do roka a do dne přání.

Státní zámek je v českých zemích pozoruhodným pozůstatkem éry vyvlastňování. Na zámcích se zamrazil čas, některé jsou jako při odchodu majitelů po roce 1945, ostatní se tak alespoň pokoušejí tvářit.

Státní zámek je v českých zemích pozoruhodným pozůstatkem éry vyvlastňování. Foto ceskyles.cz

Hlavní vyprávění z doby kolektivní už u zámků nefunguje. Znělo by: „Majitelé vykořisťovali lid a ve válce zradili národ. Byli po právu vyvlastněni a lid se tu teď může volně procházet ve filcových papučích, protože je na svém.“ Papuče zůstaly, zvyk nahlížet také. Část původních majitelů pořád klepe na knihy se zákony a tvrdí, že byli okradeni protiprávně.

Jízdárna ve Světcích je někde na okraji zámeckých příběhů. Může sloužit k dekonstrukci jistoty. Svět, ve kterém žijeme, nám připadá přehledný. Dokud nenarazíme na něco, co z přehlednosti trčí.

A teď si tam tak pěkně trčí. Foto jizdarna-svetce.cz

A jízdárna trčí a trčí, může bourat i další pocity jistot. Co to bylo za lidi, kteří si takový dům objednali? Co to bylo za lidi, kteří dům realizovali? Jak se v té době žilo těm, kdo táhli průmyslovou éru? Jak zapojit takovou stavbu, národní kulturní památku, do našeho společenského provozu?

A co jsme zač my, podle toho, co stavíme, jak se pohybujeme? Optika šťastného bezdomovce umožňuje nehledat místa, která člověku splní předem danou představu o harmonickém prostředí, komunitním životě, kráse a podobně. Hledám, kde to drhne, a pak se ptám proč. Budova jízdárny, co ji stavěl modrokrevný nadutec, drhne dobře, ruší jistoty, otevírá souvislosti. Dobrý barák pro šťastné bezdomovce.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.