Tento víkend se po dvou letech konal druhý Kongres žen, tentokrát na téma „Ženy a média“. Kongres žen organizuje stejnojmenné občanské sdružení a jedná se snad o první takto velkou akci pro veřejnost zaměřenou na práva žen.

Program kongresu se odehrával v prostorách pražského vinohradského Národního domu. Na přilehlém náměstí Míru běžel po celý den doprovodný festival Hlasy žen s hudbou a občerstvením z různých koutů světa.

Pro ty, kdo se nemohli účastnit osobně, se zároveň program z hlavního sálu vysílal online, postřehy účastnic a účastníků bylo možné během dne sledovat na sociálních sítích pod (bohužel nesjednoceným) hashtagem #kongreszen a #kongreszen2015.

Na organizaci a obsahu programu se podílely všechny významnější feministické a genderistické organizace jako je například Česká ženská lobby, Fórum 50 %, NCK — ženy a věda, Nesehnutí a mnohé další.

Přípravnému týmu se podařilo pro kongres získat řadu významných osobností a tím kongresu zajistit i relativně velký zájem — dorazilo něco přes tisícovku účastnic a účastníků.

Nemohu srovnávat s prvním ročníkem (2013), kterého jsem se neúčastnila. I proto, že jsem se účastnila poprvé, byla jsem na kongres velmi zvědavá. A snad i kvůli přítomným organizacím, které jsou mi sympatické, jsem od něj měla velká očekávání. Ne všechna se bohužel naplnila.

…nejen pro ženy

Organizátorkám se povedlo pro akci získat známější tváře, jako např. Danielu Drtinovou z DVTV, se kterou natočili tento povedený reklamní spot s heslem „Feminismus není nadávka!“.

Akce se těšila propagaci především přes sociální sítě. Přestože bylo podtitulem kongresu heslo „nejen pro ženy“, účast mužů byla minimální. Otázkou je, nakolik za to může PR kongresu a nakolik je to odrazem skutečného nezájmu mužů o tuto tématiku.

Co naopak oceňuji, byl vstup zdarma a hlídání dětí, čímž akce o rovnosti usnadnila přístup i těm, kteří jsou znevýhodnění.

Tématem letošního kongresu byly ženy a média. Téma však bylo zúženo do jedné perspektivy, a to hlavně na ženy ve vedení. Ženy ve vedení médií jsou důležitou agendou, protože ta může nejvíc působit na obsah a kvalitu médií, dostat do mainstreamu i menšinová tzv. „ženská“ témata. Touto redukcí se nicméně ztrácí jiná, neméně podstatná hlediska.

Například větší důraz na další témata jako je objektivizace žen v médiích, konstruování genderových rolí, tématika LGBT, rasismu a podobně. Přesahová témata na kongresu zastupovala snad jen diskuze Obraz romských žen v médiích, neheterosexuálním ženám, trans ženám, či osobám jiných genderů se, pokud vím, nevěnoval žádný program.

Na ženy se dívám rád

Několikrát se mluvilo také o tom, jak vybírat hosty a experty do médií. Že je důležité nezvat stále ty stejné tváře, že je důležité nezvat jen muže, když máme tolik žen — odbornic. Také byl zmíněn jeden častý nešvar médií: pozvat si do diskuze feministku a šovinistu a považovat to za vyváženost.

Bohužel ani výběr hostů kongresu nedopadl stoprocentně. Z pódia nejednou zazněly stereotypy o mužích a ženách, dokonce popírání faktů o zastoupení žen v médiích pouze vlastní zkušeností.

Mezi panelisty převládal esencialistický přístup, který akcentuje údajně biologické rozdíly mezi pohlavími, místo aby poukazoval na sociální vykonstruovanost tradičních genderových rolí. Termín gender (v zahraničí už všeobecně rozšířený) zazněl snad dvakrát.

Místo toho jsme i z úst moderátorky vyslechli ve stejném významu použitý pojem pohlaví, který už se jinde nepoužívá. Také obsahu uvítacího balíčku jsem se musela trochu hořce smát. Není to ironie, že se na kongresu, kde se kritizují stereotypy a kde se mluví o ageismu, rozdává stereotypní „ženský“ časopis a krém proti stárnutí?