Rasa, kterou se necítila být
Ivana RecmanováPřípad „falešné Afroameričanky“ Rachel Dolezal vyvolává kontroverze. Ukazuje na rozdíl mezi přijetím do privilegovanějšího a méně privilegovaného etnika. Debata o postavení Afroameričanů v USA ani zdaleka neskončila.
S několikadenním zpožděním se i do českých zpráv dostal případ Rachel Dolezal, americké doktorky afroamerických studií a poradkyně pro záležitosti etnických menšin ve městě Spokane ve státě Washington, která se prohlašovala za Afroameričanku, ačkoliv oba její rodiče byli běloši s českými, švédskými a indiánskými kořeny.
Odhalení doktorky Dolezal vyvolalo ve Spojených státech amerických i mimo ně velké pozdvižení a rozpoutalo debatu o rase, „bílých“ privilegiích a motivacích doktorky Dolezal vůbec.
Rachel Dolezal má několik černých adoptivních sourozenců. Na bakalářské studium nastoupila na Belhavenskou univerzitu na jihu Spojených států amerických, což je místo s vysokou koncentrací afroamerické populace.
Snad tam začala její identifikace s afroamerickým etnikem. Po bakalářském studiu získala stipendium pro černé studenty na Howardově univerzitě ve Washingtonu, D. C., kde získala postgraduální vzdělání.
Celých deset let se prohlašovala za Afroameričanku, a nebyl důvod jí nevěřit — některé Afroameričany, kteří nebyli její příbuzní, za své příbuzné vydávala, dokonce jednoho svého adoptivního bratra vydávala za svého syna.
Maskování pokročilo dál — nosila účesy stereotypně spjaté s Afroameričany, barvila si vlasy (její přírodní barva vlasů je blond) a zároveň používala silné samoopalovací krémy. Poté se ozvali její praví rodiče (se kterými nebyla mnoho let v kontaktu) a ukázali její bílou „minulost“, kterou se snažila zakrýt.
Proč vlastně daný případ vyvolal tolik negativních reakcí? První důvod je zřejmý — doktorka Dolezal lhala. Krom toho, že lhala o rodině, berou někteří komentátoři jako podvod i to, že se prohlásila za Afroameričanku, na základě čehož jí bylo uděleno stipendium, které ale mohlo putovat do rukou někoho jiného, kdo je etnickým Afroameričanem od narození.
Další důvody odrážejí nerovnost bílých a černých v USA. Rachel Dolezal, fascinována afroamerickou kulturou, ze sebe spíše udělala její karikaturu, když nosila stereotypní účesy (které ne každý Afroameričan nosí) a snažila se svou pleť udělat tmavší, než ve skutečnosti byla.
K přijetí mezi Afroameričany to stačilo — ale jak podotklo několik afroamerických komentátorů: „Mohu se i já prohlásit za bílého/bílou, abych se vyhnul(a) nespravedlivým policejním zásahům?“ Být černým totiž není spojeno jen s basketbalem a rapem, nýbrž i s policejní brutalitou.
Nadrasová identita
Rachel Dolezal o sobě prohlašovala, že její identita je „nadrasová“, což mělo znamenat, že se necítí být svázána s jednou rasou, tak jako se transgender osoby necítí být svázány s rodem, který jim byl přiřknut po narození. Dokonce se nechala slyšet, že „všichni pocházíme z Afriky“.
Jenomže zatímco se člověk může narodit s nesouladem pohlaví a genderu, jak říkali komentátoři, narodit se s rasovým nesouladem je nesmysl — nikdo nemá v sobě naprogramovanou rasu. Ačkoliv se lidé mezi sebou geneticky liší, rasa jako taková je sociální konstrukt.