Romský Martin Luther King spasitel

Diskusi o romské emancipaci provází vize charismatického vůdce ve stylu Martina Luthera Kinga, který by dokázal založit a vést silné romské hnutí. Tato vize je však spíše mýtem, než reflexí reality.

Přijde nějaký romský Martin Luther King? Ptají se mě občas lidé, kteří o situaci v naší zemi a etnických konfliktech přemýšlejí. Možná by to pomohlo, dodávají někteří váhavě. Na otázku odpovědět neumím, nejsem vědma, ale dobře vím, že situace Romů v České republice je v mnoha ohledech odlišná od situace Afroameričanů v padesátých letech minulého století.

Předně je třeba si uvědomit, že Martin Luther King navazoval na fungující hnutí, kterému se dařilo měnit zákony. Už v roce 1909 založil W.E.B. Du Bois spolu s dalšími Národní asociaci pro podporu barevných lidí, masovou organizaci na podporu a vzdělávání Afroameričanů.

Černošský odborový předák Philip Randolph zorganizoval hnutí, kterému se podařilo dosáhnout zrušení segregace ve válečném průmyslu už v roce 1941 a zrušení segregace v armádě v roce 1948.

Lidskoprávní aktivista Adam Clayton Powell Jr. byl v roce 1941 zvolen do městské rady v New Yorku jako první černoch v politické funkci. V roce 1945 se stal prvním Afroameričanem ve Sněmovně reprezentantů USA.

Předsedkyně Černošské ženské rady Jo Ann Robinson bojovala za práva černochů už před Kingem a byla to ona, kdo inicioval autobusový bojkot v Montgomery.

Kingovi předchůdci a následně i spolupracovníci z politiky, kultury, náboženských obcí či odborů nejsou dnes tak známí jako on, nicméně příběh o tom, že se jednotlivci podařilo zvrátit dějiny, je spíš pohádkou na téma americký sen. 


Úspěch Hnutí za občanská práva byl postaven především na široké spolupráci organizací a jednotlivců z politiky, z odborů, z církví. Důležitou byla i podpora uměleckých celebrit, mezi které patřil například Paul Robeson.

Kromě již existujících a spolupracujících hnutí a organizací byla situace Martina Luthera Kinga ulehčená tím, že stejně jako další organizátoři byl babtistickým kazatelem, což dávalo celému hnutí autoritu i možnost snadné komunikace. Díky církevním strukturám mohli při nedělních kázáních šířit svá poselství. 

Afroameričané měli také silnou vrstvu vzdělanců. Školy byly sice segregované, nicméně například rasistický stát Alabama podporoval černošské studenty stipendii na černošských vysokých školách proto, aby mohli učit v segregovaných základních a středních školách. V čele hnutí byli tedy vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří za sebou měli kromě jasné vize i autoritu danou církevními tradicemi.

Dalším rozdílem, který černošské etno-emancipační hnutí umožnil, byl otevřeně deklarovaný rasismus a segregace především v jižních státech USA. Dopad byl dvojí. Jednak prakticky nebylo možné z černošství vystoupit a stát se bělochem, protože ti by mezi sebe černocha nikdy nevzali, a jednak bylo nad slunce jasné, proti čemu je potřeba protestovat. Nikdo tehdy netvrdil, že si segregaci černí Američané vymýšlejí, a že kdyby se jen trochu snažili, mohli by chodit do školy s bělochy, nebo sedět v autobuse na kterémkoli místě. Segregace byla většinou bílé většiny považována za správnou a v protestním hnutí šlo jen o to, přesvědčit své stoupence, že správná není a že má smysl proti ní bojovat.

Absolutní segregace tedy nedávala možnost černochům odpojit se od komunity, nemohli se odrodit a začít žít mezi bělochy. To nebylo dobré pro ně, ale bylo to dobré pro komunitu, která tak neztrácela své talenty, vůdčí osobnosti a vzdělance. Situace Romů dnes je jiná. I když tomu mnozí čeští rasisté nevěří, žije mezi námi celá řada „neviditelných Romů“, které za Romy jejich okolí nepovažuje. Antropologická odlišnost většiny Romů není taková, aby se nemohli stát etnickými Čechy. Češi jsou navíc zvyklí spojovat si romství se specifickým přízvukem a způsobem chování, které člověk výchovou a vzděláním snadno může ztratit. 

Tito asimilovaní Romové své romství s úspěchem tají a vzhledem k tomu, že romství je otázkou identity, dá se říci, že Romy možná ani nejsou. Pokud si mohou vybrat, jestli jimi bude většina společnosti opovrhovat, nebo budou žít normální život, vyberou si spíš to druhé. Je to dobré pro ně, ale není to dobré pro komunitu. Můžeme jen spekulovat, zda by kulturní aktivisté jako Paul Robeson, Sidney Poitier či Harry Belafonte nebyli raději také „jen“ úspěšnými zpěváky a herci a boj za lidská práva nepřenechali jiným, třeba těm chudým, kteří by černochy zůstali. 

V České republice není žádné hnutí za práva Romů. Romové nemají církev, nebo odpovídající strukturu, která by jim pomohla v šíření myšlenek na rovnoprávnost. Oficiálně tu navíc tu rovnoprávnost vlastně máme, jen v praxi nefunguje. Většina Romů, kteří se asimilují, necítí potřebu nějak se angažovat, opouštějí komunitu. Zdá se to být beznadějné. 

Možná by pro případného romského Kinga bylo dobré se inspirovat tam, kam Martin Luther King už nestihl dojít, protože ho zavraždili. Poté, co se jeho hnutí podařilo změnit segregační zákony, nasměroval své úsilí dál – proti chudobě a sociální nespravedlnosti. V chicagském slumu Lawndale spoluorganizoval pochody a bojkoty placení nájmu – nájmy byly investovány do oprav domů. Připravoval demonstraci ve Washingtonu na podporu přijetí zákona o ekonomické spravedlnosti. Dobře si také uvědomoval, že skutečné rovnoprávnosti se pouhou změnou zákonů nedá dosáhnout, že jde o změnu myšlení. Dnes se v České republice nacházíme spíš tam, kde Martin Luther King skončil. Jako tehdy vede cesta pouze přes budování celospolečenského hnutí.

A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

Martin Profant - Praha 7

A co romský Malcolm X ? Středa, 10.Prosince 2014, 10:01:23

Pochybuji, že by se mohl objevit nový Martin Luther King v dnešních USA. A po Fergusonu je vidět, že by tam pro něj nějaká práce byla. Na konci padesátých a počátkem šedesátých let vítaly USA změnu, Kingovy požadavky se -- pokud jde o tehdejší hegemoniální diskurs v americké společnosti -- do značné míry vlamovaly do otevřených dveří. Tím nechci nijak zlehčovat význam toho, co znamenal, ale byl tu okno příležitostí, které mohl využít. Jistě, já vím, takové okno objevují teprve činy dějinných aktérů, ale dnes nevidím ani jeho obrysy, v České republice jako v USA.

Jinak tři polofaktické poznámky:
a) Nevzdělanost tehdejších Afroameričanů na jihu USA (protože o ten šlo a tam se projevily úspěchy) byla neporovnatelně větší než vzdělanostní handicup českých Romů. Žádná masivní vrstva černošských vzdělanců neexistovala, jednalo se o výjimky mnohem řidší než mezi Romy (tj. těmi, kteří se ke svému romství hlásí). O vysokoškolačkách z třetí generace jako je např. Jana Horvátová nemluvě.
b) Nemůže existovat jednání, které by bylo na prospěch jednotlivci a nebylo ku prospěchu romské komunity (v jednotném čísle) -- protože ona neexistuje ta romská komunita; nehezký pojem, kterým se hážou do jednoho pytle lidé de facto podle ascriptivních charakteristik. Podívejte se na "definici" Roma pro Gabalovu mapu, od rasismu se to liší jen dobrou vůlí.
c) Koncem padesátých let nabízela americká společnost příležitost pro prekérní individuální integraci úspěšných Afroameričanů; samozřejmě jen na severu. Prostě se tehdy mohl černoch odrodit od své "komunity" stejně jako u nás sanskrtizovaný Rom.

Nicméně si myslím, že ještě pár let, po která budou politické strany demonstrovat váhu, kterou romskému problému přikládají tak, jak to dělají představitelé ČSSD (nejde mi o Krupku a těch pár dalších míst, to se může přihodit v každé masové straně,ale o to, že ČSSD jako celek nedokázala na tyto excesy přesvědčivě zareagovat), ještě pár beztrestných spanilých jízd holohlavých hochů -- a mohli bychom tu mít nějakého romského Malcolma X. Nedivil bych se mu.

Tomáš Tožička - Praha

Vzdělanost a integrace Středa, 10.Prosince 2014, 11:26:6

Na rozdíl od Martina Profanta souhlasím s tím, že v USA byla větší vrstva angažovaných vzdělanců. Na jihu bylo přes sto segregovaných vysokých škol. Z nich vycházelo mnoho pastorů a kazatelek, lékařů a lékařek, zdravotních sester, (ty musí mít v USA vyšší vzdělání než u nás), učitelů a učitelek. Ti všichni pracovali přímo v komunitě a měli s ní každodenní vztah. To je diametrální rozdíl.

S integrací na severu to nebylo nijak slavné. Příkladem mohou být historie slavných černochů jako Sidney Poitier, Jesse Owens, Cassius Clay. Všichni slavní, ale ve skutečnosti odstrkovaní. Proniknou mezi "smetánku" do sedmdesátých let bylo pro černochy prakticky nemožné.

Znám městečka na severu USA, která jsou totálně bílá a žádný černoch by tam nedostal povolení se usadit. V jednom takovém, nedaleko Indianopolis však paradoxně bydlí čeští Romové, které všichni, krom jejich českých sousedů, považují za bílé. Jsou docela v balíku, protože pokrývají střechy, což v USA jen tak někdo neumí :-)

Aaaprofil

Saša Uhlová - novinářka, Praha 3

vzdělanost Středa, 10.Prosince 2014, 14:29:53

Při porovnávání situace v USA v padesátých letech a dnes tady vycházím v jednom případě z literatury (z románů i odborných knih) a v tom druhém ze svého pozorování. Srovnání je obtížné i proto, že doba přináší jiné nároky. Funkční negramotnost je dnes - v době informačních technologií - velkým handicapem. Spor asi nerozlouskneme, protože na přesných počtech se neshodneme ani dnes, natož tehdy. Souhlasím jedině s tím, že tu je silná vrstva lidí aspoň s nějakým vzděláním (střední s maturitou i VŠ) a tito lidé se třeba netváří jako Neromové, nicméně tito lidé žijí mimo ghetta své normální životy a nic je moc nenutí se jakkoli angažovat.

Udávat jako příklad vysokoškolačky ve třetí generaci Janu Horváthovou je nepřípadné. Jana je moravská Romka a moravští Romové jsou spíše jednotlivci, nejedná se o početnou skupinu, všichni víme proč. Že mezi nimi byli vzdělanci bylo dáno odlišnými historickými podmínkami.

Žádná romská komunita tu není, to dá rozum, je to ale dáno právě tím, že není těžké opustit loď, byť třeba jen částečně. S tezí o možném Malcolmovi X souhlasím (i když tedy Malcolm X se vztahoval k MLK, ale to je jiná historie) a samozřejmě se toho bojím. Proto si myslím, že by bylo lepší pojmout to jako sociální hnutí, nikoli jako rasové.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Středa, 10.Prosince 2014, 16:06:47

Těch rozdílů je asi ještě víc. Například Afroameričanů v USA je daleko víc než Romů u nás a nejen v absolutních počtech. Kdyby Romové chtěli zaplnit Václavák, museli by tam přijít skoro všichni, v USA by na to stačilo černošské obyvatelstvo Washingtonu nebo Memphisu, kde tvoří Afroameričané většinu obyvatel.

Není u nás rozšířený fenomén "white guilt" - většina Čechů si nemyslí, že by za situaci Romů mohli nebo, že by za ni mohli jejich předkové. V USA je ten pocit viny rozšířený, u nás má pocit dluhu vůči Romům nepočetná morální elita.

Martin Profant - Praha 7

Romská komunita Čtvrtek, 11.Prosince 2014, 00:08:54

Sice na tom tvrzení o neexistenci masivní skupiny černošských vzdělanců v USA na přelomu 50. a 60. let trvám a myslím, že to jde dost přesvědčivě doložit, ale mnohem víc mě zajímá ta "romská komunita" v jednotném čísle.
Umím si ji představit jen ve dvou formách, jako skupinu sjednocenou vyloučením distribuovaným na základě rasistického klíče prostřednictvím dědičné bídy; anebo jako romský národ.
Oboje v jisté míře existuje. Jen si myslím, že tu první formu, sjednocení dědičnou bídou bychom asi neměli považovat za něco, co by se mělo jakkoli konzervovat, natož podporovat. A romský národ vytváří skupina vesměs vzdělaných a aktivních romských nacionalistů (chcete-li "buditelů") a hlásí se k němu spolehlivě něco přes deset tisíc lidí (deklarace při sčítání), pravděpodobně přibližně trojnásobek (to jest ti, kteří tuto identitu přijímají, ale obávají se ji poučeni historií deklarovat). V rámci současné české romské populace výrazná minorita, ale ona takhle vznikla řada evropských národů. Dnes jeden z konkurenčních projektů. A právě pro tento projekt mají páteřní význam ti, co "se třeba netváří jako Neromové, nicméně tito lidé žijí mimo ghetta své normální životy a nic je moc nenutí se jakkoli angažovat." Protože ono už netvářit se jako Nerom je dost odvážné angažmá.
Spolehlivě lze říci, že řečený projekt se zatím nestal dominantní, indikátor je dost jasný. Nebyl schopen vytvořit byť konfliktní reprezentaci Romů.
Děsí mě představa, že bych měl na lidi, kteří se dokázali z kolotoče dědičné bídy (a nejde tu o bídu materiální, ale vzdělanostní a vůbec duchovní) probojovat ven jak na ty "co opouštějí loď". Že bych jim měl uvalit na bedra větší tíhu odpovědnosti za situaci těch, kdo v tom kolotoči zůstali.
Proč? My, kteří jsme měli to štěstí, že jsme nemuseli vydat obrovské usílí na cestu ven a nejsme v prekérní situaci těch nově příchozích -- on "integrovaný Rom" s vysokoškolským titulem zůstane pořád pro velkou část lidí, kteří ho obklopují pořád podezřelý cikán -- můžeme přece pomáhat mnohem snáz a s menším rizikem.
Ne, nepociťujeme v českých zemích "white guilt". Nemáme k tomu pocitu historické viny nijak výrazný důvod, naše historické Romy za nás vyvraždili jiní. A dobře, že nepociťujeme. Vina totiž razantně definuje vyhranění "my" a "oni". Byl bych mnohem raději, kdybychom pociťovali odpovědnost, za pomoc, kterou můžeme poskytnout těm z nás, kteří se bez ni neobejdou.

P.S. Abych se vyhnul nedorozumění. Tvrdím-li, že na tom ty černoši v jižních státech byli v tomhle ohledu ještě hůř, nic to nemění na mém přesvědčení, že stav integrace dětí ze sociálně vyloučeného prostředí (nejen romských) do vzdělávacího procesu je u nás skandální; hluboko pod úrovní, na které by měl být a na které by mohl být.

Luděk Ševčík - OSVČ

Proč by Romové vlastně měli hledat svého Vůdce? Čtvrtek, 11.Prosince 2014, 16:41:22

A jak by měla vypadat pomoc romské komunitě? Ta stávající je zatím jasně absolutně neúspěšná. Všechny ty nákladné projekty zatím k ničemu nevedou.
Pane Profante, vy píšete, že "stav integrace dětí ze sociálně vyloučeného prostředí (nejen romských) do vzdělávacího procesu je u nás skandální; hluboko pod úrovní, na které by měl být a na které by mohl být." Znáte tedy nějaké řešení?
Byl jsem zde označován za kryptofašistu, když jsem propagoval jinou formu pomoci, než jaká se dnes této komunitě dostává. Chtěl jsem na to jít tím způsobem, který by dětem z tohoto prostředí pomohl získat manuální zručnost, logiku, tedy zvýšit tímto způsobem jejich inteligenci. Bezesporu by takováto forma pomoci byla přínosem, neboť dnes je zoufalý nedostatek řemeslníků.
Dále jsem propagoval a to nejen směrem k romské populaci, motivační systém sociálních dávek. Nadáváme na socialismus, na to, že v něm dostával téměř stejnou mzdu každý, ať pracoval, či ne, s tím, že to bylo demotivační a tudíž si to odskákal systém nízkou produktivitou. Je pak ale záhadou, proč takovýto "socialismus" levicoví aktivisté podporují ve vyplácení sociálních dávek? Ano, vím, už jsem byl poučen, že výše takto vyplácených dávek není vysoká /i když zdroj je záhadný, neboť při pernametně nízkém stavu pracovníků ÚP těžko někdo mohl provádět tak rozsáhlé šetření/. Ale kdo chce pomoci, zkouší každou variantu.
Chtěl bych, aby zde už konečně začalo něco fungovat. Aby zde byly výsledky. Zatím mnoho květnatých řečí, ovoce žádné.

Martin Profant - Praha 7

Luďkov Ševčíkovi Pátek, 12.Prosince 2014, 00:39:58

Ano, znám. Není dokonalé, to ostatně žádné lidské zařízení a vyžaduje politickou odvahu. Začíná předškolní výchovou, pokračuje rozvolněným první rokem školy, revizí osnov (rámců) pro první stupeń, celodenní školou a asistujícími pedagogy, hrazenými školními pomůckami a kurzy ... atd.
Nic nového pod sluncem , projekt byl hotový v první polovině minulého desetiletí a dodnes nepotřebuje příliš změn. Tehdy jsme ho spočítali asi na osm miliard,při úspěšnosti odpovídající polovině toho, co ukazovaly pilotní projekty, by se začal po deseti letech zřetelně vyplácet.
Dnes bych přidal určité legislativní změny vynucující spoluodpovědnost rodičů, nerad a s váháním, ale bohužel se snížila schopnost škol řešit určité věci bez podobné opory.

Luděk Ševčík - OSVČ

Děkuji pane Profante. Pátek, 12.Prosince 2014, 07:16:51

Jen nevím, proč nerad připouštíte nutnost těch legislativních změn.Pokud povede k lepšímu životu dětí, není snad třeba omluvy.
Váš plán vypadá přínosně. Pokud by ti pedagogové připravovali své žáky na budoucí život /pomohli jim získat dostatečné vzdělání vedoucí k získání zaměstnání, odpovídajícímu jejich intelektu, včetně manuální dovednosti/ a suplovali tak rodiče, těžko mu něco vytknout.
Správně tušíte nutnost legislativních změn. Neboť pokud rodiče nenutí nic chodit do práce, proč by na ni měli připravovat své děti? Ale tohle by se dalo řešit i motivačními sociálními dávkami. Samozřejmě v kombinaci se zvýšením minimální mzdy a to o dost více, než je současný návrh. Aby chodit do práce tyto lidi lákalo.
Dá se předpokládat, že by se plán nelíbil těm, kdo mají z chudoby byznys. Vyřadil by ze hry ty "tety" z "neziskovek", které, protože nemají často kvalifikaci a většinou smysluplný program, dětem nosí tak leda bonbony, chodí s nimi do ZOO a shání jim dárky na Vánoce, což je pro budoucnost dětí naprosto nepřínosné. Ty by o svůj "nezisk" bojovaly.
Velkým problémem by také bylo přesvědčit sektu "ochránců lidských práv". Ti bojují za status quo svých oveček i když je nad slunce jasné, že jejich služba jim je službou medvědí. Jsou ovšem často v konglomerátu s "neziskovým" sektorem, takže je to kombinovaná "nevědomost". Ale má silnou mediální lobby.
Nechtěl by jste váš plán oprášit a poslat jej ministryni Marksové? Vypadá to, že tato paní ví, kde tlačí hřebík a snaží se jej správně vytáhnout. Jen jestli se jí podaří něco udělat s nefunkčním molochem UP a jestli bude schopna porazit sektu "OLP". Držím ji palce!

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.