Tři roky za schvalování atentátu

Filip Outrata

Bývalému členovi KSČM z Ostravy hrozí tři roky vězení za komentář schvalující atentát na české vojáky v Afghánistánu; čeká žaloba za výzvu k omezování práv a svobod lídra českých islamofobů?

Je správné odsoudit člověka za názor veřejně vyjádřený na sociální síti? Kde přesně vede tenká hranice mezi svobodou projevu a podněcováním k násilí a nenávisti? Měří se v této věci všem stejným metrem?

Poslední týdny přinesly dva příklady, které složitou otázku zajímavě ilustrují. Michal Kesudis, člen (dnes již bývalý) KSČM z Ostravy-Vítkovic, byl za své komentáře z července loňského roku na facebookové stránce České armády obžalován za schvalování sebevražedného atentátu na české vojáky v Afghánistánu a hrozí mu až tříleté vězení. Co přesně napsal?

V jeho komentáři, který byl již ze sítě Facebook smazán, stálo: „Tak jsem někde četl, že se osamocenému afghánskému vlastíkovi na jízdním kole podařilo odvařit naše čtyři žoldáky…

Čeští žoldáci patří s těmi americkými k těm nejzkurvenějším. To, co se jim stalo, si po čertech zasloužili. Dobře jim tak! Smrt našich kluků v Afghánistánu prý nebyla zbytečná. Souhlasím a jsem vděčný všem afghánským odbojářům, že nás těch šmejdů zbavili. Bez nich nám bude líp. Smrt okupantům, čest odbojářům.“

Člověk nemusí být nadšeným příznivcem ozbrojených sil NATO a jejích intervencí, aby se mu zdál způsob, jakým se tu mluví o lidských bytostech a jejich smrti, odporný. Přát někomu smrt je ohavné. Zcela jiná otázka však je, zda takto projevený názor naplňuje skutkovou podstatu schvalování trestného činu a projevení sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka (§ 404 trestního zákoníku), jak Kesudisův komentář zhodnotil žalobce.

Bývalému členovi KSČM z Ostravy hrozí tři roky vězení za komentář schvalující atentát na české vojáky v Afghánistánu. Repro z vysílání ČT

Obžalovaný se hájil tím, že chtěl pouze vyjádřit nesouhlas s působením českých vojáků, které považuje za okupační, a zvolil nevhodnou formu. „Hájil jsem jen, nebo chválil, ozbrojený odpor proti ozbrojenému tyranovi. Nicméně to není podstatou toho, co jsem napsal. Armáda se změnila v žoldnéřské vojsko a nástroj agrese. Byl jsem hodně jízlivý. Nebylo to správné, nikdo si nezaslouží, aby se s ním takto jednalo. Pokud jde o obsah, za tím si stojím,“ dodal Kesudis před soudem.

Bude zajímavé sledovat, jak proces nakonec dopadne. Dá se vůbec na inkriminovaný komentář použít paragraf o projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení lidských práv? A širší a podstatnější otázka, kterou si s největší pravděpodobností u soudu nikdo nepoloží a pokud ano, nebude jí popřáno sluchu: nesměřují k potlačení lidských práv a svobod mnohde také vojska zemí NATO, zejména jejich intervenční politika a ohromující počet civilních obětí dronů?

Gumový paragraf, selektivní spravedlnost

Obraťme list a podívejme se na druhý nedávný příklad facebookového komentáře, u něhož se dá uvažovat o závadném či dokonce protizákonném obsahu. Lídr iniciativy Islám v ČR nechceme Martin Konvička v jednom ze svých četných postů na téma nebezpečí islámu popsal 20. dubna na facebookové stránce skupiny způsob, jak islámské invazi čelit:

„I za cenu překopání zákonů, zavření hranic, militarizace společnosti a ano, klidně i zbavování občanských práv těch 12—16 procent populace, která s islámem sympatizuje.“

Mezi oběma komentáři, které spojuje to, že byly již smazány, jsou na první pohled patrné rozdíly. Konvička na rozdíl od Kesudise nepoužívá vulgarismy, nechválí ničí smrt.

Ovšem na druhou stranu, jeho text není jen projevem sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení lidských práv a svobod, ale potlačení lidských práv a svobod sám hlásá. Naplňuje tedy zřejmě skutkovou podstatu paragrafů zabývajících se závadnými hnutími více, než Kesudisův tanec na hrobech.

Pokud bude komunista za svůj komentář odsouzen a islamofob za ten svůj trestu unikne, ukáže se jasně, že paragrafy jako je ten o „projevu sympatií“ jsou nejen gumové — co všechno je projevem sympatií? Lze za projevy sympatií vůbec někoho trestat? — ale jsou také využívány účelově a selektivně. Použijí se, pokud se jedná o kritiku armády vlastního státu a jeho spojenců, ale zůstanou nepovšimnuty, pokud se jedná „pouze“ o výzvy k potlačování lidských práv.

To je ovšem parodie na právo a spravedlnost. V takové situaci se autor vulgárního a lidsky nízkého komentáře oslavujícího smrt jiných lidí poněkud nezaslouženě dostává do role oběti, které je upírána svoboda projevu. A ti, kteří by nejraději (zatím naštěstí jen verbálně) omezovali práva druhých, konkrétně všech „sluníčkářů“, „dobroserů“ a dalších, budou jen povzbuzeni k větší aktivitě.

Snad by bylo nejlepší uplatnit na veřejně projevované názory poměrně širokou míru svobody. Perzekuce toho či onoho názoru je tou nejlepší formou jeho propagace, zjednává mu aureolu mučednictví, punc něčeho zakazovaného a proto lákavého. Je to recept na to, jak nenávistné řeči ve všech jejích podobách dodat větší sílu.

I názory, které jsou skutečně nebezpečné, protože reálně směřují k potlačování práv a svobod druhých, budou nejlépe neutralizovány tím, že utichnou obklopeny nezájmem a opovržením. Je ovšem otázka, zda spíše reálně nehrozí, že bez postihů budou rezonovat stále hlasitěji…

Jisté je tak zřejmě jen to, že otázku hranic mezi svobodou projevu a propagací nenávisti a násilí budeme řešit ještě dlouho. A příkladů, jako byly dva popsané v tomto článku, bude stále přibývat.

    Diskuse
    June 18, 2015 v 9.43
    tři roviny
    A) lidsky odporné výroky přející někomu a to ještě z rukou teroristů smrt - odsudek mravní a poltický je asi většinově jasný
    b) trestně právní důsledky, které jsou dány řízením u soudu (žaloba a obhajoba) - do toho se nelze politicky vměšovat
    c) otázka redefinování šíře svobody slova - pro příklad : je oslavování Hitlera trestné, to je vždy věcí společenské dohody

    P.S. při volbě oné šíře tolerance nejde jen o vulgárnost, expresi formy ale o reálnou společenskou nebezpečnost a schopnost demokracie ustát excesy
    ??
    June 18, 2015 v 18.50
    Dovolil bych si pridat jeste ctvrtou rovinu.
    Je silne pravdepodobne, ze z pohledu znacne casti afgancu jsou cesti vojaci vnimani jako okupanti a onen "terorista " jako hrdina. A jednou mu mozna v Afganistanu postavi pomnik a deti se o nem budou ucit.

    "Vrazda na tyranu neni zlocinem, take ja schvaluji atentat...

    Lidsky odporny vyrok prejici nekomu smrt a to jeste z rukou podlidi , tedy teroristu ceskeho puvodu. Co s tim ?

    Tedy tri roky proti trestu smrti je docela pokrok, ale princip je stejny.
    JP
    June 18, 2015 v 20.35
    Vražda na tyranu?
    Bezpochyby zajímavé téma; ale to skutečně důležité a závažné není to, jakým způsobem rozhodne soud. V podstatě všechny soudy v liberálních demokraciích se musejí znovu a znovu potýkat s tím samým tématem - totiž s konfliktem mezi svobodou slova a mezi jejím zneužitím k propagaci (obecně formulováno) protizákonných názorů. A záleží vždy na zcela konkrétních okolnostech, na kterou stranu se v dané kauze přikloní miska vah spravedlnosti.

    Vzhledem k tomu, že M. Kesudis sice značně extrémním způsobem ventiloval své emoce, nicméně dost stěží by se v jeho výrocích nacházel nějaký konkrétní akt podpory terorismu, za normálních okolností by takový čin měl být ohodnocen nanejvýš (relativně nevelkou) pokutou. Alespoň německá justice by podle mých zkušeností rozhodla přibližně takovým způsobem; jak se zachová justice česká, ovšem těžko říci, ta leckdy dokáže překvapit nemálo nestandardními výroky.

    ---------------------------------

    Ale jak řečeno, tato ryze právní záležitost není na celé věci nejdůležitější. To co zde opravdu stojí za pozornost, je to, jak se zde v extrémní (a svým způsobem krystalické) podobě vyjevil fenomén vlastně zcela obvyklý: totiž to, jak jsou úsudky a názory ovládány emocemi, a to především holou nenávistí.

    A ta zcela zásadní otázka je: diskvalifikuje nenávist automaticky a v plném rozsahu pravdu?

    Pro názorné příklady nemusíme chodit daleko: i v nedávno proběhlých diskusích na DR ať o konfliktu Rusko-Ukrajina, ať o vysídlení/vyhnání Němců, či podobná témata - tady všude na sebe narážely zcela protichůdné pozice, za kterými velice mnohdy stály velmi vzbouřené emoce. A nic si nepředstírejme: mnohdy i holá nenávist. Nenávist k Němcům, nenávist k Rusům, nenávist k USA...

    A samozřejmě, každý z účastníků této diskuse byl sám v hloubi duše přesvědčen, že zrovna ten jeho vlastní postoj je naprosto správný a legitimní - i když je třeba spojený s emocemi. "Němce se patřilo právem vyhnat, protože..." "Rusům je zapotřebí zatnout tipec, protože..."

    Každý z nás má svá hluboce zakotvená vnitřní přesvědčení, která jsou nevyhnutelně spojena s intenzivními emocemi. Někdo tato svá přesvědčení dokáže navenek prezentovat více či méně umírněně a uměřeně; jiný to nedokáže, respektive se o to ani nesnaží.

    Ale teď tedy znovu ta základní otázka: je výrok nesený hněvem a nenávistí apriori a a b s o l u t n ě falešný?

    Většina z nás se asi sotva bude ztotožňovat s výrokem M. Kesudise, tak jak ho veřejně prezentoval. Ale: neměl nakonec i on přese všechno alespoň určitou část pravdy? Není to v každém případě objektivní stav, že nemalá část afghánské populace by se s obsahem (a dokonce i s formou) jeho výroku plně ztotožnila? Nejsou tam mezinárodní jednotky (včetně těch českých) nemalou částí obyvatelstva chápány jako okupanti, kterých je plně oprávněné se zbavit jakýmkoli způsobem?

    Takže, právě tohle jsou ty skutečně závažné, a sotva jednoznačně zodpověditelné otázky. Kde je hranice mezi nenávistí a oprávněným hněvem? Tuto hranici nemůže rozsoudit žádný pozemský soudce; snad měl pravdu Karel Čapek s tím, že některé věci lidské mravnosti může definitivně soudit a posoudit jedině Bůh.
    June 19, 2015 v 8.36
    hranice tolerance
    to že někteří bývají oslavováni a staví se jim sochy z nich ještě nedělá něco jiného - stejně tak z primitivní a morbidní vulgarity neuděláte spravedlivé rozhořčení
    netřeba to zas tu mimoprávní tolik komplikovat - ono se dá nízká nekulturnost docela dobře identifikovat. Horší je to s tou hranicí tolerance k těmto excesům
    Viz postih hajlování na veřejnosti....asi při tom nebudeme řešit úvahy zda neměl Hitler kus pravdy, že ?
    PM
    June 19, 2015 v 11.51
    A copak pan Konvička a jeho představený a jeho zaměstnavatel?
    Mohou v masových mediích, zaštítěni státní autoritou vysokoškolského pedagoga mírnyxdýrnyx "soukromě" ztělesňovat propagátory averze vůči demokratickému smýšlení?
    O deprivaci již beztak pokřiveného budějického studenstva nemluvě.
    To vše a více mohou, pokud si většina elity nadále vystačí s klausiánstvím .......................bych řekl.
    IH
    June 19, 2015 v 12.10
    Váha slov
    Nechci ve své reakci předjímat rozhodnutí soudu, nechci v něm ani hodnotit stávající právní úpravu. Vyjádřím pouze přesvědčení, že svoboda slova je zneužívána, a to především (ale nejen) bulvárními médii. Nevidím důvod, proč bychom měli něčí slovo brát na lehkou váhu nebo se smiřovat s šířením slovních průjmů, siláctví, nenávisti a neochoty přemýšlet a formulovat. Uvědomuji si, co lidí trpí zcela nezaviněně (např. i v Afghánistánu) a jiní v důsledku své drobné chyby (typu vstoupení do vozovky). Mám tedy za poněkud nadbytečné pardonovat zcela krajní bezohlednost, chvástavost, sebestřednost. Ve veřejném slovním projevu i v konání.
    June 19, 2015 v 12.14
    Ono je vůbec někdy problém oddělit od sebe veřejné a soukromé.
    JP
    June 19, 2015 v 14.01
    "Primitivní a morbidní vulgarita" - bezpochyby, takovou je možno snadno identifikovat, a je možno se - právem - nad ní otřást hnusem; ale tato f o r m a projevu ještě sama o sobě nemusí být dostatečným kritériem pro posouzení (odsouzení) vlastního o b s a h u výpovědi.

    Anebo, jak zcela správně poukázal pan Petrasek, naprosto antihumánní postoje je možno vyjádřit i navenek relativně kultivovanou formou.

    -----------------------------------------------

    A co se toho týče, pane Dolejši, jestli nebudeme řešit, zda Hitler také neměl kus pravdy - tak tohle téma před nedávnem velice zajímavým způsobem otevřel jeden autor na DR (bohužel si teď nevybavím jeho jméno).

    V krátkosti: šlo mu o to, neupadat do myšlenkových stereotypů. A neustále znovu a znovu dokázat diferencovat, v nekonečné spleti lidského jednání znovu a znovu namáhavě posuzovat roli a hodnotu každého jednotlivého aktu.

    Prostě řečeno: kdyby Hitler neměl - objektivně - na své straně alespoň určitou část pravdy (ve smyslu sociální a dějinné reality), nikdy by nemohl na svou stranu získat tak velkou část německého národa.

    Taková velká hnutí v historii nevznikají jenom nějakou náhodou; nýbrž vyjadřují objektivní tendence. "Co je skutečné, je rozumné," napsal Hegel.
    MP
    June 20, 2015 v 11.51
    Josefovi poláčkovi
    Poloviční pravda je vždy celá lež. A nechte spát Hegela, ona ta věta měla dvě části, ta druhá říkala: "co je rozumné, je skutečné."
    A oboje to mohl pronést jen proto, že rozlišoval mezi "planou existenci" a "tím, co je skutečné".

    A jestli v této zemi může policie obžalovat člověka za soukromý výrok, který zjevně nenabádal k nenávisti vůči askriptivně vymezené skupině obyvatel, jestliže to snad dokonce soud neodložil, pak je potřeba jít o dvě generace před Hegela: "Nesouhlasím s tím, co říkáte, je mi to odporné, ale budu vždy hájit vaše právo to říkat."
    Ono hájit právo někoho říkat něco, s čím téměř souhlasím, není až zase taková oběť, tolerance se testuje na výrocích odporných.

    Fakt, že se to děje v době, kdy prezident republiky a zdivočelý "dolní lid" (čti lůza) hlásají kulturní a snad i genetickou méněcennost věřících jednoho ze světových náboženství, je pouhá třešnička na nechutném dortu českých poěrů.
    JP
    June 20, 2015 v 12.22
    Pane Profante, že ten Hegelův výrok sestával ze dvou částí, je mi do jisté míry známo. I jeho rozlišování různých forem jsoucího. A skutečně nevím, proč bych Hegela "měl nechat spát"; naopak, v mnohých aspektech se mi jeví stále ještě velice aktuální.

    A naprosto nepochopitelné je mi už to, z jakých motivů a na základě jakých myšlenkových pochodů zde dovozujete cosi o "lži".
    MP
    June 20, 2015 v 15.19
    Jéje, zapomínám citovat
    Já zapomněl -- to, že poloviční lež je vždy celá lež; on je to právě ten Hegel.
    A proč dovozuji něco o úplné lži polopravdy v případě Hitlerova hnutí? Proč domnívám se, že takové zrnka pravdy jako: a) ve výmarské republice bylo určité množství bohatých a blahobytných Židů, mnozí z nich byli dost drsní vykořisťovatelé; b) podíl židovských profesorů a docentů na německých universitách byl poměrně vyšší než podíl Židů v německé populaci; ...etc nijak nezmírňují krvavou lež Hitlerova hnutí?
    Inu, považujte to třeba za systémový humanistický předsudek:
    Pouhá existence miliónů lidí, kteří ochotně obracejí svůj hněv a zoufalství proti Židům, neposkytuje rozumnost nacistickému antisemitismu. Skutečnost zůstává rozumná, ale její rozumnost se odhaluje prací kritiky, nikoliv afirmací.
    June 21, 2015 v 6.51
    Ve skutečnosti má kus pravdy každý z nás. Je to naše subjektivní pravda. Ale co z toho, pokud to není pravda platná pro všechny? V politice se totiž pravda rovná spravedlnosti.
    Hitler se o spravedlnost pro všechny ani nepokoušel.
    Hitler neměl částečnou pravdu, stejně jako neexistuje částečná spravedlnost.
    June 21, 2015 v 7.08
    Ono je to tak, že úplnou spravedlnost zavést nelze. Proto zdůrazňuji slovo "pokoušet se".
    Můžeme se - třeba neúspěšně - pokoušet o úplnou spravedlnost. Ale neměli bychom se pokoušet o nějakou "naši" spravedlnost.
    JP
    June 21, 2015 v 11.43
    Relativita spravedlnosti
    Paní Hájková, zdá se že Vaše dva výroky si dosti protiřečí: na straně jedné tvrdíte, že "úplnou spravedlnost zavést nelze" - a na straně druhé, že "neexistuje částečná spravedlnost".

    Takže, spravedlnost ani částečná, ani úplná - tak jaká tedy? Jediným logickým závěrem by vlastně mohlo být, že spravedlnost neexistuje vůbec - že všechny ty lidské hrátky kolem spravedlnosti jsou jenom bojem konvencí; co se právě v dané společnosti a v daném čase prosadilo jako dominantní model (konvence), to platí za "spravedlnost".

    A co se toho Hitlera týče - tak ten, ať nám do dnes může znít jakkoli zvráceně, skutečně byl vnitřně přesvědčen, že právě on přináší tu pravou "spravedlnost pro všechny".

    A to dokonce i včetně Židů: neboť on skutečně "upřímně" věřil tomu, že Žid je ohrožením západní křesťanské civilizace, a německého národa v prvé řadě. Na jedné straně on Žida prostě identifikoval s kapitalistou, s vykořisťovatelem; on tedy systém kapitalismu prostě personifikoval do osoby Žida. A za druhé v tom hrál roli tehdejší historicky podmíněný antisemitismus - což ovšem nebyl jenom antisemitismus "normální", tradiční antisemitismus evropský; nýbrž v té době se v obecném vědomí velice rozšířila zcela určitá (z esoterických kruhů pramenící) vize o tom, že se právě v dané době schyluje k finálnímu boji mezi árijským a mezi židovským elementem. Židovský národ byl tedy skutečně širokými vrstvami populace pociťován jako zcela reálná hrozba, jako opovědný nepřítel, jehož historickým cílem je zničení árijské rasy, v čele s národem germánsko-německým.

    Ještě jednou: z našeho dnešního střízlivého pohledu jsou to všechno samozřejmě neuvěřitelné fantasmagorie; ale je reálný fakt, že tehdy se na takové věci obecně věřilo, tomuto šílenství nepropadl zdaleka jenom samotný Hitler. - Takže, nedá se nic dělat, ale Hitler byl i ve svém vyhlazovacím boji proti Židům osobně plně přesvědčen, že "koná spravedlnost"; že pouze německý národ brání proti invazi semitského elementu.

    ---------------------------------------------

    Jen tak mimochodem: v souvislosti s tím, že Česká republika by se měla zavázat přijmout pár tisíc nešťastníků z Afriky či blízkého Východu, nejen česká spodina, ale dokonce i poslanci českého parlamentu(!) hovoří o "invazi"!
    June 21, 2015 v 11.57
    Neprotiřečím si. Částečnou spravedlností rozumím "spravedlnost" jen pro někoho, tedy pro vybrané lidi, což není žádná spravedlnost.
    Úplnou spravedlností myslím absolutní spravedlnost pro všechny, která je podle mého názoru nedosažitelná.
    My se můžeme o spravedlnost jen pokoušet, a to o spravedlnost úplnou, čili pro všechny. I když v tom nikdy nebudeme zcela úspěšní. Ale své snahy o úplnou spravedlnost bychom neměli nahradit nějakou hotovou částečnou spravedlností jen pro vybraný okruh lidí.
    JP
    June 21, 2015 v 12.01
    Poloviční pravda a celá lež
    Pane Profante, máte samozřejmě pravdu - v určitém ohledu. Pokud by se jednalo o to, polemizovat s názory nacistů či neonacistů, pak samozřejmě je zcela legitimní zaujmout právě tento postoj, že jejich odvolávání se na ten či onen střípek (možné) pravdy či toho či onoho pozitivního sociálního aspektu (které byly nepochybně v NS- respektive fašistickém hnutí přítomny) - že to všechno jsou naprosté marginálie v porovnání s celkovou ničemností jejich ideologie, a tím spíše jejích činů.

    Jenže něco jiného je, když se zrovna nenacházíme v takovéto bezprostřední polemice se zastánci a propagátory fašismu, nýbrž když chceme získat hlubší vědomost o tom, jaké jsou objektivní reálné dynamismy uvnitř lidské společnosti a jejích dějin. Tady pak už opravdu nemá smysl zavírat oči před skutečností, že nacionálně-socialistické respektive fašistické hnutí byla v prvé řadě široce zaměřená sociální hnutí, která objektivně představovala pokus nějakým způsobem se vyrovnat s fundamentálními problémy kapitalismu.

    Připomeňme si: v oné době existovaly v podstatě tři možnosti, jak se vyrovnat s kapitalismem.

    První možnost byla, kapitalismus prostě akceptovat takový jaký je, i s jeho nehumánní podstatou, s jeho - tehdy velice příkrými - sociálními rozdíly.

    Druhá možnost bylo řešení naprosto radikální: kapitalismus svrhnout, a na jeho místo instalovat zcela jiný ekonomicko-sociální systém. To byla cesta komunismu; ovšem v té době (dvacátá a třicátá léta minulého století) bylo už celkem dost dobře známo, k jakým drastickým důsledkům tento experiment s komunismem v Sovětském svazu vedl.

    Zbývala tedy už jenom třetí cesta - cesta korporativismu, sociálního smíru. Tohle byla cesta italského fašismu, ale i cesta německého nacionálního socialismu. Hitler na svou stranu nezískal masy svým antisemitismem - Hitler se prosadil až a pouze za podmínek světové hospodářské krize, kdy on (který ji předpovídal) nyní mohl vystoupit jako ekonomický expert, a především jako někdo, kdo nalezne sociálnější alternativu ke kapitalismu.

    A právě tohle je ta - byť i bezpochyby jen relativní - objektivní pravda, kterou na své straně mají fašistická hnutí.

    ------------------------------------------

    A k tomu bych dodal, že veškerý ten novodobý "sociální stát", se zajištěnými právy dělníků, s podnikovými radami a zaměstnaneckou spoluúčastí na vedení firem - že to všechno má ze všeho nejblíže právě k té původně fašistické ideji korporativismu, sociálního smíru mezi světem kapitálu a světem práce. Nedá se nic dělat, ale je tomu tak.
    June 21, 2015 v 12.15
    Ono ani není nic platné dokazovat, že Hitler to myslel dobře. I kdyby to myslel dobře, myslel to dobře jen pro svůj národ.
    Spravedlnost sice nemůže být dokonalá a úplná, ale měla by být globální.
    Spravedlnost pouze pro můj národ je asi jako spravedlnost jen pro moji rodinu.
    June 21, 2015 v 12.35
    A máte pravdu, pane Poláčku. Myslím si opravdu, že spravedlnost není možná. Ovšem s výjimkou materiální spravedlnosti, čili rovnosti.
    ??
    June 21, 2015 v 12.47
    Vyborny clanek k tematu, od ktereho se diskuse ponekud odchylia.
    http://news.e-republika.cz/article3178-Soud-s-Michalem-Kesudisem-Pr%C5%AFb%C4%9Bh-li%C4%8Deni

    Mimochodem, to ze tzv. znalci jsou soudnim system v Cechach bezne zneuzivani k vytvareni predstavy o rozumne spravedlnosti je namet na samostatny clanek. Ti znalci jsou zadavateli (soudy ) za sve posudky placeni. Na problem "znalcu" jsem narazil dvakrat . Jednou v pripade muceni deti v Kurimi (ta manipulace byla opravdu svinska - k posouzeni jizev po SPALENINACH byl nezavislym soudem urcen znalec z oboru TOXIKOLOGIE). Podruhe pri vlastni autonehode. Od te doby jsem k pojmu znalec velmi rezervovany.
    MP
    June 21, 2015 v 20.45
    Josefovi Poláčkovi
    Nejde o to, jak se s kapitalismem vyrovnat. Na to stačí dostatečné množství jaderných zbraní nebo ho ponechat sama sobě tak nejvýše jedno století. Jde o to, jak ho překonat.
    A pokud vám opravdu přijde demokratický sociální smír masových demokracií uskutečněním původních ideálů fašismu, budiž Vám ten blud přán.
    JP
    June 22, 2015 v 17.12
    Pane Profante, nejde o to co nám připadá či nepřipadá "demokratické", jde o to jaký je reálný chod dějin. V dějinách je takzvaná "demokracie" jenom jednou z celé řady možností, jak se lidstvo pokoušelo organizovat samo sebe. V žádném případě se nejedná o formu nějak absolutně privilegovanou.
    PM
    June 22, 2015 v 18.59
    Dovoluji si dovolit obhajobu pana Poláčka
    a opíraje se na poznatek pozůstalý po L.V. - komunismus je pryč, a teď tu máme to co komunismus způsobuje - bych vyslovil domněnku, že křesťanská civilizace není nebyla a nebude oproštěna od spleti vzájemně se ovlivňujících a protismyslně nepochopitelně působících společenskopolitických úkazů.
    MP
    June 22, 2015 v 19.07
    Josefovi Poláčkovi
    Ano, nejde o to, co nám připadá demokratické. Jde o to, zda si myslíme, že sociální stát je uskutečněním původní fašistické intence a zda nám je jedno, že ta původní intence stála od počátku na adoraci vlády pevné ruky, násilí a myšlence radikální a neodstranitelné nerovnost lidí.
    Pokud někomu tento rozdíl připadá nepodstatný, měl by se zamyslet na vlastními fašistickými sklony a předsudky.
    PM
    June 22, 2015 v 19.25
    Sociálně spravedlivé uspořádání sociálního státu
    je floskule zneužívaná stejně tak uzurpátory moci jako osvoboditeli od...........ach... ale o to zde vůbec nejde.
    JP
    June 23, 2015 v 12.21
    Pane Profante, měl byste asi poněkud pozorněji pročítat daný text, nežli začnete střílet od boku.

    V žádném případě jsem nenapsal, že "sociální stát je uskutečněním původní fašistické intence", nýbrž, že tento sociální stát "má ze všeho nejblíže právě k té původně fašistické ideji korporativismu, sociálního smíru mezi světem kapitálu a světem práce".

    Rozdíl v těchto formulacích je sice napohled jenom jemný, ve věci samé ale naprosto zásadní. A sotva se lze ubránit dojmu, že jste se tohoto posunutí (respektive zfalšování) smyslu mé výpovědi dopustil zcela vědomě a cíleně.

    Tam, kde chybějí věcné argumenty, je ovšem vždy nejlepší metodou záměrná dezinterpretace výroků protistrany, na tom není nic nového.
    JP
    June 23, 2015 v 12.23
    A co se toho týče, že ta - fašistická - idea korporativního státu sociálního smíru byla spojena s adorací vlády pevné ruky a násilí: ano, byla. To je prostě historický fakt.
    MP
    June 23, 2015 v 13.32
    Josefovi Poláčkovi
    Ano, je to historický fakt, který ji zásadně odlišuje od sociálního smíru v masových demokraciích druhé poloviny 20. století. vedle takových maličkostí, že i původní fašismus přenechával vynucování té stavovské harmonie straně.
    A jistě můžeme mluvit o tom, že sociální stát "... má ze všeho nejblíže právě k té původně fašistické ideji korporativismu, sociálního smíru mezi světem kapitálu a světem práce."
    Bude pravdivé asi tak podobně jako tvrzení, situace člověka, který je upoután s hlavu deset centimetrů nad hladinou je bližší tomu, kdo fixován s hlavou centimetr pod hladinou, než tomu, kdo ji má nad hladinou dva metry.
    Tudíž, je mi líto, ale v té Vaší formulaci a v mé parafrázi žádný zásadní rozdíl nevidím.
    + Další komentáře