Američtí vysokoškolští studenti odcházejí po promoci do hospodářské sféry, jež je vítá stagnujícími mzdami a platy a roztrhanou sítí sociálních jistot. Škrty ve federálním rozpočtu i rozpočtech vlád jednotlivých států zvýšily náklady vzdělání a výrazně omezily veřejné služby, které nově zaměstnaným měly usnadnit vstup do života — například dopravu nebo cenově přístupné bydlení.

Na 40 milionů Američanů doléhá břemeno studentských dluhů — celkem jde o 1,16 bilionu dolarů (to je 28 bilionů korun — osmnáct českých rozpočtů) a suma má do roku 2022 narůst na dva biliony dolarů. Týká se dnes každé páté domácnosti a přesahuje celkové zadlužení úvěrových karet.

Nejrozhořčenější skupinka studentů se rozhodla minulý měsíc blokovat na protest proti zvýšenému školnému dálnice. Dalších již sto začalo s „dluhovými stávkami“ — na soukromých vysokých školách odmítají platit záměrně. Mnohem více je ale těch, kteří nenašli zaměstnání s platem dostatečným na to, aby mohli dluh splácet, a jsou v prodlení. Více než polovina studentských dluhů v USA je buď v odkladu, v prodlení, nebo je dlužníci opomínají splácet.

Pochopitelně je tato situace hrozbou pro budoucnost. Průměrný absolvent americké vysoké školy je zadlužen částkou bezmála 30 tisíc dolarů (750 tisíc korun), nejeden ovšem více než se stotisícovým dluhem. Takový dluh brání absolventům, aby se oženili či provdali, koupili si domy, případně začali sami podnikat.

I malé zpoždění při jednotlivých splátkách dluhu dělá z absolventa v očích bank nespolehlivého klienta, což mu uzavírá cestu například k založení vlastní firmy či otevření podniku. Je tak prohlubován i problém rostoucí hmotné nerovnosti a klesající společenské mobility, poněvadž poskytuje nezadluženým studentům ze zámožných rodin v porovnání se zadluženými obrovskou výhodu při startu do života.

Od sedmdesátých let se školné v USA zvýšilo nesčetněkrát, zatímco státní příspěvek na universitní vzdělání o 40 procent poklesl. Podíl mladých Američanů s dluhy za vzdělání se v důsledku více než zečtyřnásobil — z pěti procent vyskočil na 22 procent.

Mocné odvětví studentských půjček úspěšně lobovalo za drakonické zákony, jejichž prostřednictvím jsou dnes „školní“ dlužníci trestáni více než lidé s hypotečními dluhy, půjčkami na auta nebo s dluhy za úvěrové karty. Aby se dostali ke svým penězům, mohou věřitelé obstavit platy i invalidní renty. Ba ani osobní bankrot dluhy nesmazává. V některých státech USA mohou dlužníci s dluhy v prodlení pozbýt oprávnění k výkonu svého povolání, ba dokonce i řidičský průkaz. Představte si, že si půjčíte peníze, abyste vystudovali obor, ve kterém chcete působit, a pak vám odejmou licenci k tomuto povolání, a vy tak ztratíte zdroj příjmů.

Cesty k řešení

Celých třicet let po druhé světové válce rozšiřovala americká vláda milionům Američanů přístup k vysokoškolskému vzdělání, aniž se studenti museli zadlužovat. K těmto krokům patřil například známý GI Bill — zákon, jenž podstatně usnadňoval vojákům po návratu z války nový život také finančně nenáročným vysokoškolským studiem. Ale i další miliony žen i mužů mohly studovat a školné zaplatit z letních brigád.

Dnes uvažují některé americké státy například o vytvoření takzvaných příležitostných svěřeneckých fondů, jejichž finance by pocházely z dědické daně nejbohatšího procenta obyvatel. To se však jeví spíš jako pomoc než řešení.

Studentské hnutí jménem Strike Debt vyzývá Kongres, aby schválil vydat ročně dalších patnáct miliard dolarů, a zajistil tak na státních vysokých školách bezplatné vzdělání. Peníze na tyto výdaje by mohly být získány zrušením, respektive důsledným zdaněním ziskových vysokých škol (což je ovšem dnes v USA nesplnitelný požadavek) a odvětví školských půjček, ale i zjednodušením současného bludiště finančních podpor vzdělávání.

Valná část dlužníků školného nicméně stále trpí v izolaci, považují totiž problém dluhu za otázku soukromou, ne společenskou. Je však docela možné, že si časem uvědomí, že půjčky jsou břemenem čtyřiceti milionů a že změny mohou dosáhnout jenom kolektivně.