Karel Kryl se s politiky nikdy moc nemazal. On ani jeho fanoušci se proto asi nenadáli, že předmětem vášnivých sporů se v nových časech stane přítomnost jeho odkazu v politickém prostředí.

V atriu Poslanecké sněmovny totiž byla v říjnu 2014 slavnostně umístěna bronzová busta Karla Kryla. Tedy v prostorách, kde kromě tvorby zákonů můžeme být svědky i různých politických pletich, neustálého hašteření i hraného patosu. Její autor Pavel Monhart svou sochu nabídl Parlamentu počátkem loňského roku, možná právě s nadějí na ohlas vyvolaný touto kontroverzí.

Instalaci sochy tehdy obhajoval ministr kultury Daniel Herman a označil ji jako potřebný zdvižený prst pro politiky.  Přesto to vyvolalo odmítavou reakci zejména od Klubu přátel Karla Kryla, kteří dokonce sepsali petici za odstranění busty z budovy Parlamentu. Písničkář Jaroslav Hutka to považoval za zesměšnění jeho odkazu.

Kryl se sice o politiku zajímal, pokud ale zlidověl (dokonce už za časů normalizace), tak také pro jeho odpor vůči hraným papalášským rituálům bez svědomí. A fandové Kryla se obávali, že jejich idol odlitý v bronzu a umístěný v takovém prostředí bude ztrapněn a v očích veřejnosti odosobněn.

↗

V atriu Poslanecké sněmovny byla v říjnu 2014 slavnostně umístěna bronzová busta Karla Kryla. Foto repro ČT 

Každoroční klanění politiků u jeho sochy kvůli nějakým politickým bodům by skutečně bylo neskutečným výsměchem. Na žebříčcích oblíbenosti profesí se politici u nás neustále pohybují u naprostého dna.

Trapas by byl, kdyby tu vznikla tradice, ve které se panstvo čas od času ustrne a přijde před objektivy kamer zaslzet. Ale ti, co se za instalaci přimlouvali, se dušovali, že něco takového se dít nebude. A že půjde jen o intimní upomínku na legendárního zpěváka a očištění dušiček politiků nebude mít charakter kupovaných odpustků. Nakonec tedy byla s Pavlem Monhartem podepsána smlouva o výpůjčce na neurčito a byla umístěna v prostorách, kde jsme ji mohli vidět pět měsíců.

Zpěvák byl samozřejmě kontroverzní i v 90. letech a stihl naštvat i polistopadové papaláše. Jeho skeptické úvahy o „císařpánovi Klausovi, co mu peníze nesmrdí“ a další komentáře na politická témata z let 1990-1993 vyšly až se zpožděním (srovnej „Země Lhostejnost“, 2012).

Krylova kocovina ze sametu se moc nehodila. V každém případě umístění busty v privilegovaném politickém prostředí asi nepůsobilo problém jenom jeho obdivovatelům. Inu, komise jsou komise a někdy se  jak v Krylově písni stane, že „zástupce pro týl šlápne na běláska“.

Busta byla proto nakonec v březnu tohoto roku po vypovězení smlouvy vymístěna z atria a „adoptoval“ si ji klub KDU-ČSL. Odkaz zpěváka je tady pro všechny a tak moc nerozumím, proč zde busta Klubu přátel Karla Kryla vadí méně než v atriu. Jak on sám říkal, byl špatný katolík a nenasytnost kléru by určitě nebyla z jeho pohledu od Boha. Pravda, prostory klubu jsou méně přístupné a tak tam socha tolik nedráždí. Ale mysleme raději na to, aby „motýl nezahynul“ než na to, jestli někomu nevadí.

Na bustě, která se nyní krčí v předsálí lidoveckého klubu, se skví nápis „Demokracie bez kritiky a opozice nemůže existovat“. To by si jistě neměli připomínat jenom lidovci. Bronzový odkaz na zpěváckou legendu se ve svém novém azylu vlastně octl v jakémsi purgatoriu (latinsky očistec).

Křesťané znají spor o pravost institutu očistce, kde trpící duše ještě dostávají naději na spasení. Ale nejde o pravost institucí a už vůbec ne o rituální omilostnění, jde o otevřenost a nepoddajnost lidí ve vztahu k pravdě. A právě tohle bylo z osoby Karla Kryla znát. Jinak si budeme moci trpce s ním zopakovat: „Habet, to značí palec směrem k hlíně za ruce v klíně“. Ať již bude další osud této sochy jakýkoliv.