Pondělí

Některé věci se nemění: Před dvaceti lety, v roce 1994, vydal Prince album Come, kritika ho sice odmítla, myslím ale, že neoprávněně. Come patří mezi desky, které lze poslouchat i s odstupem času, minimálně titulní asi třináct minut dlouhý opus je skvělý i dneska.

Jde o Princeovu nahrávku, která pracuje s erotikou a sexem daleko nejexplicitněji (což je u něj co říct) ze všech jeho alb: mimochodem, poslední skladba se jmenuje Orgasm a tvoří ji ženské (spíš dívčí ) sténání a kytarové sólo. Je to deska žánrově i na Prince mimořádně pestrá a její booklet byl koncipován jako parte s podtitulem Prince: 1958-1993.

Důvod byl tento: Prince nebyl spokojen s tím, jak jeho desky propagovalo vydavatelství Warner Music. Vedení firmy mu zase vyčítalo jeho produktivitu, vyčítali mu, že si jeho alba vzájemně konkurovala, neboť je vydával v krátkém časovém sledu. Těžko říct, co všechno za tehdejším sporem bylo, v každém případě se nerozešli v dobrém.

Prince si pak vydával všechno prakticky sám. Od konce loňského roku prosakují zprávy, že Prince chystá novou desku s výhradně dívčí kapelou 3rdEyeGirl. Na jaře s ní objel prakticky celou Evropu, turné mělo ohlas i v České republice. Deska vyjde na sklonku září, jmenovat se bude Plectrumelectrum.

Prince před několika dny nadto oznámil, že 30. září nevydává desku pouze s 3rdEyeGirl, nýbrž i další, a pouze svou. Jmenovat se bude Art Official Age a najdeme na ni už klasickou formuli: Produced, arranged, composed and performed by Prince.

Prince i ve svých šestapadesáti letech dostál pověsti výstředního muže. Kdo vlastně vydal naposledy dvě desky (půjde o Princeův 37. a 38. titul) v jeden den? A obě vyjdou u Warner Music, což je poučení pro všechny, kteří si v nejrůznějších životních situacích říkávají: „Never more.“

Úterý

V neděli zemřel Petr Příhoda, politický komentátor, kterého jsem roky pravidelně četl. Byl jednou třetinou autorského týmu, který pod názvem Podiven sepsal za normalizace zásadní text o českých dějinách. Dalšími autory monumentální a v mnoha ohledech kontroverzní knihy byli Petr Pithart a Milan Otáhal.

Říkám si, že je už na čase se s knihou polemicky vypořádat. Kdo to ale udělá? Pokud bych měl co nejjednodušeji poselství knihy shrnout, označil bych ji za revizionistické a reakční pojetí našich dějin.