K české účasti na evropském růstu

Postoj České republiky k evropskému prorůstovému investičnímu programu odpovídá sporné optice škrtů jako nástroji snížení zadlužování místo aktivní podpory růstu. Česká vláda raději zvedla téma dluhové brzdy.

Evropská unie vykazuje chronicky nižší ekonomický růst než ostatní centra světového rozvoje. Z tohoto důvodu přijala koncem loňského roku Rada Evropy prorůstový investiční program. Má na základě finančního impulsu organizovaného fondem EFSI (European Fund for Strategic Investments) mobilizovat během tří let více jak 300 mld. eur na vybrané evropské strategické projekty s vyšší mírou rizika. Tomuto principu přilákání dalšího kapitálu vlastním finančním vkladem se říká leverage neboli pákový efekt.

Na začátku tohoto programu je startovací vklad veřejných prostředků EU. Na fungování EFSI se ale mohou podílet i členské státy, či veřejné agentury nebo i subjekty ze zemí mimo EU, samozřejmě se souhlasem stávajících přispěvatelů. Zatím bylo do ESFI vloženo pět miliard eur z peněz Evropské investiční banky a šestnáct miliard eur ve formě záruk evropského rozpočtu. Další veřejné peníze by mohly přilákat soukromé investory, které jinak rizikovější projekty nelákají a uvítají, že břemeno ztráty pomůže nést EFSI.

Evropská komise se rozhodla oslovit i členské státy EU, a proto předeslala, že zajistí, aby byly jejich příspěvky do fondu EFSI zvýhodněny v rámci Paktu stability a růstu, tedy že nebudou zhoršovat parametry tzv. dluhové brzdy. To znamená, že se příspěvky členských států do fondu EFSI nebudou započítávat do tzv. fiskální korekce.

Pracuje se i na výběru vhodných strategických projektů, jejich seznam bude pro účast partnerů EFSI rozhodující. Společná pracovní skupina Komise a EIB již loni vybrala zhruba 2000 potenciálních projektů v hodnotě 1,3 bilionu eur.


Ministr financí Andrej Babiš odmítl účast zdrojů českého státu na tzv. Junckerově balíčku a odkázal jen na účast soukromých firem. Foto ANO

Návštěva Jyrki Katainena, místopředsedy Evropské komise pro pracovní místa, růst, investice a konkurenceschopnost, měla tento týden podpořit u české exekutivy i zástupců byznysu či bankovního sektoru naši účast na tomto plánu investiční ofenzivy EU. Přestože v Praze Jyrki Katainen uvedl, že se již dnes ví, že několik států se bude fondu účastnit formou svých veřejných prostředků, ministr financí ČR Andrej Babiš odmítl účast zdrojů českého státu na tzv. Junckerově balíčku a odkázal jen na účast soukromých firem.

V podstatě to odpovídá sporné optice škrtů jako nástroji snížení zadlužování místo aktivní podpory růstu. K tomuto přístupu se dnes už kriticky staví i EU, kde se chápe, že bez oživení ekonomiky lze jen těžko trvale snížit dluh a že tu hrozí pokračování ve škrtech i v situaci, která vyžaduje prorůstové investování a nejen nabízet nepřímé daňové úlevy či odstraňování legislativních překážek investování.

ESFI by tedy měl navýšit současný vklad veřejných peněz minimálně na trojnásobek, aby se dostavil odpovídající pákový efekt u soukromých investic.

Odmítavý postoj liberálů a bankéřů vůči české účasti na EFSI by měl zvážit, že tu nejde jen o kritizované investiční pobídky na jakékoliv projekty, které shrábne soukromník a půjde o dům dál. Jde o strategické projekty dle seznamu s dlouhodobějším efektem pro růst a zaměstnanost v evropském hospodářském prostoru.

U těchto projektů může být znásobený účinek spojení různých kapitálů. Tedy může jít o součást komplexnějšího programu, jak forsírovat evropský růst. Patří sem i schopnost koordinace makroekonomické politiky států EU nebo projekt tzv. eurobondů. Dosavadní evropské semestry působily dost platonicky stejně jako Pakt stability a růstu.

Že se české vládě do aktivnější podpory růstu nemusí chtít, naznačuje i to, že zvedla návrh české dluhové brzdy, kterou v roce 2012 připravoval tandem Nečas – Kalousek. Zakomponování určité fiskální brzdy do českého ústavního systému otevírá riziko, že místo brzdy dluhu si vytvoříme brzdu růstu. Mnohé naznačí další vývoj.

Na rozdíl od vlády Petra Nečase se současná vláda s opozicí na toto téma nebavila. Zůstávají tak nezodpovězeny otázky na dopad na sektor zdravotního pojištění či sektor rozpočtů územních samospráv. A protože zde koalice potřebuje ústavní většinu, bude muset vyjednávat ex post. O věcech dlouhodobého, evropského a také ústavního významu by se mělo rozhodovat přeci jen jiným způsobem.

Zatím České republice stačilo přihlášení se k evropskému fiskálnímu kompaktu. Přesto Andrej Babiš připravil znovu českou verzi finanční ústavy. Jeho představy o prorůstové politice jsou nejasné a i pro něj platí, že na takový ústavní zákon vláda nemá potřebnou sílu. Verze z roku 2012 byla tvrdší. TOP 09 a ODS už vyslaly signál, že nyní nepodpoří žádné změkčení své původní verze.

Vedle KSČM ale už zbývají k doplnění potřebné ústavní většiny jen členové rozpadajícího se klubu Úsvitu. Otázkou je, zda se má tímto hokynářským způsobem rozhodovat o klíčovém parametru hospodářské politiky země. A týká se to i lehkosti, s jakou se rozhodlo o neúčasti ČR na prorůstovém investičním programu EU.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.