Evropa hodnot?

Táňa Fischerová reaguje na text Petra Uhla týkající se odebraných dětí v Norsku. Na věc má odlišný pohled. Podle předsedkyně Českého helsinského výboru je třeba se zaměřit na celý systém sociální péče, tak jak je nastaven.

Petra Uhla si vážím a s většinou jeho textů souhlasím. V případu odebraných dětí v Norsku však vidím věc odlišně.

Až do minulého týdne jsem se na případ dívala s vědomím, že je těžké nahlédnout někam, kde je vše přikryto mlčenlivostí a stojí zde tvrzení proti tvrzení. Teprve shlédnutí Hyde Parku o tomto případě a hlavně dokumentu o odebírání dětí, tentokráte ruských v Norsku, mi otevřelo oči. Český helsinský výbor se už dříve rozhodl, že se této záležitosti bude věnovat. Teď však shromáždí materiály a pošle je Výboru OSN na ochranu dětí.

Pokud se totiž na případ díváme odtrženě od celku, nemůžeme se v něm orientovat a nemůžeme poznat, o co jde. Zmíněný dokument, kde vypovídají matky a také některé děti, kterým se podařilo z pěstounské péče uniknout, ukazuje, co se skrývá za jedním případem Michalákových. Budeme-li se dívat jenom na jeden případ, kterému navíc zcela nerozumíme, pravdy se nedobereme. Je třeba se zaměřit na celý systém sociální péče, tak jak je nastaven, a teprve potom pochopíme souvislosti.

Barnevernet je již deset let soukromou organizací, která má samozřejmě ze své činnosti slušné příjmy. Na to je navázán celý systém sociální péče, který je dobře financován státem.


Nikdo nepochybuje o tom, že pokud děti trpí ve vlastních rodinách, jsou zneužívány nebo týrány, je na místě, aby zasáhl stát. Jinak ovšem platí zásadní právo rodičů na děti a dětí na rodinu. Foto repro Jak se dělá ten správný byznys s dětmi

Jak vysvětluje novinář Andrej Ruščák (LN 26. 1.), Barnevernet má v každé obci samostatný úřad, který je zřizován ze zákona. Obce ho musí financovat, ale moc peněz nemají, stát jim přispívá jen málo. Pěstouni jsou placeni státem a tak pokud úřad, který má povinnost nejprve pomoci rodině, přeskočí tuto povinnost a rovnou předá děti do péče, nemusí nic platit. Systém je ale nastaven tak, že nemá žádnou kontrolu, což je alarmující. Pokud se Barnevernet jednou rozhodne (a spolupracující instituce jsou všechny na něj napojeny), není už kam se obrátit.

Andrej Ruščák se domnívá, že cizince mohou ochránit vlastní státy (bohužel praxe je ve většině jiná), ale norské rodiny se už z toho uzavřeného okruhu dostat nemohou. Tito lidé se podle norské veřejnoprávní televize, která se rovněž tématu věnovala, také vzájemně kryjí. Například psychologické posudky, které vypracovali dva psychologové a které rozhodly o osudu rodiny, údajně vypracovali dva lidé, kteří spolu v té době žili.

Na začátku jsou vždy dobré úmysly. Nikdo nepochybuje o tom, že pokud děti trpí ve vlastních rodinách, jsou zneužívány nebo týrány, je na místě, aby zasáhl stát. Jinak ovšem platí zásadní právo rodičů na děti a dětí na rodinu. Teprve při dokázaných a veřejnou kontrolou potvrzených patologických procesech je možné dítě odebrat a s rodinou pracovat. Jenže... pokud vznikne celý systém, který pracuje v rámci „dobra“, nikdo jej nezpochybňuje, dochází k tomu, že se počáteční dobro promění systémem drobných krůčků zla ve svůj pravý opak.

Sociální systém namísto toho, aby pomáhal a chránil, se stane nástrojem ničení rodin, šikany, nekonečného trápení rodičů i dětí a ničení budoucnosti. Z výpovědí dětí v ruském dokumentu vidíme, že se ze systému dostaly s trvalým strachem, že je zase někdo přepadne a unese. Bojí se chodit do školy, bojí se přejít ulici. Nebudou v sobě už nikdy mít důvěru v rodinu, která je nedokázala ochránit. Matky a otcové jsou vystaveni trvalému stresu a zoufalství. Stačí si představit, že by se to stalo vám osobně.

K postoji našeho úřadu na mezinárodně právní ochranu dětí. Výbor OSN pro práva dítěte vydal komentář k zájmu dítěte. Má sedm bodů, uvedu tři. Při hodnocení práv je třeba přihlédnout:

  1. K názoru dítěte: kdo slyšel a viděl děti a jejich názor? Viděl děti náš zástupce? A jestli to norské zákony nedovolují, pak je třeba protestovat. Jsou to čeští občané. Děti vystupují pouze jako objekty se zakrytýma očima na fotografiích a v nahrávkách matky, které potvrzují dobré vztahy. 
  2. Identita. Jak je možné, že dětem a matce je zakázáno mluvit rodnou řečí? Maže se tady jejich jazyk, kulturní identita i historie. 
  3. Zachování rodinného prostředí a vztahů. Jak je možné, že děti nesmějí k rodině? Aniž bylo matce cokoli prokázáno, je trestána ona, děti i prarodiče. To, že norské úřady nakonec povolily matce vídat se s dětmi dvakrát do roka čtvrt hodiny bez možnosti doteku a rodného jazyka je mučení, nic jiného. 
Věřím, že tento případ nakonec pod tlakem dopadne dobře, ale co ty ostatní? Co celý systém?

Od chvíle, kdy jsme se začali případu věnovat, dostali jsme několik emailů. O pomoc volá paní z Rakouska, která uvádí, že sto lidí různých národností takto bojuje v Dánsku (včetně českých). Jeden otřesný případ z Dánska mám v počítači. Takováto praxe prý funguje v Norsku, Dánsku, Británii, Belgii, Holandsku, Německu a dalších zemích. Ani naše republika není z toho vyňata, byť systém ještě nenabyl té podoby, kterou má v Evropě „hodnot“.

Asi bychom se dostali ještě hlouběji v rozboru příčin, které k těmto praktikám vedly. Je to pravděpodobně způsob výchovy, kdy se na děti nesmí zvýšit hlas a nesmí se na ně zvednout ruka. Zase: na počátku je dobrý úmysl, pokud si však nedáme pozor, dobrý úmysl se promění v nebezpečnou praxi.

Tento a další případy, doufejme, otevřou hloubkovou diskusi o našich výchovných i sociálních systémech, o výchově dětí a o lásce. I o zasahování zákona do sféry, kam nepatří. (Viz právě projednávaný zákon o veřejném zdraví, který chce drasticky trestat rodiče, lékaře nebo každého, kdo se vzepře povinnému očkování, ačkoli je prokázáno, že některým dětem to může zničit zdraví.) 

Dobrou zprávou je, že sociální výbor při Radě Evropy tento týden o situaci jednal a vydal memorandum, ve kterém, přestože kupodivu nemá přesné statistiky, doporučuje se vážnou situací zabývat a řešit ji. Platí to samozřejmě i pro nás. Snad je tedy opět naděje. Jinak by se Orwell jenom smutně smál. Nebo plakal.

A co si myslíte vy? Diskuse (11 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

K otázkám Táni Fischerové Středa, 28.Ledna 2015, 15:21:10

Táňo, pokusím se odpovědět na Tvoje otázky. Úřady (norské a české) jsou zákonem vázány mlčenlivostí, čehož paní Michaláková a poslankyně Chalánková zneužívají a překrucují skutečnosti v zájmu (podle mne v domnělém zájmu) paní Michalákové. Ptáš se: „K názoru dítěte: kdo slyšel a viděl děti a jejich názor? Viděl děti náš zástupce?“ Norský systém ochrany dítěte stojí na vyslechnutí dětí, to naopak ten český se nerad tomuto mezinárodnímu a evropskému požadavku vůbec přizpůsobuje. Zkrácení doby rozhovoru jakož i zákaz objímání byl nyní vysloven právě po požadavku Denise Michaláka, staršího z obou bratrů. Na rozdíl od ČR má dítě v Norsku větší zákonná práva.
Budu se tvářit nechápavě a zeptám se: kdo to je ten „n á š“ zástupce? Zástupce Českého helsinského výboru? Nebo České republiky? Pokud myslíš to druhé, velmi nesouhlasím! Postátnění (počeštění) problému mi připadá jako postoj českého občana, žijícího v Norsku, který si českému finančnímu úřadu či ministerstvu financí stěžuje na to, že v Norsku platí nespravedlivě vysoké daně a chce po českých orgánech nápravu. Připadá mi tak, a to zdůrazňuju, bez ohledu nato., vyměřili-li mu tam daně správně nebo špatně.
Nesmíš dát na Andreje Rusňáka, žijícího v Norsku, který stojí v čele protinorské a protipěstounské lobby, která se svolává po facebooku. Pokud jsem ho správně pochopil, nechce, aby ho v Norsku měli za nepřizpůsobivého, protože se mu nelíbí, že nemůže svému dítěti dávat sebou do školy sladkou svačinu, neb si rodiče odhlasovali, že svačiny sladké nebudou.
Ptáš se také, „jak je možné, že dětem a matce je zakázáno mluvit rodnou řečí? Maže se tady jejich jazyk, kulturní identita i historie,“ píšeš. Děti bohužel česky už neumějí nebo moc neumějí a dodatečně by se mělo přezkoumat, zda Barnavernet v roce 2011 nepochybil, když je rozdělil do různých pěstounských rodin. (Také mě znepokojuje, zda nechodí do škol s různým vyučovacím jazykem, novou norštinou a knižní norštinou, ale ty jsou si hodně blízké, moje představa je, že asi jako čeština a slovenština.) Češtinu jim nikdo nezakazuje, jen při rozhovoru s matkou je podmínkou norština. Odnárodňování je v Norsku jistě zakázáno zákonem, stejně jako v ČR Nevím jak tam, ale v ČR není zákon (přestupkový, trestní apod.) který by upravil sankce za odnárodňování, třeba romských dětí, iu když to ústabvní .
Poslední Tvoje otázka:
"Zachování rodinného prostředí a vztahů. Jak je možné, že děti nesmějí k rodině? Aniž bylo matce cokoli prokázáno, je trestána ona, děti i prarodiče. To, že norské úřady nakonec povolily matce vídat se s dětmi dvakrát do roka čtvrt hodiny bez možnosti doteku a rodného jazyka je mučení, nic jiného.“
Málo se tu ví, že poslední rozhodnutí – 15 minut na návštěvu – je minimální čas s tím, že bude-li se to jevit pro děti jako příjemné, může být návštěva delší. Názor dítěte je v Norsku více směrodatný než v ČR. Dále: Úřady a soudy matce přece nic neprokazují, to Barnavernet něco prokazuje soudu, to se jen tak česky – od začátku 60.let jako výsledek tehdejší liberalizace a opatrného přecházení od svévole k právu– nesprávně říká a píše, že soud obžalovanému něco prokázal nebo naopak neprokázal, ale ani zde to neplatí. Z výchovy matky byly děti právě odebrány soudně. To se dá změnit, změnily-li se okolnosti, ale paní Michaláková přece novou žádost o přezkum nepodala (nebo se mýlím?), chtěla jen „revizi“ toho starého soudního rozhodnutí.
Kontrolu nad Barnavernetem má oblastní rada, tedy úřad (státní) při krajské samosprávě.
Zdraví Petr Uhl

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

"Barnevernet je již deset let soukromou organizací, která má samozřejmě ze své činnosti slušné příjmy." Středa, 28.Ledna 2015, 17:55:51

Tohle tvrzení se v našich médiích objevuje, ale nepodařilo se mi si to z nějakého věrohodného droje ověřit. Opravdu má Barnevernet ze své činnosti zisk, který vyvádí mimo systém sociální péče? Kdo je tím investorem, který na sociálně-právní ochraně dětí vydělává?

Táňa Fischerová - Brno

Středa, 28.Ledna 2015, 18:03:19

Petře, problém vidím v tom, že jak Ty, tak já jsme odkázáni na interpretace událostí, kterým jsme vzdáleni. Slyšel jsi Denise Michaláka, jak, kdy to říká a komu? Mohla v tom být práce pěstounky. Ani Ty, ani já nevíme, jak se tam má, jak je spokojen? Jakému tlaku je vystaven, že toto říká? Proto bych vítala, aby systém byl otevřený a pokud mluvím o českém zástupci, mám na mysli opravdu někoho z Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí, který má takové věci v popisu práce. Na rozdíl od Tebe se však domnívám, že mlčenlivost a moc, která je Barnavernetu dána je nedobrá i nebezpečná.
Andreje Rusňáka neznám, ale zajímá mne spíš obsah jeho slov. Zda jsou to fakta nebo výmysl. Pokud nemluví pravdu, pak je to opravdu problém.
Jsem ráda, že se shodujeme v otázce rozdělení dětí a jazyka a že i Ty v tom vidíš problém. Jak a s kým ovšem mohou mluvit česky, když s matkou nemohou? Zdá se, že rodnou řeč zapomínají, pokud se v jejich okolí nevyskytuje nikdo, kdo by ji rozvíjel.
Z ruského dokumentu, který doporučuji ke shlédnutí ( a z emailů dalších lidí, které mám k dispozici), vyplývá něco jiného. Děti jsou stěhovány k více pěstounům, některé jsou zanedbávány, nevím, jak a kdo kontroluje jak se jim daří.,
Ty se domníváš, že je systém v pořádku a nereaguješ na mé otázky, zda se nemůže proměnit na počátku dobrý úmysl ve svůj pravý opak. Právě Ty jsi vždy obezřetný na různé manipulace a polopravdy, ale tady máš za to, že všechno funguje tak, jak má. Já na základě dalších dokumentů začínám mít velké pochybnosti. Dokonce jsem dostala (samozřejmě zatím neověřenou informaci), že v pěstounské péči zemřelo asi 700 dětí. Proto se domnívám, že je dobré se ptát.mimochodem- přidávám odkaz na statitstiku Barnevernu (oficiální dokument Barnevernu v Pdf formátu) - mj. mapující mortalitu dětí, svěřených do pěstounské péče Barnevernetem během zhruba 10 let na přelomu tisíciletí - jednalo se o - tuším - 702 zemřelých dětí v pěstounské péči během oněch zhruba 10 let.

Jinak..ke druhému dotazu. Barnevernet je soukromá organizace, takže je dobré se na to ptát, ale jinak na tom vydělává celý sociální systém, který se stále rozšiřuje.
Zdravím
Táňa Fischerová

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Pár připomínek Středa, 28.Ledna 2015, 18:49:25

Já nechci polemizovat s Táňou Fischerovou ani s Petrem Uhlem. Do zmiňované problematiky nevidím, a tak na ni nemám ani ucelený názor. Nicméně na několik skutečností, které jsem buď sám zaznamenal, anebo je paní Fischerová a pan Uhl uvádějí ve svých článcích, bych upozornil.

Zaprvé: Je-li norský Barnevernet, který nějakým způsobem rozhoduje o odebrání dětí rodičům, soukromou organizací, nemůže dělat svou práci dobře. Nedělejme si iluze, že tam, kde je soukromý zájem, má prim zájem veřejný, tedy zájem dětí, potažmo jejich rodiny.

Zadruhé: Anglosaský způsob výchovy dětí, jehož krédem je „dětem vše dovoleno“, protože jinak by utrpěl zdravý vývoj jejich osobnosti, je venkoncem špatný. Z takových dětí vyrůstají sobci a sebevědomí konzumenti. Oboje je dnes velmi žádáno. Vidíme to dnes např. na tom, jak je staršími lidmi běžně pohrdáno.

Zatřetí: Podívejme se na americké počítačové filmy pro děti. To nejsou žádné pohádky ani příběhy. Jde buď o propagaci konzumního životního stylu (do zblbnutí si „hrdinové“ objednávají pizzu domů) nebo reklamu na to, jak se stát top modelkou (nepřekonatelným vzorem je Barbie), anebo jde o mlátící se příšerky nerozeznávající dobro od zla. Předvádění vzorů dětem totiž s danou problematikou velmi podstatně souvisí.

Začtvrté: Mrazí mne v zádech, když čtu, že se zakazuje objímání, že na rozhovor dětí s rodiči je stanoveno čtvrt hodiny, že děti v určité situaci nesmí s rodiči mluvit rodným jazykem. Připomíná mi to ještě něco horšího než potrhlé a nikdy nerealizované plány komunistů na kolektivní výchovu „nového“ člověka.

Všiml jsem si už před časem, že se pěstounská péče rozjíždí také u nás. Nic proti tomu. Je-li záměr veden dobrými úmysly dětem pomoci a poskytnout jim více, než může nabídnout ústav, je to dobře. Dostanou-li se však do hry peníze (a kde se nedostanou, když stát svoji agendu tak rád předává soukromníkům, že?), snadno to celé sklouzne k prvotnímu zájmu o zisk pro podnikatele v „oboru pěstounství“. Zájem o dítě pak jde logicky stranou.

Zkrátka a dobře, viděno z větší perspektivy, mám z toho celého pocit, že se tu rozjíždí nový druh globálního byznysu. Vlastně to má také svoji docela průhlednou logiku: více než 50% procent manželství se rozvádí. A u rodičů, kteří se raději ani neberou, to lepší nebude. Není také toto jedna z odvrácených stránek všeobecného nevážení si institutu manželství a rodiny?

Jiří Vyleťal

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Paní Fischerová Středa, 28.Ledna 2015, 19:19:50

na můj dotaz ohledně toho, že Barnavern je soukromá organzace jste odpověděla jen opakováním svého tvrzení bez jakéhokoliv odkazu či důkazu. Tvrzení, že na "tom vydělává celý sociální systém, který se stále rozšiřuje" naprosto nerozumím. Jak může sociální systém vydělávat?

Táňa Fischerová - Brno

Středa, 28.Ledna 2015, 20:57:50

Pane Kubičko, překopírovala jsem část článku pana Macha, který se případu věnuje. Zbytek na jeho blogu v MF dnes.Překvapením pro mne je, že říká že Barvernevet není soukromá firma, to je v rozporu i s tím, co potvrdil pan Kapitán, ale informace leccos objasňují. "Především chci zdůraznit, že v Norsku nemá krizovou péči o děti na starosti jen stát. Instituce, která vykonává samotný odběr dětí - Barnevernet - sice státní je, ale na odebírání dětí má ziskový motiv řada soukromých firem, které jsou na rozhodnutí Barnevernu přímo navázané.
Následnou péči o odebrané děti totiž vykonávají soukromé firmy, z nichž největší je společnost Aleris, patřící finanční skupině AB Investor. Jejím vlastníkem je švédský miliardář Gir Wallenberg, který podle deníku ABC Nyheter lobboval za to, aby co nejvíce dětí bylo svěřováno do péče firmám. ABC Nyheret také udává, že podle údajů z roku 2008 Norsko vyplatilo soukromým firmám v přepočtu více než čtyři miliardy českých korun za péči o děti (ABC Nyheter, 2010).
Jak tento systém funguje?
Stát oficiálně vystupuje jako ochránce dětí a navenek celý systém zaštiťuje svou institucí Barnevernet. Po odebrání dětí však na scénu vstupují již zmiňované privátní firmy, které poskytují Barnevernu nejrůznější služby, jako ubytování pro odebrané děti, lékaře, psychology, vyšetření a nakonec i vyhledávání samotných pěstounů. Na ukázku inzerátu se můžete podívat přímo na stránkách společnosti Aleris."

Táňa Fischerová

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Barnevernet není soukromá organizace Čtvrtek, 29.Ledna 2015, 03:17:26

Tvrzení paní Táni Fisherové, že Barnevernet je "soukromou organizací,která má samozřejmě ze své činnosti slušné příjmy" je zcela nepravdivé.

Michal Votruba - Praha 7

Instituce institucionalizovali institucionalizmus Čtvrtek, 29.Ledna 2015, 21:57:7

Naprosto souhlasím s paní Fischerovou. Bezpochyby může být pravda že Barnevernet postupoval správně a děti bylo nutné odebrat, nicméně o praktikách této organizace kolují otřesné zprávy různých zemí a i případ paní Michalákové vykazuje také nestandartní rysy. Je tedy na místě se ptát...
Osobně se domnívám, že odebírání dětí rodinám je pro děti velmi traumatizující a mělo by se k tomuto řešení přistupovat pokud není jiná volba.
Podmínky pro setkávání (a je irelevantní zda budou trvat 15 minut nebo 2 hodiny) na mne působí až nacisticky...

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

Nové zprávy z Norska Pátek, 30.Ledna 2015, 15:52:29

Nové zprávy z Norska - to je moje poslední reakce z pátku 30. ledna v 16:45 pod mým nedávným textem v DR "Právo dítěte, matky a státu".

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Nové zprávy z Norska Sobota, 31.Ledna 2015, 01:44:20

Informace bez uvedení zdroje jsou bezcenné. Spíše vzbuzují otázku, jak k těmto informacím pan Uhl přišel.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Mimochodem, Sobota, 31.Ledna 2015, 09:47:40

o psycholozích se domnívám, že vědí starou belu.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.