Chtěli jsme tisíc Syřanů, přijede jich nakonec sedmdesát

Martin Rozumek

Po roce trvající kampaně pořádané Organizací pro pomoc uprchlíkům a Amnesty International, aby Česká republika podala pomocnou ruku tisícovce syrských uprchlíků, jich vláda přijala jen zlomek, přesto tím projevila odvahu a vstřícnost.

Organizace pro pomoc uprchlíkům a Amnesty International po celý loňský rok trpělivě ve své kampani přesvědčovali vládu i českou veřejnost k tomu, aby Česká republika podala pomocnou ruku tisícovce syrských uprchlíků. Vedle toho jsme žádali o usnadnění slučování rodin Syřanů, kteří již byli na našem území.

Dostávali jsme odmítavé dopisy z ministerstva vnitra, agresivní anonymy angažovaných českých občanů, ale přesto se podařilo probudit zájem zejména mezi novináři, dalšími neziskovými organizacemi a získali jsme také podporu České biskupské konference. Spolu s námi o přesídlení Syřanů žádala agentura OSN pro uprchlíky (UNHCR) a také na Českou republiku tlačily státy Evropské unie nejvíce postižené vlnami nejen syrských uprchlíků.

Nebylo divu. Evropská unie jako celek zaznamenala v loňském roce rekordně vysoký počet žádostí o azyl — více než 550 000. Některé státy, jako Německo, Švédsko nebo Maďarsko lámaly dlouholeté rekordy v počtu přijatých azylových žádostí. Jen pro ilustraci, do Maďarska ze jediný měsíc — listopad 2014 — přišlo více běženců než do ČR za posledních devět let dohromady. Celkem 9 130 uprchlíků. Do Polska za jediný měsíc více než do ČR za celý rok 2013.

Navzdory akcím na podporu přijetí syrských uprchlíků, se vláda rozhodla pomoci jen patnácti rodinám. Foto Nesehnutí

Pouhých 707 osob totiž požádalo ČR o azyl v roce 2013 a zhruba stejný počet v letech 2012 a 2011. Uprchlíci totiž dobře vědí, že podle pravidel Dublinského nařízení EU mohou svoji azylovou žádost podat pouze v jednom členském státě EU a malou, nepříliš atraktivní zemi, s obtížným jazykem a velmi malými komunitami vlastních krajanů, obloukem míjejí.

I proto jsme věřili, vzhledem k naší dobré historické zkušenosti s přijetím více než 3500 uprchlíků z Bosny a tisícovky kosovských uprchlíků v 90. letech minulého století, že ani k Syřanům se česká vláda nakonec neotočí zády.

I když tedy nemáme požadovanou tisícovku, kterou bychom určitě zvládli přijmout také, musíme přece jen vládě a azylovému odboru ministerstvu vnitra poděkovat za odvahu a vstřícnost. Ve všech průzkumech pod články různých internetových novin minimálně 80 % české veřejnosti odmítalo přijmout jakékoli syrské uprchlíky. My navíc přijmeme uprchlíky s vážně nemocnými dětmi, o které by sotva jiné státy projevily v rámci svých přesídlovacích programů zájem.

I u přesídlení totiž často platí, že preferováni k přijetí do zemí EU bývají lidé vzdělaní, zdraví nebo třeba křesťané. A zvláště po posledních událostech v Paříži by se takovému postoji politiků asi jen málokdo podivoval. A také v otázce slučování rodin se naše kampaň potkala s pochopením ministerstva vnitra a Syřané mají snazší cestu k vízům do ČR pro své blízké příbuzné. I za to patří našim úřadům uznání.

Nezbývá než si přát, aby byl tento vstřícný krok začátkem komplexní reformy české, ale i unijní azylové a migrační politiky. Vzhledem k našemu specifickému geografickému, historickému a kulturnímu postavení můžeme směle aspirovat na pozici průkopníků nových přístupů.

Měli bychom se doma přestat bát imigrantů z Ukrajiny nebo Vietnamu, nenahánět je s cílem vyhoštění po stavbách a večerkách kvůli chybějícím papírkům v kapse, ale naopak se naučit lépe než ostatní lákat ty nejlepší mozky a nápady ze zajímavých oblastí světa.

A v oblasti azylu bychom měli přicházet s inovativními návrhy, které by například vedly k prevenci zbytečných utonutí ve Středozemním moři nebo k tomu, že Evropská unie se konečně začne chovat jako světová velmoc a dokáže nastavovat zrcadlo a účinné sankce diktátorským a lidská práva pošlapávajícím státům typu Eritrey, Ruska nebo třeba Ázerbájdžánu.

    Diskuse
    FT
    January 15, 2015 v 10.01
    Válkou poničené Československo přijalo podle Wikipedie 12 000 řeckých uprchlíků v letech 1948-9. O čem se bavíme?