Sýrie 2014: je ostudné, jak málo pomaháme

Ve spolupráci s Lékaři bez hranic vydáváme text vedoucího jejich mise v Aleppu. Přibližuje, jak se krize v Sýrii stala nejhorší humanitární katastrofou současnosti. A pozastavuje se nad neochotou Západu výrazněji pomáhat trpícím civilistům.

Ax

Aitor Zabalgogeazkoa

14.01.2015 07:59

V roce 2013 byly vyhlídky Sýrie pochmurné. Ale skutečnost ukázala, že vše může být ještě horší. Na začátku čtvrtého roku konfliktu, v březnu 2014, se situace stále zhoršovala. Tehdy se počítalo na 200 tisíc mrtvých, milion raněných, tři miliony lidí na útěku za hranicemi země a více než sedm milionů lidí vysídlených uvnitř Sýrie. Tato čísla svědčí o mimořádně brutalitě konfliktu.

Dnes potřebuje v různé míře humanitární pomoc více než polovina Syřanů, mezi nimi pět milionů dětí. Nejen že narostla intenzita násilí, ale také se výrazně zhoršil přístup k humanitární pomoci. Potřeby rostou, ale systém pomoci na ně nedokáže reagovat. Dnes je syrská krize nejvážnější krizí na celém světě.

Fotografie stále-prezidenta Bašára Asada na na jednom z aleppských domů. Foto Oliver Laumann, flickr.com

V roce 2014 zasahovalo náhodné bombardování dál mnoho syrských regionů a v některých městech, jako například v Aleppu, řádilo ještě silněji. Barelové bomby – zvláštní provizorní zbraně syrské armády vytvořené z barelů napěchovaných ocelí nebo výbušninami a vrhané z helikoptér – v podstatě město vylidnily.

Nedá se poznat, které oblasti ovládá opozice, mnoho čtvrtí bylo kompletně zničeno. Obyvatelé uprchli do Turecka, nebo do oblastí ovládaných Islámským státem, kde bombardování není tak časté. Jiní naopak opustili oblast povstalců a přes jediný možný přechod odešli na území kontrolované vládou.

Jen v červenci 2014 bylo bombardováním zasaženo nejméně šest nemocnic v Aleppu. Nemocnice Sakúr, nejvýkonnější nemocnice ve městě, byla během léta zasažená třikrát. 2. srpna letecký útok zcela zničil nemocnici Al-Huda na západě Aleppa. Zemřelo při něm nejméně šest lékařů a ošetřovatelů a patnáct dalších osob, většinou pacientů, bylo zraněno.

Nemocnice, založená britskou nadací SKT, jako jediná na severu země disponovala neurochirurgickým oddělením. Ani zařízení Lékařů bez hranic bombardování neunikla: naše zdravotní středisko poblíž Aleppa bylo za poslední měsíce poškozené celkem třikrát.

Zdravotní systém se úplně rozpadl. Epidemie spalniček a obrny tvrdě postihují dětskou část populace a jsou známkou úpadku veřejného zdraví.

Jak se válka protahuje, mění se i zdravotnické priority: ubývá lidí se zraněními, ale ti, kteří v zemi zůstali, musejí čelit rozpadu zdravotnického, ekonomického, rodinného i sociálního systému. Násilí sice pomalu ustupuje, ale potřeby lidí jsou obrovské a vážná onemocnění se rozšířila po celé Sýrii. Neschopnost humanitárních organizací, včetně té naší, nabízet a zajistit lidem bojujícím o přežití základní služby, je očividná.

Násilí po sobě zanechává hluboké následky, ale totéž platí pro infekční nemoci, jimž by šlo předejít očkováním. Z chronických nemocí pramení tiché utrpení, ženy rodí v příšerných podmínkách a duševní zdraví je ovlivněno na všech úrovních.

Kdo vyhrává?
Uprchlíci představují nevídaný sociální a ekonomický tlak na místní hostitelské komunity i na národní zdravotnické a sociální systémy, pracovní trh a další. Ani v tak velkém městě, jako je Istanbul s téměř osmnácti miliony obyvatel, se nedokáže příliv syrských uprchlíků rozpustit.

Situace v Jordánsku a Libanonu je ještě horší, protože uprchlíci představují celých dvacet procent populace. A uprchlíky, kteří naneštěstí zvolili útěk do Iráku, zasáhla v posledních měsících další vlna bojů.

Hrůznost situace v zemi dosáhla takové míry, že se často, i když zatím ne úplně veřejně, přiznává, že v tuto chvíli není možné ani žádoucí vítězství žádné ze stran konfliktu. Zbývá jen beznaděj a hanba. Bombardování mezinárodní koalice způsobuje ztráty na životech civilistů a ti jen zoufale konstatují, že nikdo nic nedělá pro to, aby se zamezilo používání naslepo shazovaných barelových bomb.

Je ostudné, že v průběhu tří let konfliktu přijala Evropa méně uprchlíků než Libanon, Jordánsko a Turecko za jeden jediný den. Je ostudné vidět politiky, kteří se domnívají, že se Syřané přestanou vydávat na nebezpečnou cestu přes Středozemní moře na přeplněných vratkých bárkách, protože je k tomu nyní pouze povzbuzují záchranné operace na moři.

Je ostudné, že mezinárodní společenství reaguje jedině tehdy, když jsou ohroženy jeho vlastní zájmy, jako v případě používání chemických zbraní či ohrožení ropných koncesí na severu Iráku. Syrští civilisté zjevně nejsou hodni žádného, ani sebenepatrnějšího gesta. Co se jich týče, stačí delegovat odpovědnost na humanitární organizace.

Článek vyšel původně 2. ledna ve španělštině v médiích skupiny Vocento. Deníku Referendum jej nabídla a překlad zajistila česká kancelář Lékařů bez hranic.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.