V posledních týdnech nebere konce zveřejňování vzpomínek větších či menších hráčů i úplných figurek společenské změny, ke které došlo v naší zemi před čtvrtstoletím.

Jsou to často zajímavé příběhy, ale na opravdu analytické hodnocení vývoje české politiky a politického systému u nás přitom téměř vůbec nedošlo. No, asi by z toho nebylo příliš pozitivní mravní ponaučení. Protože pokud vyústěním pětadvacetiletého vývoje bude berlusconizace státu, není to nic hezkého. A protože většina rozhodujících médií je již „berlusconizována“, není po takových analýzách v českých médiích zrovna poptávka.

Podobné je to, pokud jde o objektivní hodnocení hospodářského vývoje naší země. I k tomu v této době jakoby chyběla odvaha a chuť. V různých dílčích analýzách se tu a tam objevovaly zajímavé postřehy. Obecně byl přijímán názor, že pokud jde o rozvoj české ekonomiky, se udělalo hodně, ale mohlo se udělat ještě mnohem více. S tím se dá obecně jistě souhlasit, ale s výhradou.

Pokud si vezmeme na pomoc k popisu pokroků české ekonomiky v posledním čtvrtstoletí statistiku, zjistíme, že vývoj růstu HDP v zásadě probíhal po vzestupné křivce v letech 1992—1996 a také v letech 1998-2008. Ale vždy, když se česká politická reprezentace začala pohybovat po v jiných zemích neověřených cestách a její praktické kroky v hospodářské politice určovala scholastická ideologie neoliberalismu, šlo české hospodářství dolů.

Nevydařené reformy pravicových vlád uskutečňované v letech 2008-2013 vedly v těch letech ke stagnaci reálného hrubého domácího produktu země. V roce 2007 v ekonomice ještě doznívala správně nastavená hospodářská politika levostředových vlád. Pravicové reformy a s nimi související legislativa vstoupily v platnost až v roce 2008. Tyto pseudoreformy, neoliberální experimenty, vedly za Nečasovy vlády (2010—2013) ke škrtací orgii ve výdajích státního rozpočtu.

Za Topolánkovy vlády (2006—2009) se díky změnám daňových zákonů státní administrativa s lehkostí zbavila — počínaje rokem 2008 — cca 80 mld. Kč rozpočtových příjmů. Pravicovými vládami stupidně nastavený daňový systém spočívající ve snížení přímých daní a navýšení daní nepřímých vede k odlivu významné části v naší republice vytvořených hodnot do zahraničí. Často do zemí mnohem bohatších než je ČR.

Tento jev zatím vyvrcholil v roce 2013, když na účty mateřských firem do zahraničí z českých dceřiných společností odešlo ve vyplacených dividendách 315 mld. Kč. A to vše v situaci, kdy český stát generuje rozpočtové schodky kolem sta miliard ročně (letos to bude „jen“ do 80 mld. Kč).

Období let 2008—2013 je dobou stagnace, nejen pokud jde o ekonomiku, ale také pokud jde o životní úroveň širokých vrstev s výjimkou té příjmově nejsilnější části obyvatelstva. Prohloubení příjmové nerovnosti neposílilo právě soudržnost české společnosti.