Česká ekonomika má za sebou dlouhou tradici industriálního rozvoje, která ale začíná být vyčerpaná. Poslední století jsme patřili k těm vyspělejším, to však nemusí automatiky pokračovat. Problémy, které měla vyřešit transformace silně zestátněné a dirigisticky řízené ekonomiky po roce 1989, zdaleka nebyly uspokojivě zvládnuty. Mluvit jen o zdevastované zemi za minulého režimu je stejně plytké jako dmout hruď z úspěchů posledních dvaceti pěti let.

Základním kritériem úspěchu je růst ekonomické úrovně země, její přibližování k nejvyspělejším zemím a růst blahobytu obyvatelstva. Před dvaceti pěti lety nebyly zohledněny alternativní přístupy, malá česká ekonomika prošla šokovou liberální transformací zarámovanou paradigmaty Washingtonského konsensu. Změna teritoriální orientace naší ekonomiky proběhla zlomem a na opuštěné třetí trhy přišli místo nás jiní.

Ještě místopředseda vlády národního kompromisu prof. Komárek mluvil o sociálně tržním hospodářství, zvítězil však koncept co nejrychlejší nestandardní privatizace, devalvace koruny na tzv. vekslácký kurs a tvořivé destrukce trhem bez významnějších státních zásahů. Stát ztratil kontrolu i nad strategicky důležitými oblastmi.