Udrží česká ekonomika růst?

Jiří Paroubek se zamýšlí nad možným budoucím vývojem české ekonomiky. Vláda by podle něho měla předložit krizový scénář, co hodlá dělat v zásadně se měnících vnějších podmínkách k udržení křehkého oživení naší ekonomiky.

Česká ekonomika v posledních dvou letech zaznamenala hospodářský pokles. O jeho příčinách jsem psal už od podzimu 2011 a postupně se s kritickými výtkami připojovali i další. Nemyslím si proto, že je nutné podrobně připomínat příčiny tohoto stavu.

Je zajímavé, že Nečasova vláda byla při uplatňování své hospodářské politiky silně a bez výjimky podporována ekonomickými analytiky ze všech významnějších finančních institucí státu i soukromého sektoru. Jejich překvapení v době, kdy česká ekonomika přešla do recese, bylo naprosto nelíčené.

Nechápali, proč vlastně – po provedení tak skvělých „reforem“ Nečasovou vládou v sociální oblasti i dalších oblastech – se země propadla do recese. Jak se ukazuje, nebylo to přesto, ale právě proto, že tyto tzv. reformy Nečasova vláda uskutečnila.

Je dobré si také připomenout, že existoval dokonce ještě jeden vlivnější a kvalifikovanější segment tzv. odborné veřejnosti – NERV – který se přímo podílel na formulaci i obhajobě ekonomické politiky Topolánkovy i Nečasovy vlády.

Ministři Sobotkovy vlády jsou – včetně svého šéfa – zářivým světlem v porovnání s ministry Nečasovy vlády. Foto čssd.cz

Prostě, tihle lidé, vesměs bez jakýchkoli zkušeností z manažerské praxe a působení v ekonomických funkcích v podnicích, (podobně na tom byl ostatně i exministr financí Kalousek) prosazovali zcela nefunkční ekonomický model a při jeho obhajobě jich byla plná média. Ani od této skupiny společensky vcelku významných osobností pochopitelně nepřišlo ani slůvko pokorné sebereflexe, či dokonce omluvy české veřejnosti za způsobené problémy a škody.

Po zveřejnění výsledků české ekonomiky v 1. čtvrtletí zasáhl média zase jednou plamen euforie. Ostatně, proč ne. Po dvou hubených letech poklesu byl zaznamenán růst HDP 2,9 %.

Zdá se, že svou roli v příznivějším vývoji české ekonomiky hraje celková změna atmosféry ve společnosti a změna očekávání, v tomto případě od nové vlády v čele s Bohuslavem Sobotkou.

Veřejnost pozitivně vnímá marketingově atraktivně pojatou prezentaci profesionality ministra financí Andreje Babiše, (ovšem bez nějakého zvláštního obsahu, jak vidíme např. na čtvrteční prezentaci Andreje Babiše a jeho rodiny z dovolené v jižní Francii na stránkách Blesku), zjevnou agilitu ministrů školství a průmyslu, praktičnost ministra zdravotnictví Němečka, který potichu zbavil svůj resort nejobludnějších problémů způsobených jeho předchůdcem Hegerem.

Ministři Sobotkovy vlády jsou – a to včetně svého nepřesvědčivého šéfa – zářivým světlem v porovnání s ministry Nečasovy vlády. A to vše mění k lepšímu společenskou atmosféru, ochotu podnikatelů investovat a ochotu spotřebitelů utrácet vydělané peníze.

Vláda zatím – a vesměs dobře – řeší řadu praktických problémů, které přináší život. Ale ty velké, opravdu koncepční otázky, jejichž řešení může podpořit hospodářský růst, jí zatím moc nejdou. Veřejné investice, které zajišťuje a řídí ŘSD, budou zpožděny, protože se ministru dopravy Prachařovi nepodařilo vybudovat nový řídící tým ŘSD a po půl roce hledá dalšího šéfa této instituce (a nejlépe s celým týmem).

Tato klíčová organizace, zajišťující investice v oblasti dopravních staveb, je zcela rozvrácená personální genocidou prováděnou ministry Nečasovy vlády, počínaje Vítem Bártou. Sázkou na špatného koně v čele ŘSD ztratil ministr Prachař rok, neboť nový ředitel ŘSD bude znám po konkurzu až v průběhu letošního podzimu…

Ministryně Jourová sice dovedla své PR k dokonalosti a kráčí středem do Bruselu jako eurokomisařka, ale neodpracovala ani čárku na potřebné novele zákona o veřejných zakázkách (v návaznosti na nedávno přijaté směrnice EU), která by nebrzdila investiční činnost ve veřejné sféře a omezila by, dnes rozsáhlou a často zbytečnou, kriminalizaci veřejných činitelů jen na skutečné gaunery.

Poté, co se Západ a následně Rusko navzájem obdarovaly sankcemi, je zřejmé, že křehké oživení evropského, tedy i českého hospodářství může vzít rychle za své. Mimochodem, ve 2. čtvrtletí se snížil růst německého HDP na 1,3 %, v předchozím čtvrtletí rostla německá ekonomika tempem 1,9 %. Hospodářský růst Francie klesl ve 2. čtvrtletí na 0,1 % (v 1. čtvrtletí byl 0,8 %), a Itálie dokonce ve 2. čtvrtletí propadla do poklesu 0,3% HDP (ostatně již v 1. čtvrtletí zaznamenala pokles 0,4 %).

Ve 2. čtvrtletí rostlo hospodářství eurozóny o 0,7 % a HDP celé Evropské unie (dvacet osm zemí) rostl ve 2. čtvrtletí o 1,2 % (a v 1. čtvrtletí o 1,4 %). A ve 2. čtvrtletí se ještě v hospodářství EU, včetně Česka, nemohl žádný vliv ukrajinské krize projevit. Z velkých ekonomik EU roste pozoruhodně dobře, tempem přesahujícím 3% nárůst HDP, jen ekonomika Velké Británie.

Další faktor, který by mohl v České republice podpořit hospodářský růst, jsou zahraniční investice. Obávám se však, že v nastalé komplikované mezinárodní situaci k nám velcí investoři ze Západu prostě přicházet nebudou (budou investovat konzervativně spíše doma) a z Východu jakbysmet. (Čína má jiné teritoriální priority a ruské banky budou nejspíše omezovat úvěrové linky pro potenciální ruské investory v zahraničí.) A velké investice z Jižní Koreje mají také své limity.

Nevidím ani žádnou velkou iniciativu vlády směřující k rozvinutí dynamického čerpání peněz z evropských fondů. To by rovněž mohlo pozitivně ovlivnit vývoj českého HDP.

Také stavebnictví nechává zatím vláda zcela svému osudu. Neexistuje zatím ani záměr vypracovat podpůrný program zaměřený na jeho oživení. Program spočívající v akceleraci veřejných investic, zejména liniových staveb, komunální bytové výstavby či výstavby sociálních bytů, penzionů seniorů nebo obecních ubytoven, prostě nic takového.

Právě pro tyto potřeby by mohlo posloužit dvacet pět až třicet miliard korun, které se bez užitku léta povalují na účtech státních podniků. Rozumná vláda by je nasměrovala do investic s vysokým multiplikačním efektem. To Nečasova vláda nedokázala. Ministr financí Kalousek snil svůj hezký sen, aby za tyto peníze státní podniky nakoupily státní cenné papíry.

Podle vývoje salda zahraničního obchodu se zdá, že se zahraniční obchod poněkud zadýchává. Za sedm měsíců tohoto roku je jeho bilance – přebytek „jen“ devatenáct miliard korun. Předchozí pravicové vlády dopustily „vybrabčení“ ČEB a EGAPu. Z toho plyne, že na podporu českého exportu – díky nestoudnému rozhazování peněz na hloupé a nerentabilní projekty s nízkou ekonomickou návratností – nebude ani tolik, co dříve. I tady by měla vláda hledat potřebné finanční zdroje.

Důležitá může být v nastalé situaci role ekonomické diplomacie. Z tohoto hlediska vítám cestu prezidenta Miloše Zemana do Číny. Fantazírování, zejména od představitelů TOP 09, kteří dovedli Českou republiku do faktické mezinárodní izolace, nám příliš nepomůže.

Připomínám v této souvislosti soustavné urážení muslimských, a zejména arabských států (na tom se bohužel podílí i prezident Zeman), nekoncepční likvidaci „nepotřebných“ ambasád v Africe a Latinské Americe, lekce z lidských práv pravidelně udělované Číně atd. Hledat pro český vývoz nová odbytiště nebude vůbec snadné. Vyžaduje to zejména čas… A času mnoho nemáme.

Zkrátka, vláda by měla rychle předložit krizový scénář, co hodlá dělat v zásadně se měnících vnějších podmínkách k udržení posledního křehkého oživení české ekonomiky.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.